MALÝ DESÁTNÍK TEROR A NOVÉ PŘÍLEŽITOSTI
1MALÝ DESÁTNÍK
(VELMI) MALÝ
DESÁTNÍK
Malý Napoleon byl pěkný divoch. Carl Jung
V roce 1769 byl středomořský ostrov Korsika vyprahlou zemí ležící v poněkud nepraktické vzdálenosti od západní Itálie. Značnou část tvořila nevlídná pohoří a zbytek pokrýval jeden z nejpozoruhodnějších křovinatých porostů v Evropě. Většina obyvatelstva se tísnila ve městech podél pobřeží, zatímco vnitrozemí ovládaly výhradně pověrčivé a vendetou poháněné zbojnické klany a násilnické bandy národních radikálů. Čas od času někdo z nich vyplenil některé z pobřežních měst a vzápětí opět zmizel v horách.
Dokonce ani v době, kdy evropské mocnosti horečnatě budovaly svá impéria, nechtěl ostrovu nikdo vládnout. Oficiálně byla Korsika od roku 1284 pod správou italského městského státu Janov, jenže
jeho moc ve skutečnosti sahala pouze k pobřeží. Divoká města a vesnice ve vnitrozemí nešlo uhlídat. V 18. století se ostrova dvakrát zmocnili Britové, ale posléze ho poněkud rozpačitě vrátili. Korsiku nebylo možné vytěžit nebo jinak využít, protože tam nic užitečného nebylo. V roce 1755 vyhlásil ostrov nezávislost na Janovu, ta však měla krátkého trvání.
Poté, co Janov přiměl Francii, aby mu pomohla potlačit povstání, takřka uprosil Francouze, aby mu ostrov nadobro odebrali, a Francie tak Korsiku v roce 1769 anektovala.
Když se tedy 15. srpna 1769 v Ajacciu, jednom z největších pobřežních měst na Korsice, narodil malý Napoleon Buonaparte, byl i přes své italské jméno automaticky považován za Francouze.
Napoleon se narodil jako čtvrté z dvanácti dětí Carlu Mariovi Buonapartovi a jeho ženě Marii Letizii. Rodina patřila k nižší vsrtvě staré toskánské šlechty, která si sice mohla dovolit čtyřpatrový dům a služebnictvo, nebyla však dost bohatá na to, aby si mohla užívat
trvalého pohodlí a zahálky. Doma Bonapartovi mluvili směsicí korsičtiny a italštiny. Napoleonův otec se živil jako právník. Byl tichý a nevýrazný, miloval hazard a neustále vymýšlel plány na rychlé zbohatnutí (než zemřel, chtěl se věnovat chovu bource morušového). Letizia měla úplně jinou povahu. Byla prudká, vášnivá, pobožná a sarkastická, až cynická. Říkalo se, že Letiziina rodina se po staletí mísila s divokými bandity z vnitrozemí a že právě po nich zdědila svou ohnivou povahu. Jeden současník ji popsal jako „nejpozoruhodnější ženu v Ajacciu“. Ambice ani úspěchy svého syna Napoleona nikdy nebrala vážně a neustále ho varovala, že se vše může kdykoliv zhroutit. V dětství mu rodiče dali přezdívku Rabulione, což znamená „ten, kdo se do všeho plete“.
Jako dítě byl Napoleon byl malý, mrzutý a samotářský. S jinými dětmi se stýkal, jen pokud je chtěl častovat
svými rozkazy. Také je kousal. Nerad trávil čas doma, a pokud to šlo, vyrážel ven. Celé hodiny postával v přístavu v Ajacciu a pozoroval připlouvající britské válečné lodě, a dokonce snil o tom, že jednou bude sloužit královskému námořnictvu. Jediný, kdo ho zvládl uhlídat, byla jeho matka.
Nic pro mě nebylo dost dobré. Nikoho jsem se nebál. S jedním jsem se popral, druhého jsem kopl, třetího jsem poškrábal a všichni se mě báli.
Můj bratr Josef byl mým otrokem. Matka musela mou bojovnou povahu krotit. Byla přísná.
Trestala a odměňovala bez rozdílu.
Napoleon
Mladý Napoleon Bonaparte studuje na vojenské akademii
v Brienne-le-Chateau, Francie, kolem roku 1780
ŠKOLNÍ LÉTA
S mečem po boku a Homérem v kapse doufám, že si proklestím cestu světem.
Napoleon vdopise ze školy
V pěti letech byl Napoleon poslán do katolické internátní školy v Ajacciu a tam se projevilo jeho mimořádné matematické nadání. Bonapartovi si přáli, aby se jejich syn prosadil, a tak mu v sedmi letech zajistili výuku francouzštiny. Přestože byli oba frankofobové a korsičtí nacionalisté, usoudili, že to bude pro jeho budoucnost to nejlepší. Pro malého Korsičana byla francouzština bohužel velmi obtížná.
Když Napoleon a jeho bratr Josef nečekaně obdrželi stipendium z fondu na podporu dětí zchudlých šlechticů, který je měl připravit na vojenskou nebo duchovní dráhu, muselo to být pro rodinu, která měla víc ambicí než peněz, něco jako dar z čistého nebe. Napoleonovi rodiče sice pro syna vždy plánovali právnickou kariéru, ale takhle dobrou příležitost si nemohli nechat ujít. Smířili se tedy s tím, že se stane vojákem. Stipendia vyřizoval faktický vládce ostrova hrabě de Marbeuf. Podle některých je Bonapartovým udělil proto, že se mu líbila Napoleonova matka, a proto, že doufal, že ji svou velkorysostí dostane do postele. Názory na to, zda jeho plán „sex za stipendium“ přinesl zakázané ovoce, se stále rozcházejí.
V lednu 1779 byl devítiletý Napoleon spolu se svým bratrem Josefem vyslán na francouzskou pevninu. Napoleon byl nejprve zapsán do církevní přípravné školy v Autunu – ředitel základního vzdělání abbé
Chardon vzpomínal na Napoleona takto:
Byl hloubavé povahy. O nikoho se nezajímal a zabavil se sám: na svých procházkách měl jen zřídkakdy společníka. Rychle se učil a byl pohotový ve všech směrech. Když jsem jej vyučoval, zíral na mě s otevřenou pusou, ale pokud jsem se rozhodl cokoli opakovat, jeho zájem se vytratil, což mi dával svým chováním zřetelně najevo. Když jsem ho za to pokáral, odpovídal chladně, skoro bych mohl říci panovačně: Už to umím, pane.
O několik měsíců později získal Napoleon stipendium na vojenské akademii v Brienne-le-Chateau u Troyes. Přestože se jednalo o vojenskou školu, vedli ji mniši.
Napoleon se zde trápil. Stále nenáviděl Francouze za jejich brutální potlačení korsické snahy o nezávislost, a co hůř, jeho francouzští spolužáci ho považovali za křupana a hlupáka z venkova a nemilosrdně si ho dobírali. Navíc měl stále velké potíže se čtením a psaním ve francouzštině a mluvil se silným korsickým přízvukem, který mu zůstal po celý život. Jako „stipendistovi“ se mu posmívali a kromě toho se domnívali, že vypadá směšně a má neobvykle tmavou pleť. Při nástupu do školy měřil pouhých 147cm. Děti francouzské aristokracie byly mnohem vyšší. Napoleon jim urážky oplácel a potyčky se často zvrhávaly v pěstní souboje.
Už kvůli tomu, jak se mu posmívali, nebylo divu, že si Napoleon na akademii nenašel žádné dobré přátele a opět se stáhl do ústraní. Zatímco jeho spolužáci se bavili a popíjeli, Napoleon se zavíral doma a pilně studoval. Když se snažil, studium mu šlo, zabýval se ale jen svými oblíbenými předměty, tedy matematikou, zeměpisem a dějepisem. Když byl venku, věnoval se svému pozemku, který proměnil v příjemnou zahradu a kam si chodil číst pod besídku. Láska k zahradničení mu vydržela po celý život.
Jeho vysvědčení zroku 1783 ho popisuje
následovně:
… velmi dobře se chová, vyznačuje se zájmem o matematiku. Má dobré znalosti dějepisu a zeměpisu. Je velmi slabý v tanci a kreslení. Bude z něj vynikající námořník.
Po dlouhých pěti letech Napoleon akademii konečně absolvoval a postoupil na École Militaire v Paříži s doporučením, které ho popsalo takto: „Povahy rázné, zbrklé a umíněné.“ École Militaire Napoleona zaskočila. Jeho stará akademie působila spartánsky, zatímco nová škola byla luxusně vybavena a mladíci si zde pochutnávali na jídlech o pěti chodech. Napoleon nikdy neměl jídlo zvlášť v oblibě a takové požitkářství neschvaloval. A jestliže ho vysoká škola vyváděla z míry, velkoměsto Paříž ho vyloženě šokovalo, prý ho
viděli potulovat se po ulicích a civět na všechnu tu okázalost kolem. Promoval v roce 1785 se specializací na dělostřelectvo a ve svém ročníku se umístil na chmurném 42. místě z 58. Bylo mu pouhých 16 let.
Napoleonův otec zemřel v roce 1785 na rakovinu žaludku a v závěti nezanechal prakticky nic, takže jeho syn byl nucen kvůli nedostatku financí dokončit dvouleté studium na École Militaire za pouhý jeden rok.
Kromě nadměrného učení se navíc ve svých patnácti letech ocitl v čele početné rodiny Bonapartů. Od přírody byl štědrý a většinu svého platu 93 liver měsíčně vynakládal na to, aby jeho matka a sourozenci netrpěli hladem. Tato zodpovědnost jej přivedla na pokraj chudoby.
Víte, jak jsem přežil? Nikdy jsem nevstoupil do kavárny ani jsem nechodil do společnosti; jedl jsem suchý chléb a sám jsem si čistil šaty, aby mi déle vydržely.
École Militaire, Paříž
Žil jsem jako medvěd, v malém pokoji, jedinými přáteli mi byly knihy, a když jsem si díky své zdrženlivosti našetřil pár korun, spěchal jsem do knihkupectví a dychtivě obcházel regály… To byly radosti a prostopášnosti mého mládí. – Napoleon
DOARMÁDY
Po dokončení studia chtěl Napoleon využít svou specializaci na dělostřelectvo a stát se námořním dělostřeleckým důstojníkem. Jenže na to, aby místo získal, byl příliš mladý. Místo toho byl zařazen do dělostřeleckého pluku La Fère jako podporučík. Přestože měl pluk dobrou pověst, trpěl stále větší nouzí, tak jako tehdy celá Francie. Vojáci museli spát po dvou na malém lůžku, a to se ještě mohli považovat za šťastlivce, protože donedávna se spávalo po třech. Plat byl nízký. Jedním z Napoleonových prvních úkolů coby dělostřelce bylo pomoci potlačit zoufalé nepokoje v Lyonu, způsobené nedostatkem potravin. Pro zábavu horlivě četl, přičemž před vojenstvím dával přednost politice a filozofii. Jeho rozčarování z králů a kněží literatura ještě prohloubila.
„SILNÝ, SPRAVEDLIVÝ MUŽ“
V roce 1791 požádal o prodlouženou dovolenou a vrátil se na Korsiku, aby se zapojil do osvobozeneckého boje, protože byl přesvědčen, že nezávislost může nastolit pouze silný, spravedlivý muž. Stát se takovým mužem bylo jeho ušlechtilým cílem a velkou ctižádostí, ačkoli v té době napsal, že ctižádost nenávidí – popsal ji jako tvora s bledou pletí, divokýma očima, spěšnými kroky, trhavými gesty a sardonickým smíchem. Přesně tohle řekl nejctižádostivější muž v Evropě. Po několik let se zaplétal do špinavé politiky, málem skončil před soudem za protifrancouzskou činnost a dosáhl jen toho, že se stal zapřisáhlým nepřítelem Pasquala
Paoliho, vůdce hnutí za nezávislost. Paoli nenáviděl Napoleonova otce za jeho přehnanou shovívavost vůči Francouzům a stejně tak nyní nenáviděl i jeho syna. Vydal rozkaz Napoleona zajmout, ať už živého, nebo mrtvého. V červnu 1793 tedy musela Napoleonova matka a sourozenci z ostrova uprchnout a hledat útočiště ve Francii, zatímco Napoleon obrátil francouzská děla proti hlavnímu městu Korsiky –poté také uprchl do Francie, protože byl odsouzen k věčnému opovržení a hanbě. Rodinný majetek byl zničen, pozemky a zboží byly zabaveny. Napoleon se v Korsice poněkud zklamal…
Napoleon vposádce vAuxonne se svým bratrem Ludvíkem
