Priessnitzovy léčebné lázně
Leží uprostřed nedotčené přírody Rychlebských hor a Hrubého Jeseníku v nejsevernějším cípu Olomouckého kraje. V názvu nesou jméno svého zakladatele Vincenze Priessnitze a jsou vůbec prvním vodoléčebným ústavem světa. Už při první návštěvě na vás zapůsobí charismatický genius loci, výhledy na hřebeny Jeseníků či jedinečné Sanatorium Priessnitz. Lev ve znaku výjimečných lázní symbolizuje vítěznout cestu Priessnitzovy vodoléčby a také závazek i nadále čistými přírodními prostředky navracet lidem zdraví a radost ze života. Tajemství zdraví, které si na Gräfenberk jezdili zlepšovat králové i vévodové, najdete v pramenité horské vodě, energeticky silných místech a čistém ovzduší, které je obohaceno vzácným výskytem biogenních prvků. Unikátní klima pozitivně působí především na onemocnění dýchacích cest, štítné žlázy i poruch psychického rázu. Pozitivní účinky na tělo i duši tu ale zaznamená každý smrtelník. Síla zdejších horských pramenů spočívá v molekulární struktuře vody, která z ní vytváří doslova „živou vodu“. Molekuly vody se obecne shlukují do tzv. klastru a tyto klastry jí dávají, zjednodušeně řečeno, jakousi schopnost „paměti“. Příznivé vlivy okolí vodu oživují.
Vincenz Priessnitz
První praktické zkušenosti léčivých účinků studené vody získával na sobě. V 16 letech spadl
Vincenz pod plně naložený koňský povoz a kola mu přejela hrudník. Přivolaný ranhojič prohlásil zranění za smrtelné, v lepším případě prý z mladíka zůstane mrzák. Vincenz však opět vsadil na vodu. Léčení sice trvalo rok, ale na konci byl Vincenz zdráv. Zpráva o tomto „zázraku“ se rychle rozkřikla. Na Gräfenberk začali přicházet lidé z blízkého, později vzdáleného okolí a prosili o pomoc. Priessnitz pomoc neodmítal – napravoval vykloubené ruce a nohy, krevní výrony a zlomeniny, později i revmatismus, dnu, chronickou zácpu, nemoci jater a žaludku. Pověst o jeho nové léčebné metodě a jejích výsledcích se rozletěla do světa. „Žebra narovnal přes hranu židle a na hruď pak vytrvale přikládal obklady namočené ve studené vodě, prý poučen příkladem srny, kterou viděl v lese si u pramene opětovně smáčet svou ránu,“ uvádí autor knih o jesenickém léčiteli Miloš Kočka. Měl neotřesitelnou víru v léčivou moc studené vody. S její pomocí léčil zvířata i lidi. Jako ordinace mu tehdy sloužila lavice za stodolou, jako léčebné prostředky používal obyčejnou pramenitou vodu a houbu. Omývání pacientů houbou se stalo trnem v oku místních lékařů, kteří v něm viděli šarlatána. Kvůli stížnostem mu jesenická radnice zakázala používat houbu. Priessnitz ale léčil dál – holýma rukama. „Vodoléčba představovala změnu způsobu života i změnu myšlení, nový životní názor. Ve shodě se zákony přírody, která podle Priessnitze nezná ústupku a slitování a platí v ní zákon: buď –anebo, vyžadoval, aby člověk převzal odpovědnost za své zdraví, poněvadž každý nejlépe ví, co mu prospívá a co škodí,“ píše Kočka.
Rodný dům
Vincenze Priessnitze 2
Stálá expozice Vlastivědného muzea Jesenicka představuje Priessnitzův život i dílo. Prohlédnout si můžete jeho osobní věci, ale také část naprosto ojedinělé kolekce vodoléčebné literatury. V muzeu je umístěná Priessnitzova figurína v životní velikosti nebo maketa lázní z 19. století.
@_muzeum_jesenik_
Schrothovy léčebné lázně Dolní Lipová
Malebné místo na rozhraní Hrubého Jeseníku a Rychlebských hor nabízí tradiční lázeňskou péči s využitím přírodních klimatických podmínek a unikátních lipovských bylinných směsí. Zaměřují se tu převážně na léčbu neinfekčních kožních chorob (především lupénky), dýchacího ústrojí a duševních poruch. Novinkou je peloidní terapie – aplikace slatin. V samotném centru lázeňského areálu se nachází park Živá voda. Stezka suchou nohou je hmatový chodník určený pro chůzi bosýma nohama. Zde se můžete projít po rozmanitých přírodních materiálech, jako jsou např. šišky, písek, kůra stromů, klacky, velké kameny. Bosá chůze přírodou má pro člověka významné pozitivní účinky. Reflexní stimulací plosky nohy se aktivují všechny orgány. Stezka suchou nohou se nachází na louce vedle Anenského potoka a odtud lze plynule přejít ke druhé trase a vydat se Stezkou mokrou nohou přímo vodním korytem. Tady si můžete vychutnat chůzi horskou bystřinou. Prožitek zakončíte odpočinkem na štěrkové pláži s kamennou lavicí nebo na dřevěných lavičkách u potoka či u lázeňské fontány.
Johann Schroth
Příběh Johanna Schrotha se velice podobá příběhu zakladatele vedlejších Priessnitzových lázní. Oba léčitelé byli přáteli a Johann si prý dokonce myslel na Vincenzovu sestru. V léčebných metodách
Priessnitze a Schrotha byly ale podstatné rozdíly. Traduje se, že se jejich pacienti setkávali na hranici mezi jesenickými a lipovskými lázněmi a vyměňovali si alkohol, který byl zakázaný u Priessnitze, za jídlo, které se nedostávalo pacientům u Schrotha.
Johann Schroth ordinoval suché a mokré dny. Suché dny spočívaly v tom, že pacienti drželi přísnou dietu, konzumovali pouze zeleninu a libové maso. V mokré dny pacienti nejedli vůbec nic, oddávali se potním zábalům a od rána do večera pili víno.
A právě tady vzniklo známé rčení „být na šrot“. Přestože se na to údajně pacienti často ptají, víno dnes v lázních nedostanou. Prý by to neproplatila pojišťovna.
Horské lázně Karlova Studánka
Není divu, že byly nejvýše položené lázně v České republice zmíněny v amerických
New York Times mezi šestačtyřiceti nejzajímavějšími místy na zeměkouli. Byly založeny v 18. století nejmladším potomkem
Marie Terezie. Lázeňské domy byly později vystavěny ve švýcarském chatovém stylu. V Karlově Studánce najdete horské klima, minerální prameny a širokou nabídku regeneračních a léčebných procedur. Minerální voda, která tu vyvěrá, dokáže prý zázraky. Úlevu vám přinesou také nejrůznější masáže, pobyt v solné jeskyni, bahenní zábaly či zábal z rašeliny vytěžené přímo v Karlově Studánce. V budově restaurace se nachází i bazénový komplex a balneoprovoz. Nezapomeňte zavítat do Lázeňského obchůdku a odvézt si tak kousek Karlovy Studánky s sebou.
horskelazne.cz