Saint-Louis

Chep-bu-jen je typickým jídlem právě pro obyvatele tohoto přímořského města. Nalezneme ho přibližně 300 kilometrů od Dakaru v ústí řeky Senegal. Z názvu, který je odvozen od jmen francouzských králů Ludvíků je patrné, že město bylo založeno Francouzi v sedmnáctém století jako říční pevnost, první Evropské město v západní Africe. A v minulosti, až do roku 1902, sloužilo jako hlavní město celého Senegalu a francouzských kolonií. Hrálo také důležitou kulturní a obchodní roli pro celou západní Afriku.

→ Pod ochranou moře

Město bylo obchodním cílem nejen otrokářů, ale také arabských výprav, které vyvážely a dovážely zlato, kůže, drahé kameny, koření a další zboží. Ovšem pobřeží v této oblasti je pro námořníky velmi záludné a ti proto často využívali služeb rybářů, kteří byli v tamních vodách mnohem zkušenější. Jejich obchodní strategie byla jednoduchá – buď nám zaplatíte teď a my vám pomůžeme, nebo za dva dny. Což znamenalo, že vraky lodí samy vydají své bohatství, až ztroskotají.

→ Jak poznáte bohatství?

Protože se jednalo o město se silným francouzským vlivem a zároveň se zde mísily další kultury a tendence, vlivem obchodních cest dalších národností, bylo Saint-Louis svědkem nově vznikajících multikulturních tendencí a formování nového humanismu, které však probíhaly občas spíše v neprospěch místního obyvatelstva. Ovšem obyvatelé Saint-Louis byli jedněmi z prvních, kteří získali oficiální senegalské občanství a volební právo. Ostrov Saint-Louis, který je součástí města, je dokonce památkově chráněn v UNESCO jako svědek koloniálních tendencí a zejména jejich vlivu na urbanismus a kulturní rozvoj. Typické jsou domy s balkóny, které měly v minulosti speciální význam. Byly výstavním piedestalem družek bohatých kolonialistů tzv. signar.

Podle balkonu se tak poznal dům opravdu bohatého a váženého pána.

V současné době žije ve městě přibližně 258 000 obyvatel. I když již není hlavním městem, stále je považováno za nezbytný bod průmyslu i cestovního ruchu. Také je důležité pro rybářský průmysl a cukrovarnictví. Zajímavostí je, že se každé činnosti věnují jednotlivé kmeny. Wolofové a Lebousové jsou zejména rybáři a tvoří rybářské komunity, Fulasové pro změnu žijí dále od moře a věnují se pastevectví a farmaření. Krom dědictví UNESCO jsou součástí kultury a turistického ruchu také hudební festivaly, které pracují s lokální hudbou a historickými kořeny. Koná se zde i nejvýznamnější jazzový festival v Africe – Saint-Louis Jazz Festival.