Rozhovor se školní psycholožkou

Rozhovor se školní psycholožkou

Jistě vám neuniklo, že se na naší škole od února pohybuje školní psycholožka. Samuela Chloubová je odborníkem, který bude pečovat o naši duši ve školním prostředí a pomáhat nám zvládnout méně či více nepříjemné situace každodenního života.

Proč jste se rozhodla stát psycholožkou?

Já jsem to měla jasné velmi brzy. Už vlastně v šesté třídě jsem si poprvé řekla, že bych chtěla být psycholožka. Sice mě docela děsilo, že jsem si tak jistá svým budoucím povoláním, ale když jsem si vybírala, kam budu podávat přihlášky na vysokou školu, zjistila jsem, že zabývat se psychologií chci opravdu nejvíc. Asi je to profese, v níž můžu naplnit svůj potenciál.

Co musí člověk vystudovat, aby se stal psychologem?

Psychologie se studuje na vysoké škole celkem pět let. Po třech letech se stáváte bakalářem a po ukončení pětiletého studia magistrem. Na vykonávání práce psychologa je však potřeba magisterský titul, bakalářský nestačí. Součástí studia jsou i povinné praxe třeba v klinických zařízeních nebo poradnách. Psychologie je však neustále vyvíjející se obor, a tak je dobré, aby se i psycholog dále vzdělával a zvyšoval své kompetence.

Když jste studovala na střední škole, jak jste se stavěla ke známkám? Byly pro Vás hodně důležité?

Určitě jsem nebyla žádná premiantka. Nepotřebovala jsem mít jedničky ve všech předmětech, ale byla jsem ráda, když se mi v předmětech, které mě bavily, dařilo. Samozřejmě byly předměty, které mě moc nezajímaly, nešly mi, a prostě jsem v nich dobré známky neměla. Třeba chemie. Ono se to asi hodně odvíjí od toho, jak moc jsou známky důležité pro rodiče. U nás to bylo tak, že když jsem to držela mezi jedničkami a trojkami, tak ještě dobré, ale vím, že čtyřka už by v pohodě nebyla.

Co děláte ráda, co vás baví?

Mám ráda jídlo a víno, hudbu, chodím na koncerty. Dokonce spolupořádám hudební festival. Koná se každý rok a je to hudební setkání v kostele jedné zaniklé obce na česko-polských hranicích, kde vystupují interpreti současné, především české alternativní scény.

Jakou hudbu tedy posloucháte?

Co se týče žánru, nejsem úplně vyhraněná. Poslouchám převážně současné věci, od jazzu přes math rock až po elektroniku nebo nějaké experimentální věci. Když jsem byla menší, měla jsem hodně ráda 60. léta.

Slyšela jsem, že hluboké dýchání pomáhá při stresu na uklidnění.

Práce s dechem se používá hodně často na uklidnění akutního stresu v danou chvíli, když je člověk hodně nervózní nebo na něj jdou úzkostné pocity. Existují různá dechová cvičení, třeba dýchání do čtverce. Na čtyři nádech, čtyři podržet, čtyři výdech, čtyři pauza. Tělo se tím zklidní. Stres se totiž primárně projevuje fyziologicky. Zrychlení dechu, pocení, vyschnutí v puse. Dýchání může pomoct tyto tělesné příznaky zmírnit. Také se dá pracovat se smysly. Zastavíte se a řeknete si pět věcí, které vidíte. Pět věcí, které slyšíte. Co cítíte. Zaměříte se na každý smysl a tím vnímáte realitu kolem sebe. Odvedete myšlenky od toho, co má následovat.

Spousta lidí si myslí, že jít za psychologem je projevem slabosti.

Jako psycholog mám sice trochu zkreslený pohled, ale nevidím nic špatného na tom, když někdo jde za psychologem. K doktorovi jdeme, když nám není dobře, automaticky. Dokonce lékaře navštěvujeme i na preventivní prohlídku, i když nám nic není. A když takto pečujeme o své tělo, o duši musíme pečovat také. Zároveň však obavám z návštěvy psychologa rozumím. Ve společnosti je to zakořeněné, spousta lidí to stále vnímá negativně. Já naopak vidím velkou odvahu v tom, řešit věci a řešit je včas, než začnou být nesnesitelné. A pokud sečlověk stydí, nemusí o tom nikdo vědět, ani spolužáci, ani učitelé. Můžeto zůstat jako osobní věc. Myslím si, že mít na škole psychologa jeužitečné, protože když se vám něco děje, můžete se zeptat, jestli je tonormální. Je naprosto v pořádku sem přijít proto, že mám hodně stresupřed písemkou, nebo se necítím úplně dobře. Nebo se necítí dobře můjkamarád a nevím, jak mu mám pomoct.

Kdy a kde Vás můžeme v naší škole zastihnout?

Od února pracuji ve škole na plný úvazek. To znamená, že mě tady můžete potkat každý den. Kdykoliv se u mě můžete zastavit a domluvit se. Najdete mě v prvním patře, v bývalém kabinetu paní zástupkyně, tedy v té zadní chodbičce, první dveře vlevo. Kontaktovat mě můžete i přes edookit nebo mail.

Adéla Borkovcová