Nosíme nepraktičnost

Nosíme nepraktičnost

Historie je plná zvláštních módních kousků, ve kterých se nedalo skoro ani hýbat. Tento typ oblečení nosila především nejvyšší vrstva společnosti, jelikož bylo drahé a pro pohyb a práci absolutně nevhodné. Některé dokonce mohlo způsobit zdravotní problémy, ale co by lidé neudělali pro to, aby byli módní, že? Dnes si nedokážeme představit, že bychom něco takového nosili, ale kdysi to byly největší módní trendy.

Špičky až k pasu

Oblíbeným středověkým typem bot byly kožené škorně se zobákovitou špičkou. Čím bohatší a výše postavený člověk byl, tím delší nosil špičku bot. Aby špička držela tvar musela se vycpávat. Mohla být až dvakrát delší než noha. V takových botách bylo téměř nemožné chodit, proto si lidé špičky přivazovali k pasu pomocí řetízků. Boty často měly pestré barvy a bývaly ozdobeny zvonečky nebo rolničkami.

Zlatá hlava

V období renesance se stal populárním módní doplněk zvaný zibellino (it. zibellino = sobol). Tento doplněk se rozšířil z Itálie do západní Evropy. Jednalo se o kožešiny s vycpanou hlavou zvířete. Šlo o kůže sobolů, kun nebo lasiček. Nejbohatší lidé si nechávali hlavy kožešin ozdobit zlatem a drahými kameny. Nosily se převěšené přes ruku nebo za krkem.

Mlýnský kámen

Okruží je nařasená a naškrobená látka okolo krku, jeho předchůdcem byly vysoké límce u košil. Bylo ozdobeno jemnými krajkami, paličkovanými nebo háčkovanými ornamenty a mohlo být i víceřadé. Postupem času se víc a víc rozšiřovalo, takže muselo být vyztuženo drátěnými podpěrami. Holandským okružím se kvůli jejich velikosti a tvaru přezdívalo „mlýnskýkámen“. Často nositele škrtilo a způsobovalo bolesti zad.

Na štorc

Krinolína je označení pro naškrobené spodničky a sukně vyztužené konstrukcí ze železa, dřeva nebo velrybích kostí. Nejbizarnější tvar měly krinolíny kolem roku 1745. Nazývaly se panier à coudes (fr. panier= koš, coude= loket). Byly široké přibližně 150 cm, takže si o ně ženy mohly pohodlně opřít lokty. Do dveří ale musely chodit jen bokem. Každý z vás si jistě vybaví pohádky a filmy, kde jsou dámy tancující na plese v krásných širokých šatech s velkými parukami na hlavách. Ve skutečnosti to nebylo tak jednoduché. V obrovských krinolínách bylo obtížné i chodit, natož pak tančit, jelikož se mohutná konstrukce při pohybu houpala. Je znám i případ, kdy při tanci obruče jedné dívce propíchly játra.

Komínový klobouk

Klobouk houppe, často nazývaný jako komínový klobouk, pochází z Nizozemska a po francouzsko- -holandské válce v 17. století se začal nosit i ve Francii. Jedná se o kruhovitý klobouk olemovaný černou, často hedvábnou, látkou dlouhou až po lokty. Ze středu klobouku ční kužel zakončený malou koulí. Celá konstrukce byla poměrně těžká. V dnešní době je tento klobouk, v o něco praktičtější podobě, součástí francouzských krojů z regionu Rhône Alpes. Je lehčí a po okrajích olemovaný síťkou nebo krajkou.

O stupínek níž

Na začátku 20. století přišly do módy sukně zvané hooble skirt. Byly to přiléhavé sukně, které se zužovaly směrem ke kotníkům. U kotníků byly tak těsné, že ženy mohly chodit jen velmi malými krůčky. Nosily je jen ženy vyššího postavení, které nemusely pracovat. Na poli by se v takové sukni opravdu pracovat nedalo. Přesto sesukně staly tak populárními, že se kvůli nim začaly snižovat schůdky dodopravních prostředků, aby do nich ženy vůbec byly schopny nastoupit.

Nicol Putnová