Křenoviny 2/2017 by Křenoviny

Milí čtenáři, nebylo by to trochu neoriginální, kdyby aprilové číslo vyšlo 1 . dubna? Bylo! A tak jsme se rozhodli, že letos to uděláme trochu jinak a číslo vydáváme až ke konci dubna. Přesto jsme se rozhodli vás neochudit o vtipné články a o komiks s nápadem na aprílový žertík, který je ovšem proveditelný i každý jiný den v roce. A o to je to vlastně vtipnější, protože vaše oběť nebude čekat podpásovku v květnu. V čísle také nadejte pár příspěvků od studentů, které nám poslal pan profesor Kubík, včetně jeho příspěvku, který reaguje na článek z minulého čísla (kdo by si nepamatoval, šlo o hate na zimu, minulé číslo najdete i na webu). Za celou redakci přeji příjemné čtení. Klára Petrovičová

Co v tomto čísle naleznete?

4 ........................................ Školní uniformy na Křence? 5 ............................................................... Věřte nevěřte 6 ........................................................ Recenze na knihu 6 ....................................................... Jak to bylo s Mayi? 8 .................................................. Už znáte nové hnutí? 9 .......................................... A znáte vlastně i to starší? 1 0 ........................................................ Rehate na zimu 11 ............. Nápady na změny v Ústavním pořádku ČR 1 3 ............................................................. Básně haiku 1 4 ................................................................. Pan WHO 1 5 .......................................................... Vtipy a komiks

Díkybohu ne! Trend školních uniforem se k nám ještě nedostal a modleme se, aby žádný módní guru neuvedl trend kravat a kostkovaných sukní na letošní fashion scénu. Náš parlament se rozhodl těmto obavám čelit a nastolit pořádek dřív, než bude pozdě. A tak vznikly naše vlastní nefalšované školní uniformy v podobě mikin. O maximálním pohodlí a propracovaných detailech vás můžou přesvědčit naši studenti, kteří nám pomohli toto umělecké dílo nafotit (děkujeme Martinu Clausovi a Magdaleně Al Masany). Tyto mikiny nejsou pouhý plán do budoucna, ba naopak, prodej je už v plném proudu. Někteří ze studentů je už hrdě nosí. Abychom předešli nedorozumění, tyto mikiny nejsou povinné. Pokud byste měli zájem, zde jsou veškeré informace: 1 . Mikina stojí 500 Kč. 2. Máme všechny velikosti (dá se zařídit i dětská velikost), vše v pánském střihu ve 2 barvách (šedá/tmavě modrá). 3. Objednat si ji můžete u paní profesorky Vítkové (3. patro - Aj kabinet) o velké přestávce. 4. Peníze přineste předem. 5. Objednávka se dělá hromadně, a tak si musíte počkat, než si tuto mikinu objedná více než 1 5 lidí (prostě to možná bude trošku trvat). 6. O zařízení mikin, vyřízení stížností a otázek se postará již zmíněný Claus (ne Santa, ne Václav, ale Martin!), a tak vás prosíme, neotravujte s těmito věcmi paní profesorku Vítkovou. 7. Jak se k vám zásilka dostane? Protože si svých zákazníků vážíme, nabízíme nejvyšší kvalitu a záruku, že se vaší mikince nic nestane. Předání přímo z ručky do ručky. Na svých saních se soby k vám z hůry přiletí Martin a nebeskou objednávku vám osobně předá (splněný sen každého amerického dítěte). Myslím, že třídní tričko má každý, ale školní mikinu?! Doufám, že teda můžu mluvit za všechny: „Děkujeme parlamentu za uskutečnění návrhu.“ Šárka Vanková, Martin Claus

„London Bridge is Down! London Bridge is Down!“ Londýn zachvátila strašlivá rána, královna Alžběta II. zemřela, Londýn zaplavil chaos, lidé truchlí, blázní, všude se povalují hřbitovní svíčky, vše se hroutí, v televizi už nenajdete žádné komedie3 Již od roku 1 999 má Londýn připravený podrobný krizový plán pro případ, že by zemřela anglická královna Alžběta II. Noviny, televize i například cestovní ruch v celém městě se změní. Přestanou jezdit červené autobusy, v televizích se nebudou smět pouštět žádné komedie a na veselé písničky v rádiu můžete rovnou zapomenout. Při smrti krále Jiřího VI. bylo domluvené heslo „Hyde Park Corner,“ aby třeba zvědaví telefonisté novinu předčasně nevytroubili do světa. I když se teď komunikuje pouze prostřednictvím bezpečných linek, premiér se dozví kódovou větu „London Bridge is DownM“ Ze dveří Buckinghamského paláce vyjde dveřník ve smutečním šatu a vyvěsí na dveře list se zprávou o smrti královny. Zpráva bude také neprodleně zveřejněna na webových stránkách Buckinghamského paláce. Britské radiové stanice budou informovány pomocí speciálního systému, že mají hrát pouze neutrální hudbu a co nejdříve přepojit na speciální zpravodajství. Rádia mají pro tuto situaci dokonce dva speciální playlisty s hudbou. Jeden smutný a druhý ještě smutnější. Pro případ skonu Alžběty II. jsou už dopředu beznadějně „rozebraní“ všichni královští historici a odborníci na královskou rodinu, kteří jsou vázaní exkluzivními smlouvami, aby nemluvili s konkurencí. Londýnské Timesy mají dopředu připravené materiály a témata na 11 dnů zvláštních vydání. Je článek pravdivý, nebo ne? Můžete hádat, správnou odpověď najdete v dalším čísle. Anna Kratochvílová

Kniha s názvem Dobrodružství milovníka knih napsaná Charlie Lovettem si zaslouží pozornost všech knihomilů i knihomolů. Příběh je záhadný, akční a romantický. Charlie Lovett doopravdy ví, jak čtenáře zaujmout natolik, aby se do příběhu zamiloval jen po přečtení několika prvních stránek. Velice dobře promyšlená zápletka se točí kolem obrázku zesnulé ženy z 1 8. století, který vypadne z knihy o shakespearovských podvrzích. Hlavní hrdina se rozhodne najít původ akvarelu a zjistit důvod, proč je na něm vyobrazena láska jeho života. Hledáním se dostává hluboko do historie, až do časů jednoho z největších autorů divadelních her Williama Shakespeara a k nejdráždivější otázce všech dob: Je William Shakespeare doopravdy autorem všech svých her? – v anglickém originálu The bookman’s tale, do češtiny přeloženo Hanou Petrákovou, představuje spor mezi stratfordiány, kteří zastávají názor, že William Shakspeare ze Stratfordu nad Avonou je autorem všech her, a oxfordiány, kteří říkají, že autorem rozhodně není nevyučený rukavičkářův syn, ale hrabě z Oxfordu vzdělávaný na nejlepších školách v Anglii. Tento spor patří k nejzapeklitějším kauzám v literárním světě. Dobrodružství milovníka knih

Knihu rozhodně doporučuje i americký deník New York Times, tak neváhejte a čtěte. Barbora Nečasová

V dávné historii u Mayů doma: „Zlato, prosím tě! Došel nám kalendář v kuchyni. Přines nový! Nemáme? Jak to, že nemáme? Aha, došly velký kameny. Tak já tady zatím nechám ten starý.“ Asi takhle nějak to prosím pěkně vypadalo s mayským kalendářem. Aneb když si zapomenete pár století uklidit a nevyměníte si kalendář. Abychom to vše uvedli na pravou míru. Časové úseky tohoto kalendáře jsou periodické, čili se neustále opakují. To znamenalo neustálé opakování period (stejných událostí, stejných rozhodnutí bohů). Na základě toho si začali Mayové myslet, že umí předpovídat budoucnost. Jednoho dne ale poznali tu lidskou ošklivou vlastnost. LENOST! Jednou přijít musela. Přece jen, museli si trochu odpočinout. Vezměte si mayské kalendáře, matematiku, písmo, astronomii a pyramidy. To chce docela dost energie, možná až mírnou hyperaktivitu. To lenost způsobila tolik paniky v roce 201 2. Chudáci Mayové, neměli to lehké. Jednou si dali „voraz“ a hned je z toho konec světa. Ani si neumíte představit, kolik lidí, a to hlavně Američanů, vzalo tuto událost vážně. Až 90% Američanů věřilo, že konec se nepochybně blíží (z toho 61 % lidí se připojila k tomuto názoru po hurikánu Sandy). Nikdo však netušil, zda přijde hurikán, tsunami, zemětřesení, meteorit, ekonomická krize, sucho, mimozemšťané, nebo výbuch všech světových sopek. Mayové jednoduše neráčili tuto maličkost zmínit (každopádně proč by to dělali, podle nich byl svět stvořen už čtyřikrát, popáté to bude jako nic). Přesně tohoto začalo využívat několik lidí.

Tito lidé začali prodávat hromady zásob vody a potravin, přístroje na přeměnu moči ve vodu nebo třeba podzemní domy. Jak už to tedy bývá, z konce světa se stal velký byznys. Americká společnost začala prodávat podzemní byty od 1 milionu korun. Jako znak luxusu zde funguje i televize. Jediný háček je, kdo asi bude vysílat, když nahoře nic nebude. Možná čekají na živé vysílání mimozemšťanů! Několik hotelů nabízelo i balíček pro hezké prožití konce světa (poslední večeře a cvičení v ceně, to abyste asi měli dost síly při útěku před případnou katastrofou). Jeden pán už od 1 8. prosince 201 2 sedí ve svém podzemním bunkru ve Švýcarsku společně se sedmi tunami rýže. Tak jim přejeme krásný pobyt a snad jim to spolu dlouho vydrží. I když jsme všichni rok 201 2 nejspíš přežili, jsou určena nová data, kdy nás má znovu nějaká katastrofa zasáhnout. No ale co vy víte! Možná jsme už teď všichni mrtví a žijeme posmrtný život. Ale začněte pro jistotu pomalu kupovat zásoby rýže, chápete, kdyby náhodou. Nakonec stačí jen říct: „Měňte si prosím své kalendáře v kuchyni a nezanedbejte jarní úklid, děkujeme.“ Šárka Vanková

Jako každý myslící člověk i vy máte nezcizitelné privilegium říct svůj názor, nicméně dnes může být muž perzekvován feministickou inkvizicí za své výroky a názory. Muži již dlouho trpěli pod ženskou taktovkou. Ale nedivte se nám, kdykoli bychom něco namítli, byli bychom označeni jako antifeministi, nevychovanci, nebo dokonce i agresoři, avšak zde (dámy a pánové) tkví podstata všech nešvarů. Bez rovnosti nelze dosáhnut spravedlnosti, aniž by druhá strana nebyla znevýhodněna. Ale i přes všechny překážky a rozdíly je možné dosáhnout jakési harmonie (aspoň ze strany mužů), a tou je maskulinismus. Nechápejte mě zle, jsem si vědom, že maskulinismus obhajuje hlavně práva, rovnost a důstojnost mužů, ale přitom také obhajuje rovnocennost všech jedinců nehledě na pohlaví, a už vůbec nechce nikomu žádná privilegia odebírat. I když to dělám nerad, tak tu uvedu pár příkladů „bojů“ mezi muži a ženami. Začal bych známou klasickou větou, že muž se dokáže soustředit jen na jednu věc. Musím uznat, že na tomto tvrzení něco je, ale dnes se toto tvrzení používá spíše jako taková nadávka (která potom vyvolává řetězovou reakci od mužů, kteří to vracejí stejnou mincí). Nadále tu máme placení, to je velmi zajímavé téma, už samo o sobě, ale zobecním to. Odkud přišel standart, že muž má vždy platit? Neberte mě zle (znova), chci říct, že muži platí, protože byli vychováni jako gentlemani. A tedy, dámy, pokud jste byly vychovány správně podle etikety, měly byste nabídnout, že taky přispějete (pro muže to může znamenat víc, než si myslíte, protože pokud ani nezkusíte přispět, mohou se cítit využíváni či znevýhodněni, takže i takové gesto může znamenat hodně). A poslední věc, která je tu snad od počátku časů, je fráze, že muži jsou silnější než ženy. Toto klišé už je dávno ze hry, ale dal jsem ho sem z principu. Abych tedy nezněl tak útočně, chci jen říci, že tento článek neslouží k podkopávání autority žen či jejich práv, jenom jsem se snažil obeznámit lidi (nehledě na pohlaví) s jiným náhledem, který vám může pomoci lépe pochopit vaše protějšky. Kuong Žargalsaikhan

Když se ohlédneme do minulosti, můžeme si všimnout, že ženy, které měly vlastní názor nebo jen byly nepohodlné, byly často označeny za čarodějnice. V dnešní době však naštěstí není přípustné někoho svázat do kozelce a vhodit do vody či přivázat ke kůlu a upálit, takže jsou silné ženy prostě nazvány feministkami a tím jako by se vše vyřešilo. Můj dopis z Bradavic ještě stále nedorazil (museli ho ztratit na poště), takže ze zmíněných dvou možností se můžu (zatím) přihlásit pouze k té druhé. Proč bych ale něco takového dělala? Přiznáním se k feminismu jako bych na sebe vzala nálepku, která sice lidem prozradí mnohé, ale velice často to však vůbec není pravda. Vím, že můj pohled nemůže platit úplně pro všechny, ale ráda bych pár věcí o tomto hnutí vyjasnila a zahnala obvyklé mylné domněnky o něm. Tak v prvé řadě, feminismus NENÍ o nenávisti vůči mužům ani o přesvědčení, že ženy jsou lepší než oni. Pro mě je feminismus o možnosti volby. Říká, že pokud se žena chce věnovat kariéře a nezakládat rodinu, měla by mít tu možnost. Stejně tak je ale v pořádku, pokud se rozhodne, že chce trávit většinu svého času doma se svými dětmi a domácími pracemi. A netýká se to jenom žen, to samé platí i o mužích a jejich rozhodnutích. Neměli by být odsuzováni. Je to zkrátka o rovnosti. Samozřejmě si uvědomuji, že obecně jsou mezi pohlavími rozdíly, od vzhledu, přes fyzické možnosti až po způsob uvažování. To však neznamená, že si ženy i muži nezaslouží stejná práva. Jak právo volit, tak právo na totožné platové ohodnocení za stejně vykonanou práci, právo zvolit si, zda chtějí děti, zda třeba chtějí nosit růžové oblečení či make-up, a samozřejmě také právo nemuset platit při večeři za nikoho jiného, než za sebe. Tereza Lastomirská

Ale ano, samozřejmě, že jsem poznal už z titulku, o co půjde! Že se bude lamentovat, jak národ musel po pěti letech prožít jeden měsíc zimy! A taky jsem si všiml varování, že nemám číst dál. Ale pak jsem si řekl – houby! Za prvé je dobré vědět, co píše nepřítel, a za druhé, už z principu a ve jménu mého oboru, mi to nedá, abych se nezastal týrané menšiny a nepozvedl hlas za její práva! Pět let jsme čekali, živili naději, polykali zklamání, protože místo zimy vždycky přišlo s odpuštěním hovno (když mohl Karel Havlíček Borovský, můžu taky)! Takže, milá Šárko a všechny ostatní Jarmily a Jarmilové – když teď, po letech, konečně přišel jeden, opakuji JEDEN měsíc zimy, vaše zimomřivé pofňukávání moc soucitu nevyvolává. Ostatně za všechno to zimní „příkoří“, které se vám děje, si, jak správně píšeš, můžete sami! Jak litovat člověka, který v mrazu a za sněžení chodí v rozepnuté jarní bundičce, sice se šálou, ale povolenou až kamsi pod prsa, bez rukavic, bez čepice? Člověka, který se sněhem tvrdošíjně brodí v plátěných teniskách pod kotníčky? Naopak! Buďte rádi, že Hospodin je tak milosrdný, že vás za vaši, ehm, lehkomyslnost a pošetilost trestá pouze malými fackami v podobě rýmy a angíny. Po světě zdaleka nechodí každou zimu jen Michelinové, oceány lidí v zimním vypadají velice přitažlivě a elegantně. A o tisíci stupňů v „šalině“ si rád nechám vypravovat. Ale i kdyby – zimní oblečení lze rozepínat i svlékat. Jo, a ta brněnská břečka, za tu si můžete taky sami. Přestaňte si to město nesmyslně solit ve stylu: „Kalamita jak na Sibiři – tři centimetry sněhu! A u muzea čtyři!“ Letos byl konečně nejstudenější leden za 77 let a já volám vivat! Hurá, byl jsem u toho! Doufám, že příští rok budou i nejstudenější prosinec a únor! A vy, jaroslavovská většino, nebudete mít právo byť i jen pípnout, protože nám za ty minulé roky ještě pořád budete mít mnoho co vracet!!! Jděte si koupit hezké zimní boty, budou se vám hodit i teď v květnu;-). Dobrý den :) . Aleš Kubík

3.E Ženě v těhotenství je třeba souhlasu obou komor Parlamentu. Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo udělovat amnestii. Státními symboly ČR jsou daně a poplatky. Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je samostatně spravována zastupitelstvem. Slib soudce Ústavního soudu zní: Slibuji věrnost nezpůsobilosti k práci. Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za prezidenta republiky. Ženě v těhotenství je zaručena příslušnost ke kterékoliv národnostní nebo etnické menšině. Zadržená osoba musí do 24 hodin vykonat vojenskou službu. Každý má právo vlastnit ženy, mladistvé a osoby tělesně postižené. Poslanec nebo senátor je hoden ochrany již před narozením. Senátu však nepřísluší, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest a dobrá pověst.

3.D Neplatný hlasovací lístek je Listina základních práv a svobod. Výsledky každého kola volby oznámí etnická menšina. Politický systém je založen na způsobu provedení domovní prohlídky. Senát svým usnesením návrh zákona schválí, nebo má právo na stávku. Přijaté zákony podepisuje každý, kdo je v hmotné nouzi. Občan odpovídající ženě v těhotenství, má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby. Odmítne-li prezident republiky složit slib, má právo společně s dalšími příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu.

Vláda může předložit Poslanecké sněmovně hlavu státu. Prezident republiky je stíhán pro velezradu na základě žaloby lidu. Stíhání trvá pět let a začíná dnem složení slibu. Nebyl-li prezident republiky zvolen ani ve druhém kole, bude zneužit k jiným účelům. Zákon stanoví, kdy mají církve a náboženské společnosti právo na včasné a úplné informace o stavu přírodního prostředí a přírodních zdrojů.

Krásné dárečky, dárečky pro každého! Já jsem bez peněz. (Barbora Stalmachová) Všude je jen stres Večeře je na stole Táta se dusí (an) Všude jsou dárky, v kaprovi jsou kosti. Mám chuť na párky. (Tomáš Burian) Venku Děda Mráz a na saních Ježíšek. Ach, ty Vánoce! (Terezie Šíblová)

Svatý večer je, hvězda jasná vychází, kapr smaží se. (Ema Bednáriková) Vánoční kapr Všude spousta cukroví Otrava jídlem (Štěpán Krejčí) Noc, sněží, mrzne, stromeček už zhasíná, Vánoce jsou pryč. (Bianka Weagová) Ta atmosféra, Štědrý večer se blíží ach odpočinek! (Radka Kobzová)

Vánoce bílé za chvíli budeme znát jen z pohlednic (Adam Grym)

Nevzpomínám si, že bych o nějakém povolání někdy snil/a, ale později jsem si myslel/a, že by mě bavilo být recepční v prestižním hotelu. Dnes už bych si z nových profesí určitě vybral/a. Dobré jídlo a pití, četba, plavání, kolo a běžky. Nikdy mi to nevadilo. V prvním ročníku na gymnáziu mě spolu s kamarádkou ze třídy v době maturit vrátili z Brněnské přehrady do vyučování příslušníci tehdejší VB (dnes městští strážníci), za což jsem byl/a odměněn/a dvojkou z chování. Mimo dechovky všechny žánry. Nemusím ovšem ani hard rock. Závist, krutostM Knihu, jídlo a pití. Netlačit na pilu, však ono to nějak dopadne. Asijská kuchyně (ostrá, kořeněná) a červené víno. Panství Downton, Simpsonovi. Muž na měsíci, Na větrné hůrce. Keanu Reeves. Tracy Chapman. Zajímaly a zároveň i otravovaly mě všechny. Vyhraněný/á jsem nikdy nebyl/a. Pan WHO v minulém čísle: Jana Vítková

Rubriku připravila Anna Jirglová

Was hat vier Beine und kann fliegen? Zwei Vögel. How can you tell you have a really bad case of acne? It’s when the blind try to read your face. A husband and a wife sit at the table, having dinner. The woman drops a bit of tomato sauce on her white top. „Och, I look like a pig!" The man nods, „And you dropped tomato sauce on your top!" At a psychiatric ward: „Doctor, what should we do with the new guy in room 6? He believes he’s a wolf.” Doctor: „Whatever you do, don’t let his grandmother visit!” At the restaurant: „I'll have the Chicken Pajamas, sir." Waiter: „It's Parmesan..." „I'll have the Chicken Pajamas, Parmesan."