Zimní mix - 12/2021

Studentský časopis Gymnázia, Brno, Křenová 36

12/2021

Slovo šéfredaktorky

Poslední slovo šéfredaktorky Tento školní rok zatím nebyl milosrdný k nikomu z nás. Počty nakažených a jinak nemocných stoupají jak v rámci jednotlivých tříd, tak v řadách našich ctěných profesorů. Podobné komplikace se sice nevyhnuly ani naší redakci, ale i navzdory tomu tu jsme s dalším číslem, které Vám snad tyto ne zcela slunečné dny prozáří. Můžete se těšit jak na naše tradiční rubriky, tak i na něco navíc. Stačí jen číst dál.

Jak je řečeno již v nadpisu tohoto krátkého úvodu, toto je poslední číslo, na kterém přímo spolupracuji. Několik let mi bylo ctí být ve vedení tohoto skvělého studentského časopisu a musím říct, že to byla obrovská zkušenost. Potkala jsem opravdu úžasné lidi.

Vážím si každého současného i bývalého člena redakce a všem moc děkuji. Bohužel mě i mou zástupkyni Dorku Petrovičovou dostihla realita maturitního ročníku, takže nejsme schopny najít tolik času, kolik bychom chtěly, a tak je čas jít dál.

Nedovedu si ale představit schopnějšího a aktivnějšího člověka, kterému bych svěřila svou důvěru a tento post předala, než jakým je Šimon Pěnička. Tímto mu přeji mnoho štěstí do dalších let, pevné nervy a spoustu inspirace, které věřím, že nikdy nebude nedostatek.

A hodně štěstí, zdraví a radosti i Vám ostatním. Kdo je teď nebude potřebovat?

Marie Štěpánková, bývalá šéfredaktorka

2

Obsah

Obsah Naše rubriky Zwiebel Flamme Kuchen. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Slzy slunce (2003). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Pan WHO. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 ExtraKřen. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Hlášky Ze školních lavic (a zpoza psacích stolů). . . . . . . . . . 11 Báseň Ďáblova smečka. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

3

Naše rubriky

Zwiebel Flamme Kuchen Držte si klobouky, tento slaný cibulový koláč uchvátí každý chuťový pohárek - a to i přesto, že je recept snadný a jednoduchý. Ale jak se říká, v jednoduchosti je krása (chuti).

Ingredience: • 400g listového těsta • 2 velké cibule • 200g šunky (plátky) • 200g sýr eidam • 200ml zakysané smetany • 3 vejce • kečup

Postup: 1. Připravíme si velký plech, který vyložíme papírem. Těsto rozválíme do tenka (jestli je zakoupené těsto na dvě půlky, válením vedle sebe ho spojíme v jedno) a položíme na plech.

2. Těsto potřeme kečupem (doporučuji spíše sladký, ne takový ten kyselý a křiklavě červený).

3. Cibuli nakrájíme nadrobno, šunku nakrájíme na kostičky a sýr nahrubo nastrouháme. Ingredience postupně rovnoměrně rozprostřeme na těsto s kečupem.

4. Rozmícháme zakysanou smetanu s vejci a směsí polijeme rovnoměrně těsto s ingrediencemi.

5. Pečeme na 180° 15-25 minut do zlatova.

Dora Petrovičová

4

Tato nelehká doba nás mnohdy obírá o nervy, sílu, někdy i čas. Ovšem na seriály a filmy je času vždy dost, jelikož jsem byl nedávno „poučen“ o tom, že tento film opravdu stojí za zhlédnutí a teď i za moji krátkou recenzi. I když je starší než já.

Nigérie. Válka. Nepokoje. Rebelové plení město za městem a obrací celou Nigérii „vzhůru nohama“. Přesně tyto hrůzné podmínky musí přežívat americká lékařka Lena Kendricksová (Monica Bellucci), která v jednom ukrytém kostele hluboko ve vnitrozemí zachraňuje společně se čtyřmi jeptiškami a knězem životy nevinných a zraněných vojáků, civilistů, především žen a dětí.

Zde se do obrazu dostává legendární voják A. K. Waters (Bruce Willis - který zde ukazuje neskutečný herecký výkon) a jeho tým, který má za cíl jediné, a to dostat prioritně doktorku Kendricksovou a, pokud to tedy situace a možnosti dovolí, také kněze a jeptišku z tohoto hrůzného místa pryč.

Při bezchybném seskočení na přesně dané místo Watersův tým objeví doktorku, kněze a jeptišky, společně s plným kostelíkem s několika desítkami zraněných. Úkol je jasný. Kendricksová ale odmítá opustit své lidi a bez jejich záchrany se z místa nehne.

Waters se tedy rozhoduje podle svých zkušeností a rozkazů, které mu nedávají jinou možnost, než doktorku odvézt i násilím pryč… Do této části se zdá děj velice neučesaný a zmatený, ale při dalším sledování se ocitnete ve fiktivním, avšak neuvěřitelně propracovaném dramatu, který má v sobě hodně emocí, špatných a dobrých rozhodnutí.

Celkově mohu říci, že pokud máte rádi filmy, u kterých se bez dokoukání nedá spát, tak tohle je za mě ta správná volba. Ovšem pokud neradi vidíte trochu morbidní výjevy, tak film radši ani nezapínejte, není jich zde málo… Zato toho lepšího mnohem ale mnohem více, než se na první pohled zdá. No. A trocha prokrastinace a nicnedělání nikomu z nás během naší online školy neuškodí. ;-)

Naše rubriky

Slzy slunce (2003)

Michal Netík

5

Naše rubriky

Pan WHO Jaké máte záliby?

Rád/a cestuji, ve volném čase po práci se věnuji sportu, rád/a trávím čas na zahradě.

Chtěl/a jste být od už odmalička učitelem/kou a proč?

Případně čím a proč?

Ano, napadlo mě to už v dětství. Moje babička byla učitelka a brala mě s sebou na různé exkurze se školou a školní výlety.

Líbilo se mi, jak je tato práce pestrá.

V pubertě jsem také uvažoval/a nad povoláním výživové/ho poradce/kyně nebo fyzioterapeuta/ky, protože mě vždy zajímalo spojení sportu a zdravého životního stylu.

Máte sourozence?

Ano, staršího bratra.

Co Vás vedlo k tomu vybrat si jako svoje pracoviště naše gymnázium?

Náhoda, objevila se pracovní nabídka.

Říkal/a jste nám o dobrovolnické činnosti ve Švýcarsku.

Co Vás vedlo k zapojení, co je náplní těchto dobrovolnických činností a jak dlouhou se jim věnujete?

Na vysoké škole jsem chtěl/a zkusit dobrovolnickou činnost a t e nt o p ro g ra m m ě ve l m i oslovil. Jedná se o práci na horách – úklid hor, mapování a odstraňování nebezpečí, např. při odstřelování lavin se některé střely neaktivují a poté leží na horách, je potřeba je označit a zajistit jejich odstranění. Nevěnuji se této činnosti souvisle – když je možnost a čas, tak se připojím. Naposledy jsem ve Švýcarsku na tomto programu byl/a před pěti lety.

Oblíbená hudba?

Nemám žádný vyhranění styl, hudbu využívám jako podkres při práci a sportu.

Oblíbený film?

Into the Wild.

Oblíbený seriál? Červený trpaslík.

6

Naše rubriky

Oblíbená kniha? Žítkovské bohyně.

Oblíbené jídlo a pití?

Káva a brownies.

Nejoblíbenější zvíře?

Kočka.

Co Vám dokáže zlepšit den?

Dobrá káva, jakýkoli pohyb na čerstvém vzduchu.

Jaký je Váš nejhezčí zážitek ze střední školy, na které jste studoval/a?

Na střední škole onemocněla jedna z mých spolužaček leukémií.

Léčba byla velmi náročná, ale nakonec se jí podařilo nemoc porazit – pamatuji si den, kdy se po dvou letech vrátila do naší třídy a mohla s námi dále studovat.

Jaký předmět jste měl/a na škole nejraději?

Tělocvik a biologii.

Co vám kvůli proticovidovým opatřením schází nejvíce?

Cestování, návštěvy koncertů, divadel a řada dalších služeb – kavárny, restaurace, skupinové lekce jógy, bazény, sauny.

Co je Vaším životním snem?

Procestovat celý svět.

Jaký předmět jste neměl/a rád/a?

Na základní škole mi žádný předmět nevadil. Na střední škole jsem neměl/a rád/a dějepis – učili jsme se jen data, nebyly nám vysvětlovány žádné souvislosti.

Michael Kovařík

Pan WHO v minulém čísle: pan profesor Martin Boček

7

Naše rubriky

ExtraKřen Dnešního ExtraKřena, Šimona Pěničky, jste možná ještě neměli šanci potkat osobně, jelikož je studentem naší školy teprve druhým rokem, zato jste si mohli přečíst rubriku Stayin´ Alive, na které má člen vodní záchranné služby a náš redaktor značnou spolupráci. Byla by škoda se ho nezeptat na pár podrobností.

Šimone, kdo vlastně jsi?

Tak jsem Šimon Pěnička, student druhého ročníku na Křence a taky člen MVZ VZS Brno-město. (Mladý vodní záchranář vodní záchranné služby Brno-město)

Co to vůbec obnáší být u MVZ? Obnáší to chodit na nějaké přednášky a tréninky. Pokud člověk chce, skládáme interní zkoušky, které jsou uvnitř oddílu dost důležitý. Ale mimo organizaci to je v podstatě jen plastová kartička, kterou můžu někomu hodit. A to je tak všechno.

U nás, uvnitř, to je prestižní věc.

Tím, že většina lidí neví o naší vodní záchrance nic, tak je to prostě jen bezcennej plast. Ale i když tu kvalifikaci pak neuděláš, tak jsi lepší než 80 % lidí v první pomoci a vodním záchranářství, což je fajn.

8

O čem vlastně vodní záchranka je? Proč se k vám přidat?

Určitě, protože se tam naučíš spoustu nových věcí, který v životě využiješ. Když už jsi pak starší, můžeš si udělat záchranářské kurzy, které jsou oficiální. Ke splnění tadytěch zkoušek je právě MVZ výborná příprava. K tomu taky úžasnej kolektiv, v žádným jiným sportu jsem snad lepší lidi nepotkal. Taky tam získáš celkem slušnou kondičku.

Scházíte se i teď?

Teď máme schůzky online. Jinak míváme tréninky, kde cvičíme kondičku a plaveme, potom máme tzv. zavyk (záchranářský výcvik), tam se učíme záchranné techniky a zdokonalujeme se v nich, pak se učíme také teorii a jednotlivé disciplíny – resuscitace, šátkové obvazy a jiné znalosti.

Ano, plážové a bazénové disciplíny. Mezi bazénové patří třeba ploty (podplavávání plotů pod vodou), záchrana figuríny, tzv. board a jiné. Plážové disciplíny jsou většinou triatlony.

U některých disciplín se stávají i poměrně často nepříjemný úrazy, slyšel jsem dokonce o zlomenině stehenní kosti.

Většina soutěžících jsou přetažení plavci, takže já bohužel nemám žádné velké úspěchy, navíc mám za sebou jen jedny.

Vím, že jsi mi povídal o nějakých službách v létě.

Víceméně jde o vypomáhání v základně, chystání věcí k zásahu a tak různě. Není to o tom, že jsi na službě, jen pomáháš.

Všechna práce je dobrovolnická, takže není ani placená. Dospělí mívají obchůzky a jezdí na lodi, my děláme trošku podřadnější práci. Některý práce si trošku osaháš, ale do ostré akce nejdeš.

V tu chvíli, kdy budeš mít udělané zkoušky, můžeš vyrazit s dospělými.

Máš odtud nějaké zajímavé zážitky?

Mám jich pár. Teď zpětně mi přijdou vtipné. Celkem jsem byl na službách tři dny. Druhý den

nám přišlo několik oznámení.

Celý den jen nějaká nedorozumění. Poslední byl ale ostrý, na pláži zkolaboval pán a je v bezvědomí. První věc, co tě napadne, je zástava srdce, takže bereš všechno vybavení. Skončilo to tak, že chlap se řízl do prstu, tekla mu krev a omdlel.

Stačila náplast.

Naše rubriky

Míváte i závody?

Co musí člověk umět, aby se dostal k vám do VZS? Co dělat, když se chci přidat?

Potřebuješ jen chuť tam chodit a vzdělávat se. Nejjednodušší bude, když půjdeš na webovky VZS do sekce Mladý vodní záchranář. Najdeš si tam nějaký kontakt, napíšeš, oni ti pošlou přihlášku a pokyny a můžeš začít chodit na tréninky. Není co pokazit.

Máš i jiné koníčky než MVZ? Věnuju se dost věcem – VZS, hasičský sport, mikromagie a magie, běhání a posilování, mám rád seriály, rád čtu a učím se novým věcem. Baví mě matika, fyzika a chemie, najdu si příklad a snažím se najít nějaké elegantnější řešení, bohužel se mi to nikdy nepovedlo. Jezdím na divoké vodě na kajaku a taky rybařím.

9

Naše rubriky

Jak se v záchranářství vidíš dál? Budeš ho studovat i na vysoké?

Na záchranářství se dívám spíš jako na koníček, nechci to mít jako práci, ale určitě chci pokračovat.

Chtěl bys ještě něco případným zájemcům vzkázat?

Pokud si to chcete vyzkoušet, tak do toho určitě běžte. Na některých soutěžích jsou dobře nasimulované akce, kdy skutečně poznáte, jak se chováte v krizových situacích. I já sám jsem zjistil, že se chovám v těchto situacích jinak, než jsem čekal a jsem za to rád.

Adéla Klvačová

10

Hlášky

Ze školních lavic (a zpoza psacích stolů *hodina matematiky* Prof.: „Jaký je rozdíl mezi ředitelským volnem a prázdninama?”

Stud.: „Já tam teda žádnej rozdíl nevidím.”

Prof.: „Tak proč máme oba výrazy?”

Stud.: „Tak to je jako v matematice… lidi se nudili, tak vymysleli něco dalšího.”

Prof.: „Jak nudili!? Řešili existenční problémy!”

Prof.: “můžu už ukončit sdílení?”

Stud.: “PANE PROFESORE ještě… ne… já si to někde najdu… vod děcek.”

Prof.: “Marešku, jestli budete zlobíkovat budu vám muset dohopsíkovat pro progresstestíšky” Prof.: „Nějaký dobrovolník, kdo by chtěl ukázat, jak umí číst?“ Stud.: „Tak klidně já, paní profesorko“ Prof.: „no to je hezký, ale já už si vybrala někoho jinýho“ Stud. 1: „Pozvete nás na pivo?“ Prof.: „Bylo vám osmnáct?“ Stud. 2: „Neboj, vytáhnu ze šuplíku boženu.“

11

Báseň

12

Ďáblova smečka Vítr duje, kapky buší, nikdo z města nic netuší.

Co se děje v pustině, v této temné krajině.

Bratr běží dál a dál, sestru vzadu zanechal.

Křik a prosby do ticha, pak vše náhle utichá

Vylézají z úkrytů, hrůzné stvůry bez citů.

Ostré drápy jako nože, lidský odpor nic nezmůže.

Tváře od slz mokré jsou, po něm teď ty stvůry jdou.

Uniknout z té noční můry, při vědomí jen svou vůlí.

Malá chata pod skalou, tam teď běží, běží, jdou.

Malé děti, bratr, sestra, vrátili se pozdě z města.

V tichu stojí chaloupka, jako křehká skořápka.

Jak moc vábí ho ten klid, neumí to vysvětlit.

Slyší vytí, slyší křik.

Jen na malý okamžik zahlédnou ten záblesk tmy.

Lepí se jim na paty.

Už se blíží, už je blíž, rychle v kapse hledá klíč.

Jediné, co přeje si, ať už ho nic neděsí.

Když bílý měsíc vysvitne, něco sestru zachytne.

Začne křičet, v očích děs, proti ní je obří pes.

Uvnitř ticho je a tma.

Zatemněná jsou okna.

V tomhle kraji každý ví, běda jít po setmění.

Dřív byl doma u krbu, teď už pár let o hladu, po nocích tam pobíhá, jak tak doba ubíhá.

Buší, buší na dveře.

Cožpak někdo pomůže?

Vytí psů tam zaznívá, strach ho žere zaživa.

Posedlo ho stvoření, způsobilo zranění.

Teď sní jenom o krvi a už je zase hladový.

Křičí, volá o pomoc.

Tohle bude dlouhá noc.

Za kopcem se vynoří, ti strašliví netvoři.

Báseň

Ten největší vepředu, seká drápy do ledu.

Sníh barví stopa krvavá, přepadá chlapce únava.

Padá na zem ke dveřím.

Nepočítá s příměřím.

Chlad mu oči zavírá, Naděje už skomírá.

A psi krouží opodál, každý v tlamě hadru cár.

Těší se na hostinu, v tuto noční hodinu.

Monika Filipová

13

Příjem příspěvků u členů redakce nebo na adrese křenoviny36@gmail.com Všechna vydání Křenovin najdete na

issuu.com/krenoviny

@krenoviny_official Šéfredaktorka: Marie Štěpánková (6.A) Zástupce šéfredaktorky: Dora Petrovičová (4.B) Poradce: Aleš Kubík (Čj, ZSV) Redaktoři: Adéla Brokovcová (3.A), Adéla Klvačová (3.D), Aneta Novotná (3.B), Bronislava Kotuliaková (2.B), Eliška Samková (2.B), Filip Nevrlý (2.B), Jakub Hrazdíra (4.D), Jakub Kocháň (3.A), Josef Komárek (2.B), Lenka Vymazalová (4.D), Libor Tesař (3.B), Martina Chaloupková (4.C), Max Rubina (2.D), Michal Kovařík (4.E), Michal Netík (2.B), Mirek Spoušek (3.B), Míša Fialová (2.B), Natálie Fialová (2.B), Nicol Putnová (2.C), Pavel Pospíšil (3.B), Sabina Hořáková (2.C), Sára Kubíková (2.B), Šimon Pěnička (2.B), Tomáš Daniel Novotný (3.A) Korektura: Ondřej Bílý (6.A) Grafika: Kateřina Helánová (6.A), Anna Stejskalová (2.C) Ilustrace & foto: Eva Ryšková (6.A), Hana Medková (6.A), Monika Filipová (2.C), Míša Kühnová (4.E), Michaela Gaurová (3.D) Speciální poděkování: Adéla Klvačová (3.D), Michal Netík (2.B) Vydáno dne