11/05/2014 18.00
koncertní síň uničov
trio PRAHA
GUARNERI
Vídeň byla v posledních několika staletích jedním z nejdůležitějších evropských hudebních, potažmo kulturních center. Vlastní orchestr a divadlo měl nejen císařský dvůr, ale i celá řada významných šlechtických rodů, při kostelích působily sbory, ve městě byl dostatek mecenášů a finančně silných objednavatelů skladeb. Je proto nasnadě, že Vídeň přitahovala skladatele i interprety nejen ze zemí habsburské monarchie, nýbrž doslova z celé Evropy. Navíc řada významných hudebníků se v srdci rakouského mocnářství narodila.
kruh přátel hudby uničov
PO STOPÁCH SKLADATELŮ
Město si díky podpoře živého umění dodnes zachovalo punc kulturního centra, avšak nezapomíná ani na péči o odkaz předchozích generací. Vídeňské muzeum spravuje osm bytů či domů, s nimiž alespoň část svého života spojili hudební velikáni J. Haydn, W. A. Mozart, L. Beethoven, F. Schubert a J. Strauss.
Vstupenka do Mozartova domu stojí 10 €, avšak kdo si připlatí dalších 7 €, získá kombinovaný lístek umožňující také návštěvu DOMU HUDBY (Haus der Musik) na Seilerstätte 30, jen několik kroků z proslulé Kärntnerstraße. Jeho interaktivní multimediální expozice na třech tisících metrech čtverečných v pěti podlažích představuje vzrušující cestu světem zvuků a hudby. V přízemí se nachází byt hudebního skladatele a dirigenta Otto Nicolaie, dobové dokumenty mapují historii jím založeného orchestru Vídeňských filharmoniků. V dalších patrech se mohou návštěvníci seznámit s osudy skladatelů působících ve Vídni, vývojem hudebních nástrojů či fyzikálními vlastnostmi zvuku. Bližší informace včetně mapových podkladů zájemci najdou na webových stránkách Vídeňského muzea http://www.wienmuseum.at | Standorte | Musikerwohnungen. Malý průvodce Haydnovým domem či byty Beethovena a Strausse bude součástí některého z dalších programů koncertů Kruhu přátel hudby Uničov. Marek Juráň
GUARNERI TRIO PRAHA bylo založeno v roce 1986 a dodnes hraje v původním obsazení. Mezinárodní hudební tisk soubor pro mimořádnou zvukovou kvalitu, prvotřídní souhru a vysokou technickou virtuozitu řadí k předním komorním tělesům. Guarneri trio Praha pravidelně vystupuje v důležitých hudebních centrech, je zváno na rozsáhlá koncertní turné po Evropě, Kanadě, Austrálii, Severní i Jižní Americe nebo Japonsku. Nahrálo mimo jiné všechna klavírní tria Beethovena, Mendelssohna, Schuberta, Dvořáka, Šostakoviče a Mozarta; mnohá alba byla oceněna renomovanými časopisy. Vypovídající je titulek u rozsáhlého rozhovoru ve 12. čísle časopisu Harmonie z roku 2009: Guarneri trio Praha – Aristokraté komorní hudby. IVAN KLÁNSKÝ (klavír) patří k nejvýraznějším osobnostem české, potažmo evropské klavírní scény. Na pražské konzervatoři studoval u Valentiny Kameníkové, na akademii múzických umění pak u Františka Raucha. Od roku 1983 je profesorem, v posledních několika letech i proděkanem Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze, rovněž na Vysoké hudební škole v Lucernu vedl koncertní třídu. Vedle toho zasedá v porotách mezinárodních interpretačních soutěží, je předsedou Chopinovy společnosti, Chopinova festivalu v Mariánských Lázních a Rady Kruhů přátel hudby. Ivan Klánský se v mládí rozhodoval mezi hudební a šachovou kariérou. Jako někdejší dorostenecký mistr Československa v šachu ovládá zpaměti veškerá letecká i vlaková spojení, a proto má na starosti plánování koncertních turné.
FRANZI SCHUBERTOVI jsou ve Vídni věnovány dva památníky – rodný dům na Nußdorfer Straße 54 a byt, ve kterém zemřel. Ten má adresu Kettenbrückengasse 6 a stejně jako skladatelovo rodiště se nachází v širším centru. Většinu svého velmi plodného, bouřlivého, avšak krátkého života Schubert strávil na úplně jiných místech – v rodném domě žil do svých čtyř a půl let, do bytu svého bratra Ferdinanda v uličce u Řetězového mostu se nastěhoval dva měsíce před smrtí. Součástí tamní expozice je řada skladatelových portrétů pořízených jeho přáteli-malíři, mezi jinými i díla Wilhelma Augusta Riedera, na nichž jsou zvýrazněny pro Schubertovy pozdější podobizny tolik typické drobné eliptické brýle. Vstupné do každého z památníků činí 4 €. V nenápadné uličce za katedrálou svatého Štěpána, v Domgasse 5, se nachází největší a nejdražší byt, který ve svém životě vlastnil WOLFGANG AMADEUS MOZART (1756–1791). Génius ovšem vedl bujarý život, což byl jeden z důvodů, proč si tohoto pohodlného bydlení nemohl užívat déle než dva a půl roku, konkrétně od září 1784 do dubna 1787. Expozice je členěna po jednotlivých patrech. Trasa vede nejprve do třetího poschodí, kde se návštěvník dozví podrobnosti o Mozartově životě ve Vídni. Jelikož v tomto domě Mozart mimo jiných skladeb zkomponoval Figarovu svatbu, je druhé patro věnováno především Mistrově operní tvorbě. První poschodí tvoří jakousi intimní zónu a nabízí vhled do každodenního života rodiny Mozartovy. Pokoje i kuchyně jsou zařízeny tak, jako by je hudební velikán s manželkou Constanze a synem Karlem Thomasem právě opustili.
O ÚČINKUJÍCÍCH
PROGRAM Ernest Bloch (1880–1959) Tři nokturna pro klavír, housle a violoncello (8') Andante Andante quieto Tempestoso
Bohuslav Martinů (1890–1959) Bergerettes, H 275 (20') Poco allegro Allegro con brio Andantino Allegro Moderato *** přestávka *** (20´)
Franz Schubert (1797–1828) Klavírní trio č. 2 Es dur, op. 100, D 929 (40') Allegro Andante con moto Scherzo: Allegro moderato Allegro moderato
ČENĚK PAVLÍK (housle) je čelným představitelem současné české houslové generace a soustředí se výhradně na koncertní činnost. Už během studií zvítězil v nejvýznamnějších československých soutěžích, byl finalistou v klání P. I. Čajkovského v Moskvě (1974) a v soutěži Emily Andersenové v Londýně získal v roce 1979 první cenu. Je žákem Nory Grumlíkové a své umění mnohokrát zdokonaloval na mistrovských kurzech Nathana Milsteina v Curychu. Vedle hudby se věnuje také architektuře, výtvarnému umění či historii. Je respektovaným odborníkem v oboru gotických a renesančních kamnových kachlů; v odborném tisku publikoval přes padesát studií a je spoluautorem Encyklopedie kachlů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. MAREK JERIE (violoncello) je jedním z nemnoha interpretů, kteří se mohou pochlubit studiem u Pabla Casalse, Andrého Navarry, Mstislava Rostropoviče a Antonína Kohouta. Do loňského roku byl profesorem na Vysoké hudební škole v Lucernu, i po odchodu do penze své zkušenosti dál předává nastupujícím generacím violoncellistů. Mladým interpretům také půjčuje vynikající nástroje ze své sbírky; vedle koncertních instrumentů vlastní i rozsáhlou kolekci kuriózních violoncell. Marek Jerie se rovněž výraznou měrou podílí na organizaci hudebního života – je členem umělecké rady festivalu Pražské jaro, s manželkou Beatrix spolupracuje při pořádání koncertních cyklů ve Švýcarsku a díky svým rozsáhlým kontaktům sehrává roli prostředníka v bezpočtu evropských hudebních projektů. SMYČCOVÉ NÁSTROJE souboru pocházejí z dílen houslařské rodiny Guarneri, která působila v italské Cremoně v 17. a 18. století stejně jako Antonio Stradivari nebo proslulí Amatiové. Violoncello postavil v roce 1684 zakladatel rodu Andrea Guarneri. Autorem houslí je naopak nejmladší představitel Bartolomeo Giuseppe Guarneri řečený del Gesù. Nástroj z roku 1735 nese jméno „Zimbalist“ po jednom ze svých někdejších majitelů – houslistovi Efremu Zimbalistovi. Na nástroje Giuseppa Guarneriho mimo jiné hráli Niccolò Paganini nebo Yehudi Menuhin.
PRŮVODCE KONCERTEM ERNEST BLOCH (1880–1959), rodák ze Ženevy, byl jedním ze tří dětí obchodníka se suvenýry Maurice a jeho manželky Sophie. Od devíti let hrál na housle a psal své první kompozice, v šestnácti začal studovat na konzervatoři v Bruselu u Eugèna Ysaÿe. Po třech letech odešel kvůli nespokojenosti s pedagogy do Frankfurtu nad Mohanem a po dalších dvou letech do Mnichova. Po krátkém pobytu v Paříži, kde se setkal s Claudem Debussym, se vrátil do Švýcarska, ale protože se jako hudebník nemohl uživit, pracoval v obchodě svého otce. Roku 1904 se oženil s německou klavíristkou Margueritou Augustou Schneiderovou, s níž měl v krátké době tři děti. Jeho skladatelská dráha nenabírala kýžený směr; roku 1910 sice měla v pařížské Opéra-Comique premiéru jeho opera Macbeth, ale bez úspěchu. Bloch se tedy živil jako praktický hudebník a pedagog – působil krátce jako dirigent v Neuchâtel či Lausanne a do roku 1915 vedl přednášky z estetiky na ženevské konzervatoři. Vzhledem k nejasné budoucnosti se roku 1916 rozhodl přestěhovat do Spojených států amerických, kde se usadil. Příjezd do Ameriky znamenal obrat v jeho soukromém i uměleckém životě; tři slavní dirigenti (Karl Muck, Arthur Bodanzsky a Leopold Stokowski) uvedli jeho Tři židovské poemy (Trois Poemes Juifs) a učinili z něj známého skladatele. V prosinci 1920 byl jmenován prvním hudebním ředitelem nově vzniklého Cleveland Institute of Music, kde setrval až do roku 1925, pět dalších let pak vedl konzervatoř v San Franciscu. V té době vznikly jeho skladby Four Episodes for chamber orchestra (1926), America: An Epic Rhapsody (1927) a Helvetia (1929). Jeho finanční poměry se značně zlepšily, a tak se roku 1930 rozhodl vrátit do Evropy a usadit se ve švýcarském Roveredu. Politická situace jej znovu dovedla do Ameriky; roku 1941 se odstěhoval do Agate Beach v Oregonu, kde zůstal až do konce svého života. V posledních letech učil na University of California, Berkeley a získal řadu ocenění. Jeho přátelé jej považovali za člověka plného entusiasmu a víry překračující náboženské hranice. Jeho umělecké aktivity se neomezily jen na hudbu, byl též nadšeným fotografem – pořídil na šest tisíc negativů, část z nich je v Kongresové knihovně, část ve sbírkách Židovského muzea v Portlandu. Ernest Bloch, autor zhruba osmi desítek orchestrálních i komorních děl, zemřel 15. července 1959. Tři nokturna (Three Nocturnes) pro housle, violoncello a klavír vznikla v Clevelandu roku 1924, v době patřící k nejproduktivnějším v Blochově tvorbě. V první části je zřejmý skladatelův obdiv k impresionismu, skladba je postavena na kratších motivech a témbrových nuancích; má lyrický až snový charakter. Druhá část je zpěvná, má podobu ukolébavky a kompozičně využívá principu kánonu. Nejživější je závěrečná část, v níž se ozývají exotické či jazzové prvky; je třídílná s pomalou střední částí. Tři nokturna jsou jediným klavírním triem v Blochově tvorbě. BOHUSLAV MARTINŮ (1890–1959) se narodil v Poličce v rodině obuvníka a pověžného. Na pražské konzervatoři studoval hru na housle, klavír a varhany, v letech 1920–1923 působil jako houslista v České filharmonii. V té době se stal žákem Josefa Suka, po odchodu do Paříže pak prohluboval své znalosti u Alberta Roussela. Byl ovlivněn hudbou Pařížské šestky (mimo jiné
Arthur Honegger, Darius Milhaud nebo Francis Poulenc), Igorem Stravinským a prosazujícím se jazzem. Největší dopad na jeho tvorbu však měl novoklasicismus. Od roku 1923 působil Martinů trvale mimo svou vlast, nejprve ve Francii a poté ve Spojených státech. Před svým odjezdem do Ameriky zkomponoval sérii vrcholných děl, mimo jiné Tre ricercari pro komorní orchestr, Concertino pro klavír a orchestr, Pátý smyčcový kvartet a Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány. V padesátých letech začal Martinů využívat nové hudební prostředky, které mu umožnily vytvářet díla plná fantazie a nespoutaného výrazu i při zachování základních forem. Mezi velké kompozice patří Symfonické fantazie (Symfonie č. 6) a Fresky Pierra della Francesca, ale i výrazově čisté skladby s lidovými náměty, takzvané „pozdravy domů“ (kupříkladu Otvírání studánek). V posledních letech svého života se Martinů začínal obracet k základním otázkám lidské existence. Tato tendence je zřejmá v Řeckých Pašijích, Eposu o Gilgamešovi či Parabolách. Roku 1953 se skladatel vrátil do Evropy, ovšem do Československa už přijet nemohl. Zemřel 28. srpna 1959 ve Švýcarsku, v roce 1979 bylo jeho tělo převezeno k pietnímu pohřbení do rodné Poličky. Cyklus pro housle, violoncello a klavír s názvem Bergerettes vznikl v Paříži roku 1939, několik měsíců po dokončení velkolepého koncertu pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány. Název má zřejmě připomínat staré francouzské básnické formy oslavující přírodu, jakési pastorely. Dílo je tvořeno pěti kratšími, rytmicky průraznými skladbami scherzového charakteru. Mají třídílnou formu s kontrastní střední částí (ABA), která využívá princip kánonu. Premiéra skladby se uskutečnila až po autorově smrti, dochován není ani skladatelův autograf. Ačkoliv se FRANZ SCHUBERT (1797–1828) dožil pouhých jedenatřiceti roků, zanechal po sobě rozsáhlé a různorodé dílo. Komponoval chrámové skladby i jevištní díla, velké symfonie stejně jako klavírní drobnosti. Překypoval nápady, jež dokonale rozezpíval do epických ploch. Nedokázal sice účelně konstruovat a jeho skladby nemívají dokonalou formu, jsou však půvabné a plné hlubokého citu. Nejdokonaleji se jeho tvůrčí génius ukázal v písních – intimních a dojemných, které se staly pro generace skladatelů nevysychajícím pramenem inspirace. Franz Peter Schubert se narodil na tehdejším předměstí Vídně v chudé učitelské rodině jako třinácté z patnácti dětí; deset z jeho sourozenců však zemřelo ještě před dovršením prvního roku života. Oba rodiče pocházeli z Moravy – matka se narodila ve Zlatých Horách a otec ve Staré Vsi pod Králickým Sněžníkem. Hudební talent projevoval Franz od dětství, díky svému hlasu se stal v roce 1808 studentem císařského konviktu a zároveň členem chlapeckého sboru ve dvorní kapele. Zde také prohloubil své hudební vzdělání, mimo jiné i lekcemi u Antonia Salieriho. Studijní neúspěchy v matematice a latině přispěly k tomu, že Franz předčasně školu opustil a nastoupil jako pomocný učitel u svého otce. Práci vykonával s nechutí, ale zato se intenzivně věnoval komponování. Roku 1816 mu bývalý spolužák Franz von Schober nabídl ubytování v domě své rodiny, což byl zlomový okamžik Schubertova života. Od té doby až do konce svých dní byl totiž většinu času hostem u svých přátel, díky jejichž pohostinnosti nebyl nucen se starat o vlastní obživu a mohl se intenzivně věnovat skladatelské činnosti.
Roku 1821 započala tradice slavných schubertiád, tedy hudebních večírků, při nichž v okruhu přátel a s jejich pomocí představoval své kompozice. V té době také složil vrcholné kusy: nedokončené velikonoční oratorium Lazar a klavírní Wanderer Fantazie (fantazii Poutník). Jeho bohémský život měl však tragické následky – počátkem roku 1823 se nakazil syfilidou, v jejímž důsledku o pět let později zemřel. V posledních letech života se tak do jeho tvorby dostal tragický prvek a stále přítomný smutek. K nejzásadnějším kompozicím tohoto období patří cykly písní Krásná mlynářka a Zimní cesta, smyčcový kvartet číslo 14 d moll Smrt a dívka, Německá mše As dur a symfonie h moll Nedokončená. Franz Schubert zemřel 19. listopadu 1828 v domě svého bratra Ferdinanda ve Vídni, byl pohřben nedaleko hrobu svého celoživotního vzoru Ludwiga van Beethovena na währingenském hřbitově. Koncem devatenáctého století pak byly hroby obou hudebních géniů přeneseny na vídeňský Ústřední hřbitov. Klavírní trio Es dur vzniklo v listopadu 1827 a oslňuje svou obsahovou plností i dobrou kompoziční prací. To platí zejména o velké vstupní sonátové větě (Allegro) a závěrečném rondu (Allegro moderato). Druhá věta (Andante con moto) má melancholický ráz a tematicky se opírá o švédskou lidovou píseň, s níž se Schubert v té době seznámil. Zaujme výraznou melodikou stejně jako třetí, scherzová věta. V ní skladatel využívá techniky kontrapunktu a nechá promlouvat hlavní téma mezi klavírem a smyčcovými nástroji; trio má spíše pochmurnou náladu, která se v Schubertově tvorbě v tom čase zabydlela. Veřejně bylo trio poprvé provedeno v sále Unter dem Tauchlauben 26. března 1828, tedy v den Beethovenovy smrti. Nikola Hirnerová
! Ujistěte se prosím, že jsou ztlumena všechna elektronická zařízení, která mohou vydávat zvuk, zejména mobilní telefony a hodinky. Během koncertu nefotografujte (s výjimkou profesionálních fotografů). Kašel, pokud je to možné, v průběhu hry prosím potlačte. Děkujeme, že nerušíte ostatní posluchače ani žádnými jinými zvukovými projevy.
NÁSLEDUJÍCÍ KONCERTY SEAN CHEN klavír | ne 1/6 v 18 hodin J. S. Bach, Chopin, Ravel, Debussy, Copland M. NOSTITZ QUARTET a BORIS KRAJNÝ klavír | ne 8/6 v 18 hodin Smetana, Dvořák, Brahms
Mediální partner
Sezónu KPH Uničov podporuje
www.kphunicov.cz