O ÚČINKUJÍCÍCH M. NOSTITZ QUARTET vznikl v říjnu 1994, v době studií jeho členů na Akademii múzických umění Praze ve třídě Václava Bernáška. Hráči poté pokračovali ve dvouletém postgraduálním studiu na Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Vídni u Güntera Pichlera a Thomase Kakusky (oba členové Alban Berg Quartet). V roce 1997 zvítězili v soutěži Charles Hennen Concours v holandském Heerlenu, o rok později se stali laureáty soutěže Pražského jara a soutěže smyčcových kvartet v italské Cremoně.
kruh přátel hudby uničov
08/06/2014 18.00
koncertní síň uničov
Boris Krajný klavír
Od roku 1996 soubor užívá se svolením Mathilde Nostitz-Rieneck (mimo jiné patronky a mecenášky Střediska výcviku vodicích psů pro nevidomé) název M. Nostitz Quartet. Kvarteto vystupovalo na evropských i světových pódiích od Německa přes Japonsko až po Spojené státy, v repertoáru tělesa lze nalézt skladby od raného klasicismu až po současnost. Doposud vydalo čtyři CD, přičemž poslední nahrávkou jsou smyčcové a flétnové kvartety Jakuba Jana Ryby pořízené ve spolupráci s flétnistou Janem Ostrým roku 2006 pro společnost Naxos. Hudebníci věnovali mnoho pozornosti výběru nástrojů. Po dlouhotrvajícím hledání se jim podařilo najít instrumenty, jejichž témbrové vlastnosti se navzájem vhodně doplňují a vytvářejí nevšedně libozvučný souzvuk.
M. Nostitz Quartet
M. Nostitz Quartet hraje ve složení PETR BERNÁŠEK (housle), VÁCLAV VACEK (housle), PAVEL HOŘEJŠÍ (viola) a MARTIN HAVELÍK (violoncello).
PROGRAM Bedřich Smetana (1824–1884) Smyčcový kvartet č. 2 d moll (18‘) Allegro Allegro moderato Allegro non più moderato, ma agitato – E con fuoco Presto
BORIS KRAJNÝ (*1945) se narodil v Kroměříži, kde rovněž absolvoval konzervatoř. Na Akademii múzických umění v Praze studoval u legendárních pedagogů Františka Maxiána a Ivana Moravce. V roce 1975 získal čestné uznání v jednom z nejnáročnějších světových klání – soutěži královny Alžběty v Bruselu. Boris Krajný vystoupil snad ve všech významných koncertních síních, spolupracoval s předními dirigenty a slavnými orchestry. Pořídil také množství nahrávek; pro různá vydavatelství interpretoval skladby od baroka přes romantismus a impresionismus až po stěžejní kompozice vzniklé v polovině 20. století. Mimo jiné nahrál kompletní klavírní dílo Maurice Ravela a za cyklus francouzských klavírních koncertů získal Grand Prix du Disque. Od roku 1992 vyučuje hru na klavír na pražské Akademii múzických umění.
Antonín Dvořák (1841–1904) Klavírní kvintet A dur, op. 81 (41‘) Allegro ma non tanto Dumka. Andante con moto Scherzo (Furiant) Finale. Allegro *** přestávka *** (20´)
Johannes Brahms (1833–1897) Klavírní kvintet f moll, op. 34 (44‘) Allegro non troppo Andante, un poco adagio Scherzo: Allegro Finale: Poco sostenuto – Allegro non troppo – Presto, non troppo
Mediální partner
Sezónu KPH Uničov podporuje
! Ujistěte se prosím, že jsou ztlumena všechna elektronická zařízení, která mohou vydávat zvuk, zejména mobilní telefony a hodinky. Během koncertu nefotografujte (s výjimkou profesionálních fotografů). Kašel, pokud je to možné, v průběhu hry prosím potlačte. Děkujeme, že nerušíte ostatní posluchače ani žádnými jinými zvukovými projevy.
Letošní jubilant BEDŘICH SMETANA (2. března 1824, Litomyšl – 12. května 1884, Praha) zaslouženě patří k pilířům české kultury. On sám systematicky pracoval na tom, aby položil pevný základ národní hudbě a jeho tvorba výrazně ovlivnila následující generace domácích skladatelů. Přestože v centru Smetanovy pozornosti byla opera, zanechal nesmazatelnou stopu ve všech oblastech hudebního umění. Ke stěžejním kompozicím patří vedle geniálního cyklu symfonických básní Má vlast především jeho tři komorní kusy – klavírní trio g moll a dva smyčcové kvartety. Druhý smyčcový kvartet vznikal na Smetanovy poměry velmi dlouho – od června 1882 až do března následujícího roku. Důvodem byl především autorův zdravotní stav, který se v té době již prudce zhoršoval. Sám Smetana se v dopisech často svěřoval, že je rychle unavený a nedokáže se koncentrovat. Ačkoli neexistuje autentický skladatelův výklad díla, není pochyb o tom, že i tento kvartet je – stejně jako první – jakousi osobní zpovědí. Jak uvedl sám Smetana: „Nové kvarteto pokračuje, kde první ukončilo, po katastrofě. Představuje se tu víření hudby u člověka, který ztratil sluch.“ Kompozice má zcela nezvyklý ráz; její stručnost a nespojitost byly dlouho chápány jako projev nezvládnutí tvůrčího procesu. Z autorova vyjádření však vyplývá, že nešlo o formální nedostatečnost, ale o záměr. V dopise uvedl: „Stran sazby této [první] věty jsem v rozpaku, věta je tuze neobyčejná ve formě a těžce k pochopení, jakási rozervanost vládne celou větou a bude, jak se mi zdá, dělat velké obtíže hráčům – je to následek mého nešťastného živobytí.“ Kvartet v tónině d moll má čtyři věty, všechny v rychlém tempovém předpisu. Tempo se v nich však často střídá a osciluje mezi ohnivým allegrem a largem. Tematický materiál je úsporný, ale srozumitelný, s typicky smetanovskou melodičností. Významným nositelem výrazu je dynamika, časté jsou změny rytmu. Smyčcový kvartet d moll je poslední Smetanovou komorní skladbou. Lze o něm bez nadsázky říci, že předběhl svou dobu a zařadil se po bok progresivním dílům 20. století. Premiéra se konala 3. ledna 1884 v pražském Konviktu, hráli Ferdinand Lachner, Julius Raušer, Josef Krehan a Alois Neruda. ANTONÍN DVOŘÁK (8. září 1841, Nelahozeves – 1. května 1904, Praha) je autorem dvou klavírních kvintetů a oba jsou v tónině A dur. První vznikl roku 1872, druhý o patnáct let později a je dokladem skladatelova vrcholného mistrovství a kompoziční suverenity. Dílo je dvořákovsky polymelodické, nekonfliktní, s převažující optimistickou náladou. Má typické schéma se dvěma krajními větami v sonátové formě, druhá věta má formu sonátového ronda a třetí věta je scherzová o třech dílech s kontrastní střední částí. Poprvé byla skladba uvedena 6. ledna 1888 v pražském Rudolfinu na jednom z koncertů Umělecké besedy, a to Karlem Ondříčkem, Janem Pelikánem, Petrem Marešem, Aloisem Nerudou a Karlem Kovařovicem. Jen v prvním roce od premiéry byl kvintet v Praze opakovaně reprízován a dále byl uveden v Amsterdamu, Frankfurtu nad Mohanem, Hamburgu a dvakrát v Londýně, kde se v průběhu let stal jednou z nejčastěji uváděných Dvořákových skladeb. Ve stejném roce dílo vyšlo tiskem u nakladatelství Simrock s dedikací profesoru Bohdanu Neureutherovi, významnému pražskému mecenáši mladých umělců. Dlužno dodat, že dobová kritika měla pro kvintet jen slova nejvyššího uznání. Josef Bohuslav Foerster v Národních listech napsal: „Jest to dílo vzácné ceny, svěžího thema-
Na rozdíl od Smetany je JOHANNES BRAHMS (7. května 1833, Hamburg – 3. dubna 1897, Vídeň) autorem poměrně velkého množství komorních skladeb. K nejvýznamnějším patří jeho houslové a violoncellové sonáty, tři smyčcové kvartety, dva smyčcové kvintety a tria určená zejména dechovým nástrojům. Zásadní postavení má pak jeho jediný klavírní kvintet. Brahms ho dokončil v létě 1864, tiskem dílo vyšlo o rok později a bylo věnováno princezně Anně Hessenské. Původním záměrem bylo vytvoření smyčcového kvintetu, nakonec se však autor rozhodl skladbu přepracovat pro dva klavíry a provést ji veřejně na koncertě s Karlem Tausigem. Úspěch nebyl velký, Brahmsovi přátelé dílu vyčítali přílišnou fádnost. A tak se skladatel k práci vrátil a rozhodl se na radu dirigenta Hermanna Leviho pro nové obsazení – smyčcové kvarteto a klavír. Teprve nyní dílo získalo lesk i neopakovatelnou atmosféru a stalo se jedním z nejmonumentálnějších kusů komorní tvorby. Levi k tomu poznamenal: „Krásu kvintetu nelze popsat slovy. Jednotvárné dílo pro dva klavíry jste přetvořil v něco mimořádně krásného, v mistrovské dílo komorní hudby.“ Kvintet je čtyřvětý a zachovává obvyklý půdorys: první věta je v sonátové formě, druhá věta je třídílná (ABA), třetí věta scherzová a čtvrtá kombinuje prvky sonátové formy a ronda. Hlavní, čtyřtaktové téma zazní hned v úvodu a stane se jakýmsi mottem celé skladby. Veškerý melodicko-harmonický materiál je zpracován do monumentální podoby, v níž je klavír rovnocenným partnerem smyčců. Kvintet má díky tomu téměř symfonický rozmach a orchestrální barevnost. Dílo je melancholické, místy až tragické, nikoli však sentimentální nebo okázale patetické. Poprvé byl kvintet představen v Lipsku 22. června 1866. Nikola Hirnerová
Klavírní festival Ericha Berga 28. 9. — 16. 11. 2014 Koncertní síň Uničov Jitka Čechová Martin Kasík Adam Skoumal Maria Gabryś Miroslav Sekera pořádá
PRŮVODCE KONCERTEM
tického materiálu a imponující hloubky zpracování. Přednost nelze dáti žádné větě, neboť vřelé allegro a poetická dumka unášejí stejně jako bujný Furiant a rozmarné Finále. Že působí skladba i překrásným dojmem zvukovým a obsahuje četné zajímavé i originální effekty instrumentální, jest u Dvořáka nepochybno.“
hraje
Smetanu Janáčka a Musorgského Schumanna a Skoumala Chopina Beethovena
Cena jednotlivých koncertů 80 Kč ABO základní 250 Kč, snížené 200 Kč
www.kphunicov.cz