koncertní síň uničov
ÚČINKUJÍ Klarinetistka LUDMILA PETERKOVÁ je především oceňovanou interpretkou, ale vedle koncertní a pedagogické činnosti se věnuje také
LUDMILA PETERKOVÁ klarinet IRINA KONDRATĚNKO klavír
V jedné z nesmrtelných písniček Osvobozeného divadla se zpívá: „Podle kabátu se svět měří“. Tuto staletími ověřenou pravdu stvrzuje množství vědeckých studií, z nichž mimo jiné vyplývá, že při setkání s neznámým člověkem je pro vytvoření dojmu rozhodujících prvních pět sekund. Také u hovoru tváří v tvář představují slova jen sedm procent vnímaného obsahu. Významnějšími faktory jsou způsob řeči, výraz tváře i těla, a samozřejmě celkový zevnějšek člověka. Jelikož jsou šaty autoportrétem naší osobnosti a jejich prostřednictvím dáváme najevo svůj vztah k ostatním lidem, věnujme tomuto problému několik řádků. K poslání oděvu mimo jiné patří jasná identifikace nositele. Typickým příkladem je uniforma. Právě stejnokroj opravňuje policistu ke kontrole dokladů nebo průvodčího k orazítkování jízdenky. Ovšem i celá řada civilních povolání vyžaduje vhodný úbor. Například svěřil by někdo bankéři v kožené motorkářské bundě své celoživotní úspory? Také při návštěvě restaurace bývalo nesporné, kdo je host a kdo číšník; ve filmu Vrchní, prchni zmocňoval Josefa Abrháma alias Dalibora Vránu ke kasírování smoking, dnes však není zřejmé, u koho si objednat a komu zaplatit účet. Dostáváme se ke společenské funkci oděvu. Žádný zákon nepředepisuje jaké oblečení si vzít na koncert, ale zkušený posluchač ví, že pro návštěvu hudebního vystoupení je třeba zvolit úbor, jehož prostřednictvím sdělí svému okolí celou řadu informací: nositel zná konvence a je ochoten je respektovat, váží si hudebníků i ostatních posluchačů, považuje koncert za nevšední událost a je ochoten věnovat čas přípravě. Naopak důvodem k užití ležérního či sportovního oblečení může být, že posluchač na koncert pospíchá rovnou z práce, že se v jeho šatníku žádný společenský oděv nenachází nebo že je na podobné akci poprvé a příště už dorazí adekvátně ustrojen. Jsou i lidé, kteří se programově odmítají řídit konvencemi, případně mají vlastní styl a nehodlají se ho za žádnou cenu vzdát. Způsob oblékání se vyvíjel stejně jako celá společnost. Antice vévodila tunika, vrcholnému středověku přiléhavé nohavice a nařasené suknice. Velice komplikované a na spotřebu látek náročné renesanční šaty zjednodušil výstřelek žoldnéřů/lancknechtů – ti si začali ukořistěné, většinou nepadnoucí kalhoty a kabátce prostřihávat, a tato děravá móda se nakonec rozšířila po celé Evropě. V důsledku masivního přesunu venkovského obyvatelstva do měst během Velké francouzské revoluce nastal módní zvrat vedoucí k ústupu přehnané zdobnosti a naopak ke zvýšení požadavků na praktičnost. Poslední přehlídkou aristokratických rouch se tak stal Vídeňský kongres (1814–1815). Dnešní pánský společenský oděv je odvozen od praktického úboru anglických bankéřů a velkoobchodníků počátku 19. století. Druhdy neodmyslitelný frak byl ve 20. letech 20. století, ve zlaté éře jazzu, vytlačen smokingem, a s příchodem nového tisíciletí se zdá, že i lesklým klopám a lampasům zvoní hrana. Ovšem co se barev týká, byli pánové před dvěma sty lety přece jen odvážnější. V literatuře se objevuje popis oděvu Felixe Mendelssohna-Bartholdyho při jeho londýnském vystoupení v roce 1829. Skladatel byl oblečen v bílé pantalóny velmi dlouhé, vestu z kaštanového hedvábí, černou kravatu a modrý frak. Dámské šatníky podléhaly v průběhu staletí mnohem větším turbulencím. Jen několik generací nazpět musely ženy snášet tyranii šněrovaček a jejich postavy byly deformovány takzvanými honzíky. Teprve ve 20. letech 20. století položila Gabrielle (Coco) Chanelová pevné základy moderní dámské společenské módy, na kterých návrháři staví dodnes. Marek Juráň
09/02/2014 18.00 80 Kč
Šaty dělaj člověka
kruh přátel hudby uničov
SPOLEČENSKÉ OKÉNKO
moderování pořadů v rozhlase a televizi. Absolvovala pražskou konzervatoř, poté Akademii múzických umění a roční stáž na pařížské Conservatoire National Supérieur. K jejím nejvýznamnějším zahraničním turné patří bezmála roční pobyt v Japonsku (2005). Nahrává pro společnost Supraphon, CD se skladbami Rossiniho, Mendelssohna a Brucha získal prestižní cenu Harmonie za nejlepší album roku. Ludmila Peterková spolupracuje s předními orchestry a dirigenty, s mnoha významnými instrumentalisty realizuje rozmanité komorní projekty. Od roku 2007 pořádá v západočeských Domažlicích vlastní letní kurzy. Původem lotyšská, avšak v Česku dlouhodobě působící klavíristka IRINA KONDRATĚNKO vystupuje sólově, s českými i zahraničními orchestry, je vyhledávanou partnerkou pro komorní vystoupení (mimo jiné spolupracovala s tenoristou Josém Curou nebo houslistou Josefem Sukem) a současně respektovanou pedagožkou klavírní hry. Vedle vlastní koncertní činnosti se jako umělecká ředitelka festivalu „Krumlovské recitály“ věnuje organizaci hudebního života. V roce 2007 byla vyhlášena Ženou roku v oblasti umění a kultury, je nositelkou Evropské ceny Gustava Mahlera, Ceny zahraničního tisku a řady významných pedagogických ocenění.
PROGRAM Camille Saint-Saëns Sonáta pro klarinet a klavír, op. 167 Allegretto – Allegro animato – Lento – Molto allegro
Darius Milhaud
NEJBLIŽŠÍ KONCERTY MAREK KOZÁK varhany | neděle 23. února v 18 hodin J. S. Bach, Mendelssohn-Bartholdy, Schumann, Franck, Gigout, Guilmant JITKA KOCŮRKOVÁ varhany, VÁCLAV UHLÍŘ varhany | neděle 16. března v 18 hodin
Duo concertant, op. 351 *** přestávka ***
Jiří Pauer Monology všedního dne (klarinet sólo) Moderato – Animato – Comodo – Allegretto – Largo – Allegro agitato – Vivace
WIHANOVO KVARTETO | čtvrtek 27. března v 18 hodin Gassmann, Haydn, Ravel ŠKAMPOVO KVARTETO | čtvrtek 10. dubna v 18 hodin Haydn, Martinů, Borodin
Bohuslav Martinů Sonatina pro klarinet a klavír, H 356 Moderato – Allegro – Andante – Poco allegro
Mediální partner
Sezónu KPH Uničov podporuje
Claude Debussy Preludium La puerta del vino (klavír sólo)
Darius Milhaud Scaramouche, op. 165b Vif – Modéré – Brazileira
www.kphunicov.cz
Podle dlouhodobých průzkumů veřejného mínění jsou Čechům
CAMILLE SAINT-SAËNS (1835–1921) studoval na pařížské konzerva-
nejbližší Slováci a jen těsně za nimi Francouzi. Pátrání po příčinách to-
toři hru na varhany a kompozici (u Fromentala Halévyho a Charlese
a Žvanivý slimejš.
hoto pozitivního vztahu by dalo na obsáhlou studii s nejasným výsled-
Gounoda). Byl varhaníkem a učitelem klavíru na církevní škole Louise
Monology všedního dne pro sólový klarinet vznikly roku 1964, premi-
kem. Pravdou však je, že stejně jako Francie zasáhla do historie české-
Niedermeyera. Roku 1871 založil Národní hudební společnost, jež měla
éru měly o šest let později ve Varšavě. Jde o sedm krátkých skladbiček
ho státu, tak i Češi zanechali svou stopu v zemi galského kohouta.
velký podíl na uvádění děl mladých francouzských autorů, jako byli
využívajících technické i zvukové možnosti klarinetu. Kompozice
Vazby mezi českými zeměmi a Francií sahají až k Přemyslovcům,
přitom patří opery Zuzana Vojířová, Zdravý nemocný, Červená karkulka
Cézar Franck, Édouard Lalo, Georges Bizet či Gabriel Fauré. Je autorem
vyšly z potřeby „všedního dne“, z potřeby muzicírovat při společen-
vrcholnou fázi pak představovala doba vlády Lucemburků; Otec vlasti,
pěti symfonií, řady instrumentálních koncertů a oper, z nichž nej-
ské události, vernisáži nebo jen doma pro vlastní potěšení. Inspirací
císař Karel IV., upevňoval své spojenectví s francouzskými králi,
známější je Samson a Dalila. Nejpopulárnějšími skladbami jsou Tanec
bylo Pauerovi (jako znalci a ctiteli dechových nástrojů) interpretační
a to z důvodů osobních, ale především státnických. Z Francie přivezl
kostlivců a Karneval zvířat, dílo komponované pro pobavení přátel.
umění Vladimíra Říhy (1905–1978, spolutvůrce tzv. České klarinetové
do Čech vinnou révu i Matyáše z Arrasu, Paříž mu byla také inspirací
Sonáta pro klarinet a klavír Es dur, op. 167 vznikla stejně jako dvě další
školy).
pro budování Prahy jako centra duchovního a kulturního života země.
sonáty pro dechové nástroje (hoboj a fagot) v posledním roce sklada-
Ani po dalších pět století styky Čechů s Francouzi neustaly, i když
telova života. Má čtyřvětý půdorys a pracuje s výrazným tempovým
BOHUSLAV MARTINŮ (1890–1959) se narodil v Poličce, na praž-
po příchodu Habsburků na český trůn byly silně utlumeny. Lidmi byla
kontrastem jednotlivých částí: úvodní věta je rychlá a má sonátovou
ské konzervatoři studoval hru na housle, klavír a varhany, v letech
Francie vnímána jako země svobody, duchovní i občanské, což platilo
formu; druhá věta v A dur je hybná, scherzová; třetí věta v e moll je
1920–1923 působil jako houslista v České filharmonii. V té době se stal
zejména po Velké revoluci a nástupu Napoleona I. k moci. Kolovala
pomalá a má téměř charakter žalozpěvu, proti němuž stojí rychlá,
žákem Josefa Suka, po odchodu do Paříže pak prohluboval své znalosti
dokonce proroctví o příchodu Galů, kteří přivezou do Čech královskou
artistní čtvrtá věta vyžadující interpretační bravuru. Tematicky je
u Alberta Roussela. Byl ovlivněn hudbou Pařížské šestky (mj. Arthur
korunu a dají svobodné zemi nového panovníka. Nic na tom nezměni-
skladba soudržná a opírá se o kantabilní motiv uvedený klarinetem
Honegger, Darius Milhaud nebo Francis Poulenc), Igorem Stravinským
ly ani napoleonské války, snad proto, že ze všech armád proudících ze
hned v prvních taktech, toto téma se pak ozývá v dalších částech
a prosazujícím se jazzem. Největší dopad na jeho tvorbu však měl no-
západu na východ a naopak pustošila francouzská vojska nejméně.
a plně zazní v závěru celé kompozice.
voklasicismus. Od roku 1923 působil Martinů trvale mimo svou vlast,
Vědecký pokrok vedoucí k rozvoji průmyslu postavil Francii
nejprve ve Francii a poté ve Spojených státech. Roku 1953 se vrátil
v 19. století do čela tehdejší Evropy. Paříž jako „zrcadlo světa“ lákala
DARIUS MILHAUD (1892–1974) studoval na pařížské konzervatoři
do Evropy, ovšem do Československa už z politických důvodů nemohl.
doslova všechny stavy – továrníky, obchodníky i kumštýře. Pařížské
klavír a kompozici u Andrého Gédalgeho a Charlese Widora, soukromé
Zemřel ve Švýcarsku na rakovinu žaludku, v roce 1979 bylo jeho tělo
módní salony byly stejně inspirativní jako transakce bankovního
hodiny mu dával Vincent d‘Indy. Patřil do okruhu skladatelů Pařížské
převezeno k pietnímu pohřbení do rodné Poličky. Jeho hudební odkaz
domu Crédit mobilier nebo Eiffelova věž a kdo chtěl něco znamenat,
šestky, kteří proklamovali „hudbu všedního dne“. Námětově se inspiro-
čítá bezmála 400 děl.
musel do Paříže. Město se tak stalo „syntézou Evropy“.
vali životním stylem meziválečného velkoměsta, hudebně pak hledali
Sonatina pro klarinet a klavír je jedno z nejuváděnějších komorních
zjednodušení a protiváhu novoromantismu a impresionismu. Milhau-
děl Bohuslava Martinů. Přestože vznikla až roku 1956, jsou zde patrné
rel Purkyně, Soběslav Pinkas, Antonín Chittussi, Václav Brožík, Luděk
dova práce byla silně ovlivněna jazzem a jihoamerickým folklorem.
vlivy Clauda Debussyho a Igora Stravinského. Kompozice má třídílný
Marold, František Bílek, Zdeňka Braunerová, a především Alfons Mu-
Pro svůj židovský původ byl nucen v roce 1939 opustit Evropu a pře-
půdorys: po rytmicky neklidné a interpretačně náročné první části
cha. „Ruch velkoměsta“ načerpali ovšem i politikové a literáti, napří-
stěhovat se do Spojených států, kde vyučoval na kalifornské Mills
(Moderato) následuje kratší, pomalé Andante a stejně krátké, virtuózní
klad Josef Václav Frič, Jan Neruda či Julius Zeyer.
College v Oaklandu. Po válce žil a učil střídavě v Americe a v Paříži,
Allegro. Dílo nemá konkrétní formu, skladatel však využívá příbuz-
Svým dílem přispěly i české země: v Paříži působili výtvarníci Ka-
Každý z nich si odvezl z Paříže dojmy, jež ovlivnily jeho další práci.
a to až do roku 1971. Mezi jeho žáky patřili Philip Glass, Karlheinz
nosti melodického materiálu a doslovné repetice (66 taktů se opakuje),
Dlužno ovšem dodat, že zatímco v oblasti výtvarného umění (s vý-
Stockhausen či Iannis Xenakis. V posledních letech života byl Milhaud
čímž dosahuje soudržnosti celé skladby. Všudypřítomný a pro hudbu
jimkou Alfonse Muchy) to byla Paříž, kdo kumštýře inspiroval v jejich
kvůli těžké artritidě upoután na invalidní vozík, zemřel v Ženevě za-
Bohuslava Martinů příznačný je synkopovaný rytmus kladoucí na hu-
nechav po sobě více než 450 skladeb.
debníky vysoké nároky v souhře.
práci, v oblasti hudby tomu bylo naopak. Francouzskou hudbu 19. století formovali muzikanti přicházející
Duo concertant pro klarinet a klavír, op. 351 vzniklo v roce 1954 a je ty-
z Čech. Česká hudební emigrace druhé poloviny 18. století směřovala
pickým příkladem Milhaudovy kompoziční práce. Zvukově se zde mísí
CLAUDE DEBUSSY (1862–1918) byl jako desetiletý přijat na pařížskou
spíše do německy mluvících zemí, stranou jejich zájmu však nezůsta-
vlivy jazzu, jihofrancouzského folkloru a latinskoamerické hudby; má
konzervatoř, kde studoval hru na klavír. V roce 1884 získal Římskou
la ani Itálie, Rusko a Francie. V Paříži se usadili Josef Kohout (1736–
třídílnou stavbu s pomalou střední částí. Podobně je postavena i sui-
cenu a s ní spojené tříleté stipendium v Itálii, odkud však předčasně
1793), Jan Křtitel Krumpholz (1742–1790), Jan Václav Stich (1746–1803),
ta Scaramouche, již Milhaud zkomponoval roku 1937 pro dva klavíry
odejel. Při návštěvě Ruska se seznámil s hudbou skladatelů Mocné
Jan Ladislav Dusík (1760–1812) a také Antonín Rejcha (1770–1836). Ten
u příležitosti pařížské výstavy. Využil přitom tři starší kompozice,
hrstky (mj. Alexander P. Borodin, Modest P. Musorgskij, Nikolaj A. Rim-
ve Francii trvale žil od roku 1808 a stal se nejprve učitelem a později
dvě z nich určené původně pro dětské divadlo. Dnes skladba existuje
skij-Korsakov), později přijal hudební vlivy Orientu. Silně vnímal také
ředitelem pařížské konzervatoře. K jeho žákům patřily symboly fran-
v úpravě pro nejrůznější nástrojová uskupení, nejčastěji však zazníva-
mimohudební podněty, což nakonec vedlo k vytvoření osobitého stylu
couzského romantismu: Hector Berlioz, César Franck a Charles Gou-
jí verze pro saxofon či klarinet s doprovodem klavíru nebo orchestru.
a ke zrodu hudebního impresionismu. Jeho stěžejní tvorba vznikala
nod, soukromě pak Rejcha vyučoval také Ference Liszta. Pozitivní vztah Čechů k Francii byl povzbuzován nejen na poli
v letech 1893–1913: Preludium k Faunovu odpoledni (1894), opera Pelleas JIŘÍ PAUER (1919–2007) absolvoval učitelský ústav v Kladně a do roku
a Melisanda (1902), klavírní cykly Obrazy I. a II. (1905, 1907) a Preludia
uměleckém, ale též na poli diplomatickém: v roce 1897 byl v Praze ote-
1948 učil na národních školách. Zároveň však studoval harmonii
(1910–1913). Debussyho tvorba ovlivnila nejen současníky, ale přede-
vřen francouzský konzulát, první vyslanectví pracující mimo Vídeň;
a kompozici u Otakara Šína, Rudolfa Karla, Aloise Háby a Pavla Boř-
vším otevřela cestu k hudbě 20. století.
po vzniku samostatné republiky pak byla Francie prvním státem,
kovce. Už v mládí se ztotožnil s tehdejší politikou, byl angažovaný
jenž – jistě i díky působení Štefánika a Beneše – uznal nezávislost
organizačně (mj. jako umělecký ředitel České filharmonie a ředitel Ná-
Debussyho Preludií. Vznikla koncem roku 1912 a odráží se v ní Debus-
Československa.
rodního divadla) i skladatelsky. Tvořil programní díla v duchu komuni-
syho sympatie ke španělskému folkloru. Podnětem k napsání byla
stické ideologie (např. Hymnus komunistické straně z roku 1977), dluž-
pohlednice, kterou autorovi zaslal španělský skladatel Manuel de
kého národa k Francouzům a všechny křivdy byly zapomenuty. Jistě
no ovšem dodat, že v tomto okruhu patří k umělecky nejzdařilejším.
Falla. Debussy podle svých slov v díle zpodobnil střet lásky a násilí,
i proto, že díky vzájemným vztahům se můžeme těšit z Petřínské
Výrazné úspěchy zaznamenaly i skladby bez deklarované politické
posluchačsky je však kompozice v podobě habanery spíše obrazem
rozhledny nebo z děl Alfonse Muchy, Františka Kupky či Bohuslava
orientace. Jeho hudba je přehledná, tonální a jen zřídka překročí hra-
tajemna či svůdnosti Kastilie.
Martinů.
nice dodekafonie. Pauer je autorem rozsáhlého díla, k nejúspěšnějším
Ani mnichovská zrada nedokázala zásadně zničit sympatie čes-
Klavírní skladba La puerta del vino je zařazena do druhého cyklu
Nikola Hirnerová