Vážení a milí přátelé hudby, Uničov nepatří k těm šťastným místům, která jsou spojena se slavnými a všeobecně uznávanými hudebními skladateli či interprety. Nejvýznamnější událostí v muzikální historii města je tak premiéra opery Leopolda Gassmanna La Contessina, k níž došlo při setkání císaře Josefa II. s pruským králem Bedřichem II. roku 1770 a jíž se zúčastnil sám autor. Přesto se však Uničov může pyšnit dlouhou a dobrou hudební tradicí i několika rodáky, kteří přispěli k formování hudebního života a vkusu posluchačů. Historie komorních koncertů je v Uničově jednou z nejstarších. První hudební spolek (Musikalische Verein) věnující se veřejnému provozování hudby byl založen roku 1818 a fungoval bezmála deset let. Z dochovaných materiálů vyplývá, že jeho členy a zároveň nadšenými hudebníky byli příslušníci vyšších měšťanských vrstev – starosta Dominik Gillitsch, učitel hudby Josef Fuhrmann či městský trubač Wilhelm Frenzel. Spolek svoji historii uzavřel roku 1827. Na jeho činnost navázala o dvě desetiletí později čtveřice mužů (učitelé Edmund Kosch, Josef Brixel, Josef Schuster a obchodník Libor Smital), kteří se věnovali tehdy populárnímu čtverozpěvu (liedertafelu). K jejich aktivitě se brzy přidružili další hudební amatéři, takže se mohl rozšířit soubor a následně i repertoár. Roku 1855 měl spolek své stanovy a více než padesát členů. Založena byla také městská kapela čítající dvanáct hudebníků, kteří do roku 1921
významným způsobem obohacovali kulturní život města a podporovali svým uměním činnost hudebního spolku. Jeho historie se definitivně uzavřela roku 1945, kdy došlo k odsunu německého obyvatelstva a k úplné národnostní proměně Uničova. Český hudební život se po válce odehrával převážně v rovině amatérského muzicírování (významná byla především práce pěveckého sboru pod vedení MUDr. Františka Ticháčka), koncerty byly spíše sporadické. Důležitým mezníkem se stal rok 1963, v němž zásluhou několika nadšenců vznikl Klub přátel umění. Ten se později, v roce 1974, transformoval v Kruh přátel hudby, díky jehož fungování se Uničov brzy stal významným centrem moravské hudební kultury. Tato skutečnost byla podtržena roku 1983, kdy došlo k adaptaci kostela Povýšení sv. Kříže na koncertní síň. Během třiceti let se na jejím pódiu vystřídali vynikající sólisté i soubory, o nichž lze bez nadsázky hovořit jako o českých hudebních legendách. Často a rádi se Uničova vraceli, neboť zde nalezli příjemné prostředí a vnímavé publikum. Svou sympatii k „uničovskému zázraku“ projevili i hudební skladatelé, kteří městu věnovali pozornost ve svých kompozicích; například Otmar Mácha (1922–2006) složil roku 1989 Uničovské trojzpěvy pro dívčí hlasy a klavír na lidové texty z Hané, nedávno měli posluchači příležitost navštívit premiéru kompozic Miroslava Kobzy. I v oblasti interpretačního umění může Uničov hovořit o svém vkladu. Pomineme-li nejmlad-
ší generaci, můžeme hovořit přinejmenším o dvou zajímavých osobnostech. Roku 1890 se zde narodil Josef Petzný, známý také jako Josef Kovář. Byl od mládí praktickým hudebníkem, po první světové válce začal soustavně studovat hru na violoncello u Maxmiliána Škvora, roku 1923 se stal členem orchestru Zemského divadla v Brně a v roce 1934 spoluzakladatelem Janáčkova kvarteta. V letech 1940–1943 působil pedagogicky na brněnské konzervatoři a pracoval na své Škole hry na violoncello vydané v roce 1947 a určené především samoukům. Byl však také plodným a úspěšným skladatelem zábavné a taneční hudby, a to jak pro swingové, tak pro dechové orchestry. Jeho nejznámější skladbou je Serenata amorosa hrávaná v rozmanitých úpravách. Josef Petzný zemřel v Brně roku 1967. Druhým zástupcem výkonných umělců pocházejících z Uničova je pak Heinrich Maria Alfons Berg, známý také jako Erich Berg. Na svět přišel 9. června 1915 jako třetí dítě v rodině Aloise Berga a jeho ženy Theresie, rozené Klementové. Školní léta strávil v Uničově, hudební vzdělání získal u svého otce, jenž ve městě provozoval soukromou hudební školu. V osmnácti letech Heinrich odešel do Prahy, kde pět let studoval na konzervatoři hru na klavír a varhany. Během války byl učitelem na konzervatoři ve Vídni a v letech 1945–1952 ve Štýrském Hradci. Zároveň vystupoval jako koncertní pianista i komorní hráč. Z té doby pocházejí hudební záznamy jeho klavírní hry pořízené pro evropskou pobočku newyorské
hudební společnosti Remington Records; s rakouským houslistou Walterem Schneiderhanem (1901–1978) nahrál počátkem padesátých let pod jménem Erich Berg tři z Beethovenových houslových sonát (Kreutzerovu sonátu vydala v reedici roku 2000 společnost Naxos). Roku 1952 Berg přesídlil do Hamburku, kde působil jako koncertní klavírista a od roku 1975 jako docent na tamní hudební akademii. Jeho repertoár byl široký a sahal až k soudobým autorům, především však patřil k uznávaným interpretům díla Ludwiga van Beethovena. V archivu rozhlasové stanice Nordwestdeutsche Rundfunk se dochovala řada nahrávek, vedle Beethovenových klavírních děl také například Rachmaninovův koncert číslo 3 d moll. V posledním roce svého života pobýval Heinrich Berg jako hostující profesor na akademii v Tokiu. Zemřel nečekaně, 14. září 1976 v Hamburku. Uničov navštívil naposledy v říjnu 1969, kdy zde také vystoupil v klavírním recitálu. Klavírní festival Ericha Berga je nejen připomínkou nadcházejícího stého výročí narození jednoho z významných uničovských rodáků, ale také přehlídkou vynikajících klavíristů současnosti. Ti se představí v repertoáru, který je jim blízký a v němž budou moci předvést svou interpretační brilanci a virtuozitu. Příjemné zážitky přejí Nikola Hirnerová a Marek Juráň
Klavírní festival Ericha Berga 28. 9. — 16. 11. 2014 Koncertní síň Uničov Jitka Čechová Martin Kasík Adam Skoumal Maria Gabryś Miroslav Sekera
hraje
Smetanu Janáčka a Musorgského Schumanna a Skoumala Chopina Beethovena
pořádá ve spolupráci s Městským kulturním zařízením Uničov a za podpory města Uničova
neděle 28. září v 18 hodin
neděle 12. října v 18 hodin
neděle 19. října v 18 hodin
úterý 28. října v 18 hodin
neděle 16. listopadu v 18 hodin
Jitka Čechová
Martin Kasík
Adam Skoumal
Maria Gabryś
Miroslav Sekera
LEOŠ JANÁČEK Sonáta es moll 1. X. 1905 „Z ulice“ V mlhách
ROBERT SCHUMANN Arabeska op. 18 Karneval op. 9
FRYDERYK CHOPIN Fantasie – Impromptu cis moll op. 66 Sedm preludií op. 28 č. 9–15 Fantasie f moll op. 49
LUDWIG VAN BEETHOVEN Sonáta č. 3 C dur, op. 2 č. 3 Sonáta č. 17 d moll, op. 31 č. 3 (Bouře)
...přestávka...
...přestávka...
...přestávka...
...přestávka...
MODEST P. MUSORGSKIJ Obrázky z výstavy
ROBERT SCHUMANN Dětské scény op. 15
FRYDERYK CHOPIN Polonéza cis moll op. 26 č. 1 Dvě nokturna op. 27 č. 1 cis moll, č. 2 Des dur Tři valčíky As dur op. 34 č. 1, a moll op. 34 č. 2,
LUDWIG VAN BEETHOVEN Sonáta č. 24 Fis dur, op. 78 Sonáta č. 26 Es dur, op. 81a
BEDŘICH SMETANA Allegro comodo op. 2 č. 4 Moderato (Chanson) op. 2 č. 2 Vytrvalá snaha z cyklu Črty op. 4 č. 4 Zádumčivost z cyklu Črty op. 5 č. 2 Rapsodie z cyklu Črty op. 5 č. 4 Tři salonní polky op. 7 Fis dur, f moll a E dur
ADAM SKOUMAL Romantické kusy (2003), výběr
České tance Slepička, Oves, Obkročák a Medvěd
Preludium, Lístek do památníku, Exotický tanec
Variace na lidovou píseň (1998)
...přestávka...
Partnery koncertu jsou
BEDŘICH SMETANA Sny Zaniklé štěstí, Útěcha, V Čechách, V saloně, Před hradem, Slavnost českých sedláků
Jitka Čechová pokračovala po absolutoriu konzervatoře ve svém hudebním vzdělávání na Akademii múzických umění v Praze u Petera Toperczera, postgraduálně pak u Eugena Indjiće v Paříži a Vitali Berzona ve Freiburgu. Už během studií získala řadu ocenění v mezinárodních soutěžích a stala se vyhledávanou interpretkou doma i v zahraniční. Těžištěm jejího repertoáru jsou díla českých autorů – A. Dvořáka, L. Janáčka, B. Martinů a především B. Smetany, jehož kompletní klavírní dílo nahrála pro společnost Supraphon. Neméně významné je její působení ve Smetanově triu.
Des dur op. 64 č. 1
Polonéza As dur op. 53
Martin Kasík vystudoval ostravskou konzervatoř a Akademii múzických umění v Praze ve třídě Ivana Klánského. Vzdělání si rozšířil na interpretačních kurzech, například u Lazara Bermana, Garricka Ohlsona nebo Paula Badury-Skody. Stal se vítězem jedné z nejprestižnějších světových soutěží Young Concert Artists Competition v New Yorku a mnoha dalších doma i v zahraničí. Jako sólista vystupuje na věhlasných pódiích od Concertgebouw Amsterdam po Suntory Hall Tokio a spolupracuje s renomovanými orchestry, dirigenty i sólisty. Roku 2008 se stal prezidentem Chopinova festivalu v Mariánských Lázních, vyučuje na pražské konzervatoři a pražské Akademii múzických umění.
Adam Skoumal studoval na pražské konzervatoři a Akademii múzických umění ve třídách Jana Panenky a Petera Toperczera, poté na prestižních školách ve Spojených státech amerických. Zúčastnil se rovněž řady mistrovských kurzů, například u Andráse Schiffa či Eugena Indjiće. Soutěžní úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat, a to jak v oboru klavírní hry, tak v oboru skladby. Roku 2006 měly premiéru jeho klavírní koncerty, o dva roky později pak zazněla v podání Shlomo Mintze jeho houslová kompozice s názvem Djinnia. Variace na cikánskou melodii z roku 2002 byla vybrána jako povinná soudobá skladba pro houslové soutěže ve švýcarském Sionu a v Buenos Aires. Těžištěm jeho repertoáru jsou vedle českých děl skladby R. Schumanna a S. Rachmaninova.
Elżbieta Ewa Bieńkowska – místopředsedkyně vlády Polské republiky, od listopadu 2014 eurokomisařka Bernard Bednorz – starosta Bieruńsko-Lędzińského okresu v Polské republice
Maria Gabryś je zástupkyní polské klavírní školy. Absolvovala varšavskou Akademii múzických umění v oborech klavír a komorní hra, poté Musikhochschule ve švýcarském Luzernu ve třídě Ivana Klánského a basilejskou Scholu Cantorum, kde se věnovala hře na kladívkový klavír. Účastnila se řady mistrovských kurzů pod vedením osobností, jako je Murray Perahia, Rudolf Buchbinder či Kristian Bezuidenhout. Je laureátkou mnoha mezinárodních soutěží jako sólistka i komorní hráčka, specializuje se zejména na dílo F. Chopina a W. A. Mozarta. Vyučuje na varšavské hudební akademii.
Miroslav Sekera vystudoval pražskou konzervatoř ve třídách Evy Boguniové a Martina Ballého, poté Akademii múzických umění u Miroslava Langera. Jako sólista se se stal laureátem několika soutěží doma i v zahraničí; mimo jiné zvítězil v mezinárodním klání J. Brahmse v rakouském Pörtschachu. Převážně se věnuje komorní hře a klavírní spolupráci. Mezi jeho stabilní interpretační partnery patří mezzosopranistka Dagmar Pecková či houslista Josef Špaček, s nímž také nahrává pro společnost Supraphon. V roce 2012 se stal zakládajícím členem Kalabisova tria, které se zaměřuje především na interpretaci hudby 20. století. Pedagogicky působí na Akademii múzických umění v Praze.