Přestože MAURICE RAVEL prožil téměř celý život v Paříži, jeho
měl velmi blízký vztah nejen ke svým rodičům, ale po celý život též
koncertní síň uničov
baskické manželky Marie Delouart. Joseph-Maurice, jak byl pokřtěn,
30/01/2014 18.00 80 Kč
v rodině švýcarského strojního inženýra Pierra Josepha Ravela a jeho
kruh přátel hudby uničov
rodným městem bylo přímořské Ciboure. Na svět přišel 7. března 1875
k bratru Edouardovi. Hudební talent se projevil u obou sourozenců, o tři inženýrem. Maurice studoval na pařížské konzervatoři hru na klavír u Charlese de Bériota a později kompozici u Gabriela Faurého. Pětkrát se ucházel
JOSEF ŠPAČEK housle MIROSLAV SEKERA klavír
roky mladší Edouard se však rozhodl jít ve stopách svého otce a stal se
o Římskou cenu, která by mu zajistila na čtyři roky stipendium, avšak marně. Za sebou už měl řadu veřejných produkcí svých skladeb, mezi jinými Pavanu za mrtvou infantku (premiéra v roce 1902), Vodotrysky (1902) či Smyčcový kvartet F dur (1903). Neudělení Římské ceny nejenže vyvolalo skandál v uměleckých kruzích (což vedlo až k odstoupení ředitele konzervatoře), ale znechutilo Ravela natolik, že v roce 1920 odmítl francouzský Řád čestné legie (ačkoli jiná ocenění v zahraničí přijímal). Definitivně získal skladatel respekt Španělskou rapsodií, uvedenou v roce 1908, po níž následovala řada dalších vynikajících kusů: Pohádky matky husy pro čtyři ruce (jež později orchestroval), tři klavírní básně Kašpar noci a operní jednoaktovka Španělská hodinka. Za války se Ravel dobrovolně přihlásil do armády, i když jej kvůli drobné tělesné konstrukci nechtěli přijmout. Nakonec sloužil jako řidič nákladního vozu, a to až do roku 1917, kdy mu zemřela matka a Maurice se zhroutil. Svůj duševní stav, jenž byl ovlivněn nejen odchodem milované osoby, ale také zážitky z fronty, obtiskl do klavírní suity Náhrobek
ÚČINKUJÍ JOSEF ŠPAČEK (*1986) byl po prvním ročníku konzervatoře přijat ke studiu na prestižním filadelfském Curtis Institute of Music, kde v letech 2004 až 2009 své dovednosti zdokonaloval pod vedením vynikajících pedagogů houslové hry Idy Kavafiana, Jaimeho Lareda či Shmuela Askhenasiho, a za mimořádné studijní výsledky zde obdržel cenu Fritze Kreislera. Od září 2009 pokračoval na newyorské Juilliard School ve třídě Itzhaka Perlmana. Absolvoval v květnu 2011 a následující měsíc se stal nejmladším koncertním mistrem v historii České filharmonie. Houslista již během studií vystupoval na světových pódiích a jako člen orchestrů i sólista spolupracoval s vynikajícími dirigenty. Na svém kontě má také mnoho soutěžních úspěchů. Například první cenu a titul absolutního vítěze na mezinárodní Kociánově houslové soutěži v roce 1999, o devět let později třetí cenu a cenu poroty mladých na mezinárodní soutěži Carla Nielsena v Dánsku či vítězství na novozélandské soutěži Michaela Hilla v červnu 2009. Významné místo v životopise Josefa Špačka zaujímá jeho účast na mezinárodní soutěži Královny Alžběty v Bruselu v roce 2012 – v tomto klání, které je odbornou veřejností považováno za nejnáročnější, se coby první český houslista probojoval do finále a získal laureátský titul. V roce 2006 vydal debutové CD s kompletem šesti sonát pro sólové housle Eugèna Ysaÿe, o čtyři roky později nahrál s pianistou Gordonem Backem díla moravského houslisty a skladatele židovského původu Heinricha Wilhelma Ernsta. Josef Špaček pochází z hudební rodiny. Jeho otec Josef je violoncellistou České filharmonie a na stejný nástroj hraje i bratr Petr, který rovněž sklízí soutěžní i koncertní úspěchy.
Couperinův. Byl to na několik let poslední větší opus v Ravelově tvorbě. Až v letech 1919 a 1920 vzniklo dílo, jež autora proslavilo stejně jako pozdější Bolero. Byl to Valčík (La Valse), objednaný Sergejem Ďagilevem pro Ruský balet. Myšlenka v Ravelovi klíčila už od roku 1911, teprve definitivní odchod starých časů mu ovšem umožnil vytvořit dílo bez vídeňského sentimentu, dílo vášnivé a hluboké.
PROGRAM
Roku 1920 se Ravel přestěhoval do Montfort l‘Amaury, vesničky vzdálené asi hodinu cesty od Paříže, kde žil až do své smrti. Měl tu klid, který hledal, i zahradu a zvířata, o něž s láskou pečoval. Nestranil se však přátel, pro ktreré rád pořádal nedělní obědy a nadšeně míchal koktejly. Nestála však ani Ravelova práce – ve dvacátých letech vznikla lyrická fantazie Dítě a kouzla, Madagaskarské písně pro zpěv, flétnu, violoncello a klavír, Sny pro zpěv a klavír a tři skladby určené houslím: Sonáta pro housle a violoncello, koncertní rapsodie pro housle a klavír Tzigane a Sonáta pro housle a klavír. Vrcholným kusem tohoto období pak bylo orchestrální Bolero z roku 1928 pro baletku Idu Rubinsteinovou.
Maurice Ravel Sonáta pro housle a klavír č. 2 G dur Allegretto – Blues. Moderato – Perpetuum mobile. Allegro
Ludwig van Beethoven Sonáta pro housle a klavír č. 2 c moll, op. 30 Allegro con brio – Adagio cantabile – Scherzo. Allegro – Finale. Allegro
Na zakázku vznikla ostatně značná část Ravelových děl – platí to i o Klavírním koncertu pro levou ruku D dur, jejž si objednal vídeňský pianista Paul Wittgenstein. Premiéru měla skladba roku 1931, stejně jako Ravelův Klavírní koncert G dur. S výjimkou tří písní z cyklu Don Quijote Dulcineji jsou klavírní koncerty jedinými díly, která se zrodila ve třicátých letech. V polovině roku 1933 totiž u Ravela diagnostikovali mozkovou poruchu. Skladatel nebyl schopen se soustředit a vykonávat
*** přestávka ***
Johannes Brahms Sonáta pro housle a klavír č. 3 d moll Allegro – Adagio – Un poco presto e con sentimento – Presto agitato
jednoduché úkony. Jeho příbuzní a přátelé se jej snažili rozptýlit, Ida Ru-
Maurice Ravel
binsteinová mu nakonec navrhla, aby se vydal do Maroka a Španělska.
Tzigane, rapsodie pro housle a luthéal (klavír)
Ravel se z cesty vrátil nadšen, avšak jeho zdravotní stav se dále horšil. 19. prosince 1937 se na pařížské klinice podrobil operaci mozku, po deseti dnech bezvědomí však vydechl naposledy.
MIROSLAV SEKERA (*1975) se klavíru věnuje od tří let. Současně zahájil i studium houslové hry, a díky vynikajícímu zvládnutí obou nástrojů byl v dětském věku angažován do role šestiletého Mozarta ve filmu Amadeus režiséra Miloše Formana. Po svém přijetí na pražskou konzervatoř upřednostnil klavír; jeho pedagogy byli Eva Boguniová a Martin Ballý. Na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze navštěvoval třídu Miroslava Langera a v roce 1999 absolvoval jako nejúspěšnější student. Klavírista je držitelem první ceny ze soutěže Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních, zvítězil také v soutěži pořádané Hudební fakultou AMU a získal stipendium firmy Yamaha, z mezinárodního klání ve francouzském Gaillardu přivezl druhou cenu. V roce 2002 se stal vítězem mezinárodní soutěže Johannesa Brahmse v rakouském Portschachu. Miroslav Sekera je nejen respektovaným sólistou, ale také vyhledávaným koncertním partnerem instrumentalistů i pěvců, mimo jiných pravidelně spolupracuje s mezzosopranistkou Dagmar Peckovou. V roce 2006 vyšel jeho CD s díly Brahmse, Scarlattiho či Moszkovského, další tři disky věnované kompozicím současného bostonského skladatele Josepha Summera nahrál pro americká vydavatelství.
Sezónu KPH Uničov podporuje
Koncertní spolupráce Josefa Špačka a Miroslava Sekery je dlouhodobá, vystupují doma i v zahraničí, jejich společný recitál byl součástí loňského festivalu Pražské jaro. Minulý rok Supraphon vydal disk, na němž interpreti uvádějí sonáty pro housle a klavír Leoše Janáčka a Sergeje Prokofjeva, dua Z domoviny Bedřicha Smetany a Josef Špaček připojuje Prokofjevovu sonátu pro sólové housle. Šéfredaktor časopisu Harmonie Luboš Stehlík ve své recenzi ze srpna minulého roku mimo jiné o houslistově interpretaci píše: „Pro mě jednoznačným vrcholem desky je Janáčkova Sonáta, doslova vybroušený šperk. S pianistou vede rovnoprávný dialog. … Špačkovo podání řadím mezi nejlepší, která jsem slyšel, v posledních pár letech jsem určitě zajímavější nezaznamenal. Je jistě fajn mít perfektní techniku a výborný nástroj, ale důležité je, aby za tóny byl obsah a aby intelekt a cit byly v symbióze.“
Tzigane je koncertní rapsodie pro housle s průvodem luthéalu, což je klavír upravený tak, aby připomínal zvuk cimbálu; autor sám později
www.kphunicov.cz
skladbu instrumentoval pro orchestr. Kompozice vychází z formy
1885), řady koncertů a orchestrálních skladeb, o nichž lze bez nad-
koval mu roku 1787 první cestu do Vídně. Skončila předčasně, neboť
maďarského čardáše s pomalým úvodem (lassan) a rychlou, dyna-
sázky říci, že jsou monumentální, ušlechtilé a prosycené hlubokou
zemřela Ludwigova matka a v Bonnu zůstaly s otcem tři nezaopat-
micky stupňovanou taneční částí v sudém taktu (friska). Ravel začíná
moudrostí. Významně jsou v Brahmsově tvorbě zastoupeny komorní
řené děti. V následujícím roce nastoupil jako violista do divadelního
velkou sólovou quasi kadencí v pomalém tempu a pracuje se třemi
skladby; je autorem více než dvacítky kompozic, které mají své trvalé
orchestru, jejž vedl Antonín Rejcha, a zůstal tam až do listopadu 1792,
tématy. Ta jsou postupně zpracována až k prudkému accelerandu
místo ve světovém hudebním repertoáru. K jeho vrcholným vokálně-
kdy přesídlil natrvalo do Vídně.
a vrcholu skladby, v němž už housle nevystupují sólově, ale včleňují
-instrumentálním dílům patří Německé requiem z roku 1868. Nejpopu-
se do toku hudby. Kompozice má ryze artistní charakter a dává hous-
lárnější jsou pak jeho Uherské tance z let 1852 až 1869.
listovi možnost předvést svou virtuozitu. Skladbou Tzigane se Ravel vypravil do světa lidové hudby, soná-
Sonátu pro housle a klavír č. 3 d moll začal Brahms psát roku 1886
Vzdělání se Beethoven snažil doplnit už v Bonnu návštěvami univerzitních přednášek a ve Vídni dalším studiem kompozice. Vyhledal Josepha Haydna, a i když si nebyli blízcí, pro mladého hudebníka
při svém pobytu u jezera Thun (zároveň tam zkomponoval druhou
znamenal kontakt s Mistrem nejen povzbuzení v další práci, ale také
ta pro housle a klavír byla pro změnu výpravou do světa jazzu; jeho
houslovou sonátou A dur, cellovou sonátou F dur a klavírní trio
neocenitelnou školu. Pod Haydnovým vedením získal technickou
vliv je cítit v melodicko-harmonické i témbrové složce. V první větě
c moll). Dokončil však jen první větu, dílo odložil a vrátil se k němu až
jistotu a větší kompoziční ukázněnost. U Georga Albrechtsbergera se
(Allegretto) autor pracuje se sonátovou formou, avšak exponuje čtyři
o dva roky později.
zdokonalil v kontrapunktu, u Antonia Salieriho se pak učil techniku práce s lidským hlasem a italský operní styl.
navzájem se kombinující témata, s nimiž po celou dobu pracuje; věta
Čtyřvětá sonáta je věnována Hansi von Bülowovi, čemuž odpovídá
vrcholí krátce před reprízou a doznívá ve tříhlasém fugatu určeném
i virtuozita klavírního partu. První věta (Allegro) má sonátovou formu
pouze klavíru. Hlasy jsou zde v rovnováze, představují hudební pře-
a pracuje se dvěma tématy. Hlavní, široce vyklenuté je exponováno
však nechtěl přijmout. Zavázal se pouze Karlu knížeti Lichnovskému,
divo střídavě. Naproti tomu ve druhé větě (Blues, moderato) vystupují
houslemi, vedlejší (v F dur) se nejprve ozve v klavíru a poté znovu
jenž měl malý a dobrý orchestr, že u něj nechá za stálý plat uvádět
oba nástroje jako individuality, čemuž napovídá i využití bitonality.
zazní v houslích. Provedení pracuje s hlavním tématem, které je roz-
v premiéře své skladby. Těch v tomto období vznikla celá řada, mnoho
Housle začínají pizzicatovými akordy připomínajícími hru na banjo
víjeno nad prodlevou v basové lince klavíru. Reprízu v A dur ukončuje
z nich sám autor představil při svých zahraničních cestách s kníže-
(G dur), klavír vstupuje rytmickou formulí blues (As dur). Formálně je
coda modulující přes d moll do D dur. Druhá věta (Adagio) ve stejné
tem Lichnovským (mimo jiné dvakrát vystoupil v Praze). Mezníkem
věta rondová, rytmicky neklidná a zvukově barevná – housle jakoby
tónině má 3/8 metrum a vyznívá tak jako pomalý, zpěvný valčík.
jeho tvorby se staly Klavírní sonáta c moll, op. 13 „Patetická“ z roku 1799
napodobovaly zpěv croonerů (croon je způsob tichého, emotivního,
V kontrastu s tím nastupuje třetí věta, quasi-scherzo ve fis moll, v níž
a Klavírní koncert c moll, op. 37 z roku 1800. V tomto umělecky šťast-
často až sentimentálního zpěvu) nebo zvuk saxofonu. Ve třetí větě
se ke slovu znovu mohutně hlásí klavír. Finále (Presto agitato) v soná-
ném období se však začaly silněji projevovat příznaky postupující
se znovu vrací hybné téma první věty, které je brilantně provedeno
tové formě se vrací k tónině d moll a klade na interprety mimořádné
hluchoty. Beethovenovy deprese způsobené fatálními zdravotními
ve formě perpetua mobile s průběžnou šestnáctinou.
nároky. Rozvíjí tři témata, a to nad neklidně pulzujícím, často syn-
komplikacemi i problémy s rodinou (zejména s oběma bratry) vyvr-
Skladba, která má přehlednou, lineární strukturu, v jejímž rámci
Brzy získal cenné kontakty ve šlechtických domech, stálé místo
kopickým rytmem ženoucím celou skladbu k závěru. Poprvé sonáta
cholily sepsáním testamentu a myšlenkami na sebevraždu. Naštěstí
se každý z hlasů pohybuje nezávisle, měla premiéru v Paříži 30. květ-
zazněla v provedení Johannesa Brahmse a Jenö Hubaye 21. prosince
žil Beethoven ještě čtvrt století a zařadil se svým dílem mezi trojici
na 1927. Houslový part přednesl George Enescu, u klavíru se předsta-
1888 v Budapešti, tiskem vyšla o čtyři měsíce později v berlínském
největších mistrů hudebních dějin.
vil sám autor.
nakladatelství Simrock.
Čtyřvětá sonáta c moll je virtuózní skladba, plná temperamentu, ale také jisté melancholie a bezútěšnosti. První věta (Allegro con brio)
Ačkoliv JOHANNES BRAHMS (7. května 1833, Hamburk – 3. dubna
„Božskosti, ty shlížíš do mého nitra, ty je znáš; ty víš, že v něm láska
je uvedena krátkým, pregnantním motivem, jejž autor (zrcadlově
1897, Vídeň) pocházel z nemajetného prostředí, jeho rodiče mu zajis-
k lidem a touha po dobrých skutcích přebývá. Ó lidé, budete-li jednou tato
obrácený) použil také ve své osmé symfonii; toto základní téma se
tili přístup k hudebnímu vzdělání. Od dětství studoval hru na klavír
slova čísti, pomyslete na to, že jste mně křivdili, a kdo je nešťastník, nechť
pak vrací v celé skladbě. Vedlejší téma první věty je výrazně tečko-
a mohl tak už od čtrnácti let veřejně vystupovat a pomáhat rodin-
se utěší, že našel někoho sobě podobného, který přes všechny překážky
vané, hybné, nelze jej však označit za optimistické. Hudební proud je
nému rozpočtu. V letech 1857 až 1859 působil jako dirigent a učitel
přírody přece učinil vše, co bylo v jeho moci, aby mohl být přijat do řad
v provedení i repríze neklidný, a to dynamicky i rytmicky; směřuje
hudby na dvoře v německém Detmoldu, což bylo slušně honorované
vážných umělců a lidí!“ Slova LUDWIGA VAN BEETHOVENA (17. prosin-
k rozsáhlé codě představující znovu celý tematický materiál v tónině
místo, díky němuž se Brahms mohl bez existenčních starostí věnovat
ce 1770, Bonn – 26. března 1827, Vídeň), která napsal roku 1802 v dopi-
C dur, z níž znovu moduluje do c moll. Druhá věta (Adagio cantabile) je
studiu kompozice. Roku 1863 přesídlil do Vídně, kde strávil většinu
se, jenž se proslavil jako Heiligenstadtská závěť. Do malého městečka
v tónině As dur, ačkoliv ji Beethoven původně napsal v G dur. Je zpěv-
svého života. Nikdy se neoženil, byl nesmírně pracovitý a dodržoval
blízko Vídně se vydal na zdravotní dovolenou, neboť trpěl sluchovými
ná, stejně jako následující scherzo v C dur. Beethoven v této části pra-
pevný životní rytmus: v letních měsících tvořil, v zimě cestoval a vy-
obtížemi, k nimž se však dosud veřejně nepřiznal. Ani zde se ovšem
cuje s motivem první věty, jenž je pak v triu dále variován. V poslední
stupoval jako klavírista či dirigent.
nevzdal komponování a mezi jinými vytvořil také tři Sonáty pro klavír
větě (Finale) se představují dvě krátká témata, která jsou základními
a housle, op. 30 věnované ruskému carovi Alexandru I.
kameny této části. Po úvodní pasáži následuje rondo, po němž celá
Od mládí se stýkal s proslulými umělci i teoretiky, pro řadu vynikajících hudebníků přímo komponoval. K jeho nejbližším přátelům
Potíže se sluchem měl Beethoven už od dětství. Narodil se v rodině
patřili houslista Joseph Joachim, klavírista Hans von Bülow, estetik
dvorního tenoristy, který však měl tyranskou povahu a holdoval al-
a muzikolog Eduard Hanslick, a především Robert Schumann a jeho
koholu. Ludwigovo hudební nadání se otci brzy stalo dobrým zdrojem
manželka Clara. Právě Schumann, s nímž se Brahms seznámil roku
příjmu. Chlapcovu hudebnímu vzdělávání se postupně věnovalo ně-
1853, prorokoval mladému umělci velkou budoucnost a označil jej
kolik učitelů; zásadní vliv však měl Christian Gottlob Neefe, pod jehož
za génia německé hudby, čímž proti němu popudil tehdejší německé
vedením dělal mladý svěřenec rychlé pokroky. Roku 1782 zajistil vy-
hudební kruhy.
dání Beethovenových klavírních variací, o rok později pak prvních tří
Podle dobových svědectví dokázal být Brahms velmi sarkastický.
živil jako praktický hudebník – dával hodiny klavíru, korepetoval
kých hudebníků to byl především Antonín Dvořák, ale také Josef Suk
a příležitostně i zastupoval kapelníka, čímž rychle získával praktické
a Oskar Nedbal, které podporoval a zprostředkoval jim kontakt se
zkušenosti. Ve čtrnácti letech tak mohl být přijat na místo dvorního
Simrockovým nakladatelstvím.
kapelníka se stálým platem. Seznámil se s hrabětem Ferdinandem
zachovávající tradiční formu. Je autorem čtyř symfonií (z let 1876 až
znovu ozývá základní motiv.
Nikola Hirnerová
NEJBLIŽŠÍ KONCERTY
klavírních sonát zvaných „kurfiřtské“. V té době už se mladý Ludwig
Na druhé straně však velkoryse pomáhal mladým umělcům; z čes-
Těžištěm Brahmsovy tvorby byly instrumentální kompozice
skladba energicky spěje ke konci. V závěrečném úseku (Presto) se
Ernstem Waldsteinem, jenž byl o pouhých osm let starší a velmi miloval hudbu. Stal se Beethovenovým prvním mecenášem a zprostřed-
LUDMILA PETERKOVÁ klarinet, IRINA KONDRATĚNKO klavír | neděle 9. února v 18 hodin Pauer, Saint-Saëns, Martinů, Debussy, Milhaud MAREK KOZÁK varhany | neděle 23. února v 18 hodin J. S. Bach, Mendelssohn-Bartholdy, Schumann, Franck, Gigout, Guilmant