Hanba a stud

něni, znásilněni a nemohou se odpoutat od obvinění, neboť jsou přesvědčeni o své vině. Tato hanba na sebe bere podobu nezákonnosti: „Nemáš právo existovat.“ Často ji způsobí slova, která hubí život, místo aby jej oslavovala. Často pramení z proklínání, z překroucení slova, které bylo utvořeno k žehnání. Je možné, že důvodem Božího hněvu proti hadovi je to, že přivodil tuto hanbu, která je větším neštěstím než hanba z viny. Tak vypadá plod smrti, svázaný s proniknutím dobra a zla. Nezřídka se totiž poznání dobra a zla záludně změní v soud o oprávněnosti života druhých.

Hanba a stud

Francouzština má to štěstí, že rozlišuje mezi hanbou a studem tam, kde jiné jazyky oba pojmy mísí: Pudor, Scham, shame. Delphine Horvilleur ve svém překrásném textu En tenue d’Ève (V rouše Evině) oprašuje překvapivou interpretaci Adamovy a Eviny nahoty, již obhajuje zejména Filón Alexandrijský: kůže, do níž měli být lidé po pádu Bohem oděni, byla podle něho právě jen kůží, naší lidskou kůží. „V přeneseném smyslu jsou suknice symbolem přirozené kůže, našeho těla.“9 To by znamenalo, že v rajském stavu byl člověk bez kůže, neoddělený od světa, průhledný pro svého bližního.

Pád by tedy odpovídal nikoli ztrátě naivity, ale konci původního světlého a průzračného stavu, místo něhož

9 Philon d‘Alexandrie, Questions et solutions sur la Genèse, 1, 53, Oeuvres, 34, I, Paris, Éd. du Cerf 1979, s. 120–123. Kromě stěžejního textu, který začíná citovanou větou, viz také tamtéž, 4, 1 (Oeuvres 34, II, 1984, s. 148–151).