TATJANA JAMNIK TRAKTAT O KONCU SVĚTA mogoče pa že umiramo
TRAKTÁT O KONCI SVĚTA možná že už umíráme
počasi z občutkom za estetiko in predvsem javni red in rime
pomalu s citem pro estetiku a především veřejný pořádek a rýmy
prsi visijo kot dve orjaški prašičji dojki
prsa visí jako dva obrovské struky prasnice
a prazne neuporabne
ale prázdné nepoužitelné
od kod ta veter od kod to polje zakaj to klanje
odkud ten vítr odkud to pole proč to zabíjení
človek ni žival pa tudi zver ne
člověk není zvíře ale šelma také ne
človek je bitje ki si ne zasluži izpeljanke človeški
člověk je bytost která si nezaslouží adjektivum lidský
kaj šele
a co teprve
človečanstvo
lidství
kakor se črke debelijo in zaokrožajo tako se redijo papirnati pojmi
když písmena tloustnou a kulatí se tím přibývají na váze papírové myšlenky
kot bi se prepojili z mastjo zločinov
jako by nasákly tukem zločinů
maslo na glavi ne srbi lasje pa se ti lepo svetijo
máslo na hlavě nesvědí vlasy se ti pak krásně lesknou
in tako s cinizmom ubiješ sleherno sled življenja
a takhle s cynismem zabiješ veškerou stopu života
vsako drobtinico gibanja dihanja, presnavljanja
každou částečku pohybu dýchání, trávení
eksploatiraš uničuješ vse se
exploatuješ vše se
močni prizori kako se sestavljajo besede? beri iskre reši bežno
silné výjevy jak se skládají slova? čti jiskry zachraňuj letmo
izdaja na vsakem koraku: jaz sebe, ti sebe, oba vse
zrada na každém kroku: já sebe, ty sebe, oba všechny
dal sem ti vse, česar ne bi mogel dati komu drugemu, ker ni ti
dal jsem ti vše, co bych nemohl dát někomu jinému protože on není ty
avtomatizem zapisovanja asociacij
automatismus zapisování asociací
sprotnih poudarkov nevpogledov, neuvidov misunderstandings
průběžných upozornění nepostřehů, nenáhledů misunderstandings
površno znanje = omejenost
povrchní vědomosti = omezenost
zaprtost v ta krog
uzavřenost do tohoto kruhu
kam naj se obrnem da bi prispela k resnici? zakaj imam potrebo govoriti o površinah, na svoj način? kam se je skril potencial? je sploh bil
kam se mám obrátit abych došla k pravdě? proč mám potřebu mluvit o povrchu, svým způsobem? kam se ukryl potenciál? jestli vůbec byl
potencial je izposojen material to je tako, kot da ga ne bi bilo
potenciál je vypůjčený materiál je to tak, jako kdyby nebyl
beži, beži, sultan!
prchej, prchej sultáne!
morje gori
moře hoří
drseča zaloga preproga
klouzavá rezerva konzerva
misli se mi upirajo pisalo ne piše
myšlenky mi vzdorují pero nepíše
črtalo črta
tužka škrtá
nobena spodbuda več ne pomaga
žádné povzbuzení už nepomáhá
prišla sem do meje
došla jsem až na hranici
te meje ne more prestopiti še moj dvojnik
tu hranici nemůže překročit ani můj dvojník
zaklenjena je
je zamčená
mogoče pa umiramo že tukaj
možná že už umíráme tady Přeložila Jana Šnytová
TATJANA T. JAMINK (1976) absolvovala studium slovinského jazyka a literatury na Filozofické fakultě Univerzity v Lublani. Píše poezii a povídky. Roku 2009 vydala básnickou sbírku Brez (Bez), připravuje sbírku povídek s názvem Nesnesitelná lehkost lehkost. Pracuje jako překladatelka na volné noze, překládá z češtiny a polštiny (roku 2009 dostala cenu pro nejlepší mladou překladatelku), také jako redaktorka a korektorka beletristických textů a lektorka slovinštiny jako cizího jazyka. Je předsedkyní kulturně-uměleckého sdružení Police Dubové, kde vydává beletristické a společenskovědní knihy, rovněž organizuje kulturní akce ve Slovinsku i v zahraničí. Spolu s Tajou Kramberger a Barbarou Korun založila mezinárodní literární cenu KONS.