Likosacek 2 2015 by likosacek

2 2015 Ročník XVIII.

LIKOSÁČEK

Časopis pro zaměstnance a přátele společnosti LIKO-S

Budujeme happy and green company®

ŠKOLENÍ, KTERÉ NÁS BAVÍ

BIO JABLKA A SMARTISOL®

NA STARTOVNÍ ČÁŘE

LIKOSÁČEK

společnosti LIKO-S a partnery pro zaměstnance Budujeme happy and green company® Časopis 0 14 Ročník XVII. 2

RODINNÁ FIRMA ROKU 2014 MOJE CESTA

NAŠÍ FIRMOU

S VŮNÍ PĚNY  PŘÍBĚH NAŠICH KRAJANŮ V USA  SPOJENÍ PŘÍČKY A PODHLEDU  NAPSALI O NÁS  BUĎME ZDRAVÍ!

NAŠI LIDÉ

NA STARTOVNÍ ČÁŘE Každému našemu novému kolegovi či kolegyni se snažíme věnovat od prvního dne nástupu maximální péči a pozornost. Každý nový kolega má přesně na tělo vypracovaný adaptační plán, za který zodpovídají jeho mentor a garant, kteří ho společně adaptačním procesem provádí. Součástí zaškolení nových Likosáků jsou i základy firemní filozofie. V úterý 17. února strávil téměř celý den s našimi 35 novými kolegy předseda představenstva Libor Musil a se svým nadšením předával principy filozofie naší firmy. Společně s ním také mluvili s novými kolegy předseda dozorčí rady Martin Coufal, který zdůraznil důležitost detailů, a ředitel divize Energy Martin Diviš, který naváděl nováčky k denním inovacím.

držala v strehu a stále prinášala nové, pre mňa zaujímavé poznatky a myšlienky. Pan Musil je veľký rečník a má môj obdiv. Najviac ma zaujal a inšpiroval blok č. 5 o inováciach, prednášaný p. Divišom, a konkrétne návod na to, ako pracovat a od malých krokov sa dopracovať k veľkým výsledkom. Adam Pospíšil: Přednáška Orraina Williamse. Poslouchat to, jak jinde člověk musí zapracovat na 150%, aby něco dokázal, dostal příležitost a vydělal si na školu. Ve Spojených státech ten systém podle mě funguje správně, aby si člověk svého vzdělání opravdu vážil. Na druhou stranu jsem se také dozvěděl,

Martin Diviš - inovace každý den!

POSTŘEHY NAŠICH KOLEGŮ Katarina - Praha, Matej - Bratislava, Adam - Slavkov u Brna 1. Který blok prezentovaný na školení Vás nejvíce zaujal a čím? Katarina Dorociaková: Nevím, jestli dokážu vyčlenit jednu část, celé školení mělo návaznost a bylo sestavené, aby dávalo smysl. Mně blízké je přemýšlení nad detaily, protože vím, že detail je tím, čím se odlišuje průměrnost od výjimečnosti - ať už jde o dobře padnoucí košili nebo napojení profilů. Matej Knebl: Dovolím si povedať, že celé školenie alebo přednáška bola prezentovaná s veľkým úsilím, nasadením a emóciami. Pripravená bola vo vysokom štandarde. Poslucháča

jedná o budování společnosti nebo naše malé každodenní boje. Stačí jen chtít. Matej Knebl: Myšlienok bolo povedaných naozaj veľa. Ale to motto, ktoré som si zapamatal a stále mi rezonuje v ušiach, je „víťaz nikdy nepodvádza“. Takéhoto hesla sa držím sám a som rád, že je veľa ďalsích ľudí, ktorí si na tom zakladajú tiež. To ma podporuje s vedomím, ze nie som sám a to čo robím a ako to robím, je dobrá cesta. Adam Pospíšil: Nestát se realistou. Optimismus podávaný v malých dávkách, neškodí v jakémkoli množství.

Jan Lucký a Hana Hasincová že na to, jak si nevážím českého školství, tak si tady můžeme vážit aspoň toho, že můžeme být občas nemocní (což v žádném případě ale nemyslím jako chválu českého zdravotnictví).

2. Vzpomenete si na nějakou myšlenku či větu, která Vám ze školení utkvěla v paměti a mohla by pro Vás být přínosná v životě? Katarina Dorociaková: Od chvíle kdy jsem slyšela, „neměli jsme vůbec nic a v bankách úvěr na 70 milionů“, přemýšlím, co je to za sílu, která člověka nutí zvednout se a jít dál ve chvíli, kdy je mnohem jednodušší se vzdát. Zpětně se o tom určitě hezky vypráví a dává za příklad, ale jsem si jistá, že jsou to velmi těžké momenty. Tedy tou myšlenkou, která mi zůstala je, že žádná překážka není tak vysoká, aby se nedala překonat, ať už se

Při workshopu, zleva Sofia Tóthová, Karel Fejfar, Štepán Daňek, Eva Tabačková a Martin Jelínek.

NAŠI LIDÉ

3. Jaká prezentovaná doporučení Vás mohou posunout a pomoci se zlepšit v práci? Katarina Dorociaková: Pan Musil citoval Theodora Roosevelta, čímž mě velmi mile překvapil. Každý by se měl hýbat, přemýšlet nad tím, co dělá a učit se sebereflexi - k tomu, jak už bylo řečeno, je dobré mít mentora, který vás k těmto otázkám navede. Skončím tedy také jeho slovy, která nás mohou posunout ke zlepšení nejen v pracovním životě: „Nejdůležitější přísadou receptu na úspěch je umění vycházet s lidmi“. A to všichni víme, že je občas těžší, než se může zdát. Hodně štěstí! Matej Knebl: Celková firemná filozofia a jej všetkých sedem bodov, z ktorých každý je poslavený tak, že samotný posúva člověka vpred a pomáha mu sa zlepšovať každým dňom. Adam Pospíšil: Inovace i za cenu chyb. Jak říkal můj dědeček: „Chybama se člověk učí.“ Hana Williams členka představenstva a HR manager

Orraine Williams srovnává život v USA a České republice.

Příběhy Libora Musila.

Prokop Havlen a Karel Fejfar - hledání společných odpovědí na otázky firemní filozofie.

Josef Tůma, Zdeněk Loudát, Tomáš Pixa, Katarína Dorociaková a Martin Suchý. 3

NOVÝ SERIÁL

MOJE CESTA NAŠÍ FIRMOU V TOMTO ČÍSLE PŘINÁŠÍME PRVNÍ DÍL SERIÁLU PŘÍBĚHŮ NAŠICH KOLEGŮ, KTEŘÍ SVOU PRACOVITOSTÍ DOSÁHLI ÚSPĚCHU A RESPEKTU A MOHOU TAK BÝT PRO NÁS INSPIRACÍ. PETR HRABOVSKÝ: PRACOVALI ZDE TÁTA, MÁMA I BRATŘI Vzpomínám si, když jsem na podzim 1992 po vojně nastoupil do bývalé firmy AUDO, právě se ukončovala výroba ocelových konstrukcí ve staré hale. To ještě dělal mistra můj táta Josef. V nové výrobní hale, která byla postavená na bývalých kalových polích cukrovaru, se tehdy rozjížděla kovovýroba LIKO-S, do které jsem přešel. Veškerá výroba, hydraulické nůžky, ohraňovací lis, pilky, obrobna i lakovna, byla v jedné

pracoval jako elektroúdržbář a postupně jsem si vyzkoušel i lakování. Nebyla ještě postavena lakovna, tak se vždy odpoledne vyklidila celá výrobní hala a lakovalo se. Ráno se všechno uklidilo a zase vyrábělo. Vzpomínám si, jak celá hala byla vždycky úplně modrá. V této době pracovala ve firmě LIKO-S na výrobě AIS až do svého odchodu do důchodu i moje máma a později i moji dva bratři - Milan a Martin. Po nějaké době jsme koupili hydraulický ohraňovací lis, který jsem

Petr Hrabovský: Osm let jsem ohýbal na hydraulickém ohraňovacím lisu (foto z roku 2008). hale. V každém rohu stála teplovzdušná kamna na uhlí a já jsem chodil na 5. hodinu a zatopil jsem, aby se od šesti mohlo pracovat. Když se pak vybudovalo plynové topení, to byla pro nás celkem převratná věc. V té době začala spolupráce s firmou Junker, od které jsme se tehdy naučili spoustu nových věcí. Němci nám dávali dobrou profesionální školu, pro nás hodně důležitou. Tehdy k nám jezdili němečtí svářecí technologové a ti nás naučili dělat čistou a precizní práci. Vlastně hodně dobrých řemeslníků, které nyní máme, jsou vychovaní v tehdejší „škole“ Junkru. Jezdili k nám i němečtí přejímací technici, protože každá zakázka se přejímala ve Slavkově. To bylo od roku 1994 a odborná spolupráce pokračuje až do současnosti. Potom jsem

zprovoznil a rovnou jsem se zapracoval. Ohýbal jsem na něm dalších 8 roků. Když jsme zrekonstruovali kovovýrobu, přistavěli vzadu novou loď a dílnu vybavovali novými technologiemi, pracovní podmínky se výrazně změnily. Koupili jsme i nový ohraňovací CNC lis, na kterém jsem ještě 2 roky pracoval. Když bylo potřeba, vypomohl jsem také jako svářeč. V roce 2009 jsem přešel na pozici mistra a později vedoucího výroby. Přechod na tuto pozici pro mě znamenal ukončení mé první životní etapy a začala mi etapa nová, kdy pracuji jako technik. Tato práce je pro mě hodně zajímavá, protože práce s lidmi mě baví a mám možnost rozhodovat o směru, kterým se bude kovovýroba ubírat. Velkou výhodou pro mě je, že jsem za 15 let prošel všemi pracovišti a mám o výrobě celkem dokonalý přehled. Vždycky jsem se učil od starších a zkušenějších kolegů, ať už vedoucích výroby pana Zelinky a pana Plachého nebo i technického ředitele pana Šroma, kteří mi byli dobrým příkladem. Petr Hrabovský vedoucí provozu kovovýroba

Ještě poslední úpravy a vibrační dopravník může k zákazníkovi (2011).

Petr Hrabovský dnes se „svými“ zkušenými profesionály, zleva Petr Nováček, Jaroslav Zourek a Vladimír Novotný.

NÁŠ PARTNER

BIO JABLKA A SMARTISOL® VE DNECH 12. AŽ 15. ÚNORA JSME SE ZÚČASTNILI STAVEBNÍHO VELETRHU BAUEN UND ENERGIE 2015 VE VÍDNI, NA KTERÉM JSME OPĚT PŘEDSTAVOVALI STŘÍKANOU TEPELNOU IZOLACI SMARTISOL® – ICYNENE®, ALE TENTOKRÁT JSME PRO NÁVŠTEVNÍKY MĚLI I BIO JABLKA. PROČ, TO NÁM PROZRADIL NÁŠ RAKOUSKÝ PARTNER PAN ERNST STOCKER. Pane Stockere, jaký byl letošní vídeňský veletrh? Z mého pohledu přišlo letos méně návštěvníků. Pozitivní změnou ovšem bylo to, že již nejsme na této akci za „nováčky“. Naše dobré jméno je podpořeno spoustou zrealizovaných zakázek a získanými referencemi. Specifickým územím ale pro nás zůstává samotná Vídeň, kde se neustále setkáváme s otázkami typu, zda máme veškerá povolení potřebná pro náš systém zateplování. Na jaké dotazy jste museli nejčastěji odpovídat? Nejčastější dotazy se týkaly srovnání s běžnými systémy zateplení, jako je minerální vata nebo foukané izolace. Samostatnou kapitolou jsou otázky: „Ist das giftig?“ (Je to jedovaté? – pozn. autora) a „Jak moc je to jedovaté?“ K vyvrácení všech pochybností nám pomáhá certifikace týkající se hygieny, historie našeho kanadského partnera a již několikrát zmiňovaná realizace v Biohof Adamah (v Rakousku velmi populární bio farma - pozn. autora). V letošním roce jsme toto spojení ještě podpořili tím, že jsme našim zákazníkům nabízeli bio jablka právě z Biohofu Adamah: Adamah vám přináší bio kvalitu, náš systém Smartisol® Vám nabízí dokonalé zateplení. Jaké cíle jste si stanovil pro letošní rok? Plán je jasný! Sehnat tady v Rakousku další partnery hlavně pro vzdálenější regiony, jako jsou Steiermark, Oberöstereich, Tirol. Se dvěma potencionálními partnery již intenzivně jednáme. I kvůli tomu jsem se po konzultaci s naší marketingovou agenturou rozhodl zakoupit doménu www.wärmedämmung.at. (v překladu do češtiny to znamená „ zateplení“ či „izolace“ – pozn. autora). Když se někdo rozhodne zateplovat či sanovat dům, pravidelně hledá právě klíčové slovo Wärmedämmung.

Vašek Pěnička a zvědaví rakouští návštěvníci v expozici Smartisol®… Jaký potenciál vidíte v segmentu zateplení obvodových stěn? Tady skutečně cítím velký potenciál i díky tomu, že se moje firma pohybuje dlouhá léta právě v segmentu zateplování fasád. Doposud jsme využívali jen kontaktní zateplovací systémy a nyní díky naší pěně Icynene® můžeme nabídnout a zrealizovat odvětrávané případně difuzně otevřené skladby, a to v kombinaci s nejmodernějšími kryty, které splňují i ty nejnáročnější požadavky zákazníků na funkčnost i design. Podařilo se Vám během veletrhu uzavřít nějakou zakázku? To by bylo úžasné, ale uzavření zakázky vždy předchází tvrdá práce v terénu. Se získanými kontakty musíme efektivně a systematicky pracovat a výsledek se dostaví. Během veletrhu jsem měl možnost s jednat si konkrétní schůzky na nejbližší období. Čeká mne například schůzka na vídeňském magistrátu ve věci doplnění a aktualizování některých certifikátů a dále velmi zajímavé jednání přímo na Vídeňské technické univerzitě s člověkem, který se zabývá stavební fyzikou. Může nám to velmi pomoci v segmentu sanování objektů, což je nejvyšší úroveň zateplování v Rakousku.

Ernst Stocker (vpravo) doporučuje „perfekte Wärmedämmung“, které dokáže jen Smartisol®.

Když se ve vaší mysli vrátíte zpět do doby, když jste se rozhodl stát se prvním partnerem naší divize Icynene® v Rakousku, rozhodl byste se dnes stejně? Určitě! Svého rozhodnutí absolutně nelituji. V tomto odvětví zateplování a možnostech Smartisolu® cítím obrovský potenciál. Děkuji Vám za rozhovor a přeji hodně úspěchů... Václav Pěnička vedoucí prodeje stříkané tepelné izolace Icynene®

Není nad názornou ukázku zateplení.

DIVIZE ENERGY

LEDNOVÉ SETKÁNÍ S VŮNÍ PĚNY KVALITNÍ A STÁLÉ VZDĚLÁVÁNÍ NAŠICH ZAMĚSTNANCŮ JE JEDNÍM ZE ZÁKLADNÍCH PŘEDPOKLADŮ ÚSPĚCHU. PROTO 29. LEDNA PROBĚHLO V ZÁZEMÍ FIRMY LIKO- S VE SLAVKOVĚ U BRNA PRAVIDELNÉ ŠKOLENÍ APLIKÁTORŮ DIVIZE CHYTRÉ IZOLACE® I APLIKÁTORŮ DISTRIBUTORSKÝCH FIREM - MUSIL, ZDENĚK HAVLÍČEK, ZAIZOL, KP IZOL A DOM MONT. TENTOKRÁT SE JEJ POPRVÉ ZÚČASTNILI I ZAHRANIČNÍ PARTNEŘI - PRO RAKOUSKÝ TRH ERNST STOCKER A PRO ITALSKÝ TRH FIRMA FASTISOL, KTEROU ZASTUPUJÍ OTEC A SYN GIULIANO A DANIELE GUALENI . ŠKOLENÍ JSME ROZDĚLILI DO DVOU BLOKŮ – TEORETICKOU A PRAKTICKOU ČÁST. Dopoledne proběhla teoretická část. Prostřednictvím prezentací jednotliví pracovníci divize Energy představili technické parametry naší stříkané tepelné izolace. Prošli jsme si technologické postupy, které je potřeba dodržet při aplikacích na různé povrchy a za určitých podmínek. Zopakovali jsme si, jak důležitá je kvalitně odvedená práce a individuální přístup k zákazníkům. Účastníci se také seznámili se zásadami dodržování bezpečnosti práce na pracovišti. Velký časový prostor byl určen k živé diskusi a výměně zkušeností, které aplikátoři nasbírali v průběhu roku 2014. Z teoretické části si všichni účastníci odnesli technické podklady a manuály. Odpoledne měli aplikátoři možnost předvést svou znalost aplikace stříkané tepelné Chytré izolace® v praxi. Pod zkušeným dohledem našeho kolegy Pavla Flusse a technického ředitele Lukáše Kovaříka proběhly praktické zkoušky a vyhodnocení aplikátorů. Ti, kteří úspěšně teoretické i praktické zkoušky splnili, dostali certifikát. Po tomto oficiálním programu jsme se přesunuli do vinného sklepa hotelu Albor v Čejkovicích. Zde pro nás majitel vinařství připravil za zvuku cimbálové muziky řízenou degustaci vína, raut a dokonce jsme měli možnost prohlédnout si zázemí vinařství. Proběhlo vyhodnocení aplikátorů. V průběhu večera jsme pokračovali v neformální diskusi, která spočívala hlavně ve vzájemném předávání zkušeností a rad.

Rok 2014 hodnotí ředitel subdivize Chytrá izolace® Jan Vimr.

Do živé diskuze se zapojili i zahraniční partneři Ernst Stocker, Giuliano a Daniele Gualeni.

Závěrem bych ráda poděkovala všem našim aplikátorům divize Chytré izolace®, autorizovaným distributorům a jejich zaměstnancům za dobře odvedenou práci a osobní přístup nejen při aplikaci. Výsledný dojem a spokojenost zákazníka totiž netvoří jen samotný produkt, ale i způsob jednání a profesionální přístup při samotné realizaci. Všichni se těšíme na další spokojené zákazníky, protože tento přístup je pro zástupce naší firmy samozřejmostí. Za tým Chytré izolace® Jana Vránová, asistentka divize Energy

Odborníci s odborníkem při večerní degustaci vína.

DIVIZE ENERGY

Italové přivezli ukázat unikátně sestavenou technologii.

Společná fotografie účastníků školení.

Pavel Fluss dohlíží na kvalitu a správný technologický postup při práci.

Hodnotili jsme i znalost aplikace pěny na různé povrchy.

Potlesk si za svůj styl aplikace zasloužil rakouský partner Ernst Stocker. 7

DIVIZE INTERIORS

ŠKOLENÍ, KTERÉ NÁS BAVÍ V ÚTERÝ 10. ÚNORA PROBĚHLO VE SLAVKOVĚ U BRNA PRAVIDELNÉ SETKÁNÍ TECHNIKŮ DIVIZE INTERIORS. NAŠI KOLEGOVÉ OCEŇUJÍ, ŽE MAJÍ ZDE MOŽNOST SE VZÁJEMNĚ INSPIROVAT. LADISLAV RAVAS TECHNICKÝ ŘEDITEL A LEKTOR ŠKOLENÍ Hlavním posláním školení je, aby se technici vzájemně poznali mezi sebou, protože jsou tady kolegové ze Slavkova, z Prahy i z Bratislavy, aby se potkali se svými dodavateli. Tím je pro ně zejména tým Supportu - Tomáš Sedláček, Aleš Spálovský, Jirka Dufek - a pro Bratislavu Iva Kuncová. Je hodně důležité, aby všichni viděli, s kým profesně komunikují, aby se tady poznali osobně a věděli, jak fungují a reagují, protože klademe velký důraz na neformální komunikaci. Máme ustálený program našich setkávání, kdy jedním z důležitých bodů je představení jednotlivých projektů a řešení. Díky tomu se mohou inspirovat, mohou se poučit a vyměnit si zkušenosti.

Na většinu těchto setkání jsou přizváni naši dodavatelé, tentokrát Eva Paučíková z Building Plastics, což jsou naši dodavatelé lakovaných profilů. Vysvětlila nám hlavní rozdíl mezi provedením elox a komaxitováním, sdělila jejich možnosti a limity. Bavili jsme se hlavně o prostředí, kam se jaké materiály dají používat. To je pro nás velmi důležité, když děláme třeba projekty v Indii či Dubaji, kde jsou jiné požadavky na povrchovou úpravu. Například do 100 km od moře musí být povrchová úprava jiná, než ve vnitrozemí. Tyto informace jsou pro export. V rámci našeho setkání také vystoupil ředitel divize Josef Tůma a představil všem technikům plány divize pro rok 2015, kritéria, která se týkají všech týmů, kritéria obratu, počtu zakázek, a zopakoval zásady firemní filosofie.

TOMÁŠ PŘIBILÍK TECHNICKÝ SPECIALISTA DIVIZE INTERIORS, SLAVKOV U BRNA Každý technik si nachystal prezentaci zajímavých realizací, které dělal v poslední době, řekl své zkušenosti, co bylo v pořádku, co je potřeba zlepšit, na co si dávat pozor. Toto je důležité zejména pro nováčky, kteří si rádi vyslechnou zkušenosti starších techniků, i pro zákazníka, protože kvalita musí vždy vzejít už od technika. Technici jsou tak prací ostatních kolegů inspirováni a tyto poznatky mohou následně využít v dalších projektech, mohou využít řešení, která už někdo dělal. Jsou to pěkné zakázky a realizace, proč se o ně nepodělit!! Přínosné jsou i prezentace našich dodavatelů, které nám také pomohou v další práci.

MARTIN SUCHÝ TECHNICKÝ SPECIALISTA POBOČKY BRATISLAVA Školenie bolo skvelé. Dozvedeli sme sa opäť niečo nové, človek sa učí celý život. Je skvelé vždy po nejakom čase opäť stretnúť kolegov technikov z iných pobočiek a vidieť, čo zaujímavé vytvorili, a vymeniť si skúsenosti. Taktiež je skvelé vidieť blacklist Michala Jelínka, pretože tak ako sa človek musí poučiť z vlastných chýb, tak by to mal dvojnásobne spraviť z cudzích. Skvelá nová interaktívna technológia SMART-i-WALL® ma očarila a musím pove-

Technici ze Slavkova a Prahy... Tomáš Přibilík představuje na nové interaktivní tabuli netradiční řešení bezrámové příčky, zamyšleně ho sledují Radovan Cek, Michal Jelínek a Laďa Ravas.

...vývojové oddělení a Support pozorně naslouchají přednášce Ing. Evy Paučíkové z firmy Building Plastics, která nás zasvětila do tajů eloxování a lakování profilů. 8

Kolegové ze slovenské pobočky a exportu.

DIVIZE PRODUCION

dať, že som rád, že pracujem v spoločnosti, ktorá stále napreduje ďalej a nebojí sa inovovať. Inovácie nás posúvajú ďalej do vyšších dimenzií a dúfam, že aj ja sa budem neustále vyvíjať ku lepšiemu. Takéto školenia k tomu prispievajú.

KATARÍNA DOROCIAKOVÁ TECHNICKÝ SPECIALISTA KANCELÁŘE PRAHA Pro nás techniky má školení jednak lidský význam, protože vidíme naše spolupracovníky, setkáme se s nimi osobně a osobní kontakt s lidmi je vždy příjemný. Podíváme se do výroby, můžeme dokomunikovat to, co nám chybí k zakázkám, což jsem právě dnes také udělala. A potom vidíme prezentace ostatních, vidíme projekty, projednávají se věci, které by mohly být problémové, abychom se jim v budoucnosti vyhnuli na našich zakázkách. Je príma vidět, jak lidé do vývoje zasahují a přemýšlí nad řešením. Líbil se mi v podstatě celý program, protože byl užitečný a přínosný. Jsem ráda, že velmi dobře vycházíme se Supportem, nebyly žádné problémy. Probírali jsme konstrukce vestavků, což se nám bude velmi hodit. Dlouhodobě nás čeká doladění FARplanu, na to se musíme všichni připravit. A příště zase budou nové zakázky, nové detaily, které předtím nikdo nedělal, nové realizace a nová inspirace. Na to se už těším!

Láďa Ravas ve svém bloku zvolil k prezentaci svých myšlenek tradičnější vizuální prostředky.

NOVÁ TECHNOLOGIE

ČTYŘVÁLCOVÁ HYDRAULICKÁ ZAKRUŽOVAČKA PLECHU

Karel Fejfar s Tomášem Šťastným, který ovládá novou zakružovačkou. Naše Kovovýroba stále rozšiřuje svoje technologické vybavení podle potřeb a požadavků zákazníků. Posledním lednovým přírůstkem je čtyřválcová hydraulická zakružovačka plechu, která z plechu dokáže nejen zakružit (svinout) klasické válce, ale umí ohnout a zakružit i různé další tvary jako je obdélník, trojúhelník a podobně. Tyto tvary se

dají jednoduchým způsobem zadat a vyrobit. Čtyřválcová zakružovačka plechu v současné době představuje ze všech dostupných strojů pro zakružování nejpřesnější, nejrychlejší a k obsluze nejpřívětivější způsob. Karel Fejfar, technický specialista divize Production

Technická data: Délka pracovního válce: 2 600 mm Průměr vyměnitelného horního válce: 220 a 175 mm Maximální tloušťka zakružovaného plechu: 10 mm Max. šířka plechu: 2 600 mm Rychlost zakružování: 5 m za min. Dokáže zakružit válec od průměru 180 mm až do průměru 3 m.

ROZHOVOR

PŘÍBĚH NAŠICH KRAJANŮ V USA

Každý musí být „flexible and adaptable“, to znamená, že je třeba své práci něco obětovat. BĚHEM SVÉHO POBYTU NA FLORIDĚ JSEM SE SEZNÁMIL S JIŘINKOU A PAVLEM PAŘÍZKOVÝMI, KTEŘÍ SE PŘED ČTYŘICETI PĚTI LETY ROZHODLI ODEJÍT ZA SVOBODOU DO SPOJENÝCH STÁTŮ AMERICKÝCH. O JEJICH ŽIVOTĚ, STRASTECH I VÍTĚZSTVÍCH JSEM SI S NIMI POVÍDAL PŘI JEJICH NÁVŠTĚVĚ V NAŠÍ FIRMĚ...

Jiřinka a Pavel Pařízkovi v rozhovoru s Liborem Musilem: „ Začátky byly hodně těžké, ale všechno jsme společně zvládli.“ Pavle, nejprve se tě zeptám, kde momentálně žijete? Teď bydlíme už 14 let na Floridě, je to taková rozkvetlá zahrada a naše zázemí na odpočinek. Před tím jsme žili 32 let v New York City, kde to zdaleka tak krásné nebylo. Ve kterém roce jste odešli do Ameriky? V roce 1969. Viděli jsme, jak přichází ruská armáda v osmašedesátém a začínala stavět ne stany, ale permanentní bydliště, a to nám úplně stačilo k myšlence utéct. Řekl jsem rodině, že to už lepší v životě nebude. Rozhodnutí bylo skutečně jen proto, že přišla invaze ruské armády. Mysleli jsme si, že už se to nikdy nezmění. To znamená, že to byl útěk za svobodou, jelikož jste se tu necítili bezpečně? Samozřejmě, že ano. Jaké byly podmínky emigrace, jak to celé prakticky probíhalo? Emigrovali jsme na podzim, myslím, že někdy v září - to byla poslední šance. Na týden jsme odjeli na dovolenou do Rakouska a ten jeden týden se potom protáhl na nekonečnou řadu týdnů. Po roce čekání jsme pak dostali kvótu do Ameriky. Já bych tě přerušil, kolik ti bylo let, když jsi odcházel - to je poměrně důležitý okamžik? Dvacet devět tuším - to už byl poměrně pozdní odchod ze země.

Když jsi odcházel, tak jsi tu nechal celou rodinu? Ano. Matku, otce i sestru. Bylo to hrozné. Manželka se do Československa dostala poprvé až po patnácti letech, u příležitosti smrti její matky. Museli jsme osobně pro vízum na československé velvyslanectví do Washingtonu. Mně to vízum nedali, protože říkali, že nemám s její rodinou nic společného, zkrátka, že nejsem příbuzný. Jiřině tehdy dali milostivě vízum na pět dní, a když potom přijela do Prahy, přišla na policii, to se muselo hlásit, tak jí říkali: „My vám to prodloužíme, na jak dlouho chcete…“. Byli tehdy na rozdíl od pracovníků našeho velvyslanectví velice milí. Já jsem se dostal do Československa až v roce 1988. Jak dlouho jste zůstali v Rakousku a co jsi tam dělal? Jak rychle jsi tu práci dostal? Jeden rok a pracoval jsem u vzduchotechnické firmy jako projektant elektro. Skoro hned, protože tam byla konjunktura - hodně práce. Mohli jsme tam i zůstat, ovšem to jsem nechtěl. Přestěhovali jste se z Rakouska do Spojených států. Jak to probíhalo? V Rakousku byla organizace AFCE - americká organizace pro uprchlíky. Ta byla takovým naším „garantorem“. Lidé mohli cestovat do Ameriky, když tam měli nějaké příbuzné, a tahle organizace umožňovala skupinám lidí odcestovat.

Jaký jsi měl pocit, když jste přistávali na letišti v Americe s vědomím, že tam nikoho neznáš? Na letišti na mě čekal můj blízký přítel, odvezl nás k nim domů, kde jsme mohli strávit, měsíc, než jsme si našli vlastní bydlení. Pomohl nám najít na ulici starou matraci a na té jsme spali na zemi - takhle to prostě bylo. První rok v New Yorku se nám vůbec nelíbil. Všude nepořádek, byl to šok. Dnešní New York a jaký byl tehdy - to se nedá vůbec srovnávat. Když jsem v New Yorku začínal, ještě jsem neuměl anglicky, tak mi přítel sehnal práci u firmy, která byla zaměřena na elektriku a mechaniku a projektovala různé budovy. Dokonce mou první prací, ještě jako kreslíře, bylo Světové obchodní centrum v New Yorku. To byl kontrakt pro mého šéfa - obrovská zakázka! Co jste na té zakázce dělali? Tam se montovaly příčky, podobné, jaké máte tady ve firmě, a my jsme museli do plánů vymyslet, kde budou rozvody, světla, zásuvky a podobně. Vše se muselo konzultovat s architekty. Jsem sice svou profesí elektroinženýr se zaměřením na silnoproud, ale nějak jsem musel začít. Jaký byl tvůj plat? Můj týdenní plat byl 90 dolarů. Ovšem tenkrát měl dolar ještě jinou cenu, ale stejně to bylo málo. Byla však možnost pracovat přesčas, takže se stávalo, že jsem nejmíň třikrát, čtyři-

ROZHOVOR

krát za týden pracoval ještě další 3 hodiny po práci navíc. Vracel jsem se podzemní dráhou domů v osm nebo devět hodin večer, ale začínalo se pracovat později - mám pocit, že od devíti nebo deseti hodin. Kde jste bydleli? V Jamajka Queens. Tam jsme měli první byt, ve kterém byl dokonce doorman, muž, který otvírá dveře, ale bylo tam neskutečně hodně švábů. V New Yorku jsou švábi všude, to je úplně běžná věc. Veřejně se o tom sice nemluví, ale hodně se prodává prostředků na hubení švábů. Jaké byly další milníky v tvém životě v Americe, když jste si třeba zařizovali byt, kupovali auto …, jak to probíhalo? První milník byl jasný, protože za jeden a půl roku u firmy mě propustili. Důvod byl jednoduchý - jsme mezi projekty a nemáme práci. Byl jsem nezaměstnaný tak měsíc a půl. Našel jsem si novou práci u elektrárenské firmy a dostával jsem dvaapůlkrát větší plat - to pak bylo daleko lepší! V této newyorské firmě jsem strávil dalších deset let. Pak přišla horší doba, kdy nebylo moc práce, tak jsem byl zase nezaměstnaný. Firma, u které jsem pracoval, se přestěhovala do Ohia. Neměl jsem peníze, byl jsem zoufalý, tak jsem do Ohia zavolal. Řekli mi, že můžu kdykoliv přijít, tak jsem se tam přestěhoval. Žil jsem sám a manželka za mnou létala každých 14 dní. Měl jsem pronajatý byt v Ohiu a jeden jsme vlastnili v New Yorku. Jaké bylo to cestování, Jiřinko? Náročné. Odpracovala jsem sedm „dvanáctek“, abych mohla mít volno. Vždycky jsem si v letadle dala cedulku na prsa „NEBUĎTE MĚ - NO DRINK“. Pavel však byl spokojen, protože pracoval. Muži nesmíte vzít jeho práci, ale výsledek, že bychom vydělali něco navíc, nebyl valný. Měli jsme dva byty plus to věčné cestování … Avšak za rok a půl se Pavel vrátil zpátky do New Yorku. Pavel: Našel jsem si práci u elektrárenské firmy v New Jersey, kde jsem strávil 5 let, než mě zase propustili. Ono to vždycky šlo v takových pětiletých periodách. Nastupoval jsem, když nabírali lidi do práce, a po pěti letech už bylo zase práce méně, tak propouštěli… Já jsem jim to ale neměl za zlé. Byla to ohromná firma, kde se ke mně bezvadně chovali... Jiřinka: Každé propuštění ovšem znamenalo, že si najdete práci pravděpodobně za víc peněz, tím pádem člověk neustále postupoval výš a výš. Já jsem pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici v New Yorku. Nikdy jsem práci neztratila, protože zdravotní sestry byly a jsou potřeba. Dvacet pět let jsem pracovala až do penze v jedné nemocnici. Jednou se nás ptali, kdo chce dobrovolně do penze, tak jsem se přihlásila. To se jim potom ovšem moc nelíbilo, protože nebyly kvalifikované sestry a vzalo jim hodně času další vyškolit. Ale když ta možnost byla, tak jsem šla do penze ve svých padesáti třech a půl letech. Pracovala jsem ještě prostřednictvím agentury, než mohl do penze i Pavel. Pak jsme

se přestěhovali na Floridu a spokojeně si tam žijeme až do teď… Kolik činí penze v USA? Každý bereme asi 1440 dolarů - to jsou peníze od státu. Jiřina má ještě penzi od špitálu, kde pracovala. A máme samozřejmě svoje úspory. To nejde jenom tak všechno utratit - my jsme si celý život šetřili peníze, a to pilně! Nám to teď stačí, žijeme si pohodlně, ale museli jsme šetřit. Jak jste se vy dva vlastně potkali? Když jsme zůstali v Rakousku, tak jsme byli svobodní. Chodili jsme spolu jeden a půl roku, a když jsme se rozhodli jet do Ameriky, řekli nám, že se musíme vzít vzhledem k nábožensky založeným Američanům, tak jsme se ve vzali.

Dokázali jsme se přizpůsobit, naučit se nové věci a všechno zvládnout. Tak to musí v životě být! V USA jste tedy byli od začátku spolu, tak to určitě usnadnilo mnoho věcí… Pavel: To určitě usnadnilo, byl to těžký život… Jiřina: Ano, těžký život... Ale ani tady v Česku to nemají lidé růžové. Nakonec jsme spokojeni, že jsme odešli, a nelitujeme toho. Dalo nám to možnost naučit se anglicky, máme spokojený život, můžeme cestovat, s rodinou jsme v neustálém kontaktu přes Skype nebo po telefonu a navštěvujeme Česko a Slovensko skoro každý rok. Rodina nám teď zas tak moc nechybí - moji příbuzní byli v Americe, i Pavlovi rodiče … Všechny jsme k nám samozřejmě pozvali… Jak byste porovnali život zaměstnanců v Americe a tady v Česku? Pavel: Porovnat jej můžu s českým standardem, jací jsou tu zaměstnanci. V Americe se musí pracovat - na všechno je „dead line“. Stanoví se termín a musí to být hotové. Když to není hotové, tak se musí vysvětlit, z jakého důvodu se to nestihlo, a to někdy může mít za následek i vyhazov. V Americe je propouštění ze zaměstnání snadné. Občas se stalo, že už hořel termín, byla nervozita, pracovalo se přes oběd a bez jakýchkoliv placených přesčasů tak, aby to bylo hotové v termínu. Jaké byly vztahy na pracovištích v Americe? Pavel: V kancelářích sedíš s lidmi a nevíš, kdo kolik bere - to je největší tajemství, nikdo ti to neřekne - to je mezi tebou a tvým bossem. Nikdo se o penězích nebaví, to je soukromá věc. Můžou tam být někdy i špatné vztahy mezi

lidmi a může se stát, že když si dva nerozumí, jeden z nich jde prostě pryč - dá výpověď. Samozřejmě je tam i respekt. Jiřinka: Já jsem pracovala pro New York City v nemocnici, kde byla snůška všech možných národů - hodně Filipínek, které jsou velice dobře vzdělané, přátelské, hodné - měla jsem s nimi tu nejlepší zkušenost. Dodnes jsem s nimi ve styku, máme spolu přátelský vztah. Naším pojítkem byla angličtina, také nás spojovalo to, že jsme byly každá z jiné země. Pomáhaly jsme si v práci, trávily jsme společně volný čas… Jak vidíte možnosti uplatnění Čechů v Americe? Pavel: Neznám Čecha, kterému by se v Americe vedlo nějak špatně. Každý to prostě někam dotáhne, když se snaží. Když jsme emigrovali v devětašedesátém, tak každý v životě nějak uspěl, nikdo nestrádal - i s těmi periodami nezaměstnanosti. Každý to nějak překlenul a dožil velice dobře. Například můj kamarád, který je dneska milionář, skupoval kostry vyhořelých domů. Všichni se mu tenkrát smáli, ale dnes je vlastníkem asi pěti domů a žije z nájemného. Jiřina: Já jsem musela v nemocnici udělat státní zkoušku. Kdybych ji neudělala, tak bych měla o polovinu menší plat. Někteří lidé, třeba i doktoři, kteří neuspěli u státní zkoušky, museli dělat třeba něco úplně jiného, než co vystudovali. Záleželo to na schopnostech člověka. Každopádně, v našem okruhu, kde jsme se znali, byl každý úspěšný. V poslední době Amerika nové imigranty moc nepřijímá. Češi tam pracují většinou načerno a dělají spíše podřadnější práce, proto to většinou nikam nedotáhnou. Pavle, řekni nám nějakou zprávu - message - pro současné třicátníky, lidi, kteří už za sebou mají nějakou kariéru, jsou na prahu třicátého věku, žijí ve svobodné zemi, nic je nenutí někam utíkat, nejsou tu žádné tanky, žádná nouze. Jsme na tom v podstatě podobně, jako jsou na tom Američani. Co bys jim poradil, když se podíváš na to, jak žijí lidé v Americe a jak žijí tady, aby prožili svůj život stejně zajímavě a kvalitně jako vy. To je velice těžká otázka, jak na to odpovědět … Nejdůležitější je zdokonalovat se ve svém oboru. Já jsem se musel neustále zdokonalovat a lidé v Americe říkají, že každý musí být „flexible and adaptable“ - to znamená, že je potřeba své práci něco obětovat. Já jsem jezdíval tisíce mil do Ohia, protože žádné jiné východisko nebylo. Když třeba dostaneš nějakou novou zakázku, musíš se přizpůsobit a ne říct: “ Já to nebudu dělat!“ My jsme pracovali na atomové elektrárně, nikdo o tom nic nevěděl - včetně mě a mého šéfa, ale dokázali jsme se přizpůsobit, naučit se nové věci a všechno zvládnout. Tak to musí v životě být! Děkuji vám za rozhovor a cenné životní zkušenosti… Libor Musil, předseda představenstva

NAPSALI O NÁS

ZAČÍNAL S PILOU A SVÁŘEČKOU, DNES MONTUJE HALY PO CELÉM SVĚTĚ MÁ POBOČKY V NĚKOLIKA ZEMÍCH SVĚTA, DVĚ STĚ ZAMĚSTNANCŮ, PRESTIŽNÍ ZAKÁZKY. PODNIKÁNÍ LIBORA MUSILA, SE KTERÝM ZAČAL PŘED 25 LETY V OPUŠTĚNÉM CUKROVARU, SE ROZROSTLO DO VELKÝCH ROZMĚRŮ. DAŘÍ SE MU JAK U ZÁKAZNÍKŮ, TAK U ODBORNÉ VEŘEJNOSTI. TA PROHLÁSILA JEHO SPOLEČNOST LIKO-S ZA RODINNOU FIRMU ROKU. PŘÍBĚH LIBORA MUSILA JE TROCHU JAKO Z POHÁDKY. DO PODNIKÁNÍ SE PUSTIL HNED PO REVOLUCI SE SVÝM TCHÁNEM. OPUSTIL DOBRÉ MÍSTO TECHNOLOGA VÝROBY VE STÁTNÍ FABRICE NA ELEKTROMOTORY A VRHL SE DO STAVĚNÍ HAL V TEHDEJŠÍM ČESKOSLOVENSKU A V NĚMECKU. BYLO MU 26 LET A CHTĚL PRACOVAT SVOBODNĚ A NA SVÉM. Jak vzpomínáte na začátky podnikání v 90. letech? Na tu dobu moc rád vzpomínám, i když si už nyní nedovedu představit, jak jsme to vůbec zvládli. Naše první technologické vybavení byla svářečka, kterou jsem vzal z domu společně s nářadím, vypůjčená strojní pila na profily s autogenem a to vše umístěné v nezateplené hale ve zkrachovalém cukrovaru. K mému manažerskému vybavení patřil stolní telefon, kterému se ve vymrzlé kanceláři nevracel číselník do původní polohy, obstarožní psací stroj a od tchána vypůjčená Škoda 120. S manželkou, která se také pustila v té době do podnikání, jsme na konci měsíce vraceli flašky od nápojů, abychom měli peníze na jídlo pro nás a malou dcerku. Ale po čase se podnikání začalo rozjíždět, že? Naším zákazníkem byl každý, kdo chtěl něco postavit. Ale v té době u nás takových investorů nebylo mnoho. Každý čekal, co vlastně bude. Byla to překotná léta. Pak ale přišla první zakázka, hala pro státní podnik Ferona v Brně. Ta hala tam slouží dodnes. Chtěl jsem už od začátku pracovat i pro zahraniční partnery. Tak jsem bez znalosti jazyka vyrazil obchodovat do Německa. Po mnoha patáliích jsem časem získal první zakázky na haly ve východní části země a také kontrakt na dodávky stolků na tapetování pro síť hobby marketů v západní části Německa. Takže místo cukru, odjížděly celé dva roky ze slavkovského cukrovaru kamiony plné tapetovacích stolků za německými kutily. Půjčil jste si peníze do začátku? V úplných počátcích jsme měli pouze pár tisícovek, které poskytl tchán. Já neměl ani vindru, a tak nezbylo než požádat dodavatele o delší splatnosti a zákazníky, aby platili dopředu. Jednoduchá matematika. Později se nám na provoz podařilo získat úvěr u okresní banky. To v té době nebyl tak velký problém, i když úroky byly přes 10 procent.

Ve společnosti LIKO-S pracuje celá rodina. Manželé Musilovi, jejich syn Jan, dcera Hana a zeť Orraine. Jak se firma postupně rozšiřovala? Najednou jsme rostli přímo raketově, takže jsme měli do tří let 300 zaměstnanců. Bylo to neuvěřitelné, zakázky se jen hrnuly. Tenkrát jsme udělali za týden tolik práce, kolik nyní udělám za půl roku. Nebyly mobily ani fax, takže jsme všude museli být osobně a já najezdil ve škodovkách po Evropě ročně 200 tisíc kilometrů. Nevím, na jaký pohon jsme to tenkrát jeli, ale myslím, že to byla výbušná směs radosti ze svobody, víry v krásnou budoucnost a chuti něco rychle dokázat. V rozkvětu nám ze začátku pomohly zakázky v rekonstruované východní části Německa a záhy zastupování špičkových západních firem ve střední Evropě. Hodně jsme se od nich naučili a brzy jsme je také přerostli. Dnes jste se „ustálili“ na dvou stech zaměstnanců. Máte problém stejně jako řada podniků najít vhodné lidi? Lidi nenabíráme, ale pečlivě vybíráme. Na jedné straně je důležitá jejich odbornost, ale na druhé straně musejí mít osobní předpoklady, aby se sžili s naší firemní filo-

zofií, a to je pro některé lidi příliš náročné. Pokud chceme pracovat na špičce v oboru, tak si všichni musíme uvědomit, že tam fouká. Lovit v dnešní zhýčkané a špatně vzdělané populaci houževnaté odborníky do obchodu, do přípravy projektů, do výroby a na montáže, je opravdu potíž. Výběr, dovzdělání a výchova nového pracovníka nás stojí mnoho peněz. Tím se zdražuje naše práce. Částečně tento problém řešíme svým vlastním systémem vzdělávání. Ale je potřeba, aby se tímto zabývali lidé zodpovědní za vzdělávání v naší zemi a placení z našich daní. Když už jsme se dostali k té firemní filozofii, viděla jsem, že vydáváte pro zaměstnance vlastní firemní časopis. To je zajímavý nápad. Vydáváme ho už sedmnáctým rokem a od běžných časopisů se liší tím, že autory příspěvků jsou naši kolegové nebo blízcí spolupracovníci. Pomáhá v komunikaci, která je jedním z pilířů naší firemní strategie. Lidé si tak každý měsíc mohou přečíst aktuál-

ZDRAVÍ LIDÉ - ZDRAVÁ FIRMA

ní informace ze života společnosti a jejích zaměstnanců. A zaměstnancům šijete oblečení. Chceme být identifikovatelní. Uvnitř i navenek. Oblečením i chováním, na které klademe velký důraz. K image moderní firmy prostě patří i firemní oblečení. A máme nejenom účelné, ale i slušivé modely. Nejenom pro zaměstnance ve výrobě, ale i na administrativních a manažerských pozicích. A oceňují to nejenom zaměstnanci, ale i partneři a spolupracovníci firmy. Zaměstnanec i zákazník je pro nás partnerem, který zasluhuje být v centru pozornosti. Přesně v duchu baťovských tradic, v duchu poctivého a společensky přínosného podnikání. Říkal jste, že jste vždy chtěl spolupracovat se zahraničními partnery. Dnes máte pobočky v mnoha zemích včetně Indie. Jaký je objem vašeho exportu? Firma má tři divize a každá má svůj export. Takže vývoz příček představuje 40 % z obratu divize Interiéry, vývoz Chytré izolace a Živých staveb je 20 % pro divizi Energy a nejlépe je na tom Kovovýroba, která vyváží 95 % svých technologických linek z nerezových ocelí. Výrobky ze stavebních divizí jdou především do západní Evropy, kovovýroba vyváží do celého světa. Získali jste titul Rodinná firma roku. Kolik členů rodiny v LIKO-Su pracuje? Ve firmě pracuji s manželkou téměř od začátku. Po dokončení vzdělání v Anglii se k nám připojil syn Jan a potom také dcera se svým manželem z USA. Naše děti žily s firmou od malička, protože jsme firemní věci museli řešit i před nimi a hodně věcí jsme jim vysvětlovali. Vyrůstali v takovém podnikatelském inkubátoru a nyní z nich máme radost, když je vidíme při práci. Snažíme se věci řešit v klidu, ale ne vždy to v dnešním byznysu jde. Někdy je třeba dát prostor emocím. Naše rodina se každý den učí při práci spolu pěkně a efektivně komunikovat a nevyhýbáme se tomu ani při rodinných akcích. Není možné mít na jedné straně výhody plynoucí z vlastnictví firmy a na druhé straně tomu něco neobětovat. Jsme s manželkou velmi rádi, že se naše děti rozhodly pracovat v naší rodinné firmě. Jaké máte plány do budoucna? Nyní nechceme společnost příliš rozšiřovat. Chceme zůstat střední firmou zaměřenou na dokonalý servis pro naše zákazníky. Ale vedle toho chceme, aby naše podnikání bylo i intelektuálním dobrodružstvím pro členy naší rodiny a naše zaměstnance. Z toho důvodu investujeme mnoho peněz do vývoje nových produktů, do nových trhů, kde se stále máme co učit. Autor: Kateřina Hovorková

BUĎME ZDRAVÍ! CIBULE A ZÁZVOR Přemýšlíte, jak se v tomto ročním období nepřidat k velké části národa, která nevyjde z domu bez kapesníků, případně nevyjde, kvůli nachlazení nebo chřipce, vůbec? Mám pro vás pár ověřených tipů a rad. Za přírodní antibiotika a antivirotika jsou považována česnek a cibule. Potlačují množení bakterií, zásobují tělo vitamíny a ulehčují odkašlávání. Při nachlazení jsou levnou a účinnou pomocí, kterou máme obvykle hned při ruce. Cibule obsahuje nejen velké množství vitamínu C, který je nezbytný pro dobrou obranyschopnost organismu, ale i vitamíny skupiny B, které udržují zdravý nervový systém, kůži i sliznice, což je důležité zejména při zánětech nosohltanu. Součástí jsou také flavonoidy, které působí v těle jako antioxidanty, které organismus potřebuje pro zachování zdraví, a zmírňují projevy alergií. Další důležitou složkou jsou sirné sloučeniny, které působí jako přírodní dezinfekce a antibiotikum. Potlačují množení bakterií a plísní, díky

Očištěný zázvor nakrájíme nadrobno. Citron zbavíme kůry a odstraníme i jeho bílou část. Pokud použijeme bio citron bez chemických postřiků, stačí, když ho důkladně omyjeme horkou vodou a kůru můžeme ponechat. Bio citron s kůrou nebo oloupaný citron nakrájíme. Do sklenice vložíme nakrájený zázvor s citronem a zalijeme medem. Medu nedáváme úplně do plna, protože citron pustí šťávu. Sklenici uzavřeme a dáme na 2 týdny do lednice. Zázvorový sirup s medem dáme po 2 lžičkách do poháru na čaj, zalijeme horkým čajem a můžeme pít. Jakmile vidíme, že nám sirup dochází, stačí jen doplnit med do stejné sklenice a máme sirup stále v zásobě. Med je dobrý konzervační prostředek, takže takto připravený lék nám vydrží v lednici i 2 - 3 měsíce. Hodně zdraví! Dagmar Burdová asistentka divize Interiors

MODERNÍ RECEPT NA ZÁVĚR

Zelené potraviny - Mladý ječmen, Chlorella a Spirulina Zelené potraviny jsou vitamínovou bombou, významnými zdroji aminokyselin, enzymů, minerálů a stopových prvků. Posilují imunitní systém, mají silné protizánětlivé a dezinfekční účinky a působí proti virovým infekcím. Tyto potraviny, ať už ve formě tablet (Chlorella a Spirulina) nebo nápoje (Mladý ječmen), jsou skvělou prevencí chřipek, nachlazení a celkově pomáhají zvýšit odolnost organismu. Lenka Doležalová asistentka divize Energy

Dáša Burdová právě připravuje za nemalé podpory Lukáška a Davídka zázvorový sirup. čemuž cibule pomáhá jak při infekcích horních cest dýchacích, tak při infekcích střevních. A jak poznáte opravdu zdraví prospěšnou cibuli? Čím více vás její příprava rozpláče, tím více prospěšných látek pro organismus obsahuje. Tato léčba však zřejmě nebude oblíbená u vašich kolegů, se kterými trávíte celé dny v jedné kanceláři. Mám pro vás tedy další tip a tím je zázvor. Zdraví prospěšné účinky zázvoru jsou pověstné. Naložený zázvor v medu pomáhá proti bolestem hlavy, infekcím horních cest dýchacích, nevolnostem (zejména v těhotenství), nadýmání, pálení žáhy nebo průjmovým onemocněním. Jak si tento levný lék připravit? Potřebujeme sklenici s uzávěrem, citron, zázvor a med.

Ať slouží!

Převzato z portálu iDNES 30.1.2015 13

AKTUÁLNĚ

REVOLUČNÉ MATERIÁLY PRE DESIGN A ARCHITEKTÚRU

pre použitie inovatívnych materiálov, ktoré sú v dnešnej dobe veľmi trendy. Kniha zároveň ponúka systematický prehľad aktuálne dostupných udržateľných materiálov a poskytuje čitateľovi o nich informácie. Skúma prírodné a biologicky rozložiteľné materiály, pričom takisto predstavuje materiály s multifunkčnými vlastnosťami a potenciálom pre zníženie energetických potrieb. Kniha je rozdelená na osem kapitol:

Izolácia a obalový materiál z mycélia húb, rám bicykla z bambusu, snowboard z ligninu, mozaika z kokosových orechov domy z textílií to sú len niektoré z materiálov, ktoré sú obsiahnuté v knihe MATERIAL REVOLUTION od Sascha Peters. Jedná sa o knihu kde je systematický prehľad zo sveta udržateľných materiálov, čo tieto materiály môžu dosiahnuť, voľba materiálu ako nástroj pre architektov a dizajnérov, ciele a rozsah pôsobnosti. Už teraz je jasné, že mnohé suroviny budú pre nás k dispozícií len v obmedzenom množstve a vedci v tomto smere vykonávajú intenzívny výskum možných alternatív. Udržateľnost je magické slovo pre lepšiu budúcnosť v politike a priemysle. Designéri a architekti majú v tomto smere osobitú zodpovednosť a úlohu. Práve oni rozhodujú aké materiály a technológie použijú do svojich projektov a preto majú enormný vplyv na udržateľnosť našeho „produktového sveta“. V knihe je veľa nových materiálov, ktoré čakajú na svoje využitie a nakladanie s nimi, knihu odporúčam ako inšpiráciu

1. Základné BIO materiály, 2. Biorozložiteľné materiály, 3. Recyklované materiály, 4. Izolačné materiály a ľahké konštrukcie, 5. Materiály meniace tvar, 6. Multifunkčné materiály, 7. Energiugenerujúce materiály a svetlom ovlivňované materiály 8. Udržateľné výrobné procesy. Prajem príjemnú inšpiráciu. Eva Tabačková asistentka marketing a propagace

BLAHOPŘEJEME OSLAVENCŮM 7

Jaroslav KUČERŇÁK pracovník výroby AIS

Antonín ŘIČÁNEK projekt manažer divize Interiors

Roman MACKO ředitel pobočky Slovensko

Matěj PIATNICA technický specialista/ konstruktér kanceláře Praha Patrik ŠKULTÉTY pracovník výroby AIS

ÚNOR

Luděk REJDA obchodní manažer subdivize Chytrá izolace®

Matěj KNEBL technický specialista/ konstruktér kanceláře Praha

Jiří TOUŽÍN pracovník výroby AIS

ÚNOR

Renáta PIRNÍKOVÁ asistentka/koordinátorka pobočky Slovensko

Pavol ŽÁK projekt manažer pobočky Slovensko

ÚNOR

Lukáš ŠIMKA technický specialista/ konstruktér kanceláře Praha

ÚNOR

Pavel PAVLÍK vedoucí realizačního týmu divize Interiors

ÚNOR

Petr HRABOVSKÝ vedoucí provozu kovovýroby

ÚNOR

Tomáš PIXA technický specialista/ konstruktér kanceláře Praha

ÚNOR

VÝROČÍ U FIRMY

LIKO-S TEAM ANNIVERSARY ÚNOR Petr Hrabovský

1. 2. 1995

20 let

Jaroslav Zourek

1. 2. 1995

20 let

vedoucí provozu kovovýroby zámečník/svářeč vedoucí pracovní skupiny

Dalibor Kučera

1. 2. 1996

19 let

pracovník výroby AIS

Stanislav Dvoran

18. 2. 2002

13 let

zámečník/svářeč

Antonín Řičánek

1. 2. 2005

10 let

projekt manažer divize Interiors

22. 2. 2006

9 let

specialista výroby AIS

Milan Florian

1. 2. 2008

7 let

technický specialista/ konstruktér divize Production

Dalibor Pospíšil

1. 2. 2008

7 let

pracovník výroby AIS

Antonín Aujezdský

1. 2. 2012

3 roky

zámečník/svářeč

22. 2. 2012

3 roky

technický ředitel divize Energy

Agnieszka Chovancová

4. 2. 2013

2 roky

asistentka marketingu a propagace na MD

Martin Víšek

1. 2. 2014

1 rok

Jana Vránová

1. 2. 2014

1 rok

vedoucí nákupu divize Support asistentka subdivize

Lucie Krutílková

19. 2. 2014

1 rok

technický specialista/ konstruktér divize Energy

Michal Prát

28. 2. 2014

1 rok

zámečník/svářeč

Aleš Spálovský

Lukáš Kovařík

Chytrá izolace®

BLAHOPŘEJEME OSLAVENCŮM 1

Jan VIMR ředitel subdivize Chytrá izolace® Leona ŠVANDOVÁ asistentka divize Interiors

BŘEZEN

Dalibor POSPÍŠIL pracovník výroby AIS

Michal ŘIČÁNEK pracovník výroby AIS

Jakub UHERKA zámečník/svářeč

Luboš ŠENKYŘÍK vedoucí skladu

17 28

Ivo ROD aplikátor/izolatér subdivize Chytrá izolace®

Jaroslav ZOUREK zámečník/svářeč vedoucí pracovní skupiny Michal RYZÍ obráběč CNC

ÚČETNÍ

CNC FRÉZAŘ SVÁŘEČ PROJEKTOVÝ MANAŽER kanceláře Praha PROJEKTOVÝ MANAŽER divize Interiors APLIKÁTOR / IZOLATÉR OBCHODNÍ MANAŽÉR CHYTRÉ IZOLACE – Plzeňský, Karlovarský a Moravskoslezský kraj ASISTENT REALIZACÍ DIVIZE ENERGY ASISTENTKA PERSONÁLNÍHO ODDĚLENÍ Více info: www.zivestavby.cz/KARIÉRA

BŘEZEN

Petr PERNICA člen dozorčí rady

TECHNIK VÝVOJE

MISTR VÝROBY Lukáš SMOLÍK aplikátor/izolatér subdivize Chytrá izolace®

BŘEZEN

OFFICE MANAGER PRO EXPORT

BŘEZEN

Lubomír NOVOTNÝ controller

BŘEZEN

TECHNICKÝ SPECIALISTA / KONSTRUKTÉR kanceláře Praha

BŘEZEN

Karel FEJFAR technický specialista/ konstruktér divize Production

BŘEZEN

12 BŘEZEN

Pavel DVOŘÁK pracovník výroby AIS

ROZŠIŘUJEME ŘADY LIKOSÁKŮ

Dalibor SKÁCEL obchodní asistent Chytré izolace®

BŘEZEN

AKTUÁLNĚ

Martin VIKTORÝN pracovník výroby AIS

BŘEZEN

Peter ŠINAL montér divize Interiors

BŘEZEN

VÝROČÍ U FIRMY

LIKO-S TEAM ANNIVERSARY BŘEZEN Milan Moric

1. 3. 2001

14 let

Martin Diviš

3. 3. 2008

7 let

ředitel divize Energy

Jaroslav Svědík

29. 3. 2009

6 let

montér divize Interiors

Filip Kadeřávek

1. 3. 2012

3 roky

provozní ředitel divize Production

12. 3. 2012

3 roky

obchodní manažer

Svatopluk Kalvostr

1. 3. 2013

2 roky

aplikátor/izolatér

Jan Šmíd

4. 3. 2013

2 roky

zámečník/svářeč

Jana Matyášová

1. 3. 2014

1 rok

vedoucí kantýny

Adam Střapec

7. 3. 2014

1 rok

10. 3. 2014

1 rok

Martin Aľušík

Karel Hudec

zámečník/svářeč

Krásné jaro v jarní kolekci LIKO-Style přejí všem našim čtenářům Tereza Lánová, Ondrěj Jaroš a Tomáš Přibilík.

pobočky Slovensko

technický specialista/ konstruktér divize Production technický specialista/ konstruktér Export

LIKOSÁČEK, MĚSÍČNÍK PRO ZAMĚSTNANCE A OBCHODNÍ PARTNERY SPOLEČNOSTI LIKO-S XVIII. ročník, MK ČR E 17446, vydáno ve Slavkově u Brna 27. 2. 2015.

VYDAVATEL: LIKO-S, a.s., U Splavu 1419, 684 01 Slavkov u Brna, IČ 60734795, e-mail: likosacek@liko-s.cz.

REDAKČNÍ RADA: Jiří Stratil, Dagmar Burdová, Lenka Doležalová, Martina Drápalová, Světlana Honsová, Martina Polová, Jana Vránová. sazba a zlom: Eva Tabačková

Několik posledních čísel Likosáčku najdete na:

www.liko-s.cz

Pro malé Likosáčky

PŘIPRAVILA A NAKRESLILA HANKA MICHALKIEWICZOVÁ, CUSTOMER SERVICE DIVIZE PRODUCTION

CAP

[ KEP ]

SKI

GLOVE [ GLAV ]

ICE SKATE

[ SKI ]

[ AJS SKEJT ]

POMÍCHALA SE NÁM PÍSMENKA U OBRÁZKŮ NAHOŘE

SNOWMAN [ SNOUMEN ]

SCARF [ SKARF ]

VYMALUJTE SI OBRÁZKY

[ ZOPAKUJ SI ANGLICKA SLOVÍČKA ]

1. KIS 2. APC 3. OLGEV 5. CEI ATEKS 6. WOASNNM DOPLŇTE SI PÍSMENKA DO TAJENKY

ICE C REAM

4. FRCSA