STUDENTI FA ČVUT | Radka Komrsová - Klášterka

Klášterka pro město

Radka Komrsová 4. semestr AT2

Park vypadá jako yelený klín, vzrůstající z okolí benešovské přírodz, který bzl vražen do města. S ním, ale nesrosl a nekomunikuje.

Ve svém návrhu chci podtrhnout odlišný charakter v průběhu cesty, která vede v celé délce parku a je hlavním prostředkem k uvědomění si postupné proměny scenérie, jíž prochází.

Město. Most. Volnost

Koncept cesty vychází z okolního prostředí.

Nejdříve je město, víte, že jste jeho součástí a je všude kolem viditelné. Z něho vábí jírovcová alej ke vstupu do parku a vede dál do hustějšího a hustějšího porostu. Okolí se přibližuje, prostor ztěsňuje. Až se dojde na mýtinu, která je zcela pohlcená stromy. Zní zde jen voda z pítka, v noci svítí centrální lampa.

Odtud vedou další cesty, které pokračují dál do parku. Sad se rozptyluje až zmizí úplně a nám se otevře volný prostor a výhled na město nebo na karlov, podle toho kudy přijdeme.

Pohledy, během navrhované cesty

Tři hlavní výhledová místa nabízející růyné charakterz pohledu. Z teras u kulturního domu, vidíme v jeden okamžik židovský hřbitov a panelové domy. Z bylinkových teras na Karlově se nám otevírá pohled na celé město. Z lavice v louce je jedinečný pohled na Karlov.

Město Celá tato část je přizpůsobena městskému charakte­ru. Krátké stromořadí vytváří hranu parku a simuluje hmotu domu, který zde stával. Zbytek původního bloku domů, navrhuji dostavět, tak aby parter komunikoval s vzniklým pláckem.

Stromořadí se stává bránou do parku, kterým vstoupí­me na volný plácek.

Do hladkého betonového povrchu plácku, je vložen židovský hřbitov. Ten ačkoliv se nachází ve středu plácku, žije si vlastním životem, zarůstá, srůstá, kvete. Je sám o sobě památníkem židovské kultury a odkazuje na nezastavitelné plynutí času. Otevřením parteru kulturního domu, který se tyčí nad pláckem, vstoupí živost do parku i z horní strany města. Z kvetoucích teras si lze užívat výhled dolů k hřbitovu a díky, rostlinám, které pokrývají svahy teras je zajímavý i pohled ze zdola.

Mýtina Zde začíná cesta, park láká ke vstupu vidinou cesty ztrá­cející se v hustém porostu. Okolí, kterým procházím, se zužuje a potemňuje.

Obnovená jírovcová alej nás vede na mýtinu, kde se schází všechny cesty parku. Temné rozcestí je prosvětleno středovou lampou. Lesní atmo­sféru mýtiny podtrhne zpěv ptáků, koupajících se u pít­ka s tekoucí vodou.

Terasy Z mýtiny cesty pokračují třešňovým sadem, který se postupně rozpouští a rozptyluje, až se ocitneme ve vol­ném prostoru, který nám otevírá pohledy na všechny strany. Z každé z tří cest, kterými můžu vstoupit do po­slední části parku, se otevírá jiný pohled. Cestou, která stoupá, dojdu až na vrchol parku, k hradbám bývalého kláštera. Jako odkaz na původní účel parku, jsou pod hradbami vybudované terasy z kamenných zídek, na kterých rostou byliny. Z teras je výhled na město i přírodu.

Na střeše garáží, které splívají se svahem navrhuji vytvořit vyhlídkovou terasu a dvě hřiště na petanque, které obohatí místo o další možnou aktivitu

Pod svahem parku jsem vytvořila poldr, který sbírá vodu z parku. Je to část, která má odlišný charakter, než zbytek parku.

Poldr je hustě osazený vysokými trávami. A nechává se volně zarůstat.

Na nejrovnější části parku navrhuji vybudovat dětské zážitkové hřiště s lanovými prolézačkami a pískovišti. A hned vedle travnaté hřiště na malý fotbal, využitelné i na jiné hrz.