Stap

HISTORIE A SOUČASNOST STUHAŘSKÝCH FIREM VE ŠLUKNOVSKÉM VÝBĚŽKU

David Sklenář

HISTORIE A SOUČASNOST STUHAŘSKÝCH FIREM VE ŠLUKNOVSKÉM VÝBĚŽKU

David Sklenář

Copyright © 2013 David Sklenář. Všechna práva vyhrazena

Poděkování Na knize jsem pracoval více než jeden rok a během to-

Tomáši Fúskovi za poskytnutí českého překladu Fiedle-

hoto období jsem čerpal své informace z různých mé-

rovi kroniky z roku 1898 a zařízení inzerátu v Mikulášo-

dií, ale i od lidí, kterým bych chtěl obzvlášť poděkovat.

vických novinách

Děkuji tedy

Miloslavu Turynovi za poskytnutí českého překladu

Janu Němecovi, ředitel Státního okresního archivu

Dějiny města Velký Šenov z roku 1988 napsané Erhar-

v Děčíně za fotografie z jeho knihy Obrázky z průmyslo-

dem Marschnerem a za jeho výborné webové stránky

vých dějin Šluknovska

Velký Šenov a jeho historie

Elišce Králové a Miroslavu Nováčkovi ze Státního ob-

Josefu Horvatovičovi za jeho krásné webové stránky

lastního archivu Litoměřice na pobočce v Mostě za po-

Mikulášovice – historie řemesel a průmyslu

skytnuté materiály

Iloně Hlouškové z osady Kopec za poskytnutí textů

Petru Horákovi, členu spolku historiků z Mikulášovic

o firmě Anton Klinger z jejích krásných webových strá-

za spoustu fotografií a informací

nek www.hemm.cz

Eduardu Steunovi z Vilémova, který mi editoval text,

Městskému úřadu ve Velkém Šenově za nahlédnutí

doplnil velmi zajímavé informace a půjčil mi fotografie

do kroniky města

přestavby barevny ve Vilémově

Spolupracovníkům ze STAPu za poskytnutí různých in-

Jaroslavu Chmelařovi z Vilémova, který mi zkontro-

formací a fotografií a mému otci Liboru Sklenářovi, ze-

loval text a daroval textilní knihy. Čerpal jsem i z jeho

jména za shánění kontaktů a informací, které byly pro

bohužel nevydané knihy Výroba stuh (ve spolupráci

tuto knihu užitečné.

s Bohumilem Novotným)

 5 

Úvod Asi dnes nikdo neuvěří, stejně jako já, že Šluknovský

Historie firmy STAP a.s., založenou v roce 1948, je ví-

výběžek kdysi býval nejen velmocí v textilním prů-

ceméně známa. Veškeré informace od tohoto roku jsou

myslu, ale k životu vůbec, kdy byla tato oblast jednou

k dostání volně na internetu a v odborných publikacích,

z kvetoucích oblastí na území dnešní České republiky.

na kterých se sama firma v minulosti podílela (knihy

Toto území mělo na konci 18. století spolu s Prahou

a časopisy k různým výročím, bakalářské a diplomové

a Ostravskem největší hustotu na území Českého krá-

práce studentů, či propagační materiály firmy).

lovství a patřilo k třetímu nejvyspělejšímu území, právě

Dnešní akciová společnost STAP je však následníkem ji-

po Praze a Ostravě.

ných menších textilních firem, které tu postupně od 14.

V současné době tuto kdysi slavnou textilní tradici udr-

století vznikaly a tvořily velmi významnou historii

žují už jen výrobci z Varnsdorfu a okolí, ale co se stu-

Šluknovského výběžku.

hařiny týče, působí zde jen 3 firmy, STAP a.s, Lemfeld

Kdo tehdy byl za zrodem textilního průmyslu na našem

a syn a Alatex. Přitom v minulosti bylo hlavně ve Vel-

malém území? Jak vznikaly a zanikaly jednotlivé firmy?

kém Šenově a okolí několik desítek výrobců stuh, také

Kde se vůbec nacházely a existují na ně ještě nějaké

proto se Velkému Šenovu říkalo „severočeský Barmen“,

odkazy? Jak dnes vypadají budovy, kde se dříve tkal-

což je průmyslová část Wuppertalu v Porýní, která také

covalo? Stojí ještě, nebo už jsou zbourány? To vše mne

bývala světoznámou čtvrtí, kde se vyráběly stuhy.

zajímalo natolik, že jsem se rozhodl k investigativní

Zakladatelem stuhařské výroby byl v první třetině 18.

činnosti po stopách tehdy světoznámých výrobců stuh,

století Nikolaus Rämisch z Lipové, který si toto řemeslo

aby se z nich dal věrohodně sestavit příběh, který se

osvojil ve Švýcarsku. V roce 1948 se ty firmy, které pře-

na našem území odehrál. Firmy, nebo občané podnikají-

žily hospodářskou krizi ve 30. letech a druhou světovou

cí a žijící v různých objektech, možná ani nevědí, jakou

válku přeměnily v národní podnik STAP.

historii jejich budovy skrývají.

 7 

Historie textilního průmyslu ve šluknovském výběžku Téměř všechny zprávy, vztahující se ke krajině, která

ději dokonce Vlámové, které povolal biskup Gero. Tito

náležela pod politický okres Šluknov a do nějž spada-

zavedli pěstování lnu a tkalcovství. Údajně ještě dnes

ly oblasti panství Šluknova a Lipové, dávaly důkazy

má způsob zdejší německé mluvy „vlámský nádech“.

o tom, že zde v dávných dobách byl jen neschůdný prales střídající se místy s močály.

Prvotním zaměstnáním nejstarších obyvatel výběžku bylo rolnictví a chov dobytka. Rolníci se již od pradávna

V roce 1084 přivedl Wiprecht Grojčský na naše území

naučili zpracovávat len i vlnu, ovšem jen pro svou vlast-

mnoho Němců, zejména z Durynska a Francka. Po věr-

ní potřebu a že při specializované dělbě práce na vsi

ně vykonané službě ve válce jim přidělil různé župy

vznikala i řemesla, především mlynářství, kovářství,

a lesnaté oblasti v Čechách a později v Lužici. Tady se

kolářství, ikdyž většina řemesel v té době byla soustře-

mohly usadit a zakládat vesnice. Nábor přistěhovalců

děna ve městech a sdružovala se v organizované středo-

provozovali tzv. „lokátoři“, kteří vyměřovali a přidělo-

věké společnosti – v cechy, které především měly svůj

vali hony/lány a zřizovali nové obce. Někteří osadníci

význam při nákupu a prodeji a regulaci cen.

byli nuceni vykonávat těžké práce, jako např. vymýtit les, než zúrodnili půdu. Jiní žili jako uhlíři a dřevorubci

Existují záznamy, že již ve 14. století bylo zdejší plátno

osaměle v jednoduchých dřevěných chýších uprostřed

výborným vývozním artiklem. Ve století 16. byly hlav-

lesa. Osadníci se hojně dopracovali k tomu, že si muse-

ními středisky městečka Rumburk, Šluknov a Jiřetín.

li různé činnosti zadávat a z těchto se pak vypracovali

Tkalci dodávali své výrobky často překupnickým ob-

různí řemeslníci. Bída a nouze nebo dopravní potíže

chodním firmám. Největší obchodní firmou tohoto

byly tenkrát učiteli pro tato řemesla.

století byli norimberští Gewandschneiderové, kteří prostřednictvím žitavských obchodníků obchodovali

Franští přistěhovalci přišli do země v roce 1154 a poz-

s cechy našeho výběžku.

 8 

Je známo, že první plátenický cech vznikl v roce 1500

V první polovině 18. století byla tato privilegia již dost

ve Šluknově a o pět let později v Rumburku. Plátenictví

četná.

je tedy nejstarším a nejrozvinutějším výrobním odvětvím ve Šluknovském výběžku. Konečnou úpravu dostá-

Na počátku 18. století je domácí textilní výroba vrch-

vala sice plátna u nás vyrobená někdy až v cizině, ale

ností velice podporovaná, takže postupně se začínají

výrobky přadláků a tkalců se rozšiřovaly po celé Evropě.

zakládat manufaktury. První plátenická manufaktura s barvírnou vznikla v roce 1708 v Lipové, ale jejich znač-

V 17. století se výběžek proslavil tzv. „rumburskou vé-

ný nárůst byl však po roce 1742 po ztrátě Slezska.

bou“. (véba = druh látky z měkké lněné příze v plátnové vazbě; véba bavlněná = imitace lněné véby; rumburská

Toleranční patent a především zrušení nevolnictví

véba = lněné, silné, husté plátno bělené na trávníku;

v roce 1781 umožnily příchod cizích odborníků a přede-

na spodky, košile, zástěry, polštáře, svrchnice, prostě-

vším uvolnění obrovského množství pracovních sil pro

radla, kapsy)

vznikající průmysl a další překotný rozvoj manufaktur.

Začala se měnit struktura textilní výroby - místo pláte-

Důležité je si připomenout, že obchod s vyrobeným

nictví nastupuje zpracování bavlny. Střediskem zpraco-

plátnem byl zcela v rukou zahraničních firem, které

vání bavlny se stal Varnsdorf. Celá oblast se tak na pře-

tkalcovským cechům poskytovaly zálohy na nákup su-

lomu 18. a 19. století stala nejhustěji osídlenou a jednou

rovin a platily jim za práci. Ale cechy byly povinny platit

z hospodářsky nejvyspělejších oblastí Čech.

značné poplatky vrchnosti. Byly to platby na tehdejší dobu značné.

Dříve se tomuto kraji říkalo Böhmisches Niederland nebo-li Česká Dolní země (České Nizozemí). Poprvé se ten-

Na konci 17. a počátku 18. století se šířilo v celé zemi

to název uvádí v Sommerově Topografii Litoměřického

reformní hospodářské hnutí, které především útočilo

kraje z roku 1833 a zahrnuje území bývalých soudních

proti cechům, v nichž vidělo jednu z hlavních brzd prů-

okresů Lipová, Šluknov, Rumburk a Varnsdorf. Ostatně

myslového rozvoje. K hlubším zásahům proti cechovní-

v Německu je dnes častěji používán název Böhmisches

mu zřízení došlo až po roce 1730. Přece jen však došlo

Niederland než Schluckenauer Zipfer (Šluknovský vý-

k určitému průlomu do cechovního zřízení a to privile-

běžek).

gii, udělovanými některým výrobcům a opravňujícím je k výrobě zboží, které bylo jinak monopolem cechu.

Naším krajem procházely dříve 3 významné obchodní

 9 

cesty, kterými bylo do vnitrozemí dopravováno zboží:

byly většinou malé živnosti a továrničky s dvaceti až padesáti zaměstnanci. Mnohé se specializovaly na vý-

Česká cesta vedla z Roudnice n. L. přes Hošť ku, Blíže-

robu určitých druhů stuh - např. pevných, nebo pruž-

vedly, Českou Lípu podél řeky Ploučnice na Kamenici,

ných. Také barevny a úpravárny byly samostatnými fir-

Srbskou Kamenici, Vysokou Lípu, Žebnici (dnešní Seb-

mami, které bělily, barvily a upravovaly pro tkalcovny

nitz) až do Budyšína (Bautzen).

buď příze, nebo režné polotovary.

Norimberská cesta vycházela ze západních Čech pod

Velmi příznivě působil na průmysl velký počet zaměst-

hřebenem Krušných hor přes Teplice, údolím Jílov-

nanců. Od 8. června do 6. července 1863 se konala v Mi-

ského potoka k Labi a odtud pod děčínským hradem

kulášovicích v místnostech hostince „u Pošty“ první

na Ludvíkovice, Srbskou Kamenici a pokračoval pak

výstava, kterou obeslalo 147 průmyslníků a živnosten-

na sousední území Saska.

ských provozů (v tom 64 z Mikulášovic) okresu Lipová a byla navštívena 12.000 osobami. Předseda výboru pro

Lužická cesta začínala v Děčíně pod hradem a vedla

výstavu, továrník výroby knoflíků a hedvábných stuh

přes Huntířov, Markvartice, Kamenici, dále pak pod

Frant. Cr. Paul, obdržel na základě svých zásluh o zdar

hradem Tolštýn k Žitavě do kraje Nisanů.

výstavy od ct. majestátu císaře zlatý kříž za zásluhy.

Textilní průmysl na Šluknovsku měl své nejvýznam-

Další průmyslové výstavy se konaly v Mikulášovicích,

nější zastoupení ve Varnsdorfu. Již roku 1777 zde do-

V. Šenově, Lipové a ve Šluknově u příležitosti ministra

šlo k prvním pokusům o výrobu sametu a manšestru.

obchodu, jako např. 1881 za účasti ct. excelence barona

Ve druhé polovině 19. století měl Varnsdorf přezdívku

Pina; 1893 excelence Oliviera Marquise Bacquehema;

„malý Manchester českého Nizozemí“.

1894 excelence Gundakara hraběte z Wurmbandu. Poslední dva roky byly výstavy obeslány také ze soused-

Východně od Šluknova se manufaktury soustředily

ních obcí a to ukazuje na obrovský rozvoj a různorodost

na plátenictví, kdežto na západ od Šluknova se firmy

průmyslu v tomto okrese.

soustředily na výrobu stuh.

Podle počtu továren, které použitím parních strojů Tovární výroba ve Šluknovském výběžku začala pravdě-

vznikly z původních manufaktur, by se mohlo zdát, že

podobně od počátku 19. století. Stuhařské manufaktury

vládl blahobyt. Pravda je však zcela jiná. Aby si dělníci

 10 

v manufakturách a později v továrnách, či domácí tkal-

vých příležitostí zavládla velká nezaměstnanost. Kolem

ci, kteří továrnám prodávali doma tkané dílo, vydělali

roku 1929 až do roku 1936 bylo přibližně 30% pracujících

na chléb pro svou rodinu, museli pracovat od slunka

v průmyslu nezaměstnaných. Zkrácená pracovní doba

do slunka. Denně 12 – 16 hodin a to nejen muži, ale

v podnicích omezila příjmy a přinesla rodinám bídu.

i ženy a dokonce i děti.

Několik podnikatelů proto své podniky zavřelo. Mnozí Továrníci pro zvýšení svých výdělků dováželi často cizí

začali znovu s menšími podniky. Co se týče těch větších,

přízi, převážně z Anglie a tím byla řada rodin připrave-

podařilo se jen několika továrníkům navzdory hospo-

na o finanční příjmy. Proto 26. dubna 1848 se skupiny

dářské krizi vyrůst, odpovídajícím způsobem investo-

dělníků z Lobendavy, Šenova a Lipové vrhly na vozy do-

vat a své podniky zmodernizovat.

pravující anglickou přízi na silnici u mostu, kterému se tehdy říkalo „Bierbrücke (pivní) mezi Lipovou a Vilémo-

Připojení k Německu v roce 1938 mělo za následek pl-

vem a zapálily je. Současně se rozhodli zničit sklady cizí

nou zaměstnanost, ale nedostatek materiálu a surovin.

příze továrníka Liebische v Šenově a továrníka Hampla

Odvod pracujících zapříčiněný válkou nezpůsobil jen

v Leopoldově. Tehdejšímu šenovskému rychtáři Karlu

pokles počtu zaměstnanců, nýbrž také uzavření men-

Menzlovi dalo hodně práce, než se mu podařilo rozzuře-

ších podniků.

ný dav až 500 dělníků uklidnit.

Následkem odsunu německého obyvatelstva po 2. svěTento most byl nazýván pivním proto, že k tomuto mos-

tové válce, kdy bylo na základě Benešových dekretů vy-

tu se naváželi z tehdejšího lipovského pivovaru sudy

sídleno 90% zdejších obyvatel (zůstat jich smělo jen ko-

piv a překládali se hospodským na jejich vozidla, aby

lem 10.000 a k nim se do roku 1950 přistěhovalo 48.000

hospodští nemuseli jezdit až do Lipové.

Čechů a Slováků), malé míry osídlení pohraničí a postupnou devastací celých místních částí a osad, ztratil

Svého nejvýznamnějšího rozkvětu se dočkala výroba

mikroregion 65% z původního počtu obyvatelstva.

ke konci 19. století a vychutnávala jej až do roku 1914.

Většina průmyslníků upisovala částky peněz ve pro-

Porovnání počtu obyvatel v roce 1930 a 2011 (poslední

spěch válečné půjčky, která zanikla v roce 1918 se ztrá-

sčítání lidu):

tou odbytiště v bývalých zemích rakousko – uherské

Šluknov

monarchie. Po válce vzhledem ke ztrátě těchto odbyto-

 11 

13.479 obyvatel 5.616 obyvatel (41% z původního počtu)

Mikulášovice Velký Šenov Lipová Vilémov Lobendava

6.755 obyvatel

v příštích několika letech začleňovány zkonfiskované

2.267 obyvatel (33% z pův. počtu)

závody, dosud řízené národními správci.

4.635 obyvatel 2.002 obyvatel (43% z pův. počtu)

Během roku 1948 byly vydány zákony, jimiž se znárod-

2.963 obyvatel

ňovaly zbývající průmyslové podniky, zejména lehkého

634 obyvatel (21% z pův. počtu)

a potravinářského průmyslu, tzn. druhá etapa znárod-

1.471 obyvatel

nění. V této etapě byl výnosem ministra průmyslu čj.

925 obyvatel (63% z pův. počtu)

178 433/48/IV/I ze dne 4. 5. 1948 zřízen další stuhařsko-

3.045 obyvatel

prýmkařský podnik s názvem STAP, spojené továrny

355 obyvatel (12% z pův. počtu)

na stuhy, národní podnik se sídlem v Dobrušce.

Po druhé světové válce v roce 1945 a obnovení státu

Ve zřizovací listině byl určen den vzniku zpětně, a to 1.1.

v původních hranicích se většina stuhařských a prým-

1946. Nadřízeným orgánem pro všechny textilní podni-

kařských firem nacházela v pohraničních oblastech.

ky, který tvořil spojovací článek mezi nimi a minister-

Majitelé byli ponejvíce Němci. Na základě dekretů č. 5

stvem průmyslu, byly tehdy Československé textilní zá-

a 10/1945 Sb. byl jejich majetek konfiskován a byly na něj

vody v Praze. Oba národní podniky STAP a Továrny stuh

dosazovány národní správy. Dne 28. října 1945 byly de-

a prýmků měly několik desítek závodů dislokovaných

krety o znárodnění vyhlášeny. Stuhařské a prýmkařské

na velkém území a navíc do nich byly Fondem národní

podniky nebyly považovány za zvlášť důležité a proto

obnovy začleňovány další znárodněné podniky, většinou

byly v první etapě znárodněny jenom ty, které měly

malé firmy, zabývající se nejen výrobou stuh a prýmků, ale

více než 500 zaměstnanců. Tak vznikl 1.1. 1946 první

také obchodem s nimi, některé řemeslnické živnosti apod.

stuhařskoprýmkařský národní podnik – Továrny stuh a prýmků – se sídlem ve Vrbně pod Pradědem. V říjnu

Řízení velkého množství drobných podniků bylo však ob-

téhož roku přesídlil do Krnova. Od roku 1952 se nazývá

tížné. Během reorganizace v roce 1949 byl národní podnik

Závodky S. K. Neumanna Krnov. Vznikem tohoto podni-

STAP rozdělen na dva podniky. Nejprve bylo vyhláškou

ku se vytvořily 3 kategorie stuhařských a prýmkařských

ministerstva průmyslu č. 1510 ze dne 29. 7. 1949 převedeno

závodů: soukromé firmy, zkonfiskované firmy řízené

sídlo národního podniku STAP do Vilémova, další vyhláš-

národními správci a národní podnik.

kou ministerstva průmyslu č. 1313 ze dne 3. 10. 1949 byl zří-

Do národního podniku Továrny stuh a prýmků byly

zen národní podnik STUHA se sídlem v Dobrušce.

 12 

Odborná škola tkalcovská ve Šluknově Tento učňovský ústav, který byl založený v roce 1875

V prvním a druhém roce vzniku odborné školy byl zá-

(před budovou této školy byla v roce 1886 vztyčena

jem o tuto, zejména ze strany pracující třídy velmi malý;

socha císaře Josefa II.), slouží k teoretické a praktické

když se však později užitečnost výuky pro pozdější

výuce dílenských mistrů, kresličů vzorů a výrobců pro

schopnost uplatnění stále více projevovala a výkony

všechna odvětví tkalcování a současně mladým lidem,

školy se dostaly více ve známost, zvýšil se zájem mezi

kteří se chtějí věnovat těmto pracím, předat přesné zna-

obyvateli tak, že se dnes tato škola jeví pro tuto oblast

losti o obchodní korespondenci a vedení knih.

jako nepostradatelná.

Podnětem ke zřízení odborné školy ve Šluknově byla

Škola byla od jejího zřízení čtyřikrát rozšířena. Poté,

hlavně potřeba; neboť když se v roce 1874 měl zavést

co se návštěvnost školy tak výrazně zvýšila, že již míst-

větší počet nových druhů tkanin pro obchodování, chy-

nosti v žádném směru nepostačovaly a poté, kdy bylo

běli průmyslníkům zapracovaní dělníci a především

c.k. ministerstvem školství schváleno zřízení speciální-

odborně vyškolení vedoucí. Za tohoto stavu bylo prů-

ho kurzu pro tkalcování stuh a mechanické tkalcování

myslníky a šluknovskou městskou správou pohlíženo

mělo být konečně přijato do učebního plánu, rozhodla

na zřízení odborné školy jako na nanejvýš důležitou zá-

městská správa města Šluknova, dát odborné škole

ležitost. Proto byla tato již 15. září 1875 otevřena.

k dispozici vlastní budovu, což bylo 16. září 1885 uskutečněno. Nádherně provedená stavba stála 88.000 gul-

První náklady na zařízení odborné školy hradila obec,

denů. Zařízení školy na náklady státu činily 10.000 fl.,

která také poskytla místnosti, topení, osvětlení a obslu-

mimoto poskytoval stát na subvencích ročně přes 4000

hu; odměňování vedení školy a později i celého učitel-

guldenů. Pro c.k. odbornou školu bylo zařízeno sedm

ského sboru bylo hrazeno ze státních prostředků.

učeben a kabinet s učebními pomůckami.

 13 

knih, technologie mechanického tkaní, praxe ručního a mechanického tkaní. Ve večerních kurzech se vyučovaly první čtyři předměty, jako v denním kurzu. V merkantilním kurzu se vyučovaly všeobecné a obchodní počty, obchodní korespondence a vedení knih. V nedělním kurzu pak praxe v ručním a mechanickém tkaní.

Pokračovací škola existuje od 1883 a byly zde k dispozici tři učební obory. Předměty výuky byly: počty volné a odborné kreslení, obchodní sloh a vedení knih.

Neúnavnou činností od počátku ve škole působícího

Škola měla bohaté vybavení učebními pomůckami, kni-

ředitele Franze Hansela, dopracovala se škola k velmi

hami v počtu 228 čísel, v technologické sbírce 20 kusů,

uznávanému, pozornost zasluhujícímu postavení.

v kreslících předlohách 53 děl, dále i tkalcovské stavy a pomocný materiál pro ruční práce a mechanický pro-

Ve dvouletém denním kurze se vyučovaly následující

voz, stavy pro výrobu stuh a pomocné stroje pro ruční

předměty:

a mechanické provozy.

Nauka o materiálu a předení, technologie ručního tka-

Od roku 1954 do současnosti v budově sídlí Střední les-

ní, výuka navazování, dekompozice, kalkulace a nauka

nická škola a před touto školou je nyní pomník první-

o apretuře; volné kreslení, kreslení vzorků, odborné

ho presidenta ČSR T. G. Masaryka. Sochu císaře Josefa

kreslení, geometrické a projekční kreslení, všeobecné

II. můžeme vidět u výjezdu ze Šluknova na Rumburk

a obchodní počty, obchodní korespondence a vedení

po levé straně při vjezdu do bývalé restaurace Villa Art.

 14 

Stuhařské frmy ve Velkém Šenově Dle autora knihy z roku 1988 Dějiny města Velký Še-

rejstřících zapsáno 26 výrobců stuh a 2 firmy, zabývající

nov, Eduarda Marschnera, místo Schönau ( Schönaw,

se výrobou stuhařských stavů.

Schonaw, Schöne) bylo již známo před rokem 1345. Název místa se odvozuje od sousloví krásná louka (staro-

Carl Lüdorf & Co., dnešní Tratec CS

německy Schöne Aue). Co se týče osad, Staré Hraběcí

Tato firma byla založena v roce 1850 v Ronsdorfu

je známé od roku 1715, Janovka se připomíná po prvé

u Wuppertalu a měla do 2. světové války 3 pobočky:

v roce 1750, Malý Šenov v roce 1715 a osada Leopoldov je

ve Wuppertalu v Německu, ve Vercoragu v Itálii a ve Vel-

známá od roku 1720. Malý Šenov a Leopoldov byly spo-

kém Šenově, kde byla založena vnukem Carla Lüdorfa

jeny v jednu obec roku 1847, Staré Hraběcí a Janovka se

Ewaldem Rathem (1864 – 1939) kolem roku 1895.

spojily 23. února 1851. Císařským rozhodnutím ze dne 4. října 1907 se obec Šenov povyšuje na město a výno-

Carl Lüdorf se specializoval na výrobu tkalcovských sta-

sem císařského a královského (příště již jen c. k.) mini-

vů na stuhy všeho druhu a na příslušné pomocné stroje.

sterstva vnitra z 3. června 1914 přejmenovává na Velký Šenov v Čechách od snadnějšího odlišení od Velkého

2.8. 1948 byl výměrem ONV Šluknov ustanoven národ-

Šenova v Sasku.

ním správcem firmy národní podnik Dobruška a poté Vilémov. Provozovna Carla Lüdorfa se změnila v STAP

Jak už bylo popsáno v úvodu, výroba stuh s jejími mno-

Vilémov, závod 07.

ha podniky je do roku 1945 nejvýznamnější výrobou Šenova vůbec, neboť mu zajistila označení „severočeský

Náplň výroby – stuhařské stavy – nebyla změněna.

Barmen“.

Montovaly se zde stuhařské stavy a vyráběli se různé náhradní díly k stuhařským stavům a jiným strojům.

V období před první světovou válkou bylo v obchodních

Do roku 1964 se vyráběly stuhařské stavy typu GL 2500

 15 

pro tuzemsko, ale vyvážely se i do Švédska. Tento typ

a typ RSJ k výrobě žakárských stuh. Těch se vyrobilo

byl upraven i pro tkaní telefonních kabelů, které ode-

273 kusů. Byl jimi vybaven nový závod 3 ve Vilémově.

bíralo Kablo Vrchlabí. Strojový park byl však značně zastaralý a byl poháněn transmisní hřídelí. Postupně se

V roce 1965 byl vyvinut v závodě nový typ rychloběžné-

však závod modernizoval.

ho stuhařského stavu typu RS III pro hladké stuhy. Tohoto typu bylo do roku 1982 vyrobeno celkem 345 kusů.

V roce 1957 byl v závodě 7 n. p . STAP vyvinut stav, který dostal označení RS – rychloběžný stav. Byl určen k vý-

Vývoj ve světě se však již obracel jiným směrem a ko-

robě pevných hladkých stuh. Postupně byly zrekonstru-

lem roku 1960 se objevily první jehlové stuhařské tkací

ovány ještě dvě varianty – typ RSG k výrobě pruženek

automaty. Během patnácti let byly velmi zdokonaleny

Současná podoba bývalé firmy Carl Lüdorf, dnes firma Tratec CS

 16 

a jejich výhody byly tak velké, že byl vývoj člunkových stavů zcela zastaven a výroba RS omezena.

Vedle těchto tkalcovských stavů byla v závodě na krátkou dobu zavedena i výroba zdrhovadel. Do roku 1970 se v ČSSR vyráběla pouze zdrhovadla s kovovými články závodem KOH-I-NOOR. Nicméně v cizině byla v té době k dispozici i zdrhovadla se spirálovými uzavíracími prvky z umělých hmot, lehčí a elastičtější než kovová, a proto také výhodnější pro některé druhy oděvů.

Bylo třeba rozhodnout – buď tato zdrhovadla dovážet, nebo zavést jejich výrobu. Z iniciativy generálního ředitelství pletařského průmyslu a vedení národního podniku STAP byla zvoleFaktura za prodané tkalcovské stavy v roce 1948

na druhá možnost. V roce 1970 byl zakoupen od firmy OPTILON v Německu stroj s přídavnými zařízeními a licence na výrobu jednoho druhu spirálového zdrhovadla a v roce 1971 byla zde zahájena výroba.

O výborné kvalitě tohoto zdrhovadla vyráběného z domácích stuh a dováženého polyamidového monofilu svědčí, že bylo hned při prvním povinném hodnocení zařazeno státní zkušebnou č. 202 do 1. stupně jakosti. Kompletní výroba zdrhovadel trvala do roku 1973, kdy byla dokončovací linka z rozhodnutí nadřízeného orgánu předána národnímu podniku KOH-I-NOOR. Od té doby vyráběl podnik pouze zdrhovadla bez koncovek a bez jezdců.

Aby mohl závod plnit všechny úkoly, musel se nutně modernizovat. A tak vznikaly nové haly a přístavby jako ku příkladu:

Z roku 1949 – pochvala za dodané stavy a předběžná objednávka na nové

nová kotelna, silo na piliny, sklad hutního materiálu, sklad

hořlavin, nová vrátnice a jako poslední byla v roce 1978 zbudována montáž ní hala A1 5 TZ, do které byly dodány nové stroje v celkové hodnotě 20.900.000 Kč.

Jednou z nejvýznamnějších akcí technického rozvoje bylo zavedení vlastní výroby jehlových tkacích strojů JS-NBT, na základě kooperační smlouvy se švýcarskou firmou Jacob Müller, uzavřenou v roce 1981.

Od roku 1991 v prostorách bývalé budovy sídlí firma Tratec CS. Firma Carl Lüdorf GmbH & Co. Ve Wuppertalu v Německu stále existuje, ale výrobu tkalcovských stavů již dávno opustila. Nyní vyrábějí různé pryžové a silikonové součásti.

Stále funkční tkalcovský žakarský stav, vyrobený v roce 1903 firmou Carl Lüdorf & Co., je vystaven v Tržnici lidových řemesel v Jilemnici. Tento stav do roku 1970 vyráběl stuhy v tehdejším národním podniku STAP Vilémov a poté byl darován jilemnické textilní škole.

Staude & Schorisch, dnešní STAP a.s. závod 2 Josef Schorisch Firma byla jednou z nejstarších stuháren ve Velkém Šenově, zařízená na úplné dokončování svých výrob-

ků, včetně barvení. V roce 1803 začal tkát stuhy Florian Schorisch, jméno firmě propůjčil jeho syn Josef. Ten byl ale stále ještě více obchodníkem než výrobcem – stuhy pro něj tkala armáda domácích tkalců z Velkého Šenova a okolí. Teprve syn August (1837 – 1911) postavil při rodinné úpravně nevelkou mechanickou tkalcovnu poháněnou parním strojem, kterou dále rozšiřovali syn Johann Georg s manželkou Annou. Dalšími majiteli byli Fritz Wünsche, který byl též prokuristou a Eduard Reinisch, učitel, všichni z Velkého Šenova. Tato firma byla

byla založena roku 1918, protokolována v roce 1924. Vý-

založena v roce 1898.

roba byla zaměřena na tkanice k botám, stuhové zboží

Josef Schorisch, syn Augusta, rozšiřuje firmu a v roce

pro obuvnický průmysl a konfekční průmysl. Firma též

1924 začal spolupracovat s Josefem Staudem, se kte-

zavedla výrobu zdrhovadel.

rým založil novou firmu Staude & Co. Byl zakladatelem

Vývoz byl zaměřen na Norsko, Švédsko a Rumunsko.

schorischovské nadace a měl zásluhy na vzniku asylo-

Zahraniční zastoupení bylo v Oslu, Hamburku a Bueno

vého domu v domě čp. 187. Působil jako člen okresního

Aires.

zastupitelstva, jako člen městské rady a místostarosta.

Narodil se 27. dubna 1877 v Šenově v čp. 181 a zemřel

Původně se jednalo o veřejnou obchodní společnost. Jo-

1. srpna 1929 v Amsterodamu, byl však pohřben ve Vel-

sef Staude uzavřel 20. prosince 1924 smlouvu o vytvoře-

kém Šenově.

ní společnosti s Johannem Georgem Schorischem a přistavěl k jeho podniku novou výrobní budovu, v roce

V červenci roku 1926, kdy firma koupila nový parní

1934 získal v horním Šenově několikaposchoďovou

stroj, který se nejprve přivezl po železnici do Velkého

budovu čp. 547, jež dříve patřila firmě Hille & Hampel,

Šenova a poté byl instalován do firmy. Protože nebylo

a v Brtníkách se mu podařilo získat dům čp. 228. Firma

jiného zbytí, musela se vybourat díra do zdi, aby se celý

Staude & Co. poskytovala práci až 350 zaměstnancům

stroj mohl dát dovnitř tkalcovny.

a počítala se k největším šenovským podnikům. Jako poslední majitelé se uvádějí Anna Schorischová (1885 –

Staude & Co.

1961) a Josef Staude.

Firma Staude a spol., výroba tkaných a pletených stuh,

Mezi její výrobky patřily zdrhovadla, kterých se ročně

 19 

vyrobilo až 12 milionů metrů, stuhy obšité pletenými

EULIT-Werk Staude GmbH & Co. KG a zabývá se výro-

šňůrami, gumové elektrické vodiče Gummilitzen, tka-

bou hodinkových náramků. Logo, kde je vyobrazena

ničky do bot, tašky, potřeby pro sportovní psy, pletené

sova, používá firma od svého založení ve Velkém Šeno-

dámské a pánské pásy, lakované eulitové stuhy a šňůry

vě dodnes.

a botové uzávěry značky „RAX“.

Od roku 1944 byla komanditní společností s kompletáři: Josef Staude, Anna Staude, J. G. Schorisch a H. Scho-

Logo firmy Staude, které ještě v současné době používá firma EULIT Werk Staude GmbH.

risch.

Firma Staude a spol. byla samostatná právní jednotka, ale podílníkem firmy byl majitel firmy Schorisch. Obě firmy měly společné pomocné hospodářství, doplňova-

Bývalá tkalcovna firmy Staude & Co. ve Velkém Šenově

ly se navzájem výrobou.

byla po roce 1958 modernizována hedvábnickými stavy 5,4/2H a v roce 1955 byl k závodu připojen odloučený

Národní správa byla zavedena dne 26. 7. 1945 . Po zná-

provoz našívárny zdrhovadel (stuh k výrobě zdrhova-

rodnění došlo k právnímu spojení firmy Staude a spol.

del), vzniklý adaptací tkalcovny bývalé firmy A. Sauer

s firmou Schorisch v závod č. 2 národního podniku STAP.

ve Velkém Šenově.

Roku 1945 začal Josef Staude opět v saském Großröhr-

V současné době je na provoze 2 výroba izolačních stuh,

sdorfu, v roce 1947 odešel do Dietmannsriedu, okres

tkaných etiket, žakarových stuh, stuhového uzávěru,

Kempten. Podnik založený v tomto místě se pak v roce

šňůr a šněrovadel. Do poloviny roku 2012 se zde vyrá-

1951 přestěhoval do Peitingu, okres Schongau v Horním

běly i dutiny z přírodního hedvábí, které se používaly

Bavorsku. Po přestěhování následovalo rozšíření pod-

v potravinářství při výrobě salámů.

niku o další stavby. Kromě tohoto podniku založil ještě pobočné závody v Rottenbuchu u Peitingu a v tyrolském Gränu, okres Reutte. Roku 1952 se poprvé objevily na světovém trhu pletené perlonové hodinkové náramky značek Eulit a Eulux.

Firma v Peitingu existuje i v současnosti pod jménem

 20 

Hlavičkové papíry firmy Schorisch

V areálu současného závodu se zachovaly 3 budovy z původního komplexu. Budova č. 401 firmy Staude & Co. v areálu firmy STAP a.s. (na obrázku vlevo s věžičkou) je dnes částečně využita.

V popředí budova „staré tkalcovny“ je nyní pronajímána. V areálu je ještě malá budova, která je v současné době využívána jako údržba.

Pohled na současný výrobní areál č.p. 547

 22 

Augustin Liebisch Söhne, č.p. 56 a později č. p. 127 Další z prvních stuháren ve Velkém Šenově, založena v roce 1803 (někdy se používá rok 1805), byla A. Liebisch Söhne v č.p. 56 v části Leopoldka. Založil ji místní podnikatel Augustin Liebisch a po jeho smrti podnik převzali synové Augustin, Leopold a Eduard a dodali ke jménu firmy dodatek Söhne.

V roce 1850 vybudovali v místě starého hospodářského dvora čtyřkřídlou továrnu se dvěma věžemi a novogotickými plastickými detaily na fasádách. Vyráběly se tu zejména stuhy a šle v různých provedeních. Po přestěhování firmy A. Liebische do nových prostor se v tomto objektu č.p. 56 vyráběly umělé květiny.

V části staré továrny v Leopoldovce začal od roku 1874 Josef Rösler a po něm jeho syn Adolf vyrábět umělé kvě-

V roce 1870 postavil August Liebisch po vstupu spo-

tiny, od roku 1922 zde sídlila i knoflíkárna firmy Wün-

lečníka Heinricha Ruzitschky do firmy továrenskou

sche & Marcuzzi. Po roce 1945 objekt převzal n. p. Cent-

budovu na dnešní Brtnické ulici s číslem popisným 127

roflor, který zde dál vyráběl umělé květiny. Dnes slouží

(na historickém obrázku vlevo). V roce 1851 postavil bu-

bývalá továrna k bydlení.

dovu v horním Šenově v čp. 352, která již od roku 1844 byla výrobnou stuh firmy Hille & Hampel a jež vydržela do roku 1925.

Na počátku 20. století převzal firmu Augustin Liebisch’s Söhne podnikatel Rudolf Hossner, který k mechanické Fotografie stuhařské firmy Augusta Liebische v č. p. 56

tkalcovně přistavěl mezi lety 1903 – 1920 další provozy.

Vyráběli se zde všechny druhy bavlněných, hedvábných

 23 

a plátěných stuh, lemovky k prádlu, poutka, lemování, etikety pro prádlo atp.

Již v roce 1797 měl stuhy vyrábět jistý Frind v domku č.p. 37 v Malém Šenově, jehož dcera se později provdala za pruského podnikatele Moritze Eduarda Neubertha.

Ten společně s místním obchodníkem Eiseltem založil v roce 1830 firmu Eiselt & Neuberte a v roce 1857 postavila firma A. Eiselt & Neuberth v Malém Šenově v čp. 51 (na historickém obr. samostatná budova v pozadí) budovu, kde se vyráběly stuhy. K této výrobně pak připojily ještě domy s čp. 52 a 54. Tato továrna se udržela až do doby kolem roku 1930.

Během hospodářské krize v roce 1930 podnik zanikl. Část budov měl poté pronajatu podnikatel a vynálezce Hugo Partner, který zde mimo jiné vyráběl vysokofrekvenční ozařovací přístroje značky „Triumph“ proslavené v Menzelově filmu Postřižiny. Výrobní areál zakoupi-

Současný stav bývalé firmy A. Liebische

li v roce 1937 Franz a Aurelia Hille, kteří jej z větší části nechali zbourat. Nejstarší výrobní budova byla přestavěna k obytným účelům.

August Göbel a synové, Velký Šenov Firma byla založena v roce 1901, kdy August Göbel dostal živnostenský list na výrobu prádlových stuh.

Dle výpisu z obchodního rejstříku Krajského soudu v České Lípě se firma stala veřejnou obchodní společností. Zápis názvu firmy ze dne 16. 11. 1936 zní Augus-

Pohled ze zadní části, kde kdysi býval výrobní areál

ta Göbela synové. Společníky byli: August Göbel, jeho

Na 61 stavech pracovalo 52 zaměstnanců, většinou ně-

synové Rudolf a Josef, Anna Svoboda, Frieda Eisert,

mecké národnosti i po provedených odsunech v letech

všichni továrníci ve Velkém Šenově a němečtí občané.

1946 – 47, protože národní správce p. Valenta z moci své funkce prohlásil své zaměstnance za „specialisty“ vyňa-

Předmětem podnikání byla tovární výroba stuhařského

té z odsunu.

zboží. Jmění firmy bylo rozděleno na pět stejných podílů a všichni podílnici pracovali ve firmě až do odsunu,

Po přechodu k n.p. STAP se bývalá provozovna A. Göbe-

kromě Augusta Göbela, který zůstal jako specialista.

la změnila na závod 03. V roce 1948 u velmi starých

Firma vyráběla hlavně etikety pro export. Před válkou

dřevěných žakárských strojů pracovalo celkem 52 za-

vyvážela do zemí všech světadílů. Vývoz činil 40 – 60%

městnanců. Vyráběly se v tomto závodě etikety na ža-

výroby. Ve válečných letech vyráběla zejména pro Wehr-

karských stavech zejména pro anglickou firmu Joseph

macht, po válce se však vrátila ke své původní výrobě.

Steinfeld & Co., která byla dodavatelem pro oděvní průmysl. Budova sama byla značně sešlá, bez dobrého soci-

Národní správa byla do firmy zavedena v červenci 1945.

álního zařízení a moderním požadavkům nevyhovova-

Vyhláškou ministerstva průmyslu č. 644 ze dne 25. 3.

la. Proto byl provoz v této budově v roce 1975 zastaven

1948 byla firma A. Göbela synové začleněna do národ-

a budova byla předána MěNV ve Velkém Šenově. Něko-

ního podniku Továrny stuh a prýmků, Krnov, později

lik let byla využívána jako sklad nábytku spotřebním

STAP n. p.

družstvem Jednota Rumburk.

Od roku 1992 v bývalé tkalcovně působí firma obchodující se stavebním materiálem

 25 

Ostatní malé tkalcovny ve Velkém Šenově Hugo Kohn z Prahy otevřel výrobu v domech č.p. 156 a 441, ale rok založení se nepodařilo zjistit. Firma byla komanditní společností, majitelem byl pan Hugo Kohn a podílníkem paní Katuše Kohnová.

V letech 1938 až 1945 byla u firmy zavedena nucená správa. Poté byla zavedena národní správa.

V roce 1946 byla však firma v rámci restituce židovského majetku vrácena paní Katuši Kohnové, avšak 18. 3.

1948 přešla firma opět pod národní správu n.p. Továrny stuh a prýmků, Krnov.

30. 9. 1949 byla firma zrušena a nejprve sloužila jako

Současný stav budov tkalcovny Josefa Klingera, dnes je zde sběrna barevných kovů.

sklad závodu 2, později zde byla zřízena dílna stavebKolem roku 1819 zřídili bratři Ambros Johann Hille

ního závodu.

a Franz Hille v horním Šenově č.p. 50 výrobu stuh. Potomek jednoho z nich Alois Hille (1875 – 1936) postavil takovou výrobnu i v domě č.p. 425, která pak sloužila Státnímu statku a po roce 1990 jako kovárna. V současnosti se zde nachází autoservis pana Milana Skukálka.

Současný stav bývalé tkalcovny Hugo Kohn.

Josef Klinger měl svou výrobu v domě č.p. 445. Kromě toho byl starostou Velkého Šenova a to od 15. 6. 1919, bohužel se však na starostenském místě neohřál, protože skončil o rok později.

Současné využití bývalé tkalcovny A. J. Hilleho.

 26 

Firma Jan Hille – výroba šlí a dámských pásků, byla za-

s pobočkou ve Víd-

ložena v roce 1814 a protokolována v roce 1858. Nejprve

ni, jež zanikla v roce

se jednalo o domácí výrobu a teprve později o výrobu

1925.

tovární. Továrnu vystavil J. Hille v roce 1862 a v letech 1868 až 1875 ji pak přistavoval.

Ve stejném objektu se ještě nacházela

Firma vyráběla stuhy bavlněné, vlněné, z umělého hed-

firma Josef Jahnel

vábí, ale hlavně se specializovala na pružné stuhy pro

(1888 – 1958) z Val-

šle a dámské podvazky. Ve firmě pracovalo kolem 20

teřic v okrese Česká

zaměstnanců.

Lípa se svojí výrobou

Rodina Hille byla majiteli mnoha výroben ve šluk-

textilních strojů.

Celý komplex budov č. p. 360 a 449, kde sídlili 4 firmy Johann Franze, Josef Jahnel, Wilke & Pfeifer a Jan Hille.

novském výběžku. V okolí byly ještě stuhárny Hille & Hampel v Lipové a výše zmínění Johann a Franz Hille.

Mnoho z těchto firem nedožilo rok 1945 a téměř všechny jejich provozovny jsou zbořeny.

Továrna J. Hille byla umístěna v č.p. 449, kde se současně nacházela stuhárna Wilke & Pfeifer (majitelé Otto Wilke a Evžen Pfeifer).

Po válce byla firma Jan Hille začleněna pod n.p. STAP, závod Hille Velký Šenov. Vzhledem k tomu, že výroba šlí a dámského prádla nebyla předmětem výrobního programu n. p. STAP, nebyla přidělení firmy věnována patřičná pozornost a došlo k úplné likvidaci firmy. Továrna byla uzavřena v roce 1949.

Současný havarijní stav budov č.p. 360 a 449. Celá léta patřil celý komplex budov nejprve JZD, poté Státnímu statku.

Johann Franze, Brtnická č.p. 360 U obchodního soudu byly v roce 1885 zaneseny tyto

Josef Rösler

firmy: Johann Franze, čp. 360, továrna na výrobu stuh

Josef Rösler (1882 – 1957), vyráběl své stuhy v Leopol-

 27 

dově, čp. 64. Později byla v prostorách mateřská školka

Adolf Sauer, čp. 446

a nyní je využíván jako obytný dům.

Živnostenský list byl vydán Adolfu Sauerovi (1862 – 1943) v roce 1917 úřadem ve Velkém Šenově. Jednalo se o tkalcovnu stuh a zdrhovadel. V roce 1946 byl ustanovena národní správa a firma přešla pod národní podnik Továrny stuh a prýmků.

Současný stav rodinného domu v bývalé tkalcovně J. Rösslera

Wilhelm Entrich č.p. 200

Současný stav domu v bývalé tkalcovně A. Sauera

Johann Liebisch, čp. 90 a č.p. 509 Mechanická výroba stuh Jana Liebische, řečeného HanSoučasný stav rodinného domu v bývalé mechanické tkalcovně W. Entricha (nar. 1871 – zemř. 1950).

se, byla založena v roce 1888. Vyráběla hedvábné adjustační, kloboukové a prádlové stuhy velmi dobré kvality.

 28 

Firma vyvážela své výrobky do Holandska, Palestiny,

ské čtvrti Barmen jako odborný pověřenec odborné sku-

Švédska, Anglie, Švýcarska, Finska, Belgie a Indie.

piny zabývající se výrobou hedvábných stuh v sudetské župě. Sbíral obrazy ze staré vlasti a byl tvůrcem kreseb

Jeho syn Johann Liebisch, uváděný 1. 1. 1935 jako jediný

do kroniky, které se měly dostat do Domovského archi-

majitel firmy, se specializoval na výrobu stuh hedváb-

vu. Narodil se 22. června 1898 v Šenově v domě čp. 90

ných prostřednictvím zušlechťovacích strojů a poskyto-

a zemřel 11. června 1979 ve Waldkraiburgu, okres Mühl-

val práci až 40 zaměstnancům.

dorf v Horním Bavorsku.

Po rozšíření výroby v letech 1926 byl podnik rozšířen ještě v roce 1936, v roce 1928 přistavěl ještě ubytovnu

Rudolf Marschner

a budovu pro úřednictvo a v roce 1940 získal podniko-

Původním majitelem budovy byla firma Hille & Hampel.

vou budovu v čp. 355, jež kdysi náležela firmě Hille &

V roce 1922 převzal budovu Rudolf Marschner a zahá-

Hampel.

jil výrobu železenky (železná příze pro výrobu kabelů). V roce byla 1947 byla firma začleněna k n. p. STAP

Od roku 1938 pracoval Johann Liebisch ve wuppertal-

a posléze v roce 1948 přeřazena k Českým textilním závodům Praha – závod SEBA Tanvald, která však firmu nepřevzala.

Johan Marschner Firma byla založena v roce 1905 a vyráběla v č.p. 481 zejména stuhy na klobouky a ozdobné stuhy. Ve třicátých letech vyvážela do Turecka, Rakouska, Maďarska, Rumunska a Německa.

Franz Patzelt Barvírna stuh a příze byla zřízena v č. p. 137 Johanem Wahlem v roce 1869. V roce 1914 tuto barevnu přebírá Paul Ackermann. Po jeho smrti v roce 1934 převzal ba-

Současná podoba rodinného domu v bývalé tkalcovně J. Liebische.

revnu Franz Patzelt, který předtím vlastnil jinou barevnu v Jiřetíně. Firma pracovala téměř až do roku 1948.

 29 

Hoffmann & spol.

Firma vyráběla pevné a elastické stuhy na šle. Majitelem byl Jindřich Hoffmann.

Josef Liebsch Výroba stuh v Leopoldově čp. 66. V rozmezí let 1920 – 1922 a 1931 – 1933 stál Josef Liebsch v čele města jako starosta. Narodil se 31. července 1877 v Leopoldově a zemřel 7. března 1967 v Sasku v Crimmitschau, okres Werdau. Dnes je z jeho výrobny obytný dům.

Současná podoba barvírny stuh Franze Patzelta.

Buschinsky & spol.

Jan Poscher

Původně se zřejmě jednalo o firmu A. Eiselt a Neubert.

Majiteli firmy byli do roku 1945 Rudolf Buschinsky seni-

Firma sídlila ve Velkém Šenově v č.p. 65 a vznikla v roce 1922.

or, Rudolf Buschinsky junior a Walter Buschinsky.

 30 

Schumacher & Mebus

Šenov č.p. 60, Johann Poscher, Velký Šenov č.p. 65,

Firma se zabydlila v Malém Šenově, čp. 2, kde vyráběla

Franz Josef Müller v č.p. 161.

lemy na prádlo a výšivky.

Johann Pohl vyráběl v č.p. 242 stroje na výrobu stuh, Další výrobci stuh byli např. Josef Böhm, Janovka č.p.

Franz Grohmann v č.p. 6 pak pletené zboží, zejména

1, Eduard Hase, Janovka č.p. 2, Johann Hase, Malý

punčochy.

 31 

Stuhařské frmy ve Vilémově (Wilmsdorf,

zanikla. Koncem 18. století se struktura textilní výroby

Wölmsdorf) vznikla pravděpo-

v celém výběžku začala měnit. Namísto lnu nastoupila

dobně na rozhraní 12. a 13. sto-

bavlna. Přádelna bavlny, jejíž třípatrová tovární budo-

letí v době kolonizace zdejšího

va ještě nedávno stála, byla postavena ve Vilémově –

území Berků z Dubé. Prvními

Dolině (dříve se Dolině říkalo Franzthal – Františkovo

obyvateli byli uhlíři a dřevo-

údolí a ještě dříve Hofeleiten). Patřila firmě Franz Xaver

rubci. Z četných majitelů Li-

Richter. Do provozu byla uvedena v roce 1860 a praco-

povského panství se do histo-

valo se v ni asi 100 let. Příze od Franze Xavera Rich-

rie obce nejvýrazněji zapsal

tera nakupovaly tkalcovny stuh v okolí. Bývalou slávu

hrabě Leopold Antonín Salm-Reifferscheidt, který v le-

přádelny připomíná nedaleko stojící vila Louisenburg

tech 1728 – 1731 nechal v obci postavit kostelík s rodovou

(dle zakladatelovy choti Louisy, roz. Schindlerové) po-

hrobkou. Je v ní pochováno osm členů rodu i on sám.

stavená v roce 1908 Jakobem Richterem (viz. obrázek

Vilémov

Obec

Vilémov

vpravo).

Obecní znak symbolizuje poutní tradici kostela zasvěceného Nanebevzetí P. Marie – modrý oblak s korunkou a stuhařskou výrobu v obci – tkací mřížový stav.

Franz Xaver Richter Ještě před počátkem stuhařské výroby, bylo ve Vilémově v provozu několik bělidel lněných přízí a tkanin.

První bělidlo přízí založil Georg Pietschmann v roce 1720, později následovali Josef Richter a Christof Petters. První bělidlo a mandlovnu lněných tkanin zřídili v roce 1810 Jakob Petters a Franz Petters. Toto bělidlo bylo jediné v provozu ještě roku 1892, ostatní do té doby

 32 

Dobové fotografie přádelny F. X. Richtera. V době pořízení spodního snímku (1895 – 1898) byla podle historika J. Fiedlera v Dolině nejmodernější přádelna v Evropě.

Bohužel v současné době je z bývalé přádelny jen ruina.

Petters & Kumpf, dnešní STAP a.s. závod Filafest ITT

dovou střechu. V letech 1904 své budovy rozšiřovali,

Firma Petters a Kumpf byla založena v roce 1902 a za-

zena pobočka ve Vídni a v roce 1926 byla postavena stu-

psána v obchodním rejstříku Krajského soudu v Liberci

hárna Vepeka v Novem Sadu (v dnešním Srbsku).

24. 9. 1907. Společníci Josef Emanuel Petters (nar. 1872

Vedle konfekčních stuh se zde vyráběly izolační stuhy

a zemř. 1942), který byl zároveň majitelem místního bě-

pro elektromotory a kabely, později zejména zdrhova-

lidla a Heinrich Kumpf ze Starých Křečan, který praco-

dla. Právě 1/3 výroby poté představovala výroba zdrho-

val předtím jako dílovedoucí v jiné vilémovské tkalcov-

vadel. Firma měla dokonce patent na speciální stuhu,

ně F. J. Richter.

která se používala pro výrobu zdrhovadel.

Heinrich Kumpf se narodil 11. 7. 1872 a zemřel 3. 5. 1953

Na počátku druhé světové války v roce 1939 firma kou-

v Pirně. Studoval na odborné škole ve Šluknově a v roce

pila provozovnu firmy Johann Hille & Sohn v Lipové,

1889 nastoupil do již zmíněné firmy Franze Josefa Rich-

která se nacházela ve směru na Liščí a byly zde zřízeny

tera ve Vilémově. V roce 1892 nechal u firmy B. Pohl

další provozy. Celkem zaměstnávali na 140 pracovníků

ve Šluknově vyrobit vlastně navržený nový mechanický

a roční produkce činila 50 miliónů metrů nepružných

tkalcovský stav, kterým výrazně zvýšil produkci. Jed-

stuh. 2/3 produkce se vyváželo do zahraničí, zejmé-

nalo se o 4 stupňový tkalcovský stav. V roce 1900 pak

na do Skandinávie, Anglie, na Balkán, do jižní Afriky,

H. Kumpf pracoval u firmy George JG Wiedermanna

Egypta a Indie.

v roce 1906 přidali bělení a barvení. V roce 1909 je zří-

a konstruoval obráběcí stroje. V roce 1902 založil s výše uvedeným Josefem Emanuelem Pettersem ve Vilémově

Majiteli firmy se postupně stali potomci zakladatelů fir-

tkalcovnu, kde se vyrábělo převážně na Kumpfem zkon-

my. V roce 1945 byla zavedena do firmy národní správa.

struovaných tkalcovských stavech.

V roce 1946 se firma připojila k jiné vilémovské stuhárně F. J. Richter.

Heinrich Kumpf byl považován za velkého odborníka

Po znárodnění byly obě firmy zařazeny do národního

v oboru stuhařství, dokonce byl vedoucím odboru Fede-

podniku STAP, který využíval budovu pro různé druhy

race německého průmyslu v ČSR se sídlem v Teplicích.

výroby od žakarových stuh, přes šicí dílnu až po dokončování zdrhovadel. V současné době je budova využívá-

Nejprve vystavěli malou přízemní stuhárnu (č.p. 171),

na STAP a.s., resp. její dceřinná firma FILAFEST na vý-

kterou o několik let později zvýšili o patro a mansar-

robu skelných vláken pro firmu Filafest ITT a.s.

 34 

Provozovna Hille & Sohn v Lipové, kterou v roce 1939 převzala vilémovská firma Petters & Kumpf. Dnes slouží k obytným účelům.

ROZVOJ FIRMY PETTERS & KUMPF V OBRAZECH Z roku 1906

ZÂ roku 1916

ZÂ roku 1910

Z roku 1916

Certifikáty kvality z roku 1941 a 1943

V současnosti sídlí ve zrekonstruované budově firma FILAFEST, dceřiná společnost firmy STAP.

Franz Josef Richter, dnešní STAP a. s. závod 5 Firma byla založena v roce 1840 a protokolována roku

tkalcovnu. Ve Vilémově stála zušlechťovna na místě

1871. Hlavní závod měla ve Vilémově a pobočný ve Vídni.

dnešního hlavního závodu a.s. STAP, tzn. na místě dneš-

Úspěšná firma se specializovala na výrobu popruhů,

ní barevny a druhá, několikaposchoďová budova (tkal-

hladkých stuh a později i zdrhovadel. Na sklonku 19.

covna a administrativa) byla v místě dnešní správní bu-

století došlo k rozšíření podniku o novou mechanickou

dovy spojené s výrobou firmy Filafest ITT a.s.

 38 

Pohled na budovy F. J. Richter a současný pohled, ztížený kvůli vzrostlým stromům

Tiskopis firmy Franz Josef Richter. V záhlaví tiskopisu jsou obě budovy firmy F. J. Richter, avšak ve skutečnosti byly budovy postaveny jinak (viz. obrázky níže).

 39 

V roce 1983 byl v závodě 1 uveden do provozu soubor za-

1997 – nákup firmy STUHA a v roce 2006 její prodej ma-

řízení na výrobu polyesterových zdrhovadlových pásů

nagementu Stuhy

EC 21. Jednalo se o 18 speciálních agregátů S 40 E 12 E vyrábějících kontinuálně zdrhovadlové pásy s přitkáva-

Dnes patří společnost se svými 235 zaměstnanci mezi nej-

nými spirálami velikosti EC 0. Byly instalovány v části

větší evropské výrobce elastických, neelastických stuhař-

hladké tkalcovny namísto vyřazených člunkových sta-

ských výrobků a zdrhovadel. Vyrábí na nejmodernějších

vů, která byla k tomuto účelu upravena. Roční výroba

stavech firmy Jakob Müller ve 2 závodech, a to ve Vilémo-

těchto pásů činila již v prvním roce přes 11 milionů met-

vě, kde je současně i sídlo společnosti, a ve Velkém Šeno-

rů, které byly skoro všechny vyvezeny do Německa.

vě. Celková kapacita výroby je přes 200 mil. metrů za rok.

Současný pohled na hlavní areál akciové společnosti STAP

 40 

Akciová společnost STAP je certifikována u společnos-

STAP a.s. má své výrobky rozděleny do následujících

ti TZU podle norem řady ISO 9001:2001 a ISO 14001.

skupin:

V systému managementu jakosti je uplatňován pro-

» zdrhovadla (zipy) a zdrhovadlové pásy » popruhy a jejich konfekce » hladké stuhy » technické izolační stuhy » tkané etikety a znaky » šňůry a šněrovadla » pružné stuhy » krojové a zdobící stuhy » adjustační stuhy (stuhy na balení dárků) » stuhové uzávěry (suché zipy) » kompozitní výrobky » smart ST AP

cesní přístup, který je jedním ze základních principů těchto norem. Veškeré procesy jsou cíleně orientovány na zvyšování spokojenosti zákazníků plněním jejich požadavků. Firma drží také certifikát ÖKO-Tex. Mezi zákazníky firmy STAP patří zejména firmy v automobilovém, elektrotechnickém, stavebním, oděvním a obuvnickém průmyslu, zdravotnictví a velkoobchody textilní galanterie.

Své výrobky prodává firma do celé Evropské unie a ostatních evropských států, dále pak do USA, jižní Ameriky, Japonska a Ruska.

®

 41 

Fotografie z let 1958 až 1962, kdy se konala přestavba hlavního areálu n. p. STAP. Stavba nové tkalcovny v letech 1964 až 1970 a rekonstrukce bývalé firmy F. J. Richter (zbourání budov) a její přestavba na barevnu a expedici 1958 - 1962.

Stuhařské frmy v Mikulášovicích Mikulášovice vznikly asi v 10. nebo 11. století byly ve své

Obr. č. 40: Průmyslová ulice - Z obrázku je patrné, jak

dlouhé historii velmi slavné především svým nožířským

v ulici od firmy A. Pohl (vpředu), pokračovala ulice

průmyslem, a byly právem nazývány českým Solinge-

směrem na Brtníky plná výrobních firem. Na obrázku

nem. Jeho původní název Nixdorf byl znám především

jsou vidět firmy Franz Josef Fischer Witwe, Josef Piet-

v druhé polovině 19. a na počátku 20. století právě no-

schman, Anton Klinger, Em. Endlers i firma vyrábějící

žířskou výrobou. Mnoho dalších řemesel bylo součástí

knoflíky Rudolf Fischer jr.

tehdejšího života jeho obyvatel.

Amalia Pohl

kové podstaty Továren stuh a prýmků Krnov. Po zná-

Amalia Pohl založila svoji firmu v roce 1864. V roce 1895

rodnění byla zde výroba zrušena a přemístěna v rámci

nechala postavit třípodlažní budovu mechanické tkal-

sjednocení výroby do závodu v Hrádku nad Nisou. Výroba hotových výrobků, tj. šlí a podvazků byla v ná-

p covny č.p. 49, největší svého druhu v okolí. V po-

p rodním podniku úplně zrušena. V budově

ala více lovině 20. století firma zaměstnávala

byly zřízeny sklady.

runež 200 pracovníků. Na počátku druhé světové války továrnu převzali vnuci Amalie Pohlové a dále ji

Od roku 1998 zde působila firma

vedli pod jménem Pohl’s Enkel,

Exim Mikulášovice pana majite-

Anton, Rudolf u. Wilhelm Reiß

le Josefa Brandy, a to až do roku

komanditní společnost.

2010. Společnost Exim vyráběla b bavlněné izolační stuhy a adjustač-

Firma vyráběla zejména bavlněnéé

st ní stuhy určené převážně do Němec-

stuhy a pružné stuhy.

s ka. Po smrti majitele firma okamžitě zaV roce 1948 byla firma začleněna podle § 1 vládního na-

nikla a budova byla prodána současným majitelům,

řízení ze dne 15. 1. 1946 č. 6 Sb, ke dni 1.1. 1947 do majet-

kteří využívají tuto budovu opět jako skladové prostory.

A. Pohl, Továrna na bavlněné stuhy a pružné zboží

 45 

Záhlaví firemní dokumentace

Fotografie z roku 1912 a chátrající budovy v současnosti

Franz Josef Fischers Witwe Bandfabrik, dnešní Lemfeld & syn

hedvábí, selské květované stuhy, prýmky, třásně, pletené šňůry apod.

Firma F.J. Fischera vdova Mikulášovice byla založena v roce 1832 a je tudíž jednou z nejstarších tuháren

Vyvážela do všech evropských zemí, Ameriky, Asie,

ve šluknovském výběžku. Firma vyráběla ozdobné pás-

Severní Afriky. Zahraniční zastoupení měla firma v Ra-

ky na prádlo, blůzy, zástěry a obuv, stužky z umělého

kousku, Maďarsku, Jugoslávii, Rumunsku, Polsku, Řec-

 46 

ku, Hamburku a Alexandrii. Od svého založení pracova-

a dne 26. 9. 1946 byla firma pověřena národní správou.

la firma nejprve jako domácí dílna, avšak již v roce 1912

V roce 1947 se zde vyráběly hladké stuhy pro zdrhova-

měla 72 mechanických stavů. Z původní rukodílny byly

dla, které se dodávaly n.p. Koh-I-Noor, dále barevné stu-

postupně přistavěny provozovny, kde bylo zaměstnáno

hy krojové, lemovky všeho druhu, etikety a znaky.

přes 100 zaměstnanců.

Prvním majitelem byl Raimund Fischer mladší. V roce

3. 4. 1948 bylo zrušeno zavedení národní správy a firma

1940 nastoupil na místo zemřelého Raimunda jeho syn

byla předána do vlastnictví národního podniku Továrny

ing. Erhard Fischer.

stuh a prýmků Krnov.

Dne 1. 8. 1946 byli odsunuti původní majitelé firmy

F. J. Fischer Witwe. Budova v popředí zbourána v osmdesátých letech

 47 

Stav budov, kdy jej nakoupili současní majitelé

Současnost budov – Lemfeld a syn – výroba stuh

V současné době je v budovách F.J. Fischer vdova pokračováno v tradici a od roku 1991 zde působí firma Lemfeld a syn, kteří vyrábějí pevné i pružné stuhy, popruhy a šňůry.

Majitel firmy Karel Lemfeld navázal v roce 1991 na tradici,

až do roku 1971, kdy odešel do důchodu. Jeho syn Karel

kterou zahájil v Dobrušce v roce 1904 jeho dědeček Jaro-

pracoval léta v tamní barevně a po roční práci v Německu

slav, který svými technickými a technologickými znalost-

v 90. letech se rozhodl založit vlastní firmu. V Mikulášo-

mi umožnil zahájení moderní velkovýroby dekoračních

vicích koupil objekt, který postupně zrekonstruoval a vy-

stuh ve Spojených továrnách na stuhy a.s. Dobruška.

bavil švýcarskými tkacími stroji a se svým synem Karlem

Po jeho smrti v roce 1940 se technickým ředitelem stal

nejml. rozjeli výrobu.

syn Jaroslava Lemfelda Karel. Ten v červnu 1945 odešel

Firma se nyní orientuje zejména na výrobu popruhů pro

do Vilémova, kde se stal národním správcem továrny Pe-

sportovní technickou galanterii a na finální výrobu upína-

tters & Kumpf, kterou v roce 1948 sloučil společně s jinými

cích a manipulačních prostředků. Od roku 1999 je certifi-

stuhárnami do jednoho celku, n.p. STAP a v jeho čele stál

kována podle ISO 9001.

 48 

vie, Egypta, Albánie, Německa, Finska, Anglie, Rumun-

Grasse a Jeppe, dnešní STAP a.s. (pronajato firmě S & R)

ska, Afriky a Severní Ameriky a zaměstnávala kolem 60 pracovníků.

Firma byla naopak jedna z nejmladších výroben stuhařských výrobků ve Šluknovském výběžku. V roce 1920

Dne 23. 8. 1945 byl jmenován národní správce okresní

byla postavena nová továrna č.p. 933 v Mikulášovicích.

správní komisí ve Šluknově.

V roce 1924 byla firma registrována v Obchodním rejs-

Majetková podstata firmy, jako konfiskátu, byla začle-

tříku v České Lípě jako veřejná obchodní společnost.

něna k 1. 1. 1947 do majetkové podstaty národního pod-

Společníky byli František Grasse a Bedřich Jeppe.

niku Továrny stuh a prýmků Krnov.

Postupně byla firma zařízena stavy firmy Lüdrof z Vel-

Fond byl převzat jednak v roce 1984 z PA ZSKN (Závody

kého Šenova, z nichž ještě některé v roce 1984 praco-

Stanislava Kostky Neumanna) Krnov a zapsán pod č. 35

valy. Postupně byly instalovány nově vyvinuté stavy

a jednak v roce 1988 z PA STAP Vilémov pod č. 234. Bě-

RSJ v létech 1962 - 65. V závodě byla zřízena v roce 1949

hem pořádání byl sloučen a zapsán pod č. 234.

školní dílna, která byla ale zrušena v roce 1965, kdy byl

Pod hlavičkou národního podniku STAP byla bývalá

zřízen školní závod v Mikulášovicích u bývalé firmy F. J.

provozovna Grasse a Jeppe začleněna do závodu 3, kde

Fischer vdova.

se vyráběly žakárské stuhy.

Firma vyráběla stuhy žakarové, prádlové a technické,

V současnosti je budova ve vlastnictví a.s. STAP a pro-

které vyvážela do Rakouska, Francie, Polska, Jugoslá-

najímána firmě S&R.

Dřívější stuhárna Grasse a Jeppe, dnešní S&R

 49 

Josef Pietschmann

Endler. Poslením majitelem byl syn Alois Endler (1894

Firma Josef Pietschmann, výroba stuh a prýmků Miku-

– 1946).

F Firma pracovala i během války a neutrpěla žádné

nlášovice, byla založena v roce 1895. Živnostenský list byl vydán 28. 11. 1927. Firma sídlila

škody. Ve svých provozovnách vyráběli na cca

v Mikulášovicích č.p. 248 a pobočný závod

80 tkalcovských stavech zejména ozdobné

měla v č.p. 523. Místní obyvatelé ji přezdí-

stuhy, šle a kloboukové stuhy.

vali „Bei Süße. – u sladkých“

V roce 1945 byla firma vedena prozatímním národním správcem. Zanedlouho byla firma uzavřena a poté i zbourána. Dochovala se jen vila

Po smrti zakladatele vedl firmu švagr Alois Robert

majitele.

Zastavovací výměr vydalo MP čj. I/8-23473/45 ze dne 24.

5. 1947. Byla zastavena výroba a stroje byly v roce 1948 převezeny do Brna.

Pozemek, kde stála firma Josefa Pietschmann. Z celého komplexu se dochovala pouze jen jeho vila.

 50 

Současný stav budov výrobní firmy Alatex

Anton Klinger & Co., dnešní Alatex Na místě, kde dnes stojí Alatex, výroba stuh, nebo dří-

V roce 1839 byla v Brtníkách založena firma Domácí

ve pod názvem Elun, byla jedna z nejslavnějších firem

průmysl pro stávkové zboží. Zakladatelem byl Johann

pro výrobu pleteného a stávkového zboží, firma Anton

Bartholomäus Klinger (*25.8.1779 Kopec - +19.3.1855 Brt-

Klinger & Co.

níky). Zboží nadále vyráběli mistři se svými tovaryši

Vedle současné žluté budovy (kdysi se jí říkalo Adlerhaus) byl podstávkový dům č.p. 75 (zvaný Schachtelhaus), kde sídlil obchodník Christofer Rösler, který prodával místním šlejfířům surovinu. V roce 1782 obchod zdědil Röslerův vnuk Ignaz, zakladatel místního nožířského průmyslu, jehož nástupci jej v roce 1821 přesunuli do nově vybudovaného domu hned naproti č.p. 260, přezdívanému Kettenhaus, podle řetězů, které chránily zápraží domu před povozy. V domě č. 260 dnes sídlí firma Korekta.

 51 

v domácím provozu. Dodávali je překupníkovi a ten je

cích a v roce 1873 také v Brtníkách parní provoz, čímž se

prodával dál.

přešlo z řemeslné na tovární výrobu a z mistrů a tovaryšů se stali tovární dělníci.

17.4.1849 získala firma obchodní název „Johann Klinger sen. a spol.“ (majiteli byli kromě Johanna Klinge-

V této době vyráběla firma Bratři Klingerové asi 300

ra i jeho synové Pius, Anton a Franz). Podle společné

druhů stávkového zboží. V Brtníkách se vyráběly hlav-

smlouvy se Anton a Franz zabývali výrobou, Pius sprá-

ně punčochy, ponožky a spodní prádlo. Zboží bylo dodá-

vou, nákupem a prodejem

váno do rakouských zemí

zboží.

a Uher, ale také do Holandska a na Balkán. Kvůli

Až do roku 1859 byla vý-

dobrému průběhu obchodu

roba firmy vybudována

v letech 1870-1900 velmi

na domácím

průmyslu.

narostl obchodní majetek

Z dosavadního obchod-

firmy, takže se mohly poři-

ního zisku pak mohla být

zovat další továrny a nové

postavena větší továrna,

stroje.

která se jmenovala „Bratři Klingerové, továrna na vý-

V roce 1891 zemřel šéf-seni-

robky lněné, bavlněné a z ovčí vlny v Brtníkách“.

or Anton Klinger, oba jeho synové nejprve vedli firmu dále pod starým názvem „Bratři Klingerové“.

Po vystoupení bratrů Pia a Franze z firmy vedl podnik dále Anton Klinger a později přijal za společníky oba své

V letech kolem roku 1898 rozvíjel Johann Klinger vý-

syny Antona a Johanna. Firma měla již dobrou pověst

znamnou stavební činnost v Brtníkách. Domy čp. 119,

a dodavatelský sklad ve Vídni, závod pro ruční pletení

121, 6 a 7 byly strženy. Na místě čp. 119 byla vystavě-

v Nových Křečanech a mnoho domácích dělníků v okolí.

na nádherná vila v novorenesančním slohu (dnešní

Dopravu hotového zboží obstarávali povozníci, kteří vo-

Domov pro osoby se zdravotním postižením, dnešní

zili pletené zboží do Prahy, Vídně, Budapešti a Terstu.

podoba na obrázku níže). Na místě čp. 6 byl vystavěn velký obytný dům a na čp. 7 porážka pro řeznického mi-

V roce 1872 zavedla firma ve své továrně v Mikulášovi-

stra Johanna Schneidera, který za ni vyměnil své staré

 52 

řeznictví čp. 121, zbořené kvůli krásné vyhlídce z vily.

tící zařízení podle biologického systému. Na Vlčí hoře

Vesnický potok byl od čp. 6 až k čp. 126 zakryt velkými

byl založen rybník pro vodovod k barvírně. V této době

kamennými deskami. Dům čp. 6 byl po zbourání na po-

pracovalo v továrně kolem 700 dělníků.

zemku v Dolních Brtníkách znovu postaven a nově byl vystavěn i dům čp. 250. Byla zřízena koňská stáj s vo-

Před rokem 1914 byl zrušen filiální podnik v Nových

zovnou a byt pro kočí.

Křečanech.

Denní 11-hodinová pracovní doba trvala od 7-12 hodin

V roce 1901 dal Johann Klinger zřídit mechanickou vý-

a od 13-19 hodin. Během hodinové polední přestávky

robnu nití a tkalcovnu záclon. To se stalo ještě před zru-

spěchali dělníci domů na oběd s rodinou. Dřívější ko-

šením firmy „Bratři Klingerové“.

nec týdne, placená dovolená nebo podpora nezaměstnaných neexistovaly. Okresní nemocenská pokladna

Následkem velkých rozmíšek mezi oběma podílníky

fungovala teprve od 1.10.1889. Mzdy byly nízké, protože

byla firma 31.12.1903 zrušena. 1.1.1904 nastupují do dě-

dělníci byli odkázáni na jediný velký podnik v místě. Ta-

dictví následné firmy: „Johann Klinger“ a „Anton Klin-

rify neexistovaly a mzdy neustále klesaly. Také zaměst-

ger & Co.

nanci - úředníci továrny měli velmi malé platy, menší než v okolních továrnách. Kromě 11-hodinové pracovní

Firma Johann Klinger

doby každý všední den museli i v neděli dopoledne přijít

Po rozdělení v roce 1903 patřili firmě „Johann Klinger“

do kanceláře, pokud si nechtěli pokazit šéfovu přízeň.

kromě továrny v Brtníkách a filiálky v Nových Křeča-

Během 1. světové války dospěla výroba k zániku, proto-

nech, obytné domy č. 118, 119 a 189 a dva statky č. 124

že firma měla na začátku války poměrně málo surovin.

a 172.

Většina dělníků přišla o práci a nouzové práce pomáhaly málo.

V roce 1908 dal Johann Klinger postavit velký hotel se sálem , hotel „Císař rakouský“, což se stalo hlavně z ne-

20.6.1920 zemřel neočekávaně šéf firmy Johann Klin-

přátelství vůči starostovi a hostinskému Josefu Webe-

ger. Firma byla v peněžní tísni. V roce 1921 byla zrušena

rovi z čp. 1.

závodní nemocenská pokladna a připojena k okresní nemocenské pokladně v Mikulášovicích. Na jaře 1921

V roce 1911 rozšířila firma svou továrnu o barvírnu, bě-

stávkovali dílovedoucí a zaměstnanci firmy za vyšší

lírnu, prádelnu a nové zasílatelství. Bylo vystavěno čis-

mzdy, v roce 1923 se ke stávkujícím přidali i dělníci.

 53 

V letech 1925-26 šel obchod celkem dobře, ale dědici fy Johann Klinger musí prodat přádelnu „Maco“ v Dolních Křečanech, aby měli na zaplacení dědické daně.

V roce 1929 nastává dlouholetá hospodářská krize a v roce 1932 musí jít firma Johann Klinger do konkurzu a je zrušena. Syn Johanna Rudolf Klinger provozoval dále menší výrobu stávkového zboží až do roku 1945.

Firma Anton Klinger & Co. Od 1.1.1904 patřil následnické firmě Anton Klinger & Co tento majetek: velká továrna s kanceláří v Mikulášovicích čp. 239, fixírka v Brtníkách, vila čp. 247 a statek čp.

103 v Brtníkách a sklad ve Vídni.

Anton Klinger přijal jako podílníky svého syna Antona Alfreda Klingera a svého zetě Josefa Wettera.

V roce 1905 byla po požáru v hlavní budově v Mikulášovicích postavena moderní třípatrová tovární budova.

V roce 1907 zemřel šéf - senior Anton Klinger a Anton Alfred Klinger a Josef Wetter se stali majiteli firmy.

Zakladatel firmy Anton Klinger

V této době zaměstnávala firma velký počet dělníků. pozici velký sklad surovin, mohla následkem ohromně

Sortiment zboží obsahoval asi 3000 druhů.

stoupajících cen za hotové zboží překonat všechny poV letech 1909-10 zřídila firma v horních Brtníkách novou

tíže a na konci války si proto stála velmi dobře. Během

velkou tovární budovu. První světová válka ovlivnila

hladu ve válečných letech prodávala firma své vzácné

i zde chod obchodu a kvůli válečným půjčkám přinesla

výrobky zčásti jen za potraviny (hlavně z Haliče), a poté

ztráty. Protože však firma měla na začátku války k dis-

je prodávala svým dělníkům a zaměstnancům.

 54 

V roce 1920 začal hospodářský rozmach, je-

nalo v následujících měsících hladu záchranu

hož se firma plně zúčastnila. Po smrti spo-

před smrtí.

lušéfa Josefa Wettera v roce 1922 vstupují

Po válce byli majitelé firmy bez náhrady od-

do firmy jako podílníci jeho synové Ernst

sunuti do Německa, jejich několikamilióno-

a Erich Wetterovi.

vý majetek zůstal v Čechách. Šéf - senior Anton

Od 23.3. 1927 byla kancelář firmy přeložena do Mi-

Alfred Klinger žil později v Gotě a zemřel v roce 1963

kulášovic a brtničtí účetní museli denně dojíždět

v Buchlos v Allgäu v nemocnici sv. Josefa, kde strávil

do práce do Mikulášovic. V roce 1929 bylo do Mikulá-

poslední léta svého života.

šovic přeloženo i zasílatelství. To byla hospodářsky nejtěžší rána, kterou firma způsobila obci, neboť ta přišla o hlavní část svých příjmů z živnostenské daně.

V letech 1929-30 postavila firma v Mikulášovicích novou moderní čtyřpatrovou tovární budovu, avšak v té době začala velká hospodářská krize, která se citelně dotkla i celého průmyslu.

V roce 1933 zastavila firma provoz ve své nové továrně v Brtníkách a stroje převezla do Mikulášovic. Tato druhá těžká rána pro Brtníky postihla tentokrát hlavně dělníky, kteří přišli z valné většiny o práci.

V roce 1935 vystoupil z firmy nynější šéf - senior Anton Alfred Klinger a za něho nastoupil jeho syn Theodor Klinger jako podílník. Název firmy byl pozměněn na Klinger & Co. Nejstarší syn Anton Hermann Klinger zřídil v Brtníkách výrobu pleteného a stávkového zboží pod názvem firmy Anton Klinger, která se dobře rozvíjela.

Za 2. světové války sloužila hlavní tovární budova v Brtníkách jako sklad obilí. V posledních dnech války, v roce 1945, byly z tohoto skladu přiděleny dva pytle obilí (150 kg) pro každou domácnost, což pro mnohé zname-

Ukázka výroby. Obr. nahoře - papírová pečeť, která se používala na dopisy. V letech 1850 až 1945 takovouto značku používala firma Anton Klinger.

 55 

Historie vzniku společnosti ALATEX s.r.o. sahá do dru-

Zpočátku se jednalo především o zpracování materiálu

hé poloviny devadesátých let, oficiálně začala fungovat

v tzv. režimu aktivního zušlechťovacího styku, kdy se

1. 1. 1996. Původně byla založena jako ELUN s.r.o. a v roce

materiál dovážel z Německa a po utkání a adjustaci se

2003 pak došlo k přejmenování na ALATEX s.r.o., podle

vracel zpět k prodeji. Postupně se začaly nakupovat ma-

společnosti ALATEX GmbH v Emsdettenu v Německu,

teriály od dalších dodavatelů, a nakonec se přistoupilo

jež vlastní stejní společníci, jako tu českou. Začínala

k samozásobování, když se materiál začal vyrábět z gra-

jako malá organizace s počtem kolem 20-ti zaměstnan-

nulátů plastu, na zmíněných extrudérových linkách. Se

ců, který postupně rostl, stejně jako prostory, kde firma

stále se rozšiřujícím sortimentem a vyvíjejícími se po-

podniká. Od svého počátku doposud, sídlí na Brtnické

žadavky zákazníků na kvalitu a cenu, bylo rozhodnutí

ulici čp 172 v Mikulášovicích. Společnost zastupuje je-

zakoupit výrobní linky na PP vlákno a pásek, zásadní.

den jednatel, pan

S tím souvisela

Markus Alaze.

další

nezbytná

řešení ve formě Firma se zprvu

investic do sta-

zabývala

výro-

vebních

úprav

bou PP nábyt-

objektu

a vý-

kářských a vyso-

robních prostor.

kopevnostních

První

význam-

popruhů,

nou

investicí

dále

gumových a jutových popruhů a popruhů z bavlny.

bylo zhotovení olejové kotelny a spojení prvních dvou

V pozdější době také začala vyrábět PP vlákna a pásky

budov, čímž vznikly také skladové prostory, kanceláře

z plastových granulátů na tzv. extrudérech. V součas-

a zcela nové sociální zázemí pro zaměstnance.

nosti naše společnost nabízí zákazníkům široký sor-

V roce 2000 se dokončilo rozšíření o novou výrobní

timent tkalcovských výrobků, včetně PP vláken a pás-

halu tkalcovny, kde bylo hlavním krokem přestěhování

ků. Prezentace celého sortimentu je také k nahlédnutí

tkalcovských stavů z patrové budovy do nové přízem-

na webových stránkách společnosti. ALATEX sro se za-

ní haly. Tím se výrazně zlepšil výrobní proces, hlavně

bývá především exportem, tzn., že většina vyrobeného

z hlediska manipulace materiálu a hotových výrobků.

zboží se vyváží do ALATEXu GmbH v Emsdettenu, což je

V r.2002 se uskutečnila přestavba původních prostorů

hlavní obchodní partner.

kotelny na výrobní halu a vznikl tak další nový pro-

 56 

voz. Začátkem roku 2006 se kanceláře přestěhovaly

zastoupení ve firmě mají zejména: obsluha výrobních li-

do nově zrekonstruované hlavní administrativní bu-

nek extrudérů, tkalci a tkadleny a pracovníci adjustace

dovy a na místě těch původních vzniklo oddělení zku-

– dokončovny, kde se vyrobené popruhy upravují na ur-

šebny a kontroly kvality výrobků. Neméně významné je

čené délky či metry dle objednávek zákazníků. I přes

také pořizování nových strojů a zařízení, která jsou pro

tvrdé podmínky na trhu, zejména vlivem již zmíněné

výrobní činnost nezbytná. Investiční činnost ve firmě

celosvětové krize, se vedení společnosti snaží zajistit

průběžně trvala, značné omezení těchto nákladů se za-

dostatek zakázek, aby nebylo nutné přistoupit k nuce-

znamenalo zejména vlivem celosvětové krize. Od doby

nému snižování stavu zaměstnanců. Není to nikterak

vzniku společnosti, se hodně změnilo: k původní jedné

jednoduché, sledovat stále se vyvíjející trh a nové tren-

výrobní budově s malou kanceláří, se připojily postup-

dy na něm, zejména pak obstát v konkurenci dalších

ně další, čímž vznikl komplex na sebe navazujících vý-

dodavatelů v textilním odvětví. Znamená to mít schop-

robních, skladových a administrativních prostor.

nost neustále přizpůsobovat výrobu a vše navazující,

V současnosti čítá společnost 53 zaměstnanců, největší

požadavkům odběratelů.

Johann Neumann, výroba stuh Objekt bývalé firmy Josef Kunert & Söhne, J. Kunert a synové (název v letech 1926 - 1938), Josef Kunert & Söhne, Metall und Bürowarenfabrik (1938 - 45), byl vybudován roku 1918 pro výrobu stuh pod názvem Johann Neuman, která zde však působila velmi krátce a po roce 1926 byl objekt rekonstruován pro výrobu kancelářských potřeb.

V roce 1947 byla v areálu továrny postavena lehká budova závodní jídelny (pozdější výpočetní středisko) a v roce 1950 dostavěna brusírna. Po válce byla firma již s názvem Josef Kunert a synové, továrna na kovové zboží a kancelářské potřeby, národní správa, začleněna do Koh-i-noor Praha, n.p. (Mikov později užívá pro kancelářský program označení KIN) a od 1.1. 1955 sloučeno do nově vzniklého podniku Mikulášovický kovoprůmysl, n.p., později s označením jako závod 03.

Bohužel i tento výrobní areál v současné době chátrá a po zcizení veškerých železných konstrukcí budova sama čeká, až se rozpadne úplně.

Budovy známé pod jménem MIAX

Annou Bönisch, která zde vyráběla

Pro zviditelnění města Mikulášovice ve světě udělal

stuhy.

nejvíce Ignaz Rösler (v roce 1819 byl povýšen do dědičného šlechtického stavu „šlechtic z Čestné oceli), který

Po válce byla továrna přičleněna

započal výrobu nožířství.

k podniku MILAX Česká Kamenice, později k podniku STAP n.p. Vilémov, Kolem roku 1795 však provozoval společně s Jakobem

R e k l a m a na spodní prádlo firmy MIAX Max Grohmann

který ho používal jako sklad pomocného materiálu a později v druhém patře, vybudoval své výpočetní středisko.

Leißne-

rem ve starém mlýně tkalcovnu hedvábných stuh, která však neměla dlouhého trvání

Poslední firma zde vyráběla kachlová kamna pod převzatou značkou MIAX.

a koncem roku 1800 byla výroba ukončena a budova Některé objekty původní Röslerovy manufaktury byly

upravena pro výrobu kovového zboží.

zbořeny v osmdesátých letech 20. století, budova z roku V roce 1818 firma postavila novou tovární budovu, dneš-

1818 však stále stojí jako obytný dům, tkalcovna z roku

ní Mikov Mikulášovice. Výrobní areál „Miaxu“ byl poté

1889 však chátrá.

prodán.

Továrna na stuhy firmy A. Bönisch

V roce 1889 byla postavena nová budova tkalcovny, kterou provozovala komanditní společnost MIAX – Max Grohmann & Co. (Max Grohmann byl bývalý zaměstnance firmy Anton Klinger & Co.) Firma vyráběla spodní prádlo všech kvalit. Díky této firmě se celému areálu vžil název MIAX až do současnosti.

Od roku 1926 byla budova „Miaxu“ využívána  59 

Emanuel Endler’s Söhne

Dvora Králové, která zde vyráběla jutové koberce. Od 30.

Protože je v této knize popsána historie firmy Anton Klin-

let 20. století se zde lisovala umělá pryskyřice.

ger, která nikdy nevyráběla stuhové výrobky, ale protože v bývalých prostorách nyní sídlí stuhařská firma Alatex,

Zašlou slávu firmy Em. Endler’s Söhne dnes připomínají základy komplexu

udělal jsem výjimku a vložil jsem další firmu, která se zabývala výrobou pletařských výrobků, zejména punčoch a ponožek. Firma Em. Endler’s Söhne sídlila v dnes již neexistujícím č. p. 253 a byla založená roku 1860. Na počátku 80. let 19. století firmu převzal podnikatel Georg Liebisch jun., který se ale dostal do finančních potíží a roku 1890 byl závod prodán v dražbě firmě Antonín Klazar ze

Ostatní obrázky firmy Em. Endler.

Fotografie z roku 1899. Em. Endler v červeném. Vlevo od ní je tkalcovna stuh Josef Pietschmann. Vpravo Anton Klinger.

Ostatní firmy v Mikulášovicích Max Kaufmann s. r. o. – firma byla založena roku 1897 a protokolována roku 1908. Jednalo se o továrnu na pružné a nepružné stuhy a tkaniny.

Na č. p. 631 v Mikulášovicích pak vyráběla pružné stuhy firma Rudolf Matsch.

Na Salmově pak působila firma Jana Kronbergera v č. p. 12, která vyráběla 25 druhů stuh.

 61 

Stuhařské frmy v okolních obcích Lobendava

hy pro Wehrmacht. Dne 8. 5. 1945 byl podnik poškozen

První lobendavská továrna na stuhy, č. p. 112, byla za-

dělostřeleckou palbou a následně vyrabován polskými

ložena v roce 1886 Augustem Rasche. Otcovnu stuhár-

oddíly.

nu převzal v roce 1913 August Rasche junior, jemuž se v době konjunktury (1927 – 1928) podařilo podnik rozší-

Po vysídlení majitelů se závodu ujal národní správce

řit o přízemní budovu tkalcovny a instalovat v ní elek-

a v březnu roku 1948 byl závod zařazen do národního

tromotorem poháněné stuhové stavy.

podniku Továrny stuh a prýmků Krnov.

Průměrný počet zaměstnanců byl 45.

Jeho závod vyráběl astrachan, poutka, bílé taftové

Provozovna byla uzavřena v letech 1988 – 89 a stroje

a kosticové stuhy a šňěrovadla.

částečně zlikvidovány a částečně převezeny do jiného závodu n. p. STAP.

Během krize musel Rasche propustit většinu dělníků (v roce 1936 zde pracovalo pouze 7 osob), hospodářské oživení na konci 30. let 20. století ale umožnilo novým majitelům podniku – bratrům Augustovi a Rudolfovi Rasche přijmout nové zaměstnance a dokonce pronajmout budovu mlýna č.p. 174 (Teichmühle) pro výrobu tkaniček a prýmků. Tento mlýn byl však hned po roce 1945 zbourán.

V roce 1939 došlo ke zvýšení stávající výrobní haly o patro. Během druhé světové války závod vyráběl popru-

V současné době v budově sídlí firma BEA.

Dolní Poustevna

kladatelově smrti v roce 1928 závod převzala manželka

Firma byla založena v roce 1897 (někdy se uvádí rok

Dora s dcerou Marií a v roce 1940 firmu zakoupili Georg

1905), kterou založil podnikatel Johann Grumbach.

a Hans Bernhartovi ze saského Ohornu. Po 2. světové

Nacházela se v Karolínině údolí (Charlotental) na kraji

válce závod ještě krátce vyráběl pod národní správou,

Dolní Poustevny přímo u vilémovského potoka, který se

ale pak byl z moci úřední coby odlehlý uzavřen a po-

stal i významným zdrojem pro výrobu elektřiny, proto-

nechán svému osudu. Podle místních byly poté staré

že měla svoji vlastní vodní elektrárnu.

již nefunkční tkalcovské stavy odvezeny na Slovensko

Firma Grumbach se specializovala na výrobu opasků

do města Krompachy (místním utkvělo v paměti pro po-

k sukním, kobercových lemů a knihařských stuh. Po za-

dobnost města s firmou).

Dobové fotografie tkalcovny Johanna Grumbacha

Současný pozemek vůbec nenapovídá, že zde bylo nějaké volné místo, natož firma. Místo je zarostlé stromy, přesto lze najít ještě základy části budov.

 64 

Co však je ještě relativně zachované, je koridor, který přiváděl vodu pro vodní elektrárnu do firmy.

Josef und Johann Scholze - výroba stuh v č. p. 218 (sou-

Lipová

časná podoba bývalé stuhárny níže, dnes obytný dům)

Jak už bylo zmíněno, Lipová je historicky na prvním

a Josef Fischer, který vyráběl zejména šle.

místě, co se týče historie výroby stuh a to tím, že zde byla první výrobna stuh, zavedená Mikolášem Rämischem.

V Lipové působila dále mechanická tkalcovna stuh Hille a Hampel vyrábějící gumové páskové výrobky. Tato továrna byla zřízena v roce 1862 Janem Hillem a výstavbou v 1868 a 1875 rozšířena. V Lipové působila ještě tkalcovna stuh a prýmků bratří Braunsteinů nebo výroba stuh Josefa Hroudy.

Současná podoba budovy bývalé tkalcovny slouží jako součást chovu ovcí

 65 

Lipová - Liščí

Firma byla v majetku rodiny Josefa Denerta se syny.

Firma Karl Lorenz vznikla zřejmě v roce 1876 a původ-

V době největší slávy zaměstnávala 30 lidí.

ním majitelem byl Josef Rafeld. Firma vyráběla adjus-

V letech 1920 až 1925 byla barevna i kotelna přesta-

tační a kloboukové stuhy.

věna a renovováno strojní zařízení. V době krize v letech 1930 až 1933 si pomáhal majitel kapitalizováním

V roce 1925 přechází firma na veřejnou obchodní spo-

životních pojistek a bylo mu odepsáno 62.000 Kč daní

lečnost pod názvem Josef Rafeld & Co. a existuje takto

a snížen počet zaměstnanců. Očekávaná konjunktura

v letech 1925 – 1933. V roce 1933 se stává majitelem zeť

po roce 1938 byla utlumena počátkem války, kdy naru-

J. Rafelda pan Karel Lorenz a firma nese nový název:

kovali oba synové a protože jeden ve válce padl a druhý

Karel Lorenz. V roce 1945 je do společnosti ustanovena

se vrátil jako invalida, byla firma od roku 1943 zavřena.

národní správa a roku 1947 byla firma likvidována.

Po roce 1945 byl sice provoz obnoven a barevna vzhledem ke svému dobrému zařízení se stala dodavatelem

Rumburk

barevných přízí stuhařských firem. V roce 1948 byla fir-

Parní barevna Josefa Denerta bavlněných a vlněných

ma začleněna pod n .p. STAP a v roce 1953 byl provoz

přízí a po válce i buničiny byla založena v roce 1870.

přesunut do nově zřízené barevny ve Vilémově.

 66 

Léta 1950 – 1988 První léta všech národních podniků probíhala ve zna-

k závodu připojen odloučený provoz našívárny zdrho-

mení koncentrace a specializace výroby. Přihlíželo se

vadlovek (bývalý A. Saurer).

k tradicím, jaké kde byly, proto se v Krnově začala soustřeďovat výroba prýmků, oděvních a technických stuh,

Závod 03 – tkalcovna žakárských stuh v Mikulášovicích

v Dobrušce pak výroba hedvábných stuh, leonských vý-

(bývalá F.J. Fischer‘s Witwe). Později k ní byly připojeny

robků, lepených stuh a šlových pruženek a ve Vilémově

jako provozy původně samostatné závody 06 a 07.

a okolí pak výroba technických stuh, žakárských stuh, popruhů, prádlových a ozdobných pruženek. Do roku

Závod 04 – tkalcovna stuh a pruženek v Hrádku n. Nisou.

1958 měl národní podnik 14 závodů.

Závod 05 – tkalcovna pruženek ve Velkém Šenově. Byla Závod 01 – tkalcovna ve Vilémově (bývalý Petters &

připojena jako odloučený provoz k závodu 03.

Kumpf), s odloučenými provozy v Lobendavě (bývalý A. Rasche) a v Lipové (bývalá pobočka Petters & Kumpf)

Závod 06 – tkalcovna žakárských stuh ve Velkém Šeno-

a taktéž s odloučeným provozem zušlechťovny ve Vilé-

vě (bývalá firma A. Göbela). Byla připojena jako odlou-

mově (bývalý F.J. Richter). V letech 1951 – 52 byla tkal-

čený provoz k závodu 03.

covna ve Vilémově modernizována 230 stavy Saurer 60B. Provoz v Lipové byl zrušen a zaměstnanci pře-

Závod 07 – tkalcovna žakárských stuh v Mikulášovicích

vedeni do Vilémova, kde se začalo pracovat na směny.

(bývalá firma Grasse & Jeppe). Byla připojena jako od-

Zušlechťovna byla postupně adaptována na centrální

loučený provoz závodu 03.

barevnu a dokončovnu pro vilémovskou oblast. Později se stala samostatným závodem.

Závod 08 – tkalcovna v Otíně u Jindřichova Hradce.

V Otíně měl být v padesátých letech vybudován velký

Závod 02 – tkalcovna a prýmkárna ve Velkém Šenově

stuhařský kombinát. Stavba byla zahájena, avšak krát-

(bývalá Schorisch a Staude). Tkalcovna byla moderni-

ce nato byla předána bývalému národnímu podniku Jit-

zována hedvábnickými stavy 5,4/2H. V roce 1955 byl

ka. Tkalcovna stuh zde byla zrušena.

 67 

Závod 09 – prýmkárna v Jindřichově Hradci. Poté byla

Závod 01 – tkalcovna ve Vilémově a v Lobendavě (Pe-

předána národnímu podniku Továrny stuh a prýmků

tters & Kumpf a První lobendavská)

v Krnově.

Závod 02 – tkalcovna, prýmkárna a našívárna zdrhovadel ve Velkém Šenově (A. Saurer)

Závod 10 – tkalcovna v Domažlicích, která byla později

Závod 03 – žakárská tkalcovna s dvěma provozy v Mi-

zrušena.

kulášovicích (F. J. Fischer’s Witwe a Grasse & Jeppe) a jedním provozem ve Velkém Šenově (A. Göbel’s Söhne)

Závod 11 – tkalcovna, prýmkárna a skárna ve Vejprtech.

Závod 04 – tkalcovna pruženek v Hrádku nad Nisou

Závod byl předán národnímu podniku Továrny stuh

(dnešní Elas a.s.)

a prýmků Krnov.

Závod 05 – zušlechťovna ve Vilémově (F. J. Richter) Závod 06 – skárna a tkalcovna v Horním Podluží

Závod 12 – prýmkárna a skárna v Perštejně nad Ohří.

Závod 07 – strojírenský závod ve Velkém Šenově (Carl

Závod byl později zlikvidován. Skací stroje převzal n.p.

Lüdorf)

STAP do nově zřízeného závodu v Horním Podluží, kte-

Závod 08 – dřívější národní podnik STUHA se všemi

rý byl v roce 1952 zřízen z převzaté budovy od n. p. Hel-

provozy v Dobrušce, v Kostelci nad Orlicí a v Křížové

veta. Prýmkařské stroje pak převzal n. p. Továrny stuh a prýmků v Krnově.

V roce 1963 převzal národní podnik STAP od národního podniku Závody Boženy Němcové (Bonex Teplice)

Závod 13 – barevna stuh v Rumburku. Pro zcela nevyho-

pletařský závod v Mikulášovicích (Anton Klinger & Co.)

vující a zastaralé vybavení a špatné pracovní podmínky

a zavedl v něm výrobu stuh a pruženek, později též vý-

byla barevna zlikvidována a zaměstnanci přešli do zu-

robu pletených a dělených stuh, našívaných zdrhovad-

šlechťovny závodu 01 ve Vilémově.

lovek, řasenky a lepené obalové pásky. Tak vznikl další závod s číslem 09.

V roce 1958 však přišla nová reorganizace a výsledkem bylo sloučení národních podniků STAP a STUHA, pod

V lednu 1969 byl osamostatněn provoz tkalcovna pru-

novým názvem Stuhy a prýmky se sídlem ve Vilémově,

ženek v Křížové a stal se závodem 10. V současnosti se

který měl 8 závodů:

jedná o firmu Elasta Vestil Krucemburk.

 68 

V letech 1964 – 1970 byl vystavěn nový závod ve Vilé-

Optilon z Německa licenci na výrobu jednoho druhu

mově. Dostal organizační číslo 03. Původní závod 03 byl

spirálového zdrhovadla, dovezl potřebné zařízení

zrušen (A. Göbel’s Söhne) a výroba z něho částečně pře-

a v roce 1971 zahájil, jak už bylo zmíněno, v závodě 07

vedena do nového závodu.

jeho výrobu. Tato výroba však trvala jen do roku 1973,

V roce 1965 byla provedena poslední reorganizace a ná-

kdy byla dokončovací linka předána do n. p. Koh-I-Noor.

rodní podnik Stuhy a prýmky dostal staronový název

Od té doby vyráběl n. p. na dlouhá léta jen zdrhovadlové

STAP, národní podnik, výroba stuh, Vilémov.

pásy, avšak již rozšířen o další 2 druhy.

V roce 1970 zakoupil státní podnik STAP od firmy

V roce 1992 byla firma privatizována.

Sbírka kalendářů vydávané každým rokem n.p. STAP, posléze a.s. STAP

 70 

 71 

 72 

 73 

 74 

 75 

 76 

 77 

HISTORIE A SOUČASNOST STUHAŘSKÝCH FIREM

VE ŠLUKNOVSKÉM VÝBĚŽKU

David Sklenář