Jak se stal zajíc odvážným hrdinou
92
Dobrodružství šneka Krasíka
Jak se stal zajíc odvážným hrdinou Kde se to stalo: u propasti Macocha nedaleko vesnice Vilémovice u Macochy Kdy se to stalo: před více než dvěma sty lety
talo se jednou, že se šneček Krasík vzbudil na okraji hluboké propasti. Když vzhlédl vzhůru, obloha byla zatažená černými mraky, foukal vítr a vypadalo to, že za chvíli začne pršet. To však bylo nic proti tomu, když se podíval dolů. Byl docela na okraji skály a kousek od něj zela propast tak hluboká, že ani nedohlédl na dno. Pokud by náhodou uklouzl a spadl, určitě by bylo po něm. „To se nesmí stát! Pryč, rychle pryč!“ pomyslel si Krasík a spěchal od propasti, co mu jeho šnečí síly stačily. Pořádně se zapotil, než přelezl ze skály na trávu a pak pod nejbližší strom, kde si chtěl na chvíli odpočinout. Ještě se z té námahy pořádně nevydýchal, když se najednou shora ozvalo: „Pozooooooor! Pozooooooor!“ Šneček Krasík dobře věděl, co to znamená. Někde nablízku poletuje sojka a varuje všechny obyvatele lesa, že se blíží člověk nebo liška nebo nějaký jiný nebezpečný 93
Jak se stal zajíc odvážným hrdinou
tvor. „Šnečku, schovej se raději do domečku,“ ozvalo se ze stromu a Krasík viděl, že sojka usedla na větev přímo nad ním. „Jsem šneček Krasík a jsem kamarád všech dobrých tvorů. U Ruprechtova jsem se spřátelil se sojkou Dorkou. Neublížila mi, protože přátelé si neubližují. Budeme i my kamarádi?“ zeptal se Krasík. I když na něj byla Dorka hodná, stále měl obavy z ostrého sojčího zobáku. „Sojka Dorka? Tu neznám. Já jsem sojka Zorka a musím varovat všechny, co mě slyší,“ řekla sojka a už-už se chtěla znova rozkřičet, ale Krasík se ptal dál. „Kdo se sem blíží? Jaké nebezpečí mi hrozí?“ „Přichází macecha z Vilémovic. Je to moc zlá žena. Tak zlá, že jí nikdo jinak než macecha neřekne,“ začala vyprávět sojka Zorka a vypadala opravdu rozzlobeně. Říkala, že ve vesnici Vilémovice žije muž, a ten měl ženu a syna Martina. Když mu žena zemřela, vzal si jinou ženu a ta se stala Martinovou macechou. Po čase se maceše narodil syn a od té doby se věnovala jen jemu. Martina začala nenávidět a dělala mu samé špatné věci. Nyní s ním prý jde přes les k propasti, a to nevěstí nic dobrého. „Možná jen chce, aby jí Martin pomohl nasbírat jahody nebo nějaké bylinky na čaj,“ řekl šneček Krasík, který se snažil vidět v každém jen to dobré. Jak se věci mají doopravdy, však sám nevěděl. „Pozooooooor!“ zakřičela najednou sojka Zorka a odletěla. Krasíkovi se nad hlavou kývala už jen opuštěná větev, když spatřil, jak z lesa vychází jakási žena a s ní malý
94
Dobrodružství šneka Krasíka
chlapec. Přestože měla žena na hlavě šátek, bylo vidět, že se zlostným pohledem rozhlíží na všechny strany, jestli je někdo nesleduje. „Pojď, Martine, pojď. Nasbíráme si jahody, to bude dobrota!“ řekla macecha malému Martinovi a ten se těšil, jak si pochutná. Tak došli až na okraj propasti a macecha pravila dále: „Musíš se pořádně nahnout a uvidíš, že na okraji skály je plno jahod. Ty je budeš sbírat a já tě budu držet.“ Macecha opravdu chytila malého Martina za ramena a důvěřivý chlapec se nahnul nad hlubokou propast. Sotva však uviděl, jak je hluboká, macecha ho pustila a ještě ho i strčila. Bylo to strašné. Krasík hrůzou vykřikl,vykřikli i všichni ptáci okolo, křičel i malý Martin, který padal dolů do záhuby. „Dobře ti tak! Už tě nikdy nikdo nenajde, už se o tebe nebudu muset starat!“ zasmála se zlá macecha tak hrozivě, až z toho naskočila Krasíkovi husí kůže, a pak zmizela v lese. Šneček Krasík, jakkoli odvážný a statečný, měl oči plné slz. Na svých dobrodružných cestách už zažil kdeco, ale s takovou zlobou a hanebností se ještě nesetkal. Myslel, že ten malý, nevinný chlapec leží tam kdesi hluboko dole bez života, ale mýlil se. „Žije! Ten kluk ještě žije! Zachytil se o keř pod skálou! Nespadl až dolů!“ křičela z plna hrdla sojka Zorka, a když
95
Jak se stal zajíc odvážným hrdinou
na chvíli ztichla, z propasti se ozvalo slabé: „Pomoc!“ To křičel malý Martin a šnečku Krasíkovi bylo jasné, že musí něco udělat. Musí ho zachránit! Rychle se rozhlédl kolem sebe a spatřil, jak se pod stromem krčí zajíc. Kdo ví, kde se tam vzal. „Zajíčku, prosím tě, jdi a přivolej lidi, aby zachránili malého Martina,“ žadonil šneček Krasík, ale zajíček se tvářil vyplašeně. „Kde bych teď našel lidi? Nikdo tu není,“ vymlouval se zajíc. Sojka Zorka létala rychle nad lesem, na okamžik všem zmizela z očí, ale po chvíli se vrátila a slétla na zem ke Krasíkovi a zajíci. „Lidé jsou nedaleko na louce. Samí silní muži. Ti by mohli chlapce zachránit!“ řekla, ale zajíc se třásl strachy. „Já se lidí bojím. Utíkám před nimi. Jsem zajíc, zajíci utíkají před každým.“ „Ne, zajíčku, teď se nesmíš bát,“ naléhal Krasík. „Určitě rád posloucháš příběhy o odvážných hrdinech. Myslíš, že se nikdy nebáli? Největší hrdinové jsou právě ti, kteří udělají dobrou věc, i když mají strach!“ „Tohle jsem ještě neviděla,“ kroutila hlavou sojka Zorka. „Šnek je odvážný, ale strašně pomalý. Zajíc je rychlý tak, že kolikrát uteče i lišce, ale bojí se.“ „Zajíčku, prosím, poslouchej!“ zašeptal Krasík a všichni ztichli. Z propasti se znovu ozýval Martinův hlas: „Pomoc! Pomoc!“ Hlas byl však slaboučký, sotva ho slyšeli, ačkoliv byli blízko.
96
Dobrodružství šneka Krasíka
„I kdybych k lidem šel, jak je zavolám? Zvířecí řeči nerozumí,“ strachoval se zajíc. Šneček Krasík však vymyslel plán. Řekl zajíci, aby předstíral, že ho bolí noha a kulhá. Až se ukáže lidem, jistě ho budou chtít chytit. Pak ať před nimi utíká, ale ne moc rychle. Jen tak, aby si mysleli, že ho chytí. Teprve když je přivede až k okraji propasti, může vzít do zaječích. „Zajíčku, buď hrdina a zachraň malého Martina,“ prosil Krasík dál, dokud zajíc nesouhlasil. Sojka Zorka vyletěla do výše, aby měla rozhled a mohla ukázat, kterým směrem jsou lidé. Zajíc se tam rozběhl a Krasík osaměl. Stále slyšel, jak z propasti volá malý Martin o pomoc, a bylo mu úzko. Po chvíli však slyšel dusot nohou. Z lesa vyběhl zajíc a za ním lidé. Zajíc opravdu dělal, že kulhá, a lidé se už jistě těšili, že ho chytí. Jakmile se však ocitl na dohled propasti, vyrazil tak rychle, že by ho nedohonil ani nejrychlejší pes. Lidé se překvapeně zastavili. Nešlo jim do hlavy, jak je možné, že zajíc najednou tak peláší. Jeden z mužů, tak vysoký, že mu ostatní nesahali ani po ramena, chtěl cosi říct, vtom ale všichni zaslechli: „Pomoc!“ „Chlapi! Někdo je v propasti! Držte mi nohy, ať se podívám!“ řekl ten vysoký chlap a lehl si na kraj skály. Ostatní ho chytili pevně kolem kotníků, aby se mohl pořádně nahnout a podívat se dolů. „Na skále visí malý Martin. Pamatujete? Když jsme ho viděli, jak jde s macechou lesem, říkal jsem vám, že
97
Jak se stal zajíc odvážným hrdinou
za tím nebude nic dobrého! Rychle se vraťte na louku a přineste provaz!“ křikl ten vysoký muž a jeden z chlapů už uháněl jako o život. Když se vrátil, všichni popadli jeden konec lana a ten vysoký muž se neohroženě spustil po skalách dolů. Za chvíli vylezl i s malým Martinem. To bylo radosti! Chlapi se pochvalně plácali po ramenou a těšili se z dobrého skutku. Právě v tu chvíli doběhl k propasti i Martinův otec. Když přišel domů a Martina nenašel, měl zlé tušení a šel synka hledat. Martin mu řekl, kdo ho do propasti hodil, otec ho objal a slíbil, že macecha dostane, co si zaslouží. Pak Martina pohladil po tváři, slíbil, že už ho nespustí z očí, a odešli spolu domů. „O tom, co jsme teď viděli, budou lidé mluvit ještě dlouhá léta. Vždycky řeknou, že malého Martina zachránili muži z vesnice. Ano, oni mu pomohli, vytáhli ho nahoru, ale ty jsi je přivolal. Zajíčku, jsi opravdový hrdina!“ pokýval šneček Krasík uznale hlavou a viděl, že zajíc je sám se sebou spokojený. Bodejť by také ne. Udělal něco velmi dobrého a to je nádherný pocit. Když nastal večer, odvážný zajíc se schoulil do svého pelíšku, sojka Zorka se usadila ve svém hnízdě, ale šneček Krasík se díval na nebe poseté hvězdami a přemýšlel. Vzpomínal na to, co dnes prožil. Byl rád, že to nakonec všechno dobře dopadlo, i když to v jednu chvíli vypadalo zle. Dokud jsou na světě přátelé s dobrým srdcem, kteří si umí pomáhat, svět bude pěkný. Spokojeně
98
Dobrodružství šneka Krasíka
se usmál, schoval se do ulity a usnul. Kdo ví, na jakém místě a v jaké době se zítra probudí. Možná někde, kde ho můžeš potkat i ty… Byl jsi už někdy u propasti Macocha? Pokud ano, určitě se tam můžeš vydat znovu, protože na pěkná místa se dá jít mnohokrát a vždy tam najdeš něco nového. Pokud jsi tam ještě nebyl, tak by ses tam měl vypravit. I když je příběh o maceše chvílemi děsivý, obrovská propast je nádherná a čeká tam na tebe kopec zážitků. Můžeš se podívat až na její dno, navštívit nádhernou Punkevní jeskyni s nádhernými krápníky. Ba můžeš se i plavit na loďce v podzemí. Nevěříš? V jeskyni teče podzemní řeka Punkva a plavba po ní je opravdu velká atrakce. Jeskyně je otevřená po celý rok.
99