1. - 8. 4. 2011 by Médiář

1. – 8. 4. 2011

Elektronické knihy v Česku startují ve větším České noviny zpoplatňují online archivy Primě Cool jsou 2 roky. Posouvá prime time Sloupky: +F eed na víkend

Růžička

Šmíd

Kruml

Půr

Prchal

Fridrich

MÉDIÁŘ.CZ SRDEČNE ZVE NA DISKUSNÍ MINIKONFERENCI

Jak lépe nakupovat a prodávat reklamu na internetu aneb Mediální agentury vs. reklamní tržiště úterý 19. 4. 2011, 19.15

/ prostor Hub, Drtinova 10, Praha 5

Jan Galgonek (AdExpres), František Peterka (AdMarket), Martin Švarc (Adform), Marko Zekič (AdTaily), Miroslav Steinbach (CRM Target) vs. TOMÁŠ ŘEHÁK jako moderátor Vstupné 500,- / Pro 5 vylosovaných z publika 5x kampaň na zmíněných serverech zdarma.

Czech Young Lions Soutěž mladých talentů do 28 let v oblasti komunikace. Vítězové jedou reprezentovat Česko do Cannes. Pořádají FLEmedia, oficiální reprezentant festivalu Cannes Lions pro ČR, a AKA Uzávěrka přihlášek 14. 4. v 18.00

www.cannes-lions.cz www.appparade.cz

AppParade #3 Vývojáři všech platforem, předveďte se! Až se jaro zeptá, co jste dělali v zimě, ukažte to hrdě na už třetí přehlídce mobilních aplikací českých a slovenských vývojářů.

Kdy: 10. května 2011 v 19:15 Kde: The Hub, Drtinova 10, Praha 5 • 20 000 Kč od společnosti BlackLex pro aplikaci, která zvítězí v hlasování publika. • Chytrý telefon Nokia pro hlasujícího, který bude vylosován • Komunikační podpora předního mobilního operátora pro aplikaci, které čerstvý sponzor udělí „Divokou kartu Vodafonu“. + Peníze na vývoj od Vodafonu pro autora „Nápadu na nejlepší tematickou aplikaci“.

Pořádá:

editorial

Původnost, nezávislost, tradice Vážení přátelé médií a účinné komunikace, nabízíme vám první číslo obnoveného týdenního newsletteru, bude chodit vždy v neděli. Navazuje na elektronickou publikaci, kterou server Médiář.cz připravoval loni, ještě pod křídly PPF Media. Od ledna 2011 funguje toto specializované zpravodajství nezávisle na jakémkoli mediálním domě či jiné podnikatelské skupině - vydáváme jej pod hlavičkou stejnojmenného občanského sdružení Médiář.cz. Na této adrese vycházejí zprávy a analýzy z oboru médií a marketingu od roku 2002, od loňska fungujeme jako profesionální redakce. Osobně navazuju na svou činnost v Lidových novinách 2005 až 2009, kde jsem znovuobnovil a vedl pravidelnou rubriku věnovanou právě médiím. Aktuální mediální dění analyzují uznávaní Milan Šmíd (FSV UK) a Milan Kruml (MediaPro Pictures), reklamu obecně a nové kampaně komentují Dan Růžička (AdWood) a Marek Prchal, oblast PR pak Ivo Půr (PR Klinika), jenž naučil českou vládu komunikovat přes Twitter. Svůj pohled na Médiáři má výkonný ředitel nových médií ČT Milan Fridrich a nově i odborníci na online marketing z Ataxo a H1.cz. Zaměřujeme se detailně na média a marketing, jak funguje v Česku, a publikujeme původně. Lišíme se vlastní agendou. Vedle zpravodajství o klasických médiích máme letos jako profilová témata zpoplatňování online obsahu, mobilních aplikací, elektronických knih a slevových serverů. Online vydáváme zprávy, „offline“ pořádáme konference a další akce. V prosinci jsme rozjeli původní přehlídku tvorby českých a slovenských vývojářů AppParade. V rámci únorové konference o hromadném nakupování jsme popsali nový český trh slevových serverů a čísla převzaly Hospodářské noviny i E15. Jako mediální partneři podporujeme reklamní festival PIAF, předtím Louskáček, čerstvě Czech Young Lions (pozvánky na protější stránce). Děkujeme, že nám věnujete pravidelnou pozornost. Ondřej Aust editor a vydavatel Médiář.cz

téma týdne 4

MF Dnes zpoplatní s na webu, stejně jako Ondřej Aust 8. 4. 2011

ž třetí deník v Česku ohlásil s dubnem 2011 zpoplatnění obsahu tištěného vydání na internetu. Mladá fronta Dnes přistoupí v pondělí 11. dubna k témuž kroku, jako její sesterské Lidové noviny vydavatele MAFRA, a jako Hospodářské noviny vydávané Economií, jež zpoplatnily svůj archiv k 1. dubnu. Dosud bylo možné si na webu přečíst všechny texty z aktuálního vydání MF Dnes zdarma, rozklikat článek po článku. Od příštího týdne bude vydání na webu k dispozici pouze v podobě, v jaké vyšlo na papíře (včetně vložených magazínů), a za přístup k němu bude nutné zaplatit 10 korun prostřednictvím SMS za den, případně kreditní kartou na déle (měsíc stojí 250 korun). „Když si koupíte MF Dnes v papírové podobě na stánku, také za ni musíte dát peníze. Informace prostě něco stojí,“ argumentuje šéfredaktor listu Robert Čásenský. „Příjmy z prodeje jsou z tohoto hlediska významné,“ dodal. Redakce zdůrazňuje, že nejde o „totální zpoplatnění“, že

online zpravodajství zůstává zdarma. „Za přístup na iDNES.cz s online zpravodajstvím se nadále neplatí, platí se za přístup k novinám,“ uvedl šéfredaktor iDnes.cz Michal Hanák. Stejně tak zdarma zůstávají lidovky.cz a ihned.cz. Obsahy svých tištěných vydání na internetu zpoplatňuje už polovina

svůj archiv o HN a LN ny a jiné přístroje nemají, doporučují čtenářům „digitální stánek“ s více tituly, aplikaci PressReader – pro iPhone či zařízení s Androidem.

českých nebulvárních deníků, tedy Hospodářské noviny, Lidové noviny a MF Dnes. Právo, Deník a Sport takové plány neohlásily, stejně tak bulváry Aha! a Blesk. Hospodářské noviny zatím zůstávají zdarma ve čtečce pro tablet iPad. MF Dnes ani Lidové noviny speciální aplikaci pro mobilní telefo-

Mobilní aplikace se chystají MAFRA pro prohlížení elektronického vydání svých deníků připravila vlastní flashový prohlížeč. „Máme vyvinutou vlastní čtečku pro naše potřeby, ovšem je to základní verze, budeme ji postupně dále zdokonalovat,“ přiblížil na dotaz Médiáře zástupce šéfredaktora MF Dnes Michal Musil. Vydavatelství chystá také vlastní aplikaci pro mobilní telefony a tablety, které by mu umožnily vybírat za elektronické vydání i na těchto platformách. Zatím jsou MF Dnes i LN dostupné v rámci „digitální trafiky“ PressReader. „Ve spolupráci s firmou NewspaperDirect, které PressReader patří, hodláme uvést zdokonalenou aplikaci.

Dočtěte si na Médiář.cz

elektronické publikování 6

E-knihy v Česku startu „Amazon ani Apple ta Ondřej Aust 4. 4. 2011

polečnost Wooky v dubnu spustila ve spolupráci s Euromedia Group a dalšími nakladateli online obchod Ebux.cz, v květnu s ním chce přijít na Slovensko a v červnu uvést vlastní hardwarovou čtečku na stejném principu, jako má americký internetový obchod Amazon. Společnost Wooky ovládá právě Lukáš Novák, coby její majoritní akcionář s nadpolovičním podílem. Jak dále tvrdí, Euromedia není v akciovce Wooky vlastnicky zainteresována. Novák vlastní rovněž jihlavskou firmu Mobilbonus, která vyvinula čtečku Wooky a provozuje online obchod Rájknih.cz.

Kdy podle vás začal vznikat trh s e-knihami v Česku? Co považujete za první zaznameníhodný počin v Česku? Na konci loňského roku došlo ke spuštění několika projektů na prodej e-knih, každý s jinou filozofií. Mezi tyto projekty patří Rájknih.cz (Wooky), eReading.cz (Adobe DRM) a Palmknihy.cz (sociální DRM). Jak hodnotíte momentální situaci na trhu co do počtu počtu a míry

Obchod Ebux.cz postavený na systému Wooky představil 29. března v Praze generální ředitel Euromedia Group Andreas Kaulfuss. Foto: Jovan Dezort, Euromedia Group

ují ve větším: ak malý trh nezajímá“ využití softwarových či hardwarových čteček, jakých výrobců? Je to na začátku. Softwarové čtečky na hardwaru jako jsou chytré telefony nebo tablety se začnou rozšiřovat v druhé půlce roku 2011, kdy dojde k větší penetraci tohoto hardwaru díky politice a nabídce mobilních operátorů. U hardwaru s technologií E Ink se tu odhaduje počet asi 25 tisíc kusů, ale z toho zhruba 50 procent jsou čtečky Kindle, které jsou v Česku pro byznys s e-knihami nepoužitelné. Jsem přesvědčen, že čtečka E Ink Wooky s cenou pod 3 tisíce korun včetně DPH a jeho široká dostupnost přispěje k rozšíření hardwaru, a počítám, že za následek to bude mít zlevnění i ostatní hardwaru s E Ink. Jak z pohledu českého – a slovenského – uživatele hodnotíte konkurenční služby Kindle, Nook a iBooks? Jakou konkurenční výhodu přináší vaše řešení? Jsou to úspěšné modely prodeje elektronických knih, které vsadily na jednoduchost a komfort, a pro nás to je určitý benchmark. Na druhou stranu, díky „velikosti“ českého a slovenského trhu je nyní nezajímá český uživatel. A to je šance pro české projekty s českým obsahem.

Akciová společnost Wooky má fungovat jako velkoobchod, prostředník mezi nakladatelem a jednotlivými e-shopy (Ebux.cz, Rájknih.cz a další). Jaký je nastaven obchodní model spolupráce? Konkrétně: kolik procent z celkové ceny si necháváte vy jako zprostředkovatel, kolik e-shop a kolik zbude nakladateli? Ano, Wooky je velkoobchod a poskytovatel e-shopu pro druhé strany s řešením na klíč. Obchodní model se snaží kopírovat zažité zvyklostí z papírového trhu. Navíc zde ale vstupují do hry i mobilní operátoři, neboť jejich platby jsou nejvíce využívané, ale velmi drahé. Kolik stažení už vaše softwarová čtečka zaznamenala celkem? Určitě přes 12 tisíc stažení. Kolik elektronických knih jste dosud prodali a s jakým obratem? Doposud projekt Rájknih.cz běží v pilotu, tato data nebudeme zveřejňovat. Ale bavíme se v řádech tisíců. Dočtěte si na Médiář.cz

digitální televize

Primě Cool jsou 2 ro posouvá start prime

Nejúspěšnějším pořadem byl český snímek Bastardi. Foto: Prima Cool Ondřej Aust 4. 4. 2011

igitální Prima Cool sjednocuje počínaje pondělím 4. dubna začátek hlavního večerního vysílacího času s ostatními stanicemi z rodiny televize Prima, posouvá jej z 20.15 na 20.00. Mezi sedmou a osmou večerní jdou totiž na „velkých“ stanicích hlavní zprávy dne a po nich v osm začíná hlavní program. Právě kolem osmé diváci vybírají, na co minimálně další hodinu budou sledovat.

Tím televize nechce tratit. „Snažíme se našim divákům vyjít vstříc, aby nemuseli po případném sledování zpravodajských bloků na pořady na Prima Cool čekat,“ sdělil Médiáři k „optimalizaci vysílacího schématu“ zástupce stanice Filip Sychra. Spolu s úpravou schématu mění Prima Cool také programovou náplň. Ode dneška zařazuje před osmou soutěžní japonskou reality show Takešiho hrad (pondělí-pátek od 19.20), která vystřídá Faktor strachu. Další dvě novinky přijdou

oky. S novými seriály time na 20.00

Jednou z novinek je putování herce Ewana McGregora „Na mašině kolem světa“. Foto: Prima Cool od osmi v pondělí a v úterý, další v úterý později.  Námořní vyšetřovací služba L. A. (od 5. 4., každé úterý od 20.00)  V utajení (od 8. 4., každý pátek od 21.20)  Ewan McGregor: Na mašině kolem světa (11. 4., každé pondělí od 20.00) Kromě zmíněných pořadů ještě bude ve 20.00 startovat středeční

seriál Dokonalý podraz a čtvrteční kouzelnická show Crisse Angela. Prima Cool, která odstartovala před dvěma lety, dosáhla v roce 2009 podílu na sledovanosti 0,6 %, rok nato 2,2 %, letos rostou její měsíční podíly až na 3,6 %. Jejím zatím nejsledovanějším pořadem, jímž zároveň oslavila druhé narozeniny, byl v pátek 1. dubna od deseti večer český snímek Bastardi. Sledovalo ho 324 tisíc dospělých. Díky tomu, že byla mediálním partnerem filmu, ho Prima Cool uvedla v televizním premiéře.

digitální rozhlas 10

Digitální rozhlas začal v Česku pravidelně vysílat Ondřej Aust 5. 4. 2011

řes 1,3 milionu obyvatel Česka může už přijímat pravidelné zemské vysílání digitálního rozhlasu. Dnes jej zahájila příbramská firma Teleko, ze dvou stanovišť – na pražském Strahově a v Příbrami. V Praze údajně signál zasahuje k 1,287 milionu lidí, v Příbrami k 41 tisícům. Jde o první pravidelné vysílání zemského digitálního rozhlasu v České republice. První pravidelné vysílání analogového rozhlasu odstartovalo v tehdejším Československu 18. května 1923. K dispozici jsou posluchačům stanice Českého rozhlasu Leonardo, Wave a D-Dur, dále Dance Radio společnosti Lagardere (provozuje též Evropu 2 či Frekvenci 1) a křesťanské Rádio Proglas. Počátku pravidelného vysílání se tak účastní veřejnoprávní rozhlas, přední komerční vysílatel i stanice financovaná z darů sympatizantů. „Zbývající volná kapacita rozhlasového kanálu pojme další desítky programů,“ uvedl Tomáš Řapek z firmy Teleko. Ta už pro Český rozhlas a BBC World Service v Česku provozuje několik analogových vysílačů VKV. Digitální příjem ode dneška šíří

v systémech DAB a DAB+, v pásmu L. Pro příjem je nutný rozhlasový přijímač, který tyto systému v daném pásmu zvládne. Mezi Čechy takových rádií není moc. „Jsou automaticky i v luxusních autech, třeba Mercedes S-Klasse. Téměř všechny automobilky je mají jako příplatkovou výbavu. V současnosti nabízíme tři. Bude jich ale rychle přibývat. Všichni výrobci vyčkávají, až jak se to u nás rozeběhne,“ sdělil Médiáři Řapek. „Digitální rozhlas DAB (Digital Audio Broadcasting) představuje pro posluchače výrazné rozšíření programové nabídky, zvýšení kvality zvuku a možnost využití rozličných doprovodných multimediálních aplikací, pro provozovatele rozhlasového vysílání pak nové možnosti oslovení posluchačů v dalších cílových oblastech,“ připomíná provozovatel. Čtyři dni po začátku experimentálního provozu došlo k obsazení první digitální rozhlasové sítě ke změně: odešel z ní komerční provozovatel Lagardere se svou stanicí Dance radio, naopak přibyly stanice Českého rozhlasu Vltava, Region Střední Čechy a Česko, které vysílají rovněž analogově. V multiplexu Teleko DAB na kanálu LA je tak celkem 9 programových pozic - 6 stanic Českoho rozhlasu, Radio Proglas a dvě volné.

mobilní vysílání

Óčko vysílá i do mobilů Nokia a „óčkuje“ mladé Ondřej Aust 5. 4. 2011

o mobilních telefonech iPhone přichází vysílání hudební stanice Óčko i na „chytré“ přístroje Nokia. V jejím Ovi Obchodě je zdarma ke stažení aplikace pro živé vysílání tematické televize. Připravilo ji vývojářské studio S60.cz. Měsíc po změně programového schématu,

letos už druhé, se mediální skupina MAFRA rozhodla propagovat Óčko imageovou kampaní v denním tisku a časopisech životního stylu. Dubnová kampaň s hlavním mottem „Nech se Óčkovat“ se vymezuje vůči telenovelém ostatních stanic (tou nejdiskutovanější byla letos turecká série Tisíc a jedna noc na Nově) a staví se rovněž do opozice vůči vzdělávacímu systému, heslem „škola je zabiják“.

Škola je zabiják!

Nech se Óčkovat!

HUDBU

ČESKY

VIDĚT

! SLYŠET

ko.tv otv www.oc .com/ock cebook www.fa

Naladíte nás v pozemní digitální síti, na satelitu Astra (nekódovaně v digitální kvalitě) a u všech dobrých kabelových operátorů.

Škola je zabiják, tvrdí svému mladému publiku hudební televize Óčko. Foto: TV Óčko

reklamní výdaje

Reklamě v únoru kraloval Mountfield Ondřej Aust 1. 4. 2011

ž 129 milionů korun investoval v únoru do své propagace v médiích Mountfield, největší tuzemský prodejce zahradní techniky. Využívá hluššího období, kdy je zájem o reklamní prostor a v televizi méně programových novinek. Do reklamy dal Mountfield skoro dvakrát tolik, co telekomunikační operátor Telefónica

do své značky O2 – tedy 67 milionů korun v ceníkových cenách. Ukazuje to monitoring reklamních investic, prováděného společností Admosphere. K nejpropagovanějším firemním značkám patřili tradičně i ostatních dva operátoři (T-Mobile, Vodafone) a banky se svými produkty (ČSOB, KB). Vidět byli hodně také výrobci vozů (Hyundai, Škoda). Ti byli v únoru v součtu nejvíc investující produktovou kategorií.

Reklamní investice firemních značek v únoru 2011, v mil. Kč Mountfield O2 Hyundai ČSOB Škoda Lidl Vodafone Komerční banka Garnier T-Mobile 0

Bez vlastní inzerce. Zdroj: Admosphere, s. r. o.

120

160

sledovanost

ČT1 válcuje Donutilem SuperStar Novy Ondřej Aust 1. 4. 2011

rvní veřejnoprávní program drží prošedivělé mužské hvězdy. I tento týden patřily k nejsledovanějším pořadům nedělní repríza několik let starých televizních povídek s Miroslavem Donutilem, Karlem Šípem uváděná páteční talk show Všechnopárty a tentokrát i Šípem moderované soboty předávání cen ankety TýTý. Kromě dua bardů to jsou ještě solidně napsané i natočené

Četnické humoresky, dílo brněnského studia ČT, které dokáží s přehledem porazit i letošní ročník živé show SuperStar, kterou se Nova snaží oslovit spíš mladší. Mnohem lépe ji přitom „fungují“ několik let běžící série – podvečerní Ulice a růžová Ordinace. Vyplatilo se také konečně vytáhnout ze šuplíku natočené premiérové díly Kriminálky Anděl. Zájem zůstává o sitcom Comeback, a to Nova začne vysílat další premiérové díly teprve dnes. Půjde ovšem o poslední sérii.

Televizní top 10 týdne Nejsledovanější pořady od 28. 3. do 3. 4. 2011* titul

kanál

% národa

milionů diváků

Ordinace v růžové zahradě 2 (čtvrtek)

Nova

23,8

2,09

3 plus 1 s Miroslavem Donutilem

ČT1

17,8

1,57

Četnické humoresky

ČT1

15,8

1,39

TýTý 2010

ČT1

13,7

1,20

Ulice (čtvrtek)

Nova

13,6

1,20

Všechnopárty

ČT1

13,2

1,16

Kriminálka Anděl

Nova

13,1

1,15

Česko Slovenská SuperStar II (neděle)

Nova

12,8

1,13

Comeback

Nova

12,4

1,09

Kameňák 3

Nova

12,4

1,09

* Bez zpravodajských pořadů. Diváků starších 15 let. Zdroj: ATO-Mediaresearch via ZenithOptimedia

EuroRSCG

placená prezentace

Jan Kraus opět v re veřejnou sbírku pro N

adační fond Emil dává i letos příležitost handicapovaným dětem, aby si zasportovaly, zažily atmosféru profesionálních sportovišť a zápolily nejen se svým postižením. Ve spolupráci s agenturou Euro RSCG, jejímž je dlouholetým klientem, připravil první ze dvou kampaní, která byla spuštěna v pondělí 4. dubna. Jedná se o propagaci Veřejné sbírky, která probíhá ve více než 100 městech v České republice. Tváří této kampaně se stal Jan Kraus, který je zároveň členem správní rady nadačního fondu. Postava Jana Krause velmi dobře koresponduje s konceptem kampaně, kdy nechceme z handicapovaných dětí dělat „chudinky“, ale naopak je chceme prezentovat jako velké bojovníky se svým - ne příliš šťastným – osudem. Situace, ve kterých handicapované děti „doběhnou“ Jana Krause, který jinak „dobíhá“ všechny ostatní, jsou pozitivní a zároveň velmi srozumitelně komunikují účel a použití finančních darů pro nadaci Emil. Kampaň se objeví na sociálních médiích, v dopravních prostředcích. Do podpory se zapojí i známé osob-

nosti jako Martin Dejdar, Jan Kraus, Štěpánka Hilgertová, nebo čerstvý Paralympionik roku Jiří Ježek. Pro Jana Krause to není první vystoupení v reklamě. V minulosti se stal tváří Českého Telecomu, kterému pomáhal s propagací internetového přípojení, či Karlovarských minerálních vod, konkrétně značky Mattoni.

eklamě, podpoří handicapované děti

Jan Kraus, člen správní rady Nadačního fondu Emil, na tiskové konferenci k uvedení veřejné sbírky (nahoře) a jako tvář kampaně fondu (vpravo).

sloupek

Sazka v komunikaci zanedbala mnoho, ne Reklamní blok Dana Růžičky

obré příklady táhnou a špatné nám zase pomohou rozpoznat ty dobré. Nebo to je naopak? Na několika dobrých příkladech jsem se již několikrát snažil ukázat, co je vlastně špatné na některých našich reklamách (v televizi je nyní pár nových přírůstků – Fernet Zetko, Braník 11, apod., ale o nich asi jindy, dnes jsem vsadil na jiného koně). Dnes si ukážeme, jak si v komunikaci vedla Sazka a komu vlastně dnes schází – jestli vůbec někomu schází, kromě těch, kdo ji chtěli připravit o jackpot. Sazka toho v komunikaci zanedbala mnoho. Jestli ne skoro všechno. Léta se holedbala tím, že si komunikaci zajišťuje sama. To je chvályhodné. Dokonce se spolupráce s externisty (nazývejme samostatnost pravým jménem) vyplatila – viz kampaň „Lidé na celém světě hledají svá šťastná čísla. My máme Sportku!“, která byla odvážnější a zručně natočená, nicméně vztah ke značce asi nijak výrazně neprohloubila, neboť

neříkala nic jiného, že my máme Sportku a že v jackpotu je nyní 73 milionů (někdy i dvojnásobek, ale to pak opravdu stačilo pustit známý, vybuchující teploměr, představující zlatou horečku, a nebo zvířátka, která koukala, kolik že to milionů má Sazka právě k vyplacení…). Televize sice vyhrála i nějaká ta kreativní ocenění, ale neříkala nic

e-li všechno o tom, proč by měl člověk sázet zrovna Sportku. A proč také, když až dodnes byla Sazka v monopolním postavení, co se číselné loterie týče. Emocionální vazba na značku Sazka? Tipnu si: nula. Motivace k sázení? Opět si tipnu: žádná. Pouze výše jackpotu a chuť okrást Hušáka. Jinými slovy oloupit konečně tento podnik o prachy, které si nezaslouží a dát je těm, kteří si je zaslouží – tedy rozhodně mě, mému příbuzenstvu, zaplatit dluhy (hypotéky a půjčky) těm, kteří si to také nezaslouží, ale budu mít od nich pokoj. Prostě každý sázející byl a je vlastně v pozici Jánošíka, který chce bohatým brát a chudým dávat. Nezdravé prostředí pro navození fungujícího vztahu mezi značkou a spotřebitelem, že? V ideálním světě to funguje asi takhle: firma, která provozuje loterii, se vám snaží zalíbit tím, co s penězi udělá (kromě vyplacení výhry, o kterou se nemusíte bát). Třeba jdou peníze na sport nebo na kulturu. Také se vám snaží představit některý z mnoha consumer insightů – namátkou, že výhra vás nezmění nebo naopak změní, že budete šťast-

nější, že budete mít víc peněz, než vaše banka, atd. Mimochodem, když jsem byl malý kluk, a podával jsem občas na poště sportku, bylo mi sympatické, že se ze získaných peněz podporuje československý sport. Dnes všichni víme, že to všechno dávno není pravda – obojí. Ani ČSSR, ani to, že Sazka podporuje náš sport (pro hnidopichy: něco sportu dala, ano vím, ale mnohem více mu jistě stále dluží!) I když je pravda, že v poslední kampani se Sazka s jednou kreativní, koncepční myšlenkou vytasila: pokušení se nedělit bude silné! Nevím, co si o tom mám myslet. Jistě se najde pár lidí, kterým bude tato myšlenka blízká (opět mne nenapadá nikdo jiný, než pan Hušák), ale s reálným uvažováním a motivací sázejících to nemá mnoho společného… Podívejme se na závěr, jak komunikují se svými zákazníky jinde. Půjde někdy o reklamní pravěk, ale jak známo, dobré nápady jsou nadčasové. Kompletní text a reklamní spoty na Médiář.cz

sloupek

Fukušima, deset milionů a soud Pozorovatelna Milana Šmída

ni ta nejpřísnější ochrana svobody slova by neměla chránit muže, který začne nepravdivě volat „hoří“ v divadle a způsobí tím paniku. Tento výrok soudce amerického Nejvyššího soudu Olivera Wendella Holmese z roku 1919 (případ Schenck v. United States) se často cituje jako příklad toho, že svoboda slova není absolutní, a že ten, kdo komunikuje s veřejností, by měl být odpovědný a domýšlet důsledky svého konání. Vzpomněl jsem si na soudce Holmese, když jsem o víkendu vícekrát zaslechl, že radioaktivní zamoření druhého bloku havarované jaderné elektrárny ve Fukušimě je desetimilionkrát vyšší než normálně. Původně jsem si myslel, že desetimiliony do titulků přidali editoři, kteří tak rádi přehánějí, když se nás snaží nalákat k přečtení celé zprávy. Ale pak jsem zjistil, že to byla četka, která zprávu – okamžitě citovanou rozhlasem i televizí – vydala s titulkem “Zamoření Fukušimy desetimilionkrát vyšší než norma“, a že tato zpráva se zakládá

na zahraničních pramenech. O desetimilionech se v neděli psalo na světových renomovaných serverech až do chvíle, kdy v Reuters vyšla oprava, cifra se snížila na statisíce, a všechno se svedlo na pracovníka elektrárny, který to prý špatně spočítal. Jenže novináři to stejně odnesli a já si myslím, že částečně právem, jak to vyjádřil jeden ze čtenářských

dce Holmes diskusních příspěvků pod zprávou ČTK: „Vzhledem ke skutečnosti, že naprostá většina občanů ČR neumí počítat s procenty a správně rozlišit základ, z něhož jsou procenta počítána, jsou i údaje o X-násobném zvýšení nic neříkající, pokud nemáme doplňující informaci o tom, jaká ‘koncentrace’ čehokoliv způsobuje člověku újmu, nebo jak se zvyšuje pravděpodobnost, že újma může nastat…“ Nikdo totiž nevysvětlil míru nebezpečnosti zvýšené radioaktivity, a k čemu se oněch deset milionů – později statisíců – vztahuje. Už titulek četkařské zprávy byl mírně zavádějící: konstatoval, že se překročila norma, aniž se člověk dozvěděl jaká. Protože mne Pavel Kasík na Technetu upozornil na zajímavý wikipedický graf o Fukušimě, spočítal jsem si z něj, že se možná ten zaměstnanec elektrárny příliš nemýlil. To v případě, jestliže se vyjadřoval v dávkách radiace působících na organismus, sievertech. Když přirozená úroveň (tedy nikoli norma nebo nějaký limit) působení radiace mořské vody je 0,0001 milisievert/ hodinu, a jestliže radiace vody

v reaktoru měla úroveň 1000 milisievertů, neboli jeden sievert/hodinu, pak moje kalkulačka mi ukázala, že je to skutečně desetimilionkrát více. Ano, dostat dávku tisíc milisievertů je životu nebezpečné, i když v této úrovni prý ještě existuje možnost uzdravení. Ale to by tam v té vodě někdo musel strávit celou hodinu. Jak jsem se dočetl na stránkách SÚJB (Státního úřadu pro jadernou bezpečnost), limit pro záchranáře v jaderné elektrárně je v Japonsku 250 milisievertů za rok, v Česku 200 milisievertů za rok. Aniž bychom pracovali v Temelíně, přirozené prostředí do nás dostane ročně ze vzduchu, ze země, z vesmíru 3,2 milisieverty za rok. Letecké posádky na linkách TokioNew York jsou za rok vystaveny radiaci v hodnotě 6 milisievertů, cétéčko hrudníku nás ozáří 6-15 milisieverty. Tohle všechno, možná v odbornější či populárnější formě posvěcené odborníky, bych očekával od novinářů, ke kterým se dostane agenturní zpráva o zvýšené radioaktivitě ve Fukušimě.

Dočtěte si na Médiář.cz

sloupek

Proč se americké te obávají podzimu Proč Milana Krumla

kuste si představit, že rozhodujete o programu nějaké velké televizní stanice a víte, že zaručeně největší množství diváků přilákáte tradiční sportovní nabídkou. Postavíte tedy programové schéma především kolem ní. A pak se dozvíte, že všechno možná bude jinak. Pravděpodobnost, že další sezóna nejvyšší soutěže v americkém fotbalu, tedy nejpopulárnějším sportu v USA, buď nezačne vůbec, nebo že se její start velmi opozdí, je totiž dost velká. Na co se pak budou miliony diváků dívat v neděli odpoledne a večer, je ve hvězdách. Stejně jako to, o kolik peněz na krachu vyjednávání o vyšším počtu zápasů a mzdách mezi hráči a vedením ligy přijdou všichni, kdo jsou na National Football League (NFL) závislí – tedy i televize. Stěží lze takovou situaci našinci nějak přiblížit odpovídajícím srovnáním. Říci, že to je podobné, jako kdyby se nezačal další ročník Gambrinus ligy, by bylo poněkud směšné. Ani hokejová extraliga nemá takové společenské ukotvení, takový

mediální význam a také tak významný finanční efekt jako NFL. Zatím poslední jednání mezi asociací NFLPA sdružující hráče a představiteli NFL se konalo v pátek – bez výsledku. Navíc asociace povolila hráčům, aby podávali individuální žaloby na vedení ligy. Veřejnost celé tahanice (které jsou velmi zjednodušeně řečeno spory mezi milionáři

elevize a miliardáři o to, jakým poměrem si rozdělí peníze ze stále zvětšujícího se balíku, který do NFL putuje) vnímá velmi kriticky, nicméně o tradiční nedělní podívanou nechtějí přijít ani obyčejní diváci, ani stanice, které přenosy z NFL měly nabízet. Mimochodem – pokud bude opravdu další ročník ligy v americkém fotbalu zrušen, týdenní ztráta pro všechny zainteresované bude podle agentury Reuters činit 400 milionů dolarů – je třeba dodat v období od září do února. Podle platné dohody, uzavřené v roce 2006, se o zápasy základní části NFL dělí pět televizních sítí (CBS, NBC, Fox, ESPN a NFL Network). Většina zápasů se koná v neděli odpoledne, ale pro potřeby televize se hrají také nedělní a pondělní večerní utkání. Samozřejmě se vysílá i řada magazínů, všechny zápasy je možné vidět na placených kanálech, prodávají se také práva pro rozhlas a onlinová média. Finále – SuperBowl – patří k nejsledovanějším pořadům v USA. Na únorový přenos na síti Fox se dívalo v průměru 111 milionů diváků, což odpovídá ratingu 46 %

a sharu 69 % (aspoň část zápasu vidělo podle agentury Nielsen 163 milionů Američanů) a stal se nejsledovanějším pořadem všech dob. Fox oznámil už v září loňského roku, že má vyprodáno 90 % reklamního času (síť požadovala za půlminutovou reklamu tři miliony dolarů). Není divu, že představa podzimní sezóny bez NFL stanice děsí. Co se v takovém případě dá dělat? Jistě, mohou očekávat nějakou finanční kompenzaci, ale ta rozhodně nemůže pokrýt ztráty způsobené především rozbitím celého programového plánu. Vždycky je problémem vyplnit náhle uvolněné hodiny vysílání stejně atraktivní nabídkou, a to navíc takovou, která by alespoň částečně mohla oslovit tolik diváků, co sportovní přenos. Práva na americký fotbal jsou sice nejdražší na americkém trhu, nicméně objednávka nových seriálů znamená investovat od jednoho do tří milionů dolarů za 45 minutovou epizodu a především hodně riskovat.

Dočtěte si na Médiář.cz

sloupek

Kam kráčíš, tisková zprávo? U kormidla Ivo Půra

vlivu sociálních médií na PR se toho napsalo spousty. Zásadní proměna. Nové kanály. Naslouchání. Budování důvěry. Konverzace, ale také vmžiku zničená pověst. Tisková zpráva je tu na rozdíl od Internetu a sociálních médií již více jak sto let. Dodnes je novináři dostávají vytištěné na papíře, ve zpravodajských agenturách stále sem tam vyjede z faxu. Internet do světa PR a tiskových zpráv vstoupil stejně jako do světa začínají dominovat nad papírem. Mnozí papíru dávají poslední pomazání. Pokud informuje o vašem klientovi online médium, je dost pravděpodobné, že se čtenář půjde rovnou podívat na jeho stránky. Tam dostáváte příležitost předat další sdělení, ne-li přímo nabídnout danou službu nebo produkt. Online agentury a tvůrci webů rádi hovoří o SEO, optimalizaci pro vyhledávače. Populární výraz.

Také o něm bylo napsáno spousty slov. Ale už málo o tom, jak jeho důležitou součást tvoří PR. Online zpravodajské portály mají obvykle ve vyhledávačích vysoké skóre. Zmínka o vaší značce v online periodiku se tedy počítá. Při tvorbě tiskové zprávy byste ale na obecné zásady SEO neměli také zapomínat. Obsažení klíčových slov

v textu by měl být samozřejmostí. Stejně tak jako umísťování tiskových zpráv na PR portály. Vím, klient takové publikování nebere jako výstup. A správně. To ale souvisí s hlubším problémem PR, jakým je měřitelnost jeho výsledků. Nemusíte v reportu vykazovat, kolik tiskových zpráv vám kde vyšlo 1:1. Jejich umísťování na PR portálech a linkování by mělo být samozřejmostí. Je jen na vás, jak klientovi vysvětlíte, jakou službu mu tím poskytujete. Je běžné, že tisková zpráva obsahuje fotografie. V poslední době i linky na video a audio obsah. V článku z loňského léta se portál Mashable věnuje budoucnosti PR ve vztahu k sociálním mediím. Hovoří se v něm mimo jiné o zcela nové podobě tiskové zprávy. Po multimediální zprávě přichází „sociální zpráva“. Ta v sobě integruje multimediální a „sociální“ obsah. Vedle samotného textu obsahuje tlačítka pro sdílení do jednotlivých uživatelských sítí, náhledy fotografií a přímé linky k jejich stažení, odkazy na zdroje, boiler plate s aktivními

kontakty, logo, předefinovaný tweet, video podcasty a další. Jak taková zpráva vytvořená pomocí nástroje PitchEngine vypadá, se můžete podívat třeba v případě oznámení o novém burgeru s příchutí bourbonu. Jak vypadá tisková zpráva publikovaná v systému PitchEngine Respondenti Mashable z řad amerických PR profesionálů prorokují masivní rozšíření takovéhoto typu zpráv v horizontu pěti let. V Česku jsme ve využívání sociálních médií zhruba o dva roky nazpět. Co se týká jednoho z nejvlivnějších nových médií, Twitteru, tak možná stále na úplném začátku. Ani ne tak ze strany uživatelů a firem jako ze strany médií. Tisková zpráva bezpochyby ještě několik desetiletí přežije ve víceméně tradiční formě. Říkám si, jak bude vypadat má příští zpráva. Možná ji napíšu perem na ruční papír a nechám ji rozvést kurýra na koni.

sloupek

Kérky ve vašem med nebo rovnou celý člo Neztrapněte se Marka Prchala

aždý den se mě někdo ptá, co si myslím o Testovači slev od Slevomatu. Vzhledem k tomu, že z té kampaně nemám žádný určitý pocit, jsem se zeptal já sám několika lidí, jejichž názor považuju za zajímavý. „Ano, je to fajn, líbí se mi to, protože je to dobrá nabídka, kterou bych já využil,“ řeklo mi pár z nich. Teď jsem šel teď v noci domů a přemýšlel jsem, a přiznám se, že jsem se zhrozil. To celé je jen čistá spotřeba. Jasně, vítěz konkurzu bude reportovat své zážitky, takže bude autorem, což celou věc povyšuje zdánlivě kamsi do kategorie tvorba. Jenže, uvědomil si, že tato tvorba je pouze vedlejším produktem, hlavním smyslem je spotřeba. Jako by autorství rehabilitovalo jakoukoli lidskou činnost. Takže mi došlo, že se mi to nelíbí, sláva, konečně mám názor. Degradace člověka na spotřebitele v hlavním pracovním poměru, to je na mě trochu moc. Rok, dva roky předtím bych to považoval za skvělý nápad. Vlastně, za skvělý nápad jsem to považoval už v roce 2004. A teď jsem si konečně uvědomil, o čem tenhle článek bude.

Asi jste četli o kérkách na čele, myslím zprávu, že web nabízí za reklamu vytetovanou na čele 200 tisíc korun. Podobné nápady se objevují už deset let. Vidíte, a já jsem svou, myslím mnohem lepší verzi vymyslel už v roce 2004 a chtěl bych vám teď povědět ten výjimečně silný příběh. Abych se dostal k podkladům z té doby, prohrabal jsem se svou tehdejší

diaplánu, ověk? e-mailovou schránkou, což připomínalo pohled do otevřeného hrobu. Dávné lásky, CVčka, kreslené vtipy Petra Urbana apod. Jelikož jsem to tam nenašel, přitáhnul jsem ze sklepa starý kompl z roku 2005. Tam jsem to taky nenašel. Takže o co tehdy šlo, dám z hlavy. Dostal jsem zkušební zadání od Eura RSCG: vymyslete koncept netradiční BTL komunikace pro novou značku piva, určenou cílové skupině 18-25 let, spíše dražší, prémiové pivo. Tehdy jsem používal kreativní proces, že jsem si sedl do pohodlného křesla s blokem a tužkou a čekal jsem, až mne něco napadne. Dnes bychom řekli „generoval jsem nápady“. Fór spočíval v tom, že jsem z křesla nevstal, než jsem něco měl. Z dnešního pohledu, ano, byl to také nějaký proces. Ale mělo mu předcházet zdrojování, moodboardy, reference atd. To jsem vůbec neřešil, přišlo to až časem. Takže co jsem tehdy dal: kamarádi zrovna založili tetovací a piercingový salon Hell, což mě inspirovalo k myšlence tetování zdarma, ale nikoliv jednotlivých a na čele. To opravdu ne, to člověk vypadá jak blbec, viďte, že vás to taky napadlo? Jak to udělat, abyste nevypadali jako blbec a přitom byli reklamní nosič?

Pronajmete si celý Hell a odjedete s ním na roadshow po celé republice (tuhle galerii si určitě dejte), nebo si pronajmete lokální tetovací studia. V každém větším i menším městě vyhlásíte soutěž o tetování řekněme 5×5 cm zdarma, podle vámi vybraného nebo přineseného motivu. Máteli větší budget, dáte větší rozměr. Fígl je v tom, že my vám k němu přitetujeme ještě miniaturní logo našeho nového piva, které je tak hezké, že vás nejen nebude hyzdit, ale bude vám ještě připadat až příliš malé. Pointa konceptu je samozřejmě v rozhovorech lidí v jejich přirozeném prostředí. Rozhovor jsem si představoval takto: „Hele, mám novou kérku.“ „Ty vole, dobrý. A co to je to malý?“ „To je logo novýho piva.“ „Cože, ty sis nechal VYTETOVAT LOGO? Seš zdravej? (apod.) Ty vole! (apod.) Von si nechal vytetovat logo!“ (haló u stolu, na baru apod.) „Ale vždyť je hezký!“ Atd. Dočtěte si na Médiář.cz

sloupek

Česká televize nesm intelektuální ghetto V síti Milana Fridricha

dyž v roce 2007 zemřel Karel Svoboda, na ČT24 se řešilo, zda by se jeho pohřeb měl živě vysílat. Na jedné straně stála skupina, která tvrdila, že Svoboda byl osobností, která výrazně ovlivnila československou pop music, měl silný životní příběh a lidé by měli mít možnost se s ním skrze Českou televizi rozloučit. Druhá skupina říkala, že pouhý skladatel pop music si takovou pozornost nezaslouží a vysílání jeho pohřbu bude ryzí senzacechtivý bulvár. První názor zněl: ČT je pro všechny a většinová náklonnost se nedá přehlížet. Druhý: ČT si musí držet od masového emočního zájmu striktní odstup. ČT je dle ní exkluzivní zboží, ne společenský magazín. Pohřeb se tehdy vysílal, byl vkusně komentován s následnou debatou a měl na ČT24 vysokou sledovanost. Debata tím ale neskončila, zuří dál. Nejhorší na celém sporu, který bych mohl zkratkovitě pojmenovat jako boj „obyčejného člověka se selským rozumem a citem“ s „povýšeným intelektuálem“ je, že obě

skupiny mají svoji pravdu a není vůle spor jednoznačně rozsoudit. Třeba i kvůli tomu, že debatu o veřejné službě dlouhá léta v ČR dirigovaly zájmy komerčních médií. Před deseti lety Vladimír Železný, tehdy šéf televize Nova, tvrdil, že veřejnoprávní televize by měla vyrábět a vysílat jen to, co se komerci nevyplatí, nechce to dělat nebo to neumí

mí být vyrobit levněji. Podle této logiky by veřejná služba jen čekala na kost, co zbude. Pro intelektuály, menšiny a službu státu. Že by takovou službu málokdo sledoval? Jenom dobře. Veřejná služba se přece nesmí ohlížet na počet diváků. Zásadní otázka zní: má být veřejná služba spíš většinová nebo výběrová, divácky poutavá nebo elitářská? Má sloužit většině nebo jakési malé elitě? Tvrdím, že Česká televize musí být současně a neustále oboje. Vytvořit takový koktejl je složité a v různých obdobích se to daří s různým výsledkem. ČT potřebuje mít většinový program na ČT1, který vytváří identitu veřejné služby s celou rodinou, napříč všemi generacemi. Zároveň musí podporovat umění, kulturu, přinášet nekomerční filmy, divadelní představení a koncerty na ČT2. ČT24 musí být zpravodajským servisem, který plní roli jak v politické, tak ekonomické, regionální a zahraniční oblasti. A ČT4 sport? Přináší ne jedné straně přenosy z českého sportu i dražší světové akce, na které nemají zdejší televize peníze. Dohromady tvoří tato čtyřka pro-

gramů mix pro většinového diváka, samostatně jsou úspěšné různě. I když si ale veřejnou službu takhle definujete a obhájíte, nemáte ani na vteřinu vyhráno. Zaprvé, to ještě nic neříká o tom, že program, který máte teoreticky vykolíkovaný, naplníte správným, tedy dostatečně atraktivním programem. Ano, zdůrazňuji termín atraktivní. Pořady pro děti můžete udělat staromilsky a nekoukatelně, nebo atraktivně. Můžete vybrat divadelní představení, koncerty nebo dokumenty, které jsou poutavé, zajímavé nebo nepovedené a nudné. Vybrat umělecký film, co zaujme dvě stě tisíc diváků nebo jen dvacet. A stejně tak zpravodajství a publicistiku, ČT24 nebo i Události, můžete postavit pro masového diváka s udržením kvality, serióznosti a atraktivity nebo je zabít špatnou dramaturgií. V tuhle chvíli přichází další otazník: Znamená vyšší počet diváků snižující se kvalitu a obsah pořadu nebo kvalita může být zachována i při masovosti? Dočtěte si na Médiář.cz

sloupek

Nejbližší přátele uká co má na rozjezd víc Feed na víkend Elišky Hutníkové

ěžko předem odhadnout, jestli bude geosociální služba pro sdílení fotek Color hodně drahý krok vedle, nebo se z ní stane hit a skutečná webová senzace. Ovšem když chcete něčím upoutat pozornost lidí okolo sociálních médií nebo startupů, nejlepší témata jsou peníze a soukromí. A v obou těchto oblastech se službě Color povedlo vybočit z řady. Ale po pořádku. Pokud vás informace o síti Color minuly, je to takhle… Jedná se o mobilní aplikaci, která dokáže velmi přesně určit vaši polohu. Umožní vám vyfotit a publikovat fotku. Tu pak ukáže lidem, kteří jsou v nejbližším okolí – podle tvůrců maximálně 100 stop (přibližně 30 metrů) daleko. Umí také rozpoznat úhel, pod jakým byl objekt vyfocen, vyhodnocuje úroveň hluku a podle toho a dalších vstupů dokáže určit, kteří uživatelé jsou od vás opravdu jen pár metrů. Zobrazí fotku (a váš profil včetně historie) ostatním uživatelům služby,

kteří se ve vaší oblasti nacházejí a aplikaci si také pustili. Bez ohledu na to, jestli je znáte nebo jestli jste je označili jako přátele. Ano, přesně tak. Tady jde o to soukromí. Přestože můžete uživatele zablokovat, takže své fotky před ním skryjete a už vás neuvidí, jedná se o dosti velkorysé pojetí soukromí na aplikaci, která pracuje s vaší fyzickou polohou.

áže Color – síť, c než Google Služba je to sociální, takže vytváří i nějaké ty sociální vazby. A to výhradně na základě vaší polohy. Čím častěji se dostáváte do blízkosti jiného uživatele, tím je pro vás tato osoba důležitější. Když přestáváte být ve fyzickém kontaktu, váš vztah je pro Color stále volnější a volnější, až se nakonec může takový “zanedbávaný” člověk ztratit. Vidíte také fotky a profily lidí, kteří jsou do 100 stop od člověka, který patří mezi vaše kontakty – přestože vy jste v jejich blízkosti nikdy nebyli. A k těm penězům – začínající projekt (ovšem se zkušenými zakladateli) získal nezvykle vysokou investici 41 milionů dolarů, tedy přes 700 milionů korun. Sami se vytahují, že to je víc, než dostal svého času Google. Color.com prý očekává, že „znovu objeví sociální interakci“. Je to sociální síť převrácená naruby a zase smotaná. Nemůžete tam přidat svého nejlepšího kamaráda, protože třeba žije v Plzni a vy se vídáte jen občas. Přestože podle Facebooku může být člověkem z vaší sítě přátel, který je pro vás nejzajímavější. Color však má potenciál stát se velmi objektivním

ukazatelem toho, s kým se jak často stýkáte – tudíž je taková síť jen založená na jiném druhu vazeb, než jsou společní přátelé či společné “lajky”. Color by také mohla fungovat jako takový obnovovač sociální interakce – postupně prý fotky těch, které často nevídáte, šednou. Jak funguje toto varování, že jste se s někým dlouho neviděli, se mi za pár dní testování nepovedlo ověřit. A samozřejmě se mi ani nepovedlo se s někým seznámit. Několik dní starou aplikaci pravděpodobně zatím používá jen pár lidí zabývajících se technologiemi nebo pracujících v on-line marketingu, které většinou už dávno znám z ostatních obdobných služeb. Umím si ale velmi dobře představit, jak bych si Color užívala, kdyby právě probíhala velká konference na témata související s webem (aby tam bylo hodně takto “postižených” lidí), ve více přednáškových sálech, třeba ve více dnech. Snadno bych zjistila, koho zajímají podobné věci, protože bychom byli často ve stejném sále.

Dočtěte si na Médiář.cz

Server Médiář.cz podporují

Editor Ondřej Aust Informace a tiskové zprávy ke zveřejnění zasílejte na ondrej@aust.cz Dotazy ohledně inzerce směřujte na jana@vyhlidalova.cz Vydává občanské sdružení Médiář.cz Copyright © Médiář.cz 2011