7. - 13. 5. 2011 by Médiář

7. – 13. 5. 2011

Rozhovor s šéfem TV Prima Markem Singerem Praha hostila 2. ročník reklamního festivalu PIAF Třetí přehlídku AppParade vyhrály Androidy Sloupky

Růžička

Rožánek

Kruml

Prchal

Krbec

Zbiejczuk

rozhovor

Vlna federálních sho televize Prima Mare Ondřej Aust 12. 5. 2011

esko Slovensko má talent je moderní Televarieté. Formát na jazyku méně závislý, vysvětluje v rozhovoru pro Médiář.cz generální ředitel televize Prima Marek Singer, proč se na podzim pustí se slovenskou TV Joj do další řady mezinárodní talentové show. Přesto, že čeští diváci teď na jaře odsoudili dva „federální“ projekty k nezdaru. V prvním čtvrtletí 2011 vám meziročně vzrostly tržby o 14 %, vyjádřeno v českých korunách. Vypadá to, jako by vás krize postihla rozhodně méně, než vašeho hlavního konkurenta, televizi Nova. Postihla nás taky, z roku 2008 na rok 2009 jsme také zaznamenali dvojciferný pokles v procentech, až 20 %, jako celý trh. Nicméně už v roce 2010 jste už meziročně na tržbách rostli o 4 %. Těžko se to porovnává situace před krizí a po krizi, vezměte si, že pár let nazpátek existovala jedna Prima, jediný kanál se svým pro-

gramováním, strukturou tržeb. Teď máme tři kanály, jinak velký trh, jiný podíl na něm, nebyla tam jen jedna proměnná. Chcete říct, že část poklesu způsobila fragmentace trhu? Jistě. Byť se to v penězích neprojevilo tolik jako ve sledovanosti. Sledovanost spousty malých kanálů z loňska na letošek rapidně vzrostla, ale na tržbách se to ještě v témže poměru neodrazilo. Nám jako skupině kanálů Prima narostla sledovanost a jak uvádí i naše milá konkurence, majitel Novy CME ve čtvrtletní zprávě, o jedno až dvě procenta jsme jim ubrali. Podíl malých tematických stanic na investicích na televizní reklamu se nezměnil. Naše stanice Prima Cool (odstartovala v dubnu 2009 – pozn. red.) nám rozhodně přinesla na tržbách víc, než nám ubrala fragmentace celého trhu, způsobená vznikem úžeji zaměřených stanic. Celkově jsme z toho vyšli lépe, než na čem jsme byli před digitalizací. Jakou část všech vašich tržeb generuje Prima Cool?

ow opadá, říká šéf ek Singer Na počátku do Prima Cool investovaly značky a firmy cílící na mladší, dobrodružnější diváky. Teď už má takový výkon, speciálně v cílové skupině 15-54 let, kde dosahuje k 5 %, že jsme ho na začátku roku 2011 začali balíčkovat (prodávat společnou inzerci – pozn. red.) s hlavním kanálem. Prima Cool teď dělá 12 % z našich tržeb.

Marek Singer. Foto: TV Prima

Začátkem května jste zveřejnili první údaje o sledovanosti Prima Love, kanálu, který jste spustili 8. března a míříte jím hlavně na cílovou skupinu žen ve věku 15-44 let. Jak hodnotíte podíl 0,64 % na celkové sledovanosti v ČR? Chápu, že to bylo velmi očekávané číslo, ale stejně jako v případě kanálu Prima Cool jsme dali zpočátku i na Prima Love startovací program, než naroste penetrace. Finální programové schéma teprve přijde. Celý rozhovor na Médiář.cz

mobilní aplikace

Třetí přehlídku AppPa pro Android. Zvítězil Ondřej Aust 12. 5. 2011

řetí přehlídku mobilních aplikací českých a slovenských vývojářů vyhrál v úterý 10. května před zaplněným prostorem Hub vývojář Tomáš Zvěřina z Multimedia Atelieru, se svým blikačem pro chodce Night Walker, dílkem určeným pro platformu Android. Zvěřina je v AppParade recidivistou, vyhrál už na první přehlídce loni

v prosinci. Tentokrát díky švýcarské společnosti BlackLex, který investuje právě do mobilního byznysu, obdržel šek na 20 tisíc korun, jako podporu pro další práci. Na druhém místě skončila aplikace Free SMS Sender (Android) vývojáře Michala Vojtíška, třetí byl Dlužníček (Android) tvůrce Davida Vávry. Soutěž nově podpořil také mobilní operátor Vodafone. Ten udělil svou Divokou kartu Vodafonu právě třetímu Dlužníčku. Pro tvůrce to znamená,

Tomáš Zvěřina přebírá první cenu 20 tisíc Kč od Davida Dostála ze společnosti Blacklex. Foto: Médiář.cz

arade ovládly aplikace Night Walker že od mobilního operátora dostane komunikační podporu ve firemním časopisu Čilichili (v tištěné i online podobě), na mobilních portálech Vodafonu, prostřednictvím SMS, MMS a e-mailingu, na webu a stránkách operátora na Facebooku a Twitteru. Vodafone rovněž vypsal dlouhodobou soutěž o Společensky prospěšnou aplikaci pro mobil, v níž mohou vývojáři získat podporu pro aplikaci s rozpočtem až 300 tisíc korun. Uzávěrka přihlášek je 31. srpna 2011.

Věrný partner AppParade, výrobce mobilních telefonů Nokia, který podpořil už druhou přehlídku, věnoval i tentokrát vylosovanému hlasujícímu divákovi chytrý telefon Nokia C7. První tři soutěžící a několik vyslosovaných diváků získalo také ceny od pořadatele zářijové konference Web Expo.

Podrobnosti na Médiář.cz

Igor Šmerda z Nokia Česká republika losuje, kdo z diváků získá chytrý telefon Nokia C7.

Foto: Médiář.cz

reklamní festival

Grand Prix na pražsk izraelská pobočka Yo Ondřej Aust 12. 5. 2011

rand Prix, hlavní cenu na mezinárodním reklamním festivalu PIAF v Praze získala agentura Shalmor Avnon Amichay / Y&R Interactive Tel Aviv, za projekt „Get Tested“, zaměřený na povědomí a prevenci před nemocí AIDS. V každé z kategorií se mohla zvolit zlatá, stříbrná a bronzové kampaně. Zlato ale porota 19 odborníků udělila jen v šesti případech. Jejich výčet následuje. Využití redakčního obsahu: Get Tested Project značka: Aids Awareness, agentura: Shalmor Avnon Amichay / Y&R Interactive Tel Aviv Izrael

Kreativní využití technologií: Google Analytics as our Media značka: Analytics.sk, agentura: TRIAD Advertising, Slovensko Bleskový zásah: Women For Sale značka: Task Force on Human Trafficking, agentura: Shalmor Avnon Amichay / Y&R Interactive Tel Aviv, Izrael Vyprávění příběhu: The Digital Story of the Nativity značka: Excentric, agentura: Excentric Portugalsko Stát jako zadavatel: Kiko and the Hand zadavatel: The Council of Europe, agentura: Grey Amsterdam, Nizozemsko Nejlepší pivní reklama: The Entrance značka: Heineken, agentura: Wieden+ Kennedy Amsterdam, Nizozemsko Kompletní výsledková listina a vítězné kampaně na Médiář.cz

kém PIAF získala oung & Rubicam Nejlepší pivní reklama na PIAF byla Heineken, hlasující na Médiáři zvolili Kladrubské koně

Hlasování o nejlepší pivní reklamu probíhalo i na Médiáři. Stovka hlasujících preferovala domácí tvorbu, za nejlepší zvolila televizní spot „plzně“ Kladrubské koně.

Nejlepší pivní reklamou na PIAF 2011 byla porotou 19 odborníků zvolena globální kampaň The Entrance (Vstup) značky Heineken, která měla premiéru právě v tomto týdnu v rámci festivalu v Praze. Jde o první práci agentury Mark BBDO pro klienta Plzeňský Prazdroj, který loni po dlouholeté spolupráci s Leo Burnettt změnil reklamní agenturu. Druhá skončila reklama Budvaru s hokejovou tématikou, třetí Carlsberg. Celé pořadí a všechny kampaně na Médiář.cz

lidé

Z ČT po pár měsících odchází šéfdramaturg ČT1 Michal Wondreys Ondřej Aust 12. 5. 2011

o necelém půlroce končí v jedné z klíčových funkcí veřejnoprávní televize Michal Wondreys, šéfdramaturg programového okruhu ČT1, nejsledovanějšího ze všech čtyř kanálů České televize. „Pan Michal Wondreys končí v České televizi dohodou,“ potvrdil Médiáři mluvčí ČT Ladislav Šticha. Wondreys předtím působil jako producent seriálu Comeback, původní situační komedie komerční televize Nova. Ta nyní o středách uvádí poslední premiérové díly divácky úspěšného cyklu. Wondreys letos nastoupil do týmu Radana Dolejše, výkonného ředitele ČT1. Také Dolejš dřív pracoval pro Novu, na přelomu minulých dvou dekád, jako dramaturg zábavních pořadů a estrád. Působil také v kapele Šlapeto. Wondreyse Dolejš angažoval v lednu, jak řekl mluvčí televize Šticha. Proč Wondreys odchází, nezveřejnil. „Podrobnosti k pracovně-právním vztahům nezveřejňujeme,“

Michal Wondreys. Repro: ceskatelevize.cz uvedl. „Komentář nemáme žádný. To je interpersonální záležitost firmy a nebudeme to nijak komentovat,“ odpověděl na opakovaný dotaz.

lidé

Roman Gallo pomůže časopisové Sanomě s přerodem v digitální firmu Ondřej Aust 12. 5. 2011

ediální dům Sanoma Media Praha chystá proměnu svých aktivit. Konzultační a odbornou podporu svěřila firma společnosti GalloMultiMedia, firmě bývalého autora projektu a následně šéfa PPF Media Romana Galla. Ten předtím spoluzakládal portál iDnes.cz, vedl Hospodářské noviny, stál u zrodu Aktuálně.cz a přerodu Vltava-Labe-Press v multimediální firmu. Vedení Sanomy si od Gallem vedené transformace slibuje zvýšení ekonomické efektivity, a také výrazné úspěchy na trzích digitálních médií. „Je zřejmé, že v dnešním, rychle se měnícím světě, je zapotřebí proměňovat se s ním. Předpokládat, že to, co dělalo firmu úspěšnou v minulosti, platí i pro její budoucnost, je naivní a nebezpečné. Schopnost inovovat je klíčem k budoucímu úspěchu nejen ve vydavatelském byznysu,“ prohlásil generální ředitel mediálního domu Josef Havelka. Za GalloMultiMedia bude spolupráci se Sanomou zastřešovat zakladatel společnosti Roman Gallo. „Proměně bude předcházet personální

Roman Gallo. Repro: editorsweblog.org audit a detailní analýza současného fungování jednotlivých titulů. Následně navrhneme kroky, které povedou k ještě větší efektivitě provozu redakcí mediálního domu a k jejich multimediálnímu nastavení, které pomůže otevřít nové zdroje příjmů,“ přiblížil. GalloMultiMedia jako konzultační společnost poskytující poradenské služby v různých oblastech mediálních aktivit.

Dočtěte si na Médiář.cz

internet

Vydavatel Studenta.cz investuje „víc než milion“ do Jízdomat.cz Ondřej Aust 11. 5. 2011

ydavatelství studentského magazínu Studenta se dohodlo na vstupu do projektu na zprostředkování spolujízdy Jízdomat.cz, který je jedničkou českého trhu na zprostředkování spolujízdy. Výše investice přesahuje 1 milion korun. Vydavatelství Studenty, firma TA Promotion International měla předloni ztrátu 42 tisíc, v roce 2008 zisk 29 tisíc, v roce 2007 ztrátu 18 tisíc, v roce 2006 ztráta 2 tisíce korun. Uvádí to ve svých účetních závěrkách. Její kumulovaná ztráta za první čtyři roky tedy činila rovných 33 tisíc korun. Kde na milionovou investici vzala? „Investici ovlivnil poměrně úspěšný hospodářský výsledek 2010, kdy jsme jednak pocítili doznívání ekonomické krize, ale především se nám podařilo zvolit správnou strategii online – rozjeli jsme marketingové aktivity na Facebooku (FacebookExpert.cz) a investovali i do online podoby magazínu – studenta.cz. Zčásti ale byla investice

hrazena i z cizích zdrojů,“ sdělila na dotaz Médiáře zástupkyně firmy Alžběta Pavlínová. „Studenta se tak snaží rozšířit portfolio svých služeb pro studenty vysokých škol, Jízdomat.cz si od spojení slibuje zajištění potřebné propagace mezi vysokoškoláky,“ plánují provozovatelé obou služeb. Podle provozující firmy Vergilio má Jízdomat.cz měsíční návštěvnost kolem 20 tisíc návštěv. Registruje přes 4400 uživatelů, necelou polovinu tvoří řidiči s autem nabízející spolujízdu. Díky spojení se Studentou očekává zvýšení počtu registrovaných uživatelů Jízdomatu na 20 tisíc do jednoho roku. Tištěný náklad magazínu Studenta je 60 tisíc kusů (ověřuje kancelář ABC ČR), jeho online verze Studenta.cz má měsíčně 80 tisíc návštěv. Jízdomat.cz založil se svými kolegy student VŠE Jan Mittner. Provozující firmu Vergilio vlastní spolu s Radkem Netouškem.

Dočtěte si na Médiář.cz

data

Sledovanost televizí Nejsledovanější televizní pořady od 2. do 8. 5. 2011* titul

kanál

% národa

Ordinace v růžové zahradě 2 (čtvrtek)

Nova

22,3

milionů diváků 1,97

Česko Slovenská SuperStar II (neděle)

Nova

21,2

1,87

Finsko - Česko (středa)

ČT1

18,8

1,65

Česko - Slovensko (pátek)

ČT4

16,1

1,41

Česko - Rusko (neděle)

ČT4

14,5

1,28

Četnické humoresky

ČT1

14,1

1,25

Ulice (úterý)

Nova

13,5

1,19

Všechno nejlepší

ČT1

12,6

1,11

Tisíc a jedna noc (úterý)

Nova

11,6

1,02

Kriminálka Las Vegas (čtvrtek)

Nova

11,4

1,00

* Bez zpravodajských pořadů. Diváků starších 15 let. Zdroj: ATO-Mediaresearch via ZenithOptimedia

Nejmedializovanější témata Nejmedializovanější témata 18. týdne 2011 (2. – 8. května) Podle počtu příspěvků věnovaných jednotlivým kauzám celostátní deníky

TV a rozhlas

313

Smrt Usámy bin Ládina

455

357

MS v ledním hokeji 106

Dění v arabském světě 0

100

144 200

týdeníky

150

775 513

8 300

celkem

258 400

500

600

700

800

Sledovaná média: celostátní deníky (Haló noviny, HN, LN, MF Dnes, Právo), TV a Rozhlas (ČRo, ČT , TV Nova, Prima TV, Impuls, Frekvence 1), týdeníky (Respekt, Reflex, Týden).

sloupek

I Gott se do reklamy zlákat dá dá dá… Reklamní blok Dana Růžičky

eklamní blok otevřeme nejdůležitější zahraniční kampaní minulého týdne: Celou akci – likvidaci nejhledanějšího teroristy i následnou mediální kampaň – prý neřídil Barack Obama (jak se dalo ostatně čekat), ale docent Chocholoušek, který proslul svým uměním dělat z lidí blázny. Barack Obama, v jeho dobře zinscenované hře, držel prst na spoušti – i když jen na dálku. Stal se snajprem, který bez milosti odpráskne zlo, ať se ukrývá kdekoliv. Trochu mne to mrzí. Nejsem sám, kdo by rád poznal Usamu bin Ládina, tohoto pozoruhodného člověka, trochu blíž. Ať tak či onak, jeho osoba i její činnost zůstane i nadále opředena tajemstvím a dozvíme se o něm už jen další mediální bludy. Zůstane jen pár autentických záběrů, jako třeba tento: Klip si pusťte na Médiář.cz

Z domova: Říká se, že na každou svini se vaří voda. Také by se dalo říct, že na každého herce/celebritu čeká nějaká ta pěkná reklama. Také se říká, že napřed vyděláváte vy na jméno a potom vydělává jméno na vás. Reklamní blok obohatil nový spot na ledový čaj Aquilla Team.

y Prezidenta České republiky v ní hraje Karel Gott. Klip si pusťte na Médiář.cz

I ty, Gotte? dalo by zvolat. Ale proč ne? Jiří Macháček, Jan Kraus, Era Holubová (to není překlep, to je vtip…), Karel Roden, Ivan Trojan, Václav Havel a Zdeněk Svěrák (oba se vyskytli v reklamě na Respekt, která se tvářila jako něco víc, než reklama, ale co jiného by to asi bylo, že?), Bolek Polívka, Miroslav Donutil a tak dále. Mnozí již opakovaně a pro různé produkty. Seznam by mohl pokračovat a jistě ještě pokračovat bude, ale moc adeptů na zpeněžení svého jména už u nás nezbylo. Naposledy se k nim přidal i Karel Gott. (Sportovce do tohoto seznamu nezahrnuji, protože ti nemají od přírody žádné zábrany a vše je jen otázka nabídky a poptávky a také na dohodě s jejich sportovními agenturami a agenty).

Nevím, proč Karel Gott hraje prezidenta. Nevím, zda vůbec má zapotřebí někoho hrát. Lépe řečeno, jestli to má zapotřebí a kde je jeho tzv. bod tání, je jeho věc, ale otázka zní, jestli je vůbec správné, aby někoho hrál? Když chci využít celebritu, tak pro to, co umí nejlépe, a pro to, čím je. Kvality a hodnoty své značky (jména) může spojit s mou značkou či produktem. Víme, že Karel Gott, kdyby byl prezidentem, byla by s ním sranda a pil by čaj Aquilla. Možná by i používal kloubní výživu Proenzi, ale o tom asi až někdy příště…. Trochu závidím. Vím totiž, že v agenturách trpí kreativci obsesivní touhou použít svou vysněnou celebritu v reklamě. Jenom u nás vzniklo kdysi bezpočet konceptů a nápadů, kde hrál hlavní roli Karel Gott. Nikdy k tomu nedošlo. Ani k poptání, myslím, nedošlo, protože se koncepty do fáze realizace nikdy nedostaly. Také jsme často slyšeli „Ten? Chachá, na toho nemáme…“

Dočtěte si na Médiář.cz

sloupek

Nehospodárné noviny Sečteno a podtrženo Filipa Rožánka

deněk Bakala je miliardář, filantrop a od podzimu 2008 také majitel Hospodářských novin. Na jednu stranu si tento deník kupuje stále méně lidí, na druhou stranu vydavatelství cpe plnými hrstmi peníze do jednorázových projektů s nejasným cílem. Takovým příkladem je aplikace Hospodářských novin pro iPad. Denně ji používá pár stovek lidí, nenabízí nic zvláštního, ale její půlroční vývoj stál půl milionu korun. Cenu během své prezentace na Internet Advertising Conference prozradila zástupkyně vydavatelství na odchodu Andrea Tomšů. Při rozhodování, jestli má vůbec smysl Hospodářky pro iPad vyvíjet, šly stranou všechny argumenty proti. Zdeněk Bakala jednoduše miluje produkty společnosti Apple (podle Tomšů je doslova „Apple lover“), takže vydavatelství dostalo vývoj aplikace v létě loňského roku příkazem. Podle Tomšů se ze stejného důvodu objeví na iPadu i další vybrané tituly Economie. Respekt už iPadovou aplikaci představil v pondělí.

S nadsázkou lze tedy říct, že je Bakala ochoten zaplatit půl milionu za to, aby si na svém iPadu mohl přečíst Hospodářské noviny. Filantropie nemusí mít racionální jádro. Ale i tak to připomíná známý vtip o miliardářovi, kterého manželka požádala, aby koupil čínu. Na dotyčné aplikaci není vidět, že Hospodářky měly k dispozici

„určité interní know-how“ britských Timesů (ve kterých se prý o iPadovou aplikaci stará 36 lidí). Není na ní ani poznat, že tvůrci znají aplikace západních médií, ačkoliv sama Andrea Tomšů ukazovala řadu výborných příkladů. Spíš si řeknete, že tohle najdete jinde taky, tak proč si instalovat zrovna tento program. Je to hezká hračka, ale v poměru cena/ výkon dost drahá. Takový technologický rozmar samotnému deníku mnoho nepřinese, zvlášť když obchodní model stojí a padá s tím, jak dlouho bude Raiffeisenbank aplikaci sponzorovat. Bolestně chybí čtenářský model - ale možná ze mě mluví člověk, který obtížně hledá využití pro tabletové aplikace deníků jako takové. Chci-li rychlé informace, vylovím z kapsy mobil a mám je. Nepotřebuji-li rychlé informace a chci si jen tak číst, projdu si webové stránky. Ale nemusím kvůli tomu spouštět zvláštní aplikaci. Nestačí mít digitální strategii. Musíte mít obchodní strategii, jejíž součástí je i digitální obsah. Proto mě překvapuje, s jakou lehkomyslností zrovna majitel Economie nechává vyrábět aplikace, které „prostě

chce“. Tu sumu mohly Hospodářky využít účelněji, určitě by se hodila při předělávání iHNedu. Z vnějšího pohledu nepůsobí digitální aktivity HN moc provázaně, přitom polykají velké peníze. Jako by vydavatelství metodou pokus-omyl zkoušelo, co by mohlo v digitálním světě zabrat. Návratnost půlmilionové investice je v zemi se zhruba 20 až 40 tisíci prodanými iPady dlouhá, dost možná delší, než existence tištěných Hospodářek. Prodaný náklad HN se podle údajů ABC ČR během posledních tří let propadl z průměrných 58 tisíc výtisků denně na 42 tisíc. Pokud by si podobnou křivku vývoje udržel i nadále, budou do několika let papírové Hospodářky historií. Po prvotním velkém zájmu klesl počet instalací iPadové aplikace Hospodářských novin na nějakých 200 týdně. Těžko přitom říct, jestli jsou to uživatelé, kteří Hospodářky znají a chtěli je mít i v tabletu, nebo jsou to jen geekové, kteří experimentují.

Dočtěte si na Médiář.cz

sloupek

Proč by měli novinář oddělovat „slyšel jse Proč Milana Krumla

ten nejdůvěryhodnější svědek může podat zkreslené nebo nepřesné informace. Není žádným tajemstvím, že účastníci nějakého děje mají tendenci popisovat zpětně to, co viděli na vlastní oči pod dojmem emocí, ale i následného hodnocení, které slyšeli nebo četli. Jsou případy, kdy jsou média závislá pouze na takto zprostředkovaných informacích – pak by měla být velmi opatrná, jak s nimi naloží. To se týká i materiálů, u nichž se předpokládá osobní svědectví autora – novináře. V Německu byly nedávno udělovány Ceny Henryho Nannena. Novinářské ocenění pojmenované po dlouholetém vydavateli a šéfredaktorovi týdeníku Stern (zemřel v roce 1996) patří u sousedů k prestižním. O to větším překvapením bylo, když se letos porota rozhodla jednomu z oceněných, redaktorovi zpravodajského magazínu Der Spiegel, Renému Pfisterovi, cenu za nejlepší reportáž zpětně odejmout.

Pfister napsal pro hamburský týdeník pozoruhodnou reportáž o bavorském premiérovi a předsedovi CSU Horstovi Seehoferovi. Text nesl název „U řídícího pultu“ a autor v něm pracoval s paralelou mezi Seehoferovým řízením bavorského státu a jeho oblíbeným koníčkem – modelovou železnicí. Kvalitu textu nelze zpochybnit – ono srovnání je

ři em“ a „viděl jsem“ brilantně zpracované a pro čtenáře, který se hlouběji zajímá o politiku velmi přínosné. V čem je tedy problém? Autor reportáže v podzemí Seehoferova venkovského domu, kde je zmíněný model železnice umístěn, totiž nikdy nebyl. Zdálo by se, že věc je jednoznačná. Novinář popsal něco, co sám neviděl a tudíž odebrání ceny by bylo oprávněné. Jenže tak jednoduché to ve skutečnosti není. Reportáž není postavena na prohlídce zmíněné železnice a autor v ní také netvrdí, že by ji absolvoval. Podstatou textu jsou rozhovory s politikem, analýzy jeho rozhodování a podobně – a ty si Pfister nevymyslel, ani se nedopustil nějakého nepřípustného zkreslení nebo zjednodušení. Reportér Spiegelu řekl v rozhovoru pro berlínský deník Tagesspigel, že jeho reportáž je založena na četných rozhovorech se Seehoferem. „Věnuji se jeho osobě už od roku 2004 a za ta léta mi vždycky znovu a znovu vyprávěl o své modelové železnici,“ řekl novinář. Podle něj reportáž nevyvolává u čtenáře dojem, že by v nějaké konkrétní situaci byl s bavorským premiérem ve sklepě jeho domu a hrál si s vláčky.

Jeho kolega ze Spiegelu Mathias Müller von Blumencron se ho rovněž zastal: „Jeho zdroji byly osobní rozhovory s Horstem Seehoferem, dále dva kolegové ze Spiegelu, kteří Seehoferovu místnost s modelovou železnicí navštívili a konečně archivní materiál, v němž byla tato železnice podrobně popsána a zdokumentována,“ řekl zmíněnému deníku. Autor podle něj udělal snad jen tu chybu, že měl jednoznačně napsat, že na místě osobně nikdy nebyl. Existují ale i jiné pohledy na věc. Oscar Tiefenthal, vedoucí Evangelické školy pro novináře v Berlíně, řekl pro agenturu epd: „Reportáž jako žánr je založená na osobním prožitku, nikoli na tom, co autor slyšel. A k tomu je bezpodmínečně nutné být na místě. Ten, kdo Pfisterovu story četl, si musel automaticky pomyslet, to je skvělé, že se ten člověk dostal k Seehoferovi do sklepa. Tak to ale bohužel nebylo. Pfister sice napsal hezkou a přesvědčivou věc, ale ne reportáž, za kterou by měl být oceněn.

Dočtěte si na Médiář.cz

sloupek

PIAF 2011: know-how za mega, Neztrapněte se Marka Prchala

enhle článek je převážně pozitivní, tak asi nebude mít takový share jako ty, v nichž se mi dělá zle z reklamy. Spokojený člověk řekne třem přátelům, nespokojený osmi. Klíčem tedy je čtenáře naštvat, pokud možno třetí osobou či jevem, nikoliv sám sebou. No, takže tohle čtenářský hit nebude. Nicméně mám dojem, že jsem získal za nulu a trochu networkingu know-how v hodnotě nejméně 50 tisíc korun. Na festivalu reklamy a konferenci PIAF jsem byl jako novinář, což je malý rozkošný podvůdek. Ve skutečnosti nejsem novinář, i když píšu od svých šesti let. Novinařinou jsem nevydělal za posledních asi deset let ani korunu. Ve skutečnosti používám název pozice Idea Maker, což znamená, že mám nápady, které ale označuju jako koncepty. Je to trik, ale zároveň koncept znamená domyšlený nápad. No, takže jsem získal

za svou tvorbu vstup, nikoliv ovšem tašku s materiály, ta byla vyhrazena pro partnery. S kamarádkou Ladou jsme si celý obsah prohlédli a domluvili se, že si jej nasdílíme. Ovšem zbyl na mne jen leták Veolia a program festivalu. Stačilo to. Zbytek (blok, časopisy Marketing & Media a nový časopis

bloček si ukradnete o reklamě Mem a 2x vynikající Nespresso) jsem šlohnul. Asi tak v půl šesté, když jsem šel včera potřetí na PIAF, se mi zdálo, že mám reportáž už skoro vymyšlenou a že materiálu by bylo nejméně na tři články. Možná jsem měl začít psát hned, příště to asi udělám. Poslední bod programu mě totiž totálně rozhodil. Z celého pásma se mi totiž povedlo pochopit pouze jeden spot, a sice klasicky Axe. Přitom z celého dne jsem pochopil hodně věcí a nejvíc z nich na workshopu Brand Academy. Původně jsem doufal, že to bude příležitost pro malý flamewar, popis workshopu byl natolik obecný, že jsem doufal v kritický článek a větší share. Leč chyba. Workshop Lucie a Milana pojednával o prodeji „kreativních nápadů“. Měl poněkud pomalý start a pak se mi povedlo se poprvé emocionálně vybudit, totiž, když přišla na přetřes originalita. Podle mne originalita nerovná se kreativita, originalita není nezbytnou

vlastností kreativity a představa, že mám myšlenku, kterou nikdy nikdo jiný neměl a neztvárnil, je v propojeném světě poněkud scifi. Vždyť stačí, aby dva podobně uvažující jedinci zpracovali podobným způsobem několik podnětů, a dojdou k totožnému řešení. Originalita je jen krásný sen. Zejména pro obor reklamy, v němž jsme zvyklí uvažovat určitým způsobem. Než se mi povedlo reagovat, přišlo několik klíčových témat, která bych si sám pro sebe rád rozebral už třeba před deseti lety, kdybych tedy měl potřebný náhled. Tak třeba: Jste agentura a na prezentaci u klienta se mimo lidí, které znáte, objeví nový člověk, klidně jejich nadřízený, kterého neznáme, a chová se nepředvídatelně. Jak se máte zachovat vy? Vědět tuhle jednoduchou poučku, povedlo by se mi možná za deset let vydělat o řád víc. Kde jsem mohl být dneska? Možná bychom se ale spolu vůbec nebavili prostřednictvím této populární rubriky.

sloupek

Opravdu se vám nep regulace obsahu? Čtrnáctideník Pavla Krbce

minulém článku pro Médiář. cz jsem věštil, jak nás v onlinu v následujících letech „semele“ umělá inteligence a jak naše soukromí bude pod stále větším tlakem. Většina argumentů, kterými jsem strašil, byla navázána na enormní technologický pokrok spojený s internetovou revolucí. Dnes se zaměřím na jinou hrozbu, s kterou máme v naší zemi dlouholeté zkušenosti – snahu politiků rozhodovat o tom, co smíte a nesmíte vidět. S malou přestávkou u nás byla cenzura a „regulace obsahu“ (tyhle dva termíny se mi prostě pletou) zahnízděná velmi pevně po celou dobu od roku 1938 až do změny režimu v roce 1989. Dokonce ani první republika neměla, co se týče cenzury, úplně čistý štít. Západní demokracie si s regulací obsahu ve srovnání s námi jen pohrávaly, ale i tak „spáchaly“ několik excesů, nad kterými dnes zůstává rozum stát. Ve Velké Británii se dařilo brzdit publikaci knihy Milenec lady Chatterleyové až do roku 1960!

Nakladatelství Penguin Books se o právo publikace muselo nakonec soudit. Dnes je tato knižní klasika, alespoň doufám, dostupná ve všech lépe vybavených středoškolských knihovnách. Tisku se i díky tomuto případu podařilo posunout hranici svobody slova zase o kus dál a dnes ukazuje, že žádného regulátora ke svému fungování nepotřebuje.

příčí Největším novodobým hřištěm pro evropské regulátory je bezesporu televize. Jedním z nejznámějších příkladů televizní cenzury v západní Evropě je italský případ Le lene z roku 2006. Reportéři tehdy odebrali pod záminkou pudrování pro televizní interview vzorky kožních buněk zhruba padesáti poslancům. Po analýze na stopy drog odhalili reportéři 12 uživatelů marihuany a 4 kokainisty. Když poslanci zjistili, co se chystá, podařilo se jim odvysílání pořadu navždy zablokovat. Není ani divu, že podobné reportéry mají politici všech zemí chuť krotit a držet zkrátka. Evropská unie regulovala televizní obsah svoji direktivou „Televize bez hranic“ z roku 1989. Nástup internetu, rozšiřování vysokorychlostního připojení a tedy i videoportálů zamotal v roce 2005 evropským legislativcům hlavu. Najednou se začalo zdát, že televizní vysílání dokáže prostřednictvím robustních internetových protokolů šířit skoro každý. GNU revoluce přinesla serverové technologie, které pro šíření videa nepotřebovaly extrémně drahé počáteční softwarové investice. V tu chvíli

bylo v Bruselu jasné, že není možné mít „utažené šrouby“ pro klasické televizní vysílatele a současně nechat svobodně podnikat online televize, případně videoportály. Technologie dnes umožňují, aby se milovník přírodních pořadů s IP kamerou za zhruba pět tisíc korun stal sám producentem, programovým ředitelem i broadcasterem celosvětové reality TV o životě poštolek. Stačí namířit kameru na hnízdo poštolky, která žije na jeho balkoně. Programové schéma bude sice hodně omezené, ale svoje diváky si určitě najde. Vysílání reality TV začne v 8.00 videostreamem, který z kamery náš přírodovědec publikuje na webové stránce, a během denní doby do 20.00 bude vysílat přímý přenos z poštolčího hnízda. Pak se světelné podmínky zhorší natolik, že laciná kamera už nic neuvidí, a tak od 20.00 do 22.00 následuje sestřih nejlepších momentů z předchozích dní. Od 22.00 do půlnoci bude následovat předtočený pořad o páření poštolek.

Dočtěte si na Médiář.cz

sloupek

První máj v Brně, na Twitteru a v Česk Feed na víkend Adama Zbiejczuka

in Ládinova smrt se objevila na Twitteru dříve než v klasických médiích, operaci zaznamenal – aniž by si toho nejprve byl vědom – i jeden uživatel v pakistánském Abottabádu. Zatímco v USA si novináři plně uvědomují sílu Twitteru, u nás je zastoupili občanští žurnalisté. Kdy? Na prvního máje v Brně, když se účastnili blokády pochodu Dělnické mládeže. A pokrytí události tradičními médii – zejména reportáž na ČT – je pěkně nadzvedlo. Zatímco i v našich končinách si můžete přečíst o tom, jak se na Twitteru objevila zpráva o Usamově smrti dříve, než o ní informovala například CNN, a určitě se najdou Češi i mezi těmi více než sto tisíci nových followerů Sohaiba Athara, které získal, když se ukázalo, že nevědomky tweetoval „live“ o průběhu operace. Ovšem u nás byla natolik brzká ranní hodina, že klasická média – ač relativně pomalá – byla rychlejší než dav na Twitteru. Jenže zatímco v případě zprávy o smrti nejhledanějšího teroristy médiím Twitter extra nepomůže, upo-

zorňuji na docela jiný, domácí případ, kdy se ukázalo, jaká škoda je, že se čeští novináři Twitter dosud nenaučili používat. Respektive – někteří ano, ale ti byli na místě „sami za sebe“. Co mám na mysli? Prvomájové události v Brně. Je již smutnou tradicí, že do Brna se na svátek práce sjíždí pravicoví radikálové. Někdy se povede demonstraci rozpustit, někdy dojde

ké televizi na demonstraci síly a šarvátky, vždy je to pro normálního člověka znepokojující pohled na nenávistná hesla a parodii na vlastenectví. Ani letos tomu nemělo být jinak: město se sice snažilo pochod nepovolit, ale neuspělo a radikálové si naplánovali projevy do parku na kraji centra města, po kterých měl následovat pochod vedoucí místy, kde žijí zejména Romové. Oficiální důvod svolání pochodu byl „Proti invazi cizích pracovníků a exodu našich lidí“, nicméně každý si mohl udělat obrázek sám – hesla byla jasná: „USA, Izrael, táhněte do pekel,“ „národní – sociální“ a samozřejmě nechybělo ani obligátní „Čechy Čechům“. Letos se ovšem proti této iniciativě nepostavili jen anarchisté nebo další skupinky, které má většina populace zaškatulkovány jako extremisty s opačným znaménkem. Speciálně po událostech ve Vítkově a potom, co v Krupce podobný pochod policie umožnila a rozehnala náboženské shromáždění, přetekla mnoho lidem trpělivost. Iniciativa Brno blokuje vystupovala jednoznačně apoliticky a mezi odpůrci pochodu pravicových radikálů se potkalo velmi široké spektrum lidí – stu-

denti, lidé středního věku i důchodci, Romové, Češi i cizinci, zelení, levičáci i konzervativci. Ostatně, různorodost účastníků je dobře vidět například v jedné z fotogalerii (komentáře pod článkem jsou jen pro otrlé). Sám jsem po skončení ekumenické bohoslužby odešel a blokády se neúčastnil – a i proto jsem chtěl mít představu, co se na místě děje. Nejprve jsem zkusil ČT24 – ale tam jsem mohl poslouchat, jak se zahradničí ve městě. iDnes mělo on-line zpravodajství, ale popravdě řečeno jsem se tam moc nedozvěděl, můžete se podívat sami do archivu. A tak jsem se podíval na Twitter – a to byl ten správný krok. Celá akce totiž probíhala na Twitteru, vesměs s hashtagem #brno. Během odpoledne se tam objevilo více než 200 tweetů, které popisovaly průběžně situaci. Šlo ale o komentované zpravodajství – nejúspěšnější „hlášky“ se dočkaly řady retweetů (často také doplněné fotkou, rovnou nahranou na net – jako tato „zkuste to s láskou„).

Dočtěte si na Médiář.cz

Server Médiář.cz podporují

Editor Ondřej Aust Informace a tiskové zprávy ke zveřejnění zasílejte na ondrej@aust.cz Dotazy ohledně inzerce směřujte na jana@vyhlidalova.cz Vydává občanské sdružení Médiář.cz Copyright © Médiář.cz 2011