KníŽe VáclaV sVatý emáme pramenů dějinných, z nichž bychom si mohli učiniti představu, jaké byly v Čechách po-
měry v době, kdy se bratru panujícího knížete spytihněva Vratislavovi narodil r. 907 nebo 908
syn Václav.
Zdá se, že byly Čechy na počátku X. století
rozděleny na území podle národů tam obývajících, každé to území pak obsahovalo několik
knížetství. Čechové přebývali uprostřed země v knížetstvích
pražském a kouřimském, na východě byli chorváté, z jejichž hradů jsou známy chrudim a Hradec. na jihozápadě bydlel asi národ, k němuž patřili také Dúdlěbi a jehož území obsahovalo asi
šest knížetství s hrady chýnovem, Dúdlěby, netolici, Prachní,
Plzní, Žatcem. Od severu přistupovaly větve srbské, chebané, ljutoměrici, Děčané, lemuzi. nebylo možno dosud zjistiti,
náležela-li knížata pšovská (jichž hrad Pšov slul později Mělník)
k Čechům či k srbům.
Jako na pomezí, tak i uvnitř země se rozkládaly širé hvozdy
a jimi oddělena byla většinou sídla jednotlivých kmenů. Možno souditi, že všeho obyvatelstva v Čechách nebylo tehda víc než asi půl
milionu duší. Blízkost rozsáhlé říše germánské, jejímž vládcům
vlastní byla rozpínavost a výbojnost, pobádala jednotlivé kmeny v Čechách pro záchranu k soudržnosti.
Zdálo se, že bude pro Čechy výhodné přimknutí k říši Velko-
moravské, ale po vpádu Maďarů na Moravu bylo na knížatech 7