KníŽe VáclaV sVatý emáme pramenů dějinných, z nichž bychom si mohli učiniti představu, jaké byly v Čechách po-
měry v době, kdy se bratru panujícího knížete spytihněva Vratislavovi narodil r. 907 nebo 908
syn Václav.
Zdá se, že byly Čechy na počátku X. století
rozděleny na území podle národů tam obývajících, každé to území pak obsahovalo několik
knížetství. Čechové přebývali uprostřed země v knížetstvích
pražském a kouřimském, na východě byli chorváté, z jejichž hradů jsou známy chrudim a Hradec. na jihozápadě bydlel asi národ, k němuž patřili také Dúdlěbi a jehož území obsahovalo asi
šest knížetství s hrady chýnovem, Dúdlěby, netolici, Prachní,
Plzní, Žatcem. Od severu přistupovaly větve srbské, chebané, ljutoměrici, Děčané, lemuzi. nebylo možno dosud zjistiti,
náležela-li knížata pšovská (jichž hrad Pšov slul později Mělník)
k Čechům či k srbům.
Jako na pomezí, tak i uvnitř země se rozkládaly širé hvozdy
a jimi oddělena byla většinou sídla jednotlivých kmenů. Možno souditi, že všeho obyvatelstva v Čechách nebylo tehda víc než asi půl
milionu duší. Blízkost rozsáhlé říše germánské, jejímž vládcům
vlastní byla rozpínavost a výbojnost, pobádala jednotlivé kmeny v Čechách pro záchranu k soudržnosti.
Zdálo se, že bude pro Čechy výhodné přimknutí k říši Velko-
moravské, ale po vpádu Maďarů na Moravu bylo na knížatech 7
českých, aby provedli takové užitečné sjednocení uvnitř země.
Částečně bylo ovšem již provedeno ve století IX., kdy kníže lucký,
podmaniv si ljutoměrice a Děčany, sám byl přemožen českým
knížetem, takže jeho panství splynulo s panstvím českým. sňatkem kněžny pšovské ludmily s pražským knížetem Bořivojem sloučena
obě ta knížetství. Čtrnáct českých knížat se dalo pokřtíti r. 845 v ba-
vorském městě Řezně jistě v očekávání, že jim němci pomohou zachovati nezávislost na knížeti pražském. V tom se zklamali.
Moravský kníže svatopluk si podmanil všecka území česká; když
se po jeho smrti vymanily Čechy z područí říše Velkomoravské,
bylo, jak se zdá, v Čechách jen dvě knížetství: pražské a východočeské, v kterémžto vládl později rod slavníkovců.
Po smrti knížete spytihněva se vlády ujal bratr jeho Vratislav
a přesídlil na Pražský hrad. Manželkou jeho byla Drahomiř, dcera
knížete stodoranů, kteří náleželi k pobaltským luticům. Vratislav
a Drahomiř měli tři syny a čtyři dcery. Ze synů nejstarší byl Vjačeslav
neboli Václav. ten byl vychováván v útlém věku u své báby, kněžny
ludmily, a tam se mu dostalo i prvního vzdělání. Později poslal otec
Václava na hrad Budeč, kde kněz Venno vyučoval latině synky vznešených rodů.
nebylo Václavovi ještě 15 let, když mu zemřel otec. Podle tehdej-
ších zvyklostí se syn nemohl tak mlád ujmouti vlády. spravovala
tedy zatím zemi matka jeho Drahomiř. ta těžce nesla, že její děti
i všechen lid ctí a miluje tchyni její, kněžnu ludmilu, víc než ji
samu, a dávala asi svoji žehravost také najevo. ludmila se proto odstěhovala na svůj hrad tetín nad Berounkou. ale ani to nez-
menšilo nepřízeň její snachy, a Drahomiř konečně dala ludmilu za-
vražditi na tetíně, kde stará kněžna byla také pochována. Později
dal Václav pochovati svou bábu u sv. Jiří na Pražském hradě. 8