Meč s fénixem „Věz, můj princi, že mezi roky kdy oceán pohltil Atlantis a roky, kdy byli synové Aryho na vzestupu, vládl zde věk, kdy se po zemi rozléhala zářivá království, jako modrá pokrývka mezi hvězdami. Nemedia, Ophir, Brythunia, Hyperborea, Zamora, se svými tmavovlasými ženami a pavouky zamořenými věžemi plných záhad, rytířská Xingara, Koth, který sousedil s venkovskou zemí Shem, Stygia, kde stíny strážily tajemné kobky, Hyrkania, se svými jezdci oblečenými do zlata, hedvábí a oceli. Ale nejpyšnějším královstvím byla Aquilonia, která neomezeně vládla západu. Pak přišel Conan. Černovlasý, se zlostným pohledem a mečem v ruce. Zloděj, plenitel a zabiják, s obřím smutkem i veselím. A pozlacené trůny byly rozšlapány pod jeho sandály.“
Z
1.
Nemedijské kroniky
a tmavými vežičkami a lesknoucími se citadelami leží přízračná temnota a ticho, které se za úsvitu vytrácejí. Tmavá ruka otevřela dveře, a do tajemného a klikatícího se labyrintu potemnělých uliček ve spěchu vyrazily čtyři postavy. Pospíchaly bez jediného slova, s plášti těsně přitaženými k tělu. Rozplynuly se ve tmě jako přízraky. Za nimi se v pootevřených dveřích rýsovala silueta muže. Zlověstné oči mu blýskaly do temnoty. „Utíkejte do noci, stvoření tmy,“ posmíval se jeho hlas. „Blázni. Vaše zkáza vás dohání jako lovecký pes, a vy nemáte ani tušení.“ S tím muž zavřel dveře, zamkl je na petlici a se svíčkou v ruce se vydal do chodby. Byl to zasmušilý obr, jehož tmavá kůže prozrazovala jeho stygijský původ. Vešel do místnosti, kde se na hedvábné pohovce jako velká, líná kočka rozvaloval vysoký a hubený muž oblečený v sametu a upíjející víno ze zlatého poháru. 5