PRVNÍ DÍL: NA MOŘI PRVNÍ KNIHA Saudraieský les
V posledních dnech měsíce května roku 1793 prohledával prapor pařížského vojska, přivedeného Santerrem do Bretaně, hrůzyplný Saudraieský les v Astillé. Prapor byl surovou válkou ztenčen na pouhých tři sta mužů. Bylo to v době, kdy po bitvách u Argonne, Jemmapes a Valmy z prvního praporu pařížského, který čítal šest set dobrovolníků, zbylo sedmadvacet mužů, z druhého třiatřicet a z třetího sedmapadesát. Byla to doba hrdinských bojů. V praporech poslaných z Paříže do Vendée, bylo po devíti stech dvanácti mužích. Každý prapor měl tři děla. Byly velmi spěšně vypraveny. Dne 25. dubna navrhla pařížská sekce Dobré Rady, aby poslány byly dobrovolnické prapory do Vendée; člen obce Lubin návrh ohlásil; 1. května měl Santerre pohotově dvanáct tisíc mužů, třicet polních děl a dělostřelecký prapor. Tyto prapory, vypravené tak narychlo, byly přesto v takovém pořádku, že jsou podnes vzorem; podle jejich uspořádání tvoří se řadové setniny, ony změnily bývalý poměr mezi počtem mužstva a počtem poddůstojníků. 28. dubna dala pařížská obec Santerrovým dobrovolníkům toto heslo: Žádnou milost! Nikoho neživit! Koncem května z dvanácti tisíc, kteří z Paříže vyšli, bylo jich osm tisíc mrtvo. Prapor, který prohledával Saudraieský les, počínal si obezřele. Nespěchali. Pátrali současně vpravo i vlevo, před sebe i dozadu; Kléber pravil: „Voják má oko v zádech.“ Dlouho tak byli na pochodu. Kolik bylo asi hodin? Která doba denní? To bylo těžko říci, neboť v takových houštinách je stále večer a nikdy není jasno v tomto lese. 5