DĚJSTVÍ PRVNÍ
PROLOG: vystupuje z lesa a táhne loupežníka za loket: Tak tady ho vedu, toho loupežníka. Dovolte, abych si oddychl. Stírá si pot. Tak co tomu řeknete! Hned ráno, sotva se postavím před vrata, vidím, že mně někdo trhá třešně. Srdcovky. No, já jdu na něho, a tu on povídá, nate, pojďte honem a natrhejte si, jsou jako med. Pánové, kdyby si mně byl slušně řekl o těch pár třešní, já bych mu je byl beze všeho odepřel; ale on mně je ještě nabízí; mně, majiteli! Není to drzost? LOUPEŽNÍK: Já jsem ... PROLOG: Nic jste! Já jsem mu teda vzal klobouk, a co byste tomu řekli! on mně vezme můj, dá si na hlavu a jde. Dobrá. A za hodinu ho najdu, jak se válí s mými děvečkami na trávě a baví je. LOUPEŽNÍK: Já jsem jim pomáhal. PROLOG: Pěkně pomáhal! Já ho zaženu, jdu do lesa, a tu máš! On si tam v mlází řeže z mého stromečku hůl! Já na něj poštvu psa, tři sta mne stál, a co tomu řeknete! on hned na něj Sultáne, pojď sem“, a pes, bestie, k němu letí a dává mu pac! LOUPEŽNÍK: Já bych si ho vzal, vy ho beztoho bijete. PROLOG: I vida ho, loupežníka! Ne, holenku, teď si už nevezmeš nic. Jdi si tadyhle na panské, ale na mém se víckrát neukážeš. Na tebe už mám bič a flintu. Na, tady máš svůj klobouk, jdi si teď jinam, ber a kraď jinde, trhej si jiné třešně; však tě brzo poznají, co jsi. Ale to vám říkám: dejte si na něho dobrý pozor. To je nebezpečný a všeho schopný člověk. Zažeňte drůbež domů a zamkněte všude vrata; uvidíte, co ještě neprovede. A teď už se před ním mějte na pozoru! Odejde. LOUPEŽNÍK: si sedne na lavičku. Z vrat domu vyjde FANKA. MIMI nahoře z okna: Počkejte chvilku, Fany... Zmizí. LOUPEŽNÍK: Máte chvilku počkat. FANKA: A kdopak voni sou? LOUPEŽNÍK: Kdopak tu bydlí? FANKA: Náš pán. Co tu chtěj? LOUPEŽNÍK: Nic. A kde je váš pán? FANKA: A co s ním chtěj? LOUPEŽNÍK: Nic. Je doma? 9