Lev utekl

Lev utekl_24_TISK_Layout 1 9.9.2013 11:11 Page 5

Podivný cirkusák

Zázrak nad zázraky! Ještě v poledne, když šel Honzík do školy, stála na drnovém plácku za posledními domy města jen hruška, a teď! – Honzíkovi se ani uvěřit nechce – stojí tu cirkus! Zrovna jako by jej někdo ze země vyčaroval. Nejspíš to udělal člověk s placatou čepicí, který obchází kolem cirkusového stanu. tu uhodí palicí na kolík, tam zatáhne za provaz. tváří se ten člověk nevesele. Honzíkovi to nejde na rozum.

5

Lev utekl_24_TISK_Layout 1 9.9.2013 11:11 Page 6

Jak může být smutný, kdo má cirkusový stan se žlutým a modrým praporkem na špičce? když zafouká vítr a praporek se rozvine, zacení se z něho tygří hlava. Je zrovna jako živá. ke stanu patří tři vozy na nízkých kolech. První má vzadu schůdky. Přímo zázračné jsou to schůdky. Zatáhneš za páku vedle dveří – a schůdky sjedou k zemi. Zatáhneš podruhé – a ony vylétnou nahoru. Druhý vůz je červeně a zeleně omalovaný. Je v něm plno škrabotu, kvikotu a rámusu. ani okénko do něho nevede. Bůh ví, co v něm vlastně je! Vůz třetí je silně zamřížovaný. Sedí v něm lev. Občas si zívne, někdy k tomu zavrčí a šlehne ocasem.

Mít tak stan se žlutým a modrým praporkem, mít vůz se zázračnými schůdky! a což lva! Ne, to by Honzík nikdy nebyl smutný jako člověk s placatou čepicí, který zatlouká palicí kolíky a tváří se při tom, jako by zabíjel hřebíky do rakve. „Pane, to je váš cirkus?“ „Je.“ „a lev je taky váš?“ „taky.“ „a co stál?“ „Nic. Docela nic. toho jsem si chytil u vás na zahradě. Běž si tam taky, je tam ještě jeden.“ Honzík se nedá jen tak nachytat. Dva kroky za Honzíkem se však loudá jeho sestřička Mánička. ta se dá napálit snadněji. Popadla Honzíka za ruku: „Honzíku, pojď si honem pro lva do zahrady, než ho náš táta vyžene, že mu šlape v zelí!“ „ty hloupá,“ utrhl se na ni Honzík. Pak přemýšlí Honzík o tom, proč je člověk s placatou čepicí tak smutný a proč 6

Lev utekl_24_TISK_Layout 1 9.9.2013 11:11 Page 7

odhání děti od svého cirkusu. Obrátí se proto o radu na kamaráda Pepíka, který se loudá třetí v řadě za Máničkou. „Proč myslíš, že je takový, Pepíku?“ Pepík nafoukl tváře a pohodil rozcuchanou hlavou: „to ti nemohu tak najednou povědět. O tom musíme držet velkou radu.“ Pepík totiž nedávno přečetl knihu o indiánech. Vyčetl z ní něco o velkých radách. a teď, ať se ho Honzík zeptá na cokoli, Pepík odpoví: „Musíme se poradit.“ „radši až za chvíli,“ řekl Honzík, „až si pořádně prohlédneme cirkus.“ Pepík pohodil rozcuchanou hlavou sem tam: „Jak chceš. ale říkám ti, že jsem už viděl lepší cirkusy. tenhle za moc nestojí.“ Všichni tři zamířili k vozu se lvem. tu se již museli prodírat hloučkem lidí, kteří se scházeli k cirkusu. Dlouho se však ti lidé nezdrželi. krčili rameny a povídali si: „Ubohý cirkus. Stan na spadnutí. Pár opic a opelichaný lev. a kde jsou šaškové, krasojezdci a zápasníci? Číňani, eskymáci a indiáni? Sloni, velbloudi, zebry, žirafy, koně, vlci a cvičení psi? kde to všechno je? Neříkejte nám, že v těch třech rozviklaných vozech!“ Ve chvilce bylo místo, kde stál cirkus, zase prázdné. Nikdo si nekoupil lístek. Jen Honzík, Pepík a Mánička se pomalu loudali k vozu se lvem. Pepík byl samá řeč. Potřásal hlavou a vykřikoval: „Vidíš, Honzíku, co jsem ti říkal? Nikdo sem nepůjde. Je to docela mizerný cirkus.“ 7

Lev utekl_24_TISK_Layout 1 9.9.2013 11:11 Page 8

Bác! – Vtom dostal Pepík takový pohlavek, až se mu vlasy rozlétly kolem hlavy. ten pohlavek sjel jako blesk z modrého nebe. Na druhý Pepík nečekal. Přidupl jako vyplašený zajíc, a pak rovnou přes příkop, pryč od cirkusu! teď tu stáli Honzík s Máničkou sami. a nad nimi smutný člověk od cirkusu. „a co vy dva tu děláte?“ Honzík s Máničkou ani nedutali. „Neslyšíte?“ vykřikl člověk s placatou čepicí. tu se Mánička rozplakala. a ten hrozný muž se shýbl, popadl ji, vyhodil si ji na rameno a odnášel pryč. teď se Honzík vzpamatoval. „to nesmíte dělat, pane! Mánička je naše! a my jsme na cirkus nenadávali. Pane, na mou duši, já nelžu! Mně se váš cirkus líbí! I stan i prapor a vozy, a vůbec všechno!“ Člověk s placatou čepicí se zastavil a chvíli se tiše díval shora na Honzíka. Pak řekl: „Byl jednou jeden Honza lhář. Já ti nevěřím.“ Přidržel si v hrsti Mániččiny nohy, které mu bubnovaly do prsou, a vykročil k vozům. Honzík se mu pověsil na kapsu kabátu: „Pane, slyšíte, pane, kam ji nesete?“ „lvovi.“ Už jen několik kroků měli k zamřížovanému vozu. tam seděl lev. Pozorně se díval, co se tu vlastně děje. Nejprve se díval jedním okem, tak líně, jen tak štěrbinou mezi víčky. Pak otevřel oko druhé, rozevřel tlamu a zívl! Pak vstal. a protáhl se. a zařval!

Smutný člověk s placatou čepicí sundal Máničku z ramene.

Posadil si ji na dlaň jako na lopatu: „co říkáš, Honzo lháři?

Dáme mu ji?“ Honzíkovi se roztřásla kolena. Promluvit chtěl, ale nemohl.

8

Lev utekl_24_TISK_Layout 1 9.9.2013 11:11 Page 9

„a bodejť bychom mu ji dali!“ vykřikl najednou smutný člověk s placatou čepicí. „takovou hezkou Máničku! Hopla!“ a vyhodil si ji na rameno. „Hopla!“ a vyhodil si Honzíka na druhé. Pak se s nimi rozběhl po drnovém plácku.

Běžel, letěl, poskakoval. ržál jako kůň. Uměl to tak dobře, že mu odpověděla sodovkářova kobyla ze silnice. Dvakrát tak oběhl drnový plácek. Pak složil Honzíka a Máničku do trávy, metal před nimi kozelce a všelijak se směšně kroutil, padal a pitvořil k tomu obličej. a uměl to! Vždyť byl rozený cirkusák.

Pak vysekl dětem hlubokou poklonu a vykřikl: „konec představení! konec slavného představení na rozloučenou! loučí se s vámi smutný cirkusák!“ Vysekl poklonu druhou, třetí, čtvrtou. Dvacet jich vysekl.

Při každé odskočil o krok dozadu. když poklon bylo sto, byl už tak maličký jako trpaslík. Přeskočil příkop – a byl pryč. cirkus zůstal bez pána.

Opuštěný cirkus

Honzík hleděl za cirkusákem vyjevenýma očima. Mánička si dumlala palec na pravé ruce, jako by odtud chtěla vydumlat vysvětlení, proč podivný cirkusák utekl. a co tak stojí, objevil se vedle nich Pepík. když z dálky zpozoroval, že pohlavky už nepadají, vrátil se. „Proč cirkusák utekl?“ zeptal se. „Nevíme,“ pokrčil Honzík rameny.

9