JEDNÁNÍ PRVÉ Roubená, vybílená jizba tmavého, povalového stropu. V pozadí dveře na síň, nalevo do mlýnice, u nich v koutě pec, při ní tmavozelená kamna. V pravém koutě stůl, u něho při stěnách lavice s lenochem. Nad stolem v koutě květovaná almárka pro knihy a písemnosti. Vpravo dvéře do světničky. Okno je otevřeno. Je v létě po slunce západu. 1. VÝSTUP
MLYNÁŘ, BABIČKA.
MLYNÁŘ (sedí u stolu na lavici a píše na jednom z listů přišitých ku staré kronice. Pojednou ustane, dívá se ku dveřím do světničky, vstane, pootevře je): Babičko, jste tady? BABIČKA (uvnitř): Jsem, chceš něco? MLYNÁŘ: Prosím vás – (vrátí se, usedne a vezme zase péro do ruky.) BABIČKA (vyjde z komory, stařenka osmdesátiletá, bělovlasá): Copak, hochu, co – MLYNÁŘ: Abyste mně tuhle pověděla. Já tady ke kronice připisuju staré proroctví, jak je říkáváte, píšu si to, aby ostalo pro paměť. Právě píšu (hledí 5