Obraz Doriana Graye_28_TISK_Layout 1 14.8.2013 12:47 Page 7
i.
ateliér byl plný silné vůně růží a když lehounký vánek vanul stromy zahrady, tu se drala otevřenými dveřmi těžká vůně bezu, jakož i růžově kvetoucího hlohu. Lord Henry Wotton, ležící na perském divanu a kouřící dle svého obyčeje nesčíslné množství cigaret, díval se na medově sladké květy širokolistého kávovníku, jehož chvějící se větve se zdály klesat pod tíhou květů, krásou zářících; čas od času se objevily stíny poletujících ptáků na dlouhých hedvábných záclonách, jež visely na velkém okně a tyto stíny tvořily jakýsi fantastický japonský efekt. Připomínaly lordovi ony malíře z Tokia s bledou, strhanou tváří, kteří se všemožně snažili v umění, jež samo o sobě je nehybné, vyvolat chvat a pohyblivost. Mrzuté bzučení včel, jež se prodíraly vysokou, neposečenou travou a jež obkličovaly s monotónní vytrvalostí načernalé špičky juky, činilo vedro ještě dusnějším. Dunivý hluk Londýna sem zaléhal jako vzdálený doprovod hudebního nástroje. Ve středu komnaty stála na malířském podstavci podobizna mladého muže neobyčejné krásy v životní velikosti a nedaleko obrazu seděl sám umělec, basil Hallward, jehož náhlé zmizení před několika léty vyvolalo všeobecný údiv a zavdalo příčinu k mnohým podivným domněnkám. Když spočinul umělcův zrak na rozkošných a jemných formách podobizny, které dovedl tak umělecky zachytit, objevil se úsměv uspokojení na jeho obličeji; zdálo se, že je podobiznou úplně upoután. ale pojednou vyskočil a zastřel si oční víčka prsty, jako by se snažil zadržet sen, z něhož by se mohl probudit. „Je to vaše nejlepší dílo, basile, nejlepší věc, jakou jste kdy vytvořil,“ řekl líně lord Henry. „Musíte ho příští rok vystavit v Grosvenoru. akademie je pro to příliš velká a všední. Pouze Grosvenor se hodí.“ „nehodlám je tam poslat a vůbec nikam je nepošlu,“ odpověděl umělec, potřásaje hlavou svým zvláštním způsobem, který 7
Obraz Doriana Graye_28_TISK_Layout 1 14.8.2013 12:47 Page 8
vždy vyvolal veselost u jeho přátel v Oxfordu. „ne, nevystavím je nikde.“ Lord Henry pozvednul své obočí a hleděl udiveně na umělce skrze jemné modravé kruhy svých cigaret, k nimž bylo přimíseno opium. „nevystavit je nikde? a proč? Máte k tomu příčinu? Jak podivní jste tvorové, vy malíři! Snažíš se ze všech sil, abys se dočkal ve světě úspěchu, ale jakmile se ti to podaří, chceš ten úspěch odhodit. Je to od vás pošetilé, neboť je ve světě málo věcí, jež by byly hodny, aby se o nich mluvilo, ale právě o těch, jež by to zasloužily, se nemluví. a tato podobizna by vás povznesla vysoko nad mladou anglickou generaci, a dokonce i staří umělci by na vás žárlili, mohou-li staří lidé být ještě schopni duševního pohnutí.“ „Vím, že se mně vysmějete,“ odpověděl umělec, „ale skutečně ji nemohu vystavit. Dal jsem do ní příliš mnoho svého já.“ Lord Henry natáhnul své dlouhé nohy na divaně a dal se do smíchu. „Příliš mnoho svého já! nevěděl jsem, na mou věru, basile, že jste tak marnivými, nevidím skutečně žádnou podobu vašeho drsného obličeje a vašich černých vlasů s tímto mladým adonisem, jenž se zdá být utvořen ze slonové kosti a růžových listů. ano, on je narcisem a vy — máte ovšem duchaplný obličej, ale to je tak vše. Krása, skutečná krása končí tam, kde počíná duchaplnost. inteligence je sama sebou jakýmsi přepětím a porušuje soulad obličeje. Jakmile začínáme přemýšlet, staneme se celí buď nosem, nebo čelem, nebo něčím hrozným. Podívejte se jenom na naše velké učence. Jak šeredně vyhlížejí! Vyjímaje ovšem duchovní hodnostáře. ale ti vůbec nemyslí. biskup mluví v osmdesáti letech totéž, čemu se naučil v osmnácti. a proto je vždy příjemným zjevem. Váš tajemný mladý přítel, jehož jméno jste mně nikdy neprozradil, ale jehož podobizna mě skutečně nadchla, jistě nikdy vážně nemyslil. Jsem si tím jist. Je to asi bezduchý, krásný tvor, jejž bychom chtěli mít kolem sebe v zimě, kdy není květin, i v létě, když toužíme po osvěžení ducha. nelichoťte si, basile, nepodobáte se mu v ničem.“ „nerozumíte mně, Henry. Skutečně se mu nepodobám. To vím velmi dobře. byl bych nešťastným, kdybych se mu podobal. Krčíte rameny! Říkám vám pravdu. Jsem přesvědčen, že podivný osud vládne nad všemi fyzickými a intelektuálními přednostmi, onen 8
Obraz Doriana Graye_28_TISK_Layout 1 14.8.2013 12:47 Page 9
druh osudu, jenž, jak se zdá, stopuje v historii klopýtavé kroky králů. Je lépe, nelíšíme-li se od jiných. Šerední a hloupí lidé se mají na světě nejlépe. Mohou klidně sedět a přihlížet hře. nevědí-li nic o vítězství, nemusí se aspoň obávat porážky. Žijí, jak bychom měli žít všichni, lhostejně, nejsou ničím znepokojováni. nepřináší nikomu zkázu, nemusí se jí od nikoho obávat. Váš stav a bohatství, Henry, má inteligence a mé umění, ať znamená něco nebo ne, krása Doriana Graye — my všichni budeme trpět za dary, jež nám bozi uštědřili.“ „Dorian Gray? Tak se jmenuje?“ ptal se lord Henry, když přistoupil k basilovi. „ano; to je jeho jméno. nechtěl jsem vám je říci.“ „Proč ne?“ „nemohu vám to vysvětlit. Mám-li některé lidi obzvláště rád, nesděluji jejich jména nikomu. zdá se mně, jako bych tím dával část jeho. Miluji tajemnost, jí se může utvořit moderní život tajuplným a báječným. nejobyčejnější věc je rozkošnou jenom tehdy, dokud je nám skrytou. Když opouštím město, neřeknu nikdy lidem, kam jdu. Kdybych jim to řekl, měl bych po radosti. Je to sice směšné, ale přináší to do života mnohdy dost romantiky. Myslím, že se vám proto zdám být strašně hloupým?“ „ani dost málo,“ odvětil lord Henry a položil svoji ruku na rameno malířovo; „ani dost málo, drahý můj basile. zapomínáte, že jsem ženat a že celá rozkoš manželství tkví v tom, že oběma stranám dává život plný zklamání. nevím nikdy, kde se moje žena nachází a ona neví, co já dělám. Setkáme-li se, pak se to stává nahodile, obědváme-li spolu nebo jdeme-li navštívit vévodu, pak si vypravujeme nejhloupější věci s vážnou tváří. Má žena je velmi chytrá — skutečně mnohem chytřejší nežli jsem já. nikdy se tak nepodřekne jako já. ale když mě prohlédne, nerozčílí se tím. Přál bych si mnohdy, aby se rozčílila; ale ona se mi jen vysměje.“ „nenávidím způsob, jakým mluvíte o manželství, Henry,“ řekl basil Hallward, a odstrkuje Henryho ruku, zamířil ke dveřím vedoucím do zahrady. „Jsem si jist, že jste ve skutečnosti velmi dobrým manželem, ale že se za své ctnosti stydíte. Jste zvláštním hochem. nepromluvíte slušného slova, ale nedopustíte se neslušného činu. Váš cynismus je pouze pózou.“ „být přirozeným je také pózou, a to nejodpornější pózou, jakou 9
Obraz Doriana Graye_28_TISK_Layout 1 14.8.2013 12:47 Page 10
znám,“ vykřikl lord Henry a zasmál se, oba mladí lidé vyšli spolu do zahrady a delší dobu nemluvili. Po nějaké době vyndal lord Henry z kapsy hodinky. „Je mně líto, že musím již jít, basile,“ řekl, „ale než odejdu, trvám na tom, abyste mně zodpověděl otázku, na níž jste mně zůstal odpověď dlužen.“ „a co to bylo?“, ptal se basil Hallward, maje oči upřeny k zemi. „Však vy dobře víte.“ „nevím, Henry.“ „Dobře, povím vám to tedy.“ „raději ne.“ „Musím. Přeji si, abyste mně vysvětlil, proč nechcete vystavit obraz Doriana Graye? Chci znát pravou příčinu.“ „Řekl jsem vám ji.“ „neřekl. Řekl jste, že je v tom obraze příliš mnoho vašeho já. To shledávám dětinským.“ „Henry,“ řekl basil Hallward, dívaje se tomuto upřeně do očí, „každá podobizna, malovaná s citem, je podobiznou malíře a ne toho, kdo mu k ní sedí. Tento je pouze pohnutkou, příležitostí. On není malířem zpodoben, ale malíř sám se zjevuje na barevném plátně. Příčina, proč obraz nechci vystavit, leží hloub a obávám se, že bych zjevením vyzradil tajemství své duše.“ Lord Henry se smál. „a jaké je to tajemství?“ naléhal. „Povím vám je,“ odvětil Hallward a jeho obličej zrozpačitěl. „Jsem na to zvědav, basile,“ řekl malířův přítel. „Ve skutečnosti není na tom mnoho, Henry,“ řekl mladý malíř; „obávám se, že mně sotva porozumíte. Snad mně to ani nebudete věřit.“ Lord Henry se smál, shýbnul se a utrhl si v trávě zarůžovělou sedmikrásku. „Jsem si jist, že vám porozumím,“ ujišťoval ho, hledě upřeně na bělozlatou květinu, „mohu uvěřit všemu, i tomu, co se zdá víře nepodobno.“ Vítr shodil několik květů ze stromů a těžké šeříkové květy se kolébaly sem a tam. Cvrček cvrlikal v zahradním trávníku a dlouhá, tenká vážka plula vzduchem na svých hnědě síťkovaných křídlech. 10
Obraz Doriana Graye_28_TISK_Layout 1 14.8.2013 12:47 Page 11
Lordu Henrymu se zdálo, že slyší bušit srdce basila Hallwarda a dychtivě očekával, co přijde. „Dobře, je to neuvěřitelné,“ opakoval Hallward poněkud trpce, „neuvěřitelné časem i mně samotnému. nevím, co to znamená. Je to prostě toto. Přede dvěma měsíci jsem byl na návštěvě u lady brandonové. Jak víte, musíme se my ubozí umělci čas od času ukázat ve společnosti, abychom obecenstvu připomněli, že nejsme divochy. Ve společenském obleku a s bílou vázankou, jak jste mně jednou řekl, se zdá být i burzovní dohazovač kulturním člověkem. Tedy, když jsem se asi deset minut bavil s přepjatě vyfintěnými vdovami a nudnými akademiky, viděl jsem pojednou, že mě kdosi pozoruje. Obrátil jsem se napolo, a tu jsem spatřil poprvé Doriana Graye. Když se naše zraky setkaly, cítil jsem, že jsem zbledl. zvláštní pocit úzkosti mě opanoval. Věděl jsem, že jsem se k někomu přiblížil, jehož pouhá osobnost působila na mne tak úchvatným dojmem, že přiblížím-li se mu více, on zaujme celou moji duši a celé mé umění. nepřál jsem si nikdy něčího zvláštního vlivu na svůj život. Víte sám, Henry, že jsem nezávislé povahy. Můj otec ze mne chtěl mít vojáka. Já si přál studovat v Oxfordu. On však mě přiměl k tomu, vstoupil do Middle Templu. Dříve než jsem tam šestkrát obědval, rozhodl jsem se, že budu malířem. byl jsem vždy svým vlastním pánem; byl jsem jím dotud, než jsem se setkal s Dorianem Grayem. Potom — ale nevím, jak bych vám to měl vysvětlit. bylo mně, jako bych šel vstříc jakési strašné krizi ve svém životě. Měl jsem zvláštní pocit, že mně osud chystá neobyčejné radosti a starosti. Vím, že kdybych s Dorianem mluvil, že bych se stal jeho zbožňovatelem, ale nemluvil jsem s ním. Pojala mě úzkost a chtěl jsem opustit pokoj. nebylo to svědomí, jež mně velelo tak učinit, byla to zbabělost. nedůvěřoval jsem sobě a snažil jsem se uprchnout.“ „Svědomí a zbabělost jsou ve skutečnosti totéž, basile. Svědomí je obchodní jméno firmy. To je vše.“ „nevěřím tomu, Henry. ať již bylo mojí pohnutkou cokoliv, snad že to byla moje pýcha; býval jsem vždy velmi hrdým — směřoval jsem ku dveřím. ale tam jsem narazil na lady brandonovou. „Snad byste nám nechtěl tak brzy uprchnout, Mr. Hallwarde?“ vykřikla. znáte její skřek, její strašný hlas.“ 11