I. MR. SHERLOCK HOLMES
Mr. Sherlock Holmes, který obyčejně vstával pozdě ráno mimo ony nikoliv řídké příležitosti, kdy probděl celou noc, seděl právě u stolu, na němž se snídávalo. Já stál na koberci před krbem, i vzal jsem do ruky hůl, kterou u nás jakýsi návštěvník večer před tím zanechal. Byla to pěkná hůl ze silného dřeva, nahoře bambulovitě zakončená — hůl z těch druhů, jimž se říká „policejní právo“. Těsně pod hlavicí hole byl stříbrný kroužek asi na palec široký. Slova „Jakubu Mortimeru M. R. P. P. věnováno od jeho přátel z C. C. H.“ byla vyryta na tom kroužku, a kromě nich i datum „1884“. Hůl byla podobná těm, které nosívali staromódní domácí lékaři — důstojná, pevná a vzbuzovala pocit bezpečnosti. „Nuže, Watsone, co s tím chcete počít?“ Holmes ke mně seděl obrácen zády, a já mu nedal ničím najevo, čím se zabývám. „Jak jste věděl, co činím? Zdá se mi, že máte oči nazad hlavy.“ „Mám však před očima dobře hlazenou stříbrnou kávovou konvici,“ odtušil můj druh a pokračoval: „Avšak řekněte mi, Watsone, co chcete dělat s holí našeho hosta? Když jsme ho nešťastnou náhodou nezastihli, a když tedy nemáme tušení, co od nás chce, je pro nás tato upomínka, kterou zde náhodou zanechal, důležitou. Řekněte mi, jak si asi podle hole toho muže představujete?“ 5