SPANILÁ PŘEVOZNICE
P
I. Ve službě na lodi
od Karlštejnem mezi chaloupkami budňanskými bydlil v prosté chatě převozník Rozvoda. Měl jedinou dceru Květoslavu. Sám byl již po léta vdovcem. Květoslava byla velmi spanilá dívka a pilně na kolovratu předla. Převozník Rozvoda nebyl již žádný mladík. Proto Květoslava často zastávala otce sama a obratnou rukou svou dovedně brázdila veslem vodu Berounky. Jednou, bylo to nedlouho po pohřbu císaře Karla, Otce vlasti, vděčné paměti, když se již zešeřilo a nad Tetínem ruměnily se červánky, venku někdo pronikavě zahvízdl. Rozvoda se zdvihl, chtěje vyjíti za službou. »Půjdu, tatíčku, sama. Jsi již dnes velmi unaven. Bylo přece na přívoze dnes tolik lidu. Věru, že to ani za ten nepatrný groš nestojí.« Květoslava vstala rychle od svého kolovrátku, přehodila si plachetku přes hlavu a za chvíli převážela již pět veselých, mladých lovců přes Berounku. Netrvalo dlouho a kolem chaty převozníkovy zaštěkali chrti. Rozvoda vyhlédl rychle oknem na cestu. »Král Václav s družinou!« zvolal překvapeně převozník. »Jede z Králova Dvora. Byly tam veliké hony,« vypravoval Rozvoda starému karlštejnskému zbrojnoši Záhořovi, jenž mezi tím vešel do světničky převozníkovy. A v té chvíli vracela se do chaty Květoslava. »U všech všudy, holka, takového panstva jsi věru jaktěživa nepřevážela. Dostalas jistě pěknou odměnu. Král Václav rozdává rád královské dary, obzvláště, je-li dobré mysli.« Květoslava si teprve po slovech Záhořových vzpomněla, že nejmladší lovec hodil jí cosi do loďky a že to tam také asi zůstalo. Rychle vyběhla a za chvilku byla zase již ve světnici. 14