MÉ ZAČÁTKY
PRVNÍ MOJE UMĚNÍ, na které se pamatuji, byla modlitba. Má zbožná matka naučila mě velmi záhy otčenáš, zdrávas i věřím v Boha. Musil jsem předváděti své umění návštěvám a málokdy se stalo, abych nebyl utržil za to krejcar.
KDYŽ MI BYLO ŠEST LET, počal jsem vyráběti boty z kožených, bezcenných odřezků, na kopyta vlastní výroby. Z takových odřezků bylo lze udělati boty velké jako palec, ale byly to boty a těšily se poptávce ctitelů „podnikavosti” mládeže. Jeden pár takových bot vyžadoval celý den pilné práce. Cena se pohybovala mezi 4—10 krejcary. Odměna velmi slušná, uvážíme-li, že hodnotu čtyř krejcarů představovala ,,čtverka”, peníz z čisté mědi o velikosti dnešní koruny. Hodnotu 10 krejcarů představoval šesták, zhotovený z čistého stříbra o velikosti dnešního dvacetihaléře.
PŘED VELIKONOCEMI zúčastnil jsem se družstevního podniku „hrčení” s ostatními chlapci naší čtvrti. Zvolili jsme si „pána”. Kdo nepřišel včas, dostal čárku a čárka znamenala pokutu jednoho krejcaru. Nechtěl jsem míti čárku. K rannímu hrčení vstávali jsme s bratrem i ve čtyři hodiny, ale málokdy jsme již chlapce zastihli na shromaždišti. To proto, aby bylo více čárek. Každý den měl jsem zjištěn příjem pokladníkův a dříve nežli došlo k dělení, měl jsem příjmy sečteny a znásobeny a součet vydělen počtem hrčáků. Pán a pokladníci měli ale jiný počet. Podle jejich počítání vyšla na každého sotva polovička. Hořkost, rozčilení, ba pobouření, které tato nespravedlivost ve mně vyvolala, byly nezměrné. Žádal jsem otce o pomoc, ale ten prohlásil, že to tak na světě chodí a uhradil mi raději utrpěnou škodu penězi, sdíleje se mnou leda můj žal nad špatností lidskou. Tenkráte jsem pojal nedůvěru k družstevnictví. KDYŽ JSEM SMĚL NA JARMARKY, rozšířil se kruh mých podniků. 9