Čtvrtek 25. listopadu 2021

Jihlava

Překročil práh na verandu svého hnijícího domu a zadíval se na trávník pokrytý lehkým sněhovým popraškem. Jako malý zimu miloval. Vždy když se v sobotu či neděli ráno probudil, podíval z okna a viděl, že je zahrada zasněžená, vzbudil svého staršího bráchu, rychle na sebe hodil venkovní oblečení a letěl se pořádně vyválet. Máma ho pak sice pokaždé zpucovala, že je celý mokrý a ona to zase musí sušit, to však nikterak neumenšovalo vzrušení, které mu tato ranní skotačení přinášela.

Dnes ho ale čeká jiný úkol. Úkol, na který se posledních pár dnů poctivě připravoval. A velmi se na něj těšil.

Zavřel oči a představil si, jak za několik málo minut pocítí příval nové energie. Konečně vykoná, co vykonat má. Ukončí, co mělo už dávno skončit, ale přesto to ještě z posledních sil pokračuje.

Otevřel oči a zamířil k malé kůlně stojící na zahradě od dob jeho dědy. Pousmál se. Co by asi dědek říkal, kdyby věděl, k čemu jeho kůlna dnes slouží. Asi by ho ranila mrtvice.

Jakmile se ocitl v kůlně, zalily se mu oči slzami štěstí. Svůj cíl viděl přímo před sebou. Viděl, jak sebou nervózně cuká. Asi tuší, že za chvilku bude konec. Ostatně už ví, s kým má tu čest. S osobou, která se o něj brzy postará způsobem, jenž je jí vlastní. S osobou, která si pro tento okamžik zvolila nové jméno – Kat.

Kat odtrhl oči od svého cíle a sehnul se k sekyrce opřené o stěnu kůlny hned vedle vrat. Vybalil ji ze speciálního obalu, který si dopřál ke svým nedávným narozeninám, a zasněně pohladil lesknoucí se čepel. Vzdychl. Nebyl to totiž jen tak ledajaký nástroj. Byl to nástroj Katův. Pomalým krokem se blížil ke svému cíli. Skoro se až třásl nedočkavostí, přesto své pohyby nezrychlil. Aby naplnil své poslání, pro které byl zrozen a pro které si dal jméno Kat, musí vnímat a procítit každičkou vteřinku. Jen tak může dosáhnout plného uspokojení.

Cíl mezitím zjevně vytušil, co ho čeká, a s každým Katovým krokem sebou cukal víc a víc. Kat ohrnul spodní ret a pokrčil rameny. Jakékoli snahy uniknout mu, a tedy osudu, byly od samého počátku marné. Byl to ale právě ten strach, který Kat ze svého cíle vysával. Strach druhých jej totiž naplňoval ze všeho nejvíc.

Uplynuly další dvě minuty, než se Kat rozhodl, že je dostatečně nabitý. Poté učinil náhlý výpad, popadl svůj cíl, v rychlosti ho přesunul na připravenou desku v rohu kůlny, přidržel mu hlavu a sekl.

Celý postříkaný potom vzhlédl ke stropu a radostně zavýskl.