Konference J. F. Smetana, foto: Milan Říský byly pro nás pouhou náhražkou, úsporou za letenky, řešením situace. Pár měsíců a střih. Knihovny se uzavřely. Čtenáři a další uživatelé našich služeb ztratili zažité návyky a získali nové dovednosti. Adaptovali se na nové podmínky. A my s nimi. Nebylo zbytí. Když nikdo nemůže chodit do knihoven, díky kamerám a streamům chodíme za našimi uživateli až do jejich obývacích pokojů, ložnic i pracovišť. Konkurujeme vysíláním televizi, podcasty rozhlasu, vloudili jsme se skrze sociální sítě do jejich telefonů. Svoji knihovnu mají stále u sebe v kapse. Učíme se moderovat, psát storyboardy, blogy, recenze, líčit se před kamerou. Každý lektor, vědec, interpret, rodilý mluvčí je najednou dosažitelný, můžeme zprostředkovat setkání čtenáře s jakýmkoli žijícím spisovatelem. Splněný sen každého, kdo má v knihovně na starost komunikaci, vztahy s veřejností a vzdělávání. Díky covidu jsme se za pár měsíců nesmírně posunuli blíž k našim uživatelům, zkrátili jsme cestu z jejich domovů a škol do knihoven na zapnutí počítače, nebo vytažení telefonu z kabelky. Dokázali jsme toho využít? A dokážeme si najít své místo mezi nepřeberným množstvím informací a možností, které online svět nabízí? Jsme konkurenceschopní formou i obsahem? My jsme na to zkusili jít přes lidský příběh. Přes člověka a jeho kořeny. Ve Studijní a vědecké knihovně Plzeňského kraje jsme připravili čtvrtletní cyklus moderovaných badatelských online diskuzí o pozapomenutých osudech našich krajanů za druhé světové války ve Skandinávii.
8 studie, články
Novinářka Judita Matyášová se dlouhodobě věnuje dokumentaci osudů našich krajanů, kteří v první polovině 20. století vycestovali do Skandinávie, proto jsem ji přizvala ke spolupráci a sestavily jsme šest setkání naplněných příběhy podloženými dlouhodobým pátráním od Národní knihovny po královský Stockholmský archiv. A začaly jsme Plzeňákem. Milan Grossman o sobě říká, že je obyčejný řidič. Nikdy nestudoval historii, ale podařilo se mu vybádat tolik, jako kdyby byl profesionál. Před deseti lety začal pátrat po životních osudech svého dědečka, Jakuba Grossmana, který v roce 1939 odešel z rodné Ostravy do Polska, odtamtud putoval 5 500 kilometrů pěšky do Stockholmu, kde mu pomohla švédská hraběnka Amelie Posse-Brázdová. Sehnala peníze, aby mohl odjet do Francie a zapojil se do odboje. Milan Grossman vypátral desítky vzpomínek pamětníků po celém světě, kteří mu vyprávěli nejen o dědečkovi, ale také o záchranné akci ve Švédsku. Pan Grossman sepsal o dědečkovi knihu (objevili jsme nového regionálního autora) a předloni začal natáčet dokumentární film se studenty Filmové akademie v Písku. Navštívili místa v Polsku, Estonsku, Litvě a Švédsku, která jsou spojená s příběhem Milanova dědečka. Poutavé vyprávění přineslo našemu vysílání neuvěřitelnou sledovanost, během týdne si ho pustilo na Facebooku a Youtube kanálu SVK PK téměř dva tisíce lidí, které pohltilo badatelské
Přednáškový klub - biskup Tomáš Holub, foto: Milan Říský
