pro „čtenáře“, pro lidi, kteří čtou knihy a chtějí o nich „vědět víc“. O tom, co si o knihách myslí kritici, co si o kritice myslí autoři, co se děje v zahraničních literaturách a co se děje za hranicemi literatury. Co bylo v literatuře dřív a co v ní bude potom. Co bych ale nikdy nepoužil v souvislosti s Hostem je spojení „můj časopis“. Neříkám to z nějaké skromnosti (Host považuju za nejlepší literární časopis, jaký tady kdy vycházel), ale vždycky jsem věděl, že časopis nemůže dlouhodobě přežít, pokud bude mít v čele egomaniaka. Nejdůležitější kompetencí šéfredaktora je umět nevyužít své funkce a moci k tomu, aby direktivně prosazoval svoje názory na literaturu. Nemít časopis jako zrcadlo, ale jako okno. Proto jsem redaktory a přispěvatele Hosta nikdy nevybíral podle toho, „co“ si myslí o literatuře, ale „jak“ o ní přemýšlejí. A vždycky mne víc bavilo to nové a odlišné. S přibývajícím věkem a zkušenostmi je ale stále těžší si to připomínat. A nepovažovat ty, kdo si myslí něco jiného, automaticky za blbce. Zastavit bytnění ega je těžší než zastavit bytnění prostaty. Sebevědomé slovo – nejlepší. Jak si fakt, že jste nejlepší, ověřujete u čtenářů? Děláte si nějaké průzkumy? Jaký je náklad časopisu? A jaké procento nákladu je kryto granty? Několikrát jsme si udělali soukromý průzkum, přesněji řečeno spíš anketu mezi čtenáři. Vesměs z toho vyznívala spokojenost, nic výrazně čtenářům nechybělo a každý doporučoval posílit něco jiného, což by v úhrnu znamenalo posílit úplně všechno. Samozřejmě to ale není nic zcela průkazného. Průkazný je náklad časopisu 1500 výtisků a odhadujeme, že čtenost je mezi 4500 – 5000. Financování časopisu by samozřejmě nebylo možné bez grantů Ministerstva kultury a Města Brna, které pokrývají zhruba 80 procent rozpočtu. Osmdesát procent je dost na to, aby člověk upadl do rutiny. Má tomu zabránit H7O?
Jaký je koncept vašeho on-line projektu? Co si od něj slibujete? Rutina hrozí kdekoliv. A pořád to není 100 %, jako u státních příspěvkových organizací. Navíc musíme každý rok znovu o dotace žádat, naši žádost hodnotí odborná komise a nikdy nevíme, kolik a zda vůbec něco dostaneme. V letošním roce nám například MKČR snížilo dotaci oproti loňsku o 10 %. Nevíme proč, hodnocení bylo bez jakýchkoliv výhrad, ale odborná komise se tak prostě rozhodla a my s tím nic nenaděláme. Že bychom upadli do rutiny a museli se motivovat novými projekty, to nám fakt nehrozí. Vznik H7O souvisí s tím, že měsíční periodicita tištěného Hosta, který navíc vzniká hodně dopředu, neumožňuje tu nejaktuálnější „denní“ literární žurnalistiku. Ta ale k časopisu, který chce poskytovat co nejkomplexnější informace o literatuře, dnes prostě patří. A čtenáři ji očekávají. Proto máme H7O, které skvěle řídí Zdeněk Staszek a redakčně se na něm podílí Jakub Pavlovský. Můžeme se samozřejmě zamýšlet nad tím, že to dřív nebylo potřeba, že tímto způsobem technologie zasahuje do reality, protože nás nutí události nejen zaznamenávat, ale v mnohem větší míře také „vyrábět“, abychom on-linové médium nasytili. Že se tím stírá rozdíl mezi podstatným a nepodstatným, který odhalí právě až určitý časový odstup. Ale přemíra adrenalinu je obecný rys naší civilizace a literatura je její součástí. Jak velký vliv si udržuješ jako šéfredaktor na podobu časopisu? Jak moc si určuješ témata, o kterých chceš psát? Tvoje rozhovory patří v Hostu k těm z nejlepších. Co je pak klíčem pro Tvůj výběr partnerů pro rozhovor a pro výběr Tvých témat, když se rozhodneš psát. Měli bychom v pozadí vidět nějaký osobní program – estetický, hodnotový…? To mne samozřejmě těší, že se ti líbí rozhovory. Za výběrem osobností a témat, o nichž píšu, žádný vědomý program není, estetický ani rozhovor 57
