Drahé kameny Moravy a Slezska od renesance po secesi

14.8.2017

20:34

Stránka 1

Nová kniha Ivana Mrázka představuje jedinečný soubor mnoha desítek předmětů vytvořených z drahých kamenů, anebo drahými kameny zdobených. Tato obdivuhodná uměleckořemeslná díla vznikla v období novověku a dochovala se na různých místech Moravy a Slezska ve státních a církevních sbírkách, často skrytých očím veřejnosti. Autor vybrané předměty velmi pečlivě a důkladně popisuje a mnohdy poprvé odborně určuje a zařazuje z hlediska mineralogického a gemologického. Mimořádně cenný je obrazový doprovod knihy, který v katalogové části na CD přináší více než tři sta fotografií artefaktů.

Jejich nádhera okouzlí každého obdivovatele našeho kulturního dědictví.

RNDr. Ivan Mrázek (1940) je uznávaný geolog, mineralog a gemolog, autor řady odborných i populárně laděných publikací. Mezi jeho nejskvělejší práce patří výpravná kniha Drahé kameny starověkých civilizací (Munipress, 2013), která byla nominována na cenu Magnesia Litera, obdržela Cenu Josefa Hlávky za vědeckou literaturu a stala se nejkrásnější knihou 23. Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě.

Ivan Mrázek DRAHÉ KAMENY MORAVY A SLEZSKA OD RENESANCE PO SECESI

nova obalka na kameny:Sestava 1

Ivan Mrázek

DRAHÉ KAMENY Moravy a Slezska od renesance po secesi

Masarykova univerzita

Papir kniha M1_Papir kniha M1 07.08.2017 7:41 Stránka 23

DRAHÉ KAMENY V NOVOVĚKU MORAVY A SLEZSKA

Papir kniha M1_Papir kniha M1 07.08.2017 7:41 Stránka 24

Obr. 9 V broži ze žlutého kovu (37 x 30 mm) je zasazena muglovaná destička vybroušená z karneolu se shlukem červenohnědých hematitových skvrn (přelom 19. a 20. stol., Zámek Slavkov – Austerlitz). (Foto: MM)

Papir kniha M2_Sestava 1 07.08.2017 8:14 Stránka 25

STALETÝ VÝVOJ DRAHOKAMOVÝCH BRUSŮ Drahé kameny se ani v dávných dobách nepoužívaly v surovém stavu, neboť jejich krása vynikne teprve po opracování. Způsob opracování drahých kamenů se v průběhu staletí vyvíjel.

Od nejstarších jednoduchých tvarů se postupovalo k tvarům stále složitějším (dokonalejším).

Nástupy nových tvarů vybroušených kamenů lze označit za hlavní mezníky ve vývoji drahokamových brusů, které mohou mít význam pro datování artefaktů. Při chronologickém hodnocení drahokamových brusů je třeba přihlédnout ke složení kamenů (pravé kameny různého druhu byly importovány v různých dobách; kvalita skleněných imitací se v průběhu času zvyšovala a vyráběly se nové imitace; různé druhy syntetických drahých kamenů se objevovaly postupně), a v neposlední řadě ke způsobu zasazení kamenů.

K nejstarším metodám úpravy drahých kamenů patří tamblerování (tromlování), hromadné broušení a leštění kamenů ve valivých či vibračních bubnech – tamblerech. V Indii se tato metoda praktikovala již ve starověku. Valouny rubínů, safírů, spinelů a dalších drahých kamenů se obrušovaly, hladily a leštily převalováním v kožených vacích s přídavkem postupně se zjemňujícího brusiva či leštiva a vody. Tamblerované kameny mají nepravidelné valounovité tvary. Kamenáři si cenili velkých kamenů. Při obrušování dbali na to, aby úbytek hmoty byl co nejmenší (odstraňovali jen kazy). Kameny bývají podélně provrtané (provrt nerovný až zprohýbaný). Byly původně navlečeny na šňůrách jako korály.

S takto opracovanými kameny se setkáváme na středověkých klenotech, kde našly druhotné použití (např. české korunovační klenoty).

Ve vrcholném středověku bylo prováděno rovinné broušení a leštění drahokamových desek a destiček, nařezaných ze surových kamenů. Tímto způsobem se opracovávaly např. desky podkrušnohorských ametystů a jaspisů, které byly použity jako inkrustace stěn kaplí na Pražském hradě a na Karlštejně. Destičky z drahých kamenů se uplatnily na středověkých cestovních oltářících. Křišťálové desky představují jádro vrcholně středověkých křišťálových křížů (např. oltářní kříž z Uherského Hradiště – Mrázek 2000). Některé renesanční nádoby jsou vytvořené z křišťálových destiček v kovové montáži. Různotvaré kamenné destičky hrají hlavní roli při tvorbě florentské mozaiky. Atraktivní kusy renesančního i barokního nábytku jsou inkrustované destičkami z drahých kamenů. Se stolovými deskami z ušlechtilých kamenů se setkáváme v různých dobách. Z drahokamových destiček se zhotovovaly kazety.

Pro raný až vrcholný středověk je charakteristickým drahokamovým brusem mugle (čočkovec, kabošon), dokulata vybroušený drahý kámen (bezfasetový brus). Svršek muglí je vždy vypouklý (obr. 10/1). Podle svého vertikálního průřezu mohou být mugle jednoduché či jednostranné (jejich spodek je rovný), vyduté (spodek vydutý) i oboustranné (spodek vypouklý). Po obvodu mugle bývá někdy v nejširším místě vybroušena úzká ploška – rundista, usnadňující zasazení kamene do šperku. K základním typům patří mugle jednoduchá (běžná), nízká, vysoká, vydutá, dvojitá (button) – vypouklá na svršku i na spodku a čočkovitá (rovnoměrně vypouklá svrchní i spodní strana). S vydutým spodkem muglí se můžeme setkat u sytě zbarvených velkých kamenů. Tak lze docílit atraktivnějšího světlejšího zbarvení při zachování velkých rozměrů kamene (časté u almandinu, ojedinělé

Obr. 10 Základní typy drahokamových brusů (Ilustrace: LP):

1 – mugle

STALETÝ VÝVOJ DRAHOKAMOVÝCH BRUSŮ

25

Papir kniha M2_Sestava 1 07.08.2017 8:14 Stránka 26

2 – tabulkovec

3 – stupňovec

4 – smaragdový brus

26

u českého granátu). Podle horizontálního průřezu či obrysu rozlišujeme mugle forem oblých (např. mugle kruhová, oválná, kapkovitá) a hranatých (mugle trojúhelníková, čtvercová, obdélníková, osmiboká). Tvarových variet je velké množství.

Mugle vybroušené z topazu a chryzoprasu byly zjištěny ve svatozářích světců ve Svatováclavské kapli (1372) v katedrále sv. Víta (Kašpar 1980). Nízká oválná mugle či muglovaná destička z křišťálu (13. stol.) byla použita jako „okénko“ relikviářové schránky na cestovním oltáříku (14. stol., Morav. gal. – Mrázek 2000). Zvláštní kategorií jsou mugle, které mají kýlovitý tvar (dvě zaoblené plochy svršku se stýkají v jedné hraně). K moravským příkladům kýlovitých muglí patří křišťálová mugle na oltářním kříži z Uherského Hradiště (14. stol.) a také raně středověká křišťálová mugle, druhotně použitá na pažovém relikviáři Druhů sv. Mořice (konec 15. stol., Arcidiecéz. muz. Olomouc) z kostela sv. Jiří v Moravičanech (Mrázek 2000). Z téhož kostela pochází i pažový relikviář sv. Eufemie (18. stol.) s křišťálovou muglí (obr. 11).

V pozdním středověku (ve 2. polovině 15. století) vstupují na scénu fasetové brusy (drahé kameny opatřené fasetami – drobnými ploškami rozloženými podle určitých pravidel). Základními tvary fasetových brusů jsou tabulkovec (tabulkový brus) a stupňovec (obr. 10/2, 3). U tabulkovce je svršek i spodek zakončen velkou základní plochou – tabulkou a svršek i spodek bývají stejně vysoké. Někdy bývá vybroušen jen svršek tabulkovce, spodek je nevybroušen – neúplný tabulkovec (obr. 14). Postranní fasety se přikládají k okraji nahoře i dole v jedné řadě, tvoříce tzv. proužek neboli ráfek. Je-li rozdíl ve velikosti svrchní a spodní tabulky velký, bývá spodek vyšší než svršek a tabulkovec se mění v komolec. Stupňovec je brus nazývaný podle stupňovitě uspořádaných faset (stupňů) s měnícím se úhlem (obr. 12). Má mezi tabulkou a rundistou (hrana mezi svrškem a spodkem brusu) několik rovnoběžných řad plošek (nejčastěji dvě). Spodek, který má vždy více řad faset než svršek, končí hranou nebo rohem. Počet stupňů spodku není omezen (řídí se výškou svršku a sytostí barvy kamene). Fasety stupňovce jsou lichoběžníkové.

Formy tabulkovců i stupňovců (podle svého horizontálního průřezu či obrysu) mohou být oblé (kruhový – koláček, oválný, kapkovitý) nebo hranaté (trojúhelník, čtverec – čtvercový či pravidelný roháček, kosočtverec – kosáček, obdélník – obdélníkový či podlouhlý roháček, čtvercový či pravidelný osmihran, obdélníkový či podlouhlý osmihran, šestihran aj.). Navíc přistupují ještě tvary fantazijní (štítky pro heraldické rytiny).

Z nejstarších moravských příkladů lze uvést skleněné imitace drahých kamenů ve tvaru tabulkovců, zdobící pozdně gotický (2. až 3. čtvrtina 15. stol.) mešní kalich z kostela sv. Janů v Brně a také almandiny vybroušené do tvaru tabulkovců – kalich z kostela sv. Jakuba v Brně (1478) a kalich (1503) z kostela sv. Bartoloměje v Dlouhé Lhotě (Mrázek 2000).

Zvláštním druhem stupňovce je tzv. křídlový brus (čtvercový roháček křídlový, obdélníkový roháček křídlový, čtvercový osmihran křídlový, obdélníkový osmihran křídlový), u kterého se jednotlivé stupně dělí na čtyři dílčí trojúhelníkové fasety.

Jako smaragdový brus se označuje obdélníkový (podlouhlý), popř. čtvercový stupňovec osmihran (obr. 10/4 a obr. 13) či stupňovec se zkosenými rohy – tuporoh. Na svršku má zpravidla dvě až tři řady lichoběžníkových faset, na spodku tři až čtyři řady lichoběžníkových faset (podle velikosti kamene), z toho šest faset trojúhelníkových při zakončení závěrkovou hranou. Používá se od 17. stol. dodnes (Stehlíková 2003). Smaragd je křehký, proto byl pro něj vyvinut tento typ brusu, který zabraňuje poškození kamene podél ostrých hran a rohů. Používá se také pro geometricky nejvyšší výtěžnost z výchozího tvaru suroviny. Tento brus je výhodný pro minerály krystalizující v dlouhých prizmatických tvarech (smaragd, akvamarín, turmalín).

V 16. století renesanční brusič drahých kamenů Giovanni delle Corniole (c. 1470– 1516) a brusič a rytec Giacomo Tagliacarne představili nový typ brusu, známý jako routa (rozeta neboli růžice). Routa, broušená již od roku 1520, byla populární hlavně v 17. století.

Routa má jen svršek, místo spodku je u ní velká plocha (obr. 10/5). Na svršku jsou trojúhelníkové fasety, obvykle jen ve dvou řadách nad sebou (celkem 24 faset). Svrchní fasety, tzv. korunové, končí nahoře rohem (obr. 15). Podle sklonu korunových faset k fasetám spodní řady se routy dělí na brabantské (nižší) a holandské (vyšší). Podle počtu ploch rozeznáváme dvouřadé, trojřadé a víceřadé routy. Podle obrysu jde nejčastěji o routy kruhové nebo oválné. Routu s hruškovitým či kapkovitým okrajem označujeme jako pendlok či

STALETÝ VÝVOJ DRAHOKAMOVÝCH BRUSŮ

Papir kniha M2_Sestava 1 07.08.2017 8:14 Stránka 27

Obr. 11 Mezi palec a ukazováček pažového relikviáře sv. Eufemie z kostela sv. Jiří v Moravičanech (50. léta 18. stol., Arcidiecéz. muz. Olomouc) je vložena vysoká oválná křišťálová mugle. (Foto: MO)

STALETÝ VÝVOJ DRAHOKAMOVÝCH BRUSŮ

27

Papir kniha M2_Sestava 1 07.08.2017 8:14 Stránka 28

Obr. 12 Stříbrné broži (d. 3,8 cm) vévodí centrální smaragd ve tvaru stupňovce (8 × 6,5 mm), lemovaný perličkami a drobnými smaragdy; kolem jsou zasazeny větší i menší smaragdy a okraj brože rámují perličky a smaragdy (střední Evropa, poslední čtvrtina 19. stol., Morav. gal.).

(Foto: ABV)

Obr. 13 Smaragd, vybroušený do tvaru stupňovce – obdélníkového osmihranu (= smaragdový brus), tvoří centrální kámen pontifikálního prstenu arcibiskupa Kohna (1896, Arcibiskupství olomoucké).

(Foto: MO)

pantlok (brioletu). O podvojné routě hovoříme, tvoří-li kámen dvě routy se společnou základnou (routa má svršek a spodek shodný).

Zvláštním typem kruhového fasetového brusu je hvězdový brus. Na spodku má osm základních trojúhelníkových faset v jedné řadě (vzácněji může být spodek i dvouřadý – vyšší brus) a stejných osm faset na svršku; přes ty je ve špici vytvořena hvězda (ta je čtyřfasetová nebo méně často osmifasetová). Tento brus byl používán od 19. století. V dnešní

28

STALETÝ VÝVOJ DRAHOKAMOVÝCH BRUSŮ

Papir kniha M2_Sestava 1 07.08.2017 8:14 Stránka 29

době se do tohoto tvaru strojně brousí naprostá většina českých granátů, které se používají do klasického granátového šperku.

Granátovou specialitou je kruhový ažurový brus – ažur, označovaný někdy jako „plochý brus“. Jde o nízký brus, který má na spodku osm faset a na svršku opět osm faset a výraznou velkou tabulku. Tento tvar se používal pro české granáty v 19. století, nyní se uplatňuje jen výjimečně. Brousí se hlavně kruhové tvary, lze však vybrousit i čtverce (roháčky) a tvary kapkovité (brus je vhodný pro plochá zrna granátu).

Pro čiré a průhledné zbarvené drahé kameny je nejdůležitějším brusem briliant. Nejde jen o vybroušený diamant, ale do briliantového brusu se brousí kameny nejrůznějšího druhu. Fasety na briliantu jsou řešeny tak, aby barva a lesk kamene co nejvíce vynikly.

Správně vybroušený briliantový brus se vyznačuje vysokým leskem (brilancí), tzn. velkým množstvím odraženého či navráceného světla (fasety spodku je třeba vybrousit pod takovým úhlem, aby se od nich rozložené světlo odráželo v maximální možné míře do svršku kamene). Rozložení faset na svršku musí být takové, aby co nejvíce vynikla hra barev (vzniká rozkladem světla ve spektrum). Čím větší je u drahého kamene schopnost rozkládat světlo (disperze), tím větší je oheň (barevné záblesky) vybroušeného kamene.

Briliantový brus přineslo pro šperkařství baroko, které klade velký důraz na uplatnění drahých kamenů ve šperku. Počátky tohoto brusu lze vystopovat do 17. století (do r. 1660), kdy kardinál Mazarin (Jules kardinál Mazarin, 1602–1661) navrhl v Paříži kulatý brus známý jako „Mazarin“. Tyto první „brilianty“ byly dvouřadé (celkem 34 faset, z toho 16 faset a tabulka na svršku brusu). Ještě před koncem 17. století benátský brusič kamenů Vincent Peruzzi přinesl nový typ brusu – „Peruzziho brus“ (celkem 58 faset), když zdvojnásobil počet faset na svršku (z 16 na 32 + tabulka) a vytvořil tak trojřadý briliant (s 24 fasetami a s ubroušenou špičkou na spodku).

Ve 2. polovině 19. století přišel Henry Morse v USA s prvním moderním briliantovým brusem. Tento brus později zdokonalil, matematicky zdůvodnil a v roce 1919 popsal v USA Marcel Tolkowsky, považovaný dnes za vynálezce moderního kruhového briliantového brusu (americký ideální brus, Tolkowského brus, Tolkowského briliant). Ten je omezen celkem 58 fasetami, z čehož 33 je na svršku (32 + tabulka) a 25 na spodku (24 + kaleta) a bere v úvahu brilanci i oheň kamene.

Na briliantu (obr. 10/6) rozeznáváme svršek (korunu) a spodek (pavilon), které se stýkají v okraji (lemu) – rundistě. Na svršku je nejdůležitější ploškou faseta zvaná tabulka.

S ní je rovnoběžná velmi malá ploška zakončující spodek – kaleta (moderní brilianty se často brousí bez kalety, jen se závěrkovým rohem). Celkový vzhled briliantu je daný okrajem (obrysem) kamene. Horizontální řez jím proložený mívá tvar kruhu, oválu, špičatého oválu, kapky či slzy, čtverce, obdélníku, deltoidu nebo mnohoúhelníku. Podle toho rozlišujeme: kruhový či kulatý briliant, oválný briliant (obr. 16), navetu či markýzu (ovísek), kapkovitý briliant (pendlok), čtvercový briliant, obdélníkový briliant, deltoidický briliant, čtvercový briliant osmihran nebo tuporohý (tuporoh, tupáček), obdélníkový briliant osmihran nebo tuporohý, briliant ve tvaru lichoběžníku (trapezy), briliant ve tvaru srdce aj. U čirých kamenů, jejichž hlavním představitelem je diamant, je nejběžnější kruhový (kulatý) obrys nebo obrys mnohoúhelníku vepsaného do kružnice. Na svršku briliantu, pod tabulkou, jsou vybroušeny fasety dvojího nebo trojího tvaru a velikosti, a to ve dvou, třech nebo čtyřech řadách nad sebou. Podle toho mluvíme o briliantu dvouřadém a víceřadém (trojřadém, čtyřřadém). Mnohdy se používá označení podle počtu faset na svršku pod tabulkou (briliant šestnáctifasetový = dvouřadý, dvaatřicetifasetový = trojřadý).

Fasetové a kabošonové broušení lze navzájem kombinovat. Oblíbeným kombinovaným brusem je tzv. buff top (svršek je muglovaný, spodek fasetovaný). O smíšeném brusu hovoříme v případě, že se na jednom brusu uplatní dvě formy. Např. tvar stupňovce se použije pro spodek kamene, zatímco svršek se vybrousí do tvaru briliantu nebo tabulkovce.

V terminologii existuje nejednotnost (někdy se mluví o smíšeném brusu v případě, že svršek je muglovaný a spodek fasetovaný).

Na závěr je třeba zdůraznit, že brusy charakteristické pro jednotlivá období byly používány také v obdobích pozdějších a uplatňují se i v současnosti. Vývojově staré typy brusů mohou být použity v mladších artefaktech, ale vývojově mladší brusy se nemohou objevit v předmětech starších (jedině jako sekundárně použité).

5 – routa

6 – briliant

STALETÝ VÝVOJ DRAHOKAMOVÝCH BRUSŮ

29

Papir kniha M2_Sestava 1 07.08.2017 8:14 Stránka 30

Obr. 14 Detail ze schránky v podobě páva (Německo, po 1600, Morav. gal.): ocasní pera jsou posázená almandiny ve tvaru neúplného tabulkovce (4 × 4 mm – 5,5 × 5,5 mm). Výrazně fialová almandinová routa ve spodní řadě nahradila původní kámen. (Foto: KT)

30

STALETÝ VÝVOJ DRAHOKAMOVÝCH BRUSŮ

Papir kniha M2_Sestava 1 07.08.2017 8:14 Stránka 31

Obr. 15 Detail z rukojeti slunečníku z obecného kovu (d. 15,5 cm); zakončení rukojeti je zdobené řadami českých granátů ve tvaru routy, které se směrem k zakončení zvětšují (Rakousko nebo Čechy, kolem 1900, Morav. gal.). (Foto: KT)

Obr. 16 Detail zlatého náramku – spona v podobě hadí hlavy s oválným ametystovým briliantem na temeni a s očima z rubínů (Rakousko, 1830–1840, Morav. gal.). (Foto: ABV)

STALETÝ VÝVOJ DRAHOKAMOVÝCH BRUSŮ

31

14.8.2017

20:34

Stránka 1

Nová kniha Ivana Mrázka představuje jedinečný soubor mnoha desítek předmětů vytvořených z drahých kamenů, anebo drahými kameny zdobených. Tato obdivuhodná uměleckořemeslná díla vznikla v období novověku a dochovala se na různých místech Moravy a Slezska ve státních a církevních sbírkách, často skrytých očím veřejnosti. Autor vybrané předměty velmi pečlivě a důkladně popisuje a mnohdy poprvé odborně určuje a zařazuje z hlediska mineralogického a gemologického. Mimořádně cenný je obrazový doprovod knihy, který v katalogové části na CD přináší více než tři sta fotografií artefaktů.

Jejich nádhera okouzlí každého obdivovatele našeho kulturního dědictví.

RNDr. Ivan Mrázek (1940) je uznávaný geolog, mineralog a gemolog, autor řady odborných i populárně laděných publikací. Mezi jeho nejskvělejší práce patří výpravná kniha Drahé kameny starověkých civilizací (Munipress, 2013), která byla nominována na cenu Magnesia Litera, obdržela Cenu Josefa Hlávky za vědeckou literaturu a stala se nejkrásnější knihou 23. Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě.

Ivan Mrázek DRAHÉ KAMENY MORAVY A SLEZSKA OD RENESANCE PO SECESI

nova obalka na kameny:Sestava 1

Ivan Mrázek

DRAHÉ KAMENY Moravy a Slezska od renesance po secesi

Masarykova univerzita