VÝSTAVA
10
GRAFIKA Grafika je rozmanitým uměleckým stylem a za pět set let své existence prošla řadou proměn – námětů, motivů, stylů či funkcí grafických tisků. Nyní ji představuje výstava v Muzeu moderního umění Art & Print, která návštěvníky seznámí také s vývojem grafiky coby specifické techniky zpracování obrazu od 15. až po 19. století.
Mědiryt je považován za nejstarší techniku tisku z hloubky. Jeho předchůdcem byla zlatnická rytina. Již od starověku se ryté ornamentální kresby využívalo pro zdobení různých předmětů z kovu, ale teprve koncem 14. století si italští zlatníci začali z těchto rytin pořizovat zkušební otisky. První grafické tisky pořízené technikou mědirytu se začaly objevovat v 1. polovině 15. století. K formální dokonalosti byl doveden především v 16. a 17. století.
Niccoló Boldrini podle Tiziana Veccelia, Šest světců, asi 1535, dřevořez (detail)
„Termín grafika pochází z řeckého slova grafein, tzn. psát nebo kreslit. Obecně tímto termínem můžeme označit převedení jakékoli formy, ať již viděné, zažité, konkrétní či abstraktní do soustavy linií, bodů a ploch. V užším slova smyslu pak je za grafiku označováno dílo vytvořené a rozmnožitelné ručním způsobem na předem stanovený počet exemplářů, z nichž každý zůstává originálem,“ objasňuje podstatu grafiky autorka výstavy Helena Zápalková. Právě ona nás nyní seznámí s několika charakteristickými grafickými technikami, které můžete samozřejmě vidět na výstavě Art & Print.
Dřevořez
náleží vůbec k nejstarším grafickým postupům tisku z výšky. Jeho předchůdcem byly starověké orientální metody potiskování látek a razítka používaná k označování majetku u Egypťanů a Římanů. Přestože se využití dřevěných štočků k tisku objevuje v Koreji a v Číně už kolem poloviny 8. století, v Evropě se s dřevořezem setkáváme teprve na přelomu 14. a 15. století. Dřevořezový štoček tvoří deska získaná výhradně podélným proříznutím kmene stromu. Po vyhlazení se zpracovává ostrými noži a dlátky tak, aby kresba zůstala vyvýšena nad ostatní hmotu dřeva. Na tato vyvýšená místa je následně nanášena barva a za přiměřeného tlaku se provede otisk na papír.
Technika, která změnila svět papír
makulatura
válec
matrice
deska lisu
Schéma tisku Z VÝŠKY (dřevořez)
Anonymní rytec podle Hendricka Goltzia, Apollón zabíjí draka Pýthóna, 1589, mědiryt (detail)
Kresba je ostrými ocelovými rýtky různého profilu vyryta do hladké měděné desky, přičemž typickým znakem ryté čáry je její ostrý začátek, rozšíření a ostrý konec. Do rytých prohlubní se zatírá barva, která se následně z ostatního povrchu dokonale vytře. Tlakem tiskového stroje je papír při tisku vmáčknut do prohloubené kresby, kde přijímá barvu. K tisku se používá ručního měditiskového lisu (tzv. satinýrky), který pracuje na principu tlaku vyvíjeného na desku projíždějící mezi dvěma válci. Charakteru mědirytu odpovídá paralelní běh linií, které modelují objem, ve světlech vybíhají do ztracena řadou bodů, ve stínech se prohlubují, rozšiřují a jsou překryty šrafurou vedenou v jiném úhlu. papír
Mezzotinta , někdy nazývaná škrábanou rytinou, byla objevena v roce 1642 hessenským důstojníkem a grafickým diletantem Ludwigem von Siegen. Velké obliby se jí dostalo především v 18. století v Anglii, a proto se jí také někdy říká la maniera anglaise. Mezzotinta je technikou tónové rytiny, při níž je kresba modelována vyškrábáváním, tzn. vysvětlováním ozrněné, tmavé plochy
plst
válec matrice
deska lisu válec
Schéma tisku Z HLOUBKY (mědiryt, lept, akvatinta, mezotinta)
John Smith podle Willema Wissinga, Portrét Thomase Herberta, hraběte z Pembrocke a Montgomery, 1708, mezzotinta (detail)
