VÝSTAVA
22
chce probudit divákovo estetické vnímání, citlivost a představivost. Tomu odpovídá i výběr exponátů, který se podřizuje záměru uvést díla do vzájemného dialogu, propojení, kontrastu. Ocitnou se tak vedle sebe umělecká díla z různých časových etap 19. až 21. století. Návštěvníci se mohou těšit na grafické listy Arnošta Hrabala, Josefa Váchala, Stanisława Jakubowského či Marie Blabolilové. Uvidí malby Antonína Slavíčka, Georga Geyera, Lili Gödlové-Brandhuberové, Janiny Kraupe-Świderské, Josefa Šímy, Stanislava Podhrázského, Oldřicha Šembery a sochařské práce Ladislava Zívra a Josefa Klimeše. Zastoupena budou také díla neškolených umělců. „Výstava ruší hranice časové i materiálové, propojuje a mísí díla z různých dob a odlišných technik. S tímto přístupem také souvisí zařazení děl neškolených autorů, samouků, jejichž tvorbou se Muzeum umění Olomouc zabývá ve své sbírkotvorné činnosti dlouhodobě a uplatňuje jej na svých výstavách nejen samostatně, ale často i v souvislosti s profesionálním uměním,“ říká Šimková.
Jan Nowak – polský samouk přiblíží krásu lesa
Jan Nowak, Poznání III, 1975
TAJEMNÁ KRÁSA PŘÍRODY
Řada děl neprofesionálních autorů, zařazovaných do kategorie art brut jako jsou práce Karla Havlíčka, Josefa Kotziana, Marie Kodovské či Adély Ducháčové, svým imaginativním charakterem výstavu Šero i jas osvěžuje. Novinkou je nyní získaná a poprvé v muzeu vystavená přírůstková kolekce polského samouka Jana Nowaka, původně důlního technika z Katovic, jemuž byla příroda bohatým zdrojem inspirace v jeho grafickém
Pohledy do sbírek Muzea umění
Poněkud netradiční výstavu s náznakem příběhu věčné sounáležitosti člověka a přírodního prostředí chystají Šárka Belšíková a Anežka Šimková. Muzeum umění totiž skrývá ve svých fondech mnohá díla vztahující se k přírodě a jejím motivům. Rozpětí výtvarného ztvárňování přírody je velmi široké, bezesporu jde o nejčastější téma v umění. Právě toho chtějí využít autorky výstavy Šero i jas v rámci dlouhodobého projektu Pohledy do sbírek Muzea umění. Téma přírody bylo jasné od začátku. „Ve výběru obrazů, grafik, kreseb i soch asi třiceti českých, německých, rakouských a polských autorů probíhá skryté dění, které se v malých oddílech dotkne témat poznání, ráje, lesa, tajemství, zrodu, růstu, šera i jasu,“ říká Anežka Šimková. „Člověk jako součást přírody ji může nahlížet zvnějšku, víceméně popisně, ale je tu v různé míře vždy přítomna reflexe vnitřní.
Stvořená příroda výtvarných děl odráží nekonečnou symbiózu vztahů člověka a přírody,“ doplňuje Šárka Belšíková.
Profesionálové i amatéři
Výstava překvapí nejen svým obsahem, ale i netradičním schématem. Nepůjde totiž o tradiční umělecko-historické pojetí, o chronologický přehled či vývoj výtvarných přístupů k tématu přírody. Naopak
Janina Kraupe-Swiderska, Předjaří, 1971
