Středoevropské forum Olomouc - Architektonická studie by Muzeum umění Olomouc

STŘEDOEVROPSKÉ FORUM OLOMOUC architektonická studie OLOMOUC CENTRAL EUROPEAN FORUM architectural design

Olomouc 2009 2

muzeum | the museum

Muzeum umění Olomouc je kulturním zařízením s dlouholetou tradicí. Rozsahem své činnosti a počtem sbírek je vedle Národní galerie v Praze a Moravské galerie v Brně nejvýznamnější institucí svého druhu v České republice. Předchůdkyně muzea Galerie výtvarného umění v Olomouci byla založena v roce 1951 v rámci olomouckého vlastivědného muzea. V roce 1990 se osamostatnila, později se stala státním zařízením – příspěvkovou organizací ministerstva kultury. Muzeum spravuje asi 70 000 sbírkových předmětů ve státním vlastnictví jak z oblasti starého, tak moderního a současného umění (malba, plastika, kresba, volná a užitá grafika, fotografie, užité umění, architektura, autorská kniha). Dvě další muzejní součásti (arcidiecézní muzea) se věnují starému umění; detašované pracoviště v Kroměříži má ve správě 133 000 sbírkových předmětů z majetku olomouckého arcibiskupství.

Pracoviště Muzea umění Olomouc: Workplaces of the Olomouc Museum of Art: Muzeum moderního umění budoucí Středoevropské forum Olomouc Museum of Modern Art Future Olomouc Central European Forum Arcidiecézní muzeum Olomouc Olomouc Archdiocesan Museum Zámek v Kroměříži Arcidiecézní muzeum Kroměříž Chateau Kroměříž Kroměříž Archdiocesan Museum

The Olomouc Museum of Art is a cultural institution with a long tradition. In the extent of its activities and the number of its collections, it is, together with the National Gallery in Prague and the Moravian Gallery in Brno, one of the most influential institutions of its kind in the Czech Republic. The Museum’s predecessor, The Gallery of Fine Art in Olomouc, was established in 1951 as part of the Regional Museum in Olomouc. In 1990, it separated and became a public body – a subsidised organisation of the Ministry of Culture. The Museum administers approximately 70,000 collection items of classical as well as modern and contemporary art in the possession of the state (paintings, sculptures, drawings, graphic art and applied graphic art, photographs, applied art, architecture and artist’s books). The two other parts of the Museum (Archdiocesan Museums) specialise in classical art; the detached workplace in Kroměříž administers 133,000 collection items in the possession of the Olomouc Archbishopric. 6

Muzeum moderního umění s chrámem P. Marie Sněžné Museum of Modern Art with the Church of the Virgin Mary of the Snow

forum

Muzeum moderního umění, z výstavy Victora Vasarelyho, 2007 Museum of Modern Art, exhibition of Victor Vasarely, 2007

Ministerstvo kultury České republiky připravuje již několik let v rámci Integrovaného operačního programu investiční dotace převážně z prostředků Evropské unie pro velké kulturní projekty. S jedním z nich se o finanční dotaci uchází také olomoucké muzeum umění. Jestliže v něm uspějeme, zhruba půlmiliardová částka bude určena pro vybudování Středoevropského fora Olomouc (SEFO). Podobně jako obě stávající součásti muzea (Arcidiecézní muzeum Olomouc a Arcidiecézní muzeum Kroměříž) má být rovněž SEFO orientováno mezinárodně. Bude soustředěno na sbírkotvornou, expoziční a publikační činnost a vůbec na podchycování různorodých projevů výtvarné kultury středoevropského regionu zejména z hlediska moderního i současného umění. Postupně se má stát jakýmsi pendantem k zdejším vynikajícím sbírkám starého umění tak, aby výtvarná kultura olomouckého okruhu po této stránce směřovala k vyváženosti. 10

The Ministry of Culture of the Czech Republic has been preparing for several years investment grants for major cultural projects from EU sources within the Integrated Operational Programme. The Olomouc Musem of Art has also applied for the grants-in-aid with its project. If we succeed, the sum of approximately CZK 500m will be used for the foundation of the Olomouc Central European Forum (Forum). The Forum, like the other two parts of the Museum (the Olomouc Archdiocesan Museum and the Kroměříž Archdiocesan Museum) is internationally oriented. It will be focused on collecting, exhibiting and publishing activities regarding various representations of Central European art, with special attention paid to modern and contemporary art. It should become a kind of a counterpart to the outstanding collections of classical art, in order to balance the art collections available in the area of Olomouc. 11

Slavnostní založení Středoevropského fora Olomouc, setkání ministrů kultury zemí Visegrádské skupiny, Arcidiecézní muzeum Olomouc, 19. – 20. 6. 2008 Foundation of the Olomouc Central European Forum, the meeting of the Visegrad Group Ministers of Culture, Olomouc Archdiocesan Museum, 19 th – 20 th June 2008. Zakládací listina Středoevropského fora Olomouc Foundation Charter of the Olomouc Central European Forum

mĂsto | location

Pohled na část olomouckého Předhradí – vlevo pod č. 1 špitální kostel sv. Ducha, 1745 A view of Olomouc Předhradí – Church of the Holy Spirit on the left, (No. 1), 1745 Pohled na Olomouc s požárem Nové brány, z bakalářské teze Matyáše Schmidta, 1676 A view of Olomouc with the New Gate on fire, from Matyáš Schmidt’s bachelor thesis, 1676 Výsek z obrazu F. V. Korompaye Průvod k intronizaci kardinála Troyera s Novou branou, 1783 (?) A cut-out from the painting of F. V. Korompay Procession to the Inauguration of Cardinal Troyer, 1783 (?)

SEFO vznikne rekonstrukcí areálu Muzea moderního umění v Denisově ulici a přístavbou v sousední proluce. Toto místo patří od nepaměti k široko daleko nejexponovanějším jak z hlediska dálkových cest mezi evropským jihozápadem (Itálie, Porýní) a severovýchodem (Polsko, Rusko), tak i z hlediska místní topografie. V rámci městského organismu – což je neméně důležité – navíc představuje dramatické zúžení; žádný z těch, kdo v tisícileté minulosti procházel Olomoucí či jejím širokým okolím, nemohl prakticky projít jinudy. Tohle místo však také až do konce 18. století (kdy byla zbořena zdejší brána) představovalo mezní bod, rozhraní mezi dvěma světy – mezi Předhradím a hradem na východě a měšťanskými čtvrtěmi rozloženými západně. S trochou zjednodušení mezi sférami mocensko-duchovní a světskou. Dodnes leží na hlavní komunikační ose ve středu města. Napětí ze zúžení této urbanistické soutěsky či hrdla vedlo – podobně jako u vodního koryta – ke zrychlování průtoku na jedné straně a k velké koncentraci funkcí, hmot a symboliky na straně druhé. Budoucí areál SEFO tak představuje součást dramaticky utaženého pasu a jeho urbanistické, architektonické a památkové dořešení zajímavý a současně složitý problém. 14

The Forum will be housed in the refurbished premises of the Museum of Modern Art in Denisova Street and a new building erected in the neighbouring vacant lot. This location has been for centuries of extraordinary significance, due to both its position at the intersection of main routes between South West Europe (Italy, the Rhineland) and North East Europe (Poland, Russia) as well as local topography. Within the city itself– which is of no lesser importance – it also represents a kind of a bottleneck that no visitor to Olomouc and its surroundings in its thousand-year history could have missed. It is also a place, which, until the late 18th century (when the city gate was pulled down), represented an end point, a borderline between two worlds – between the bailey and the castle in the east and the burgher houses in the west. With a certain simplification, it is also where the administrative-ecclesiastical power and the secular world met. It has remained on the central communication axis of the city to the present day. This urban gully or bottleneck – analogous to a water course – brings about increased flow on one hand and a high concentration of functions, masses and symbolism on the other. The future premises of the Forum will become an integral part of this dramatic narrow waist, its city planning, architectural and conservationist solution making it both an interesting and a demanding challenge. The history of the main museum building is also significant. In 1246, a leprosy shelter was established here on the basis of a papal permit. According to the chronicler, Václav of Jihlava, “in 1246 Pope Innocent complied with the request of Onš, the Burgrave of Olomouc, and the Burgrave Milíč of Veveří and gave consent for the foundation of the Holy Spirit Hospital in Předhradí in the town of Olomouc. These noblemen sent to the Pope a pious man, Martin Pokora, who had decided to donate all his property for the construction of the hospital, and the Pope granted 210 days of indulgencies to those who would sponsor the hospital construction.” In the following years, several buildings were built, including a chapel, a graveyard and a garden. Florian J. Loucký wrote in 1746: the hospital “was established by a Moravian Margravine for local citizens with the only reservation, that should the foundress, or her heirs, fall into poverty, they would be boarded and housed in preference to all others.” The oldest of all Olomouc hospitals was at first called after St. Antonius, later after the Holy Spirit. It underwent reconstruction after the Thirty-Years‘ War and then in the early 18th century. In 1785, it was dissolved within the reforms of Joseph II and the vacant premises were used by the institute for the education of soldiers’ sons and the Archbishopric seminary and between 1787–1825 also as a weaving mill. All buildings, including the Gothic chapel, were pulled down in 1843, and within five years the Classicist buildings of the court and prison were erected on the site designed by Olomouc construction supervisor Franz Brunner (“a criminal house with cells for the accused,” 15

Olomouc, průhled Denisovou ulicí, 1901 Olomouc, a view of Denisova Street, 1901 Olomouc, Denisova ulice, situace v roce 1969 Olomouc, Denisova Street, a picture from 1969

Podobně poutavá je historie hlavní muzejní budovy. V roce 1246 tady byl na základě papežského povolení založen útulek pro malomocné. Podle kronikáře Václava z Jihlavy „papež Innocenc roku 1246 vyhověl žádosti purkrabího olomouckého Onše a purkrabího Milíče z Veveří a dal souhlas k zřízení špitálu sv. Ducha na Předhradí v Olomouci. Zmínění oba šlechtici vyslali k papeži zbožného muže Martina Pokoru, který se rozhodl věnovat veškeré své jmění na stavbu špitálu, a papež udělil 210 dní odpustků těm, kteří přispějí na stavbu tohoto špitálu.“ V následujících letech zde vyrostlo několika objektů s kostelíkem, hřbitovem a zahradou. Florian J. Loucký to v roce 1746 upřesnil: špitál „byl založen moravskou markraběnkou pro zdejší měšťany, avšak s tou výhradou, že v případě, kdyby snad zakladatelka nebo její dědici upadli do chudoby, bude jim zde přednostně před všemi ostatními poskytnuta stálá výživa a přístřeší.“ Nejstarší z olomouckých špitálů byl pojmenován nejprve po sv. Antonínovi, později po sv. Duchu. Obnoven byl jak po zkáze za třicetileté války, tak naposledy koncem první třetiny 18. století. V roce 1785 byl v rámci josefinských reforem zrušen a uprázdněné budovy postoupeny výchovnému ústavu pro vojenské syny 16

in the words of Alois V. Šembera). He continued with the massive forms of public buildings, gradually filling up the north side of Předhradí. Following the relocation of the prison in 1902, the building was sold to the Donath family, who carried out an extensive reconstruction 1915 –1920. Based on the project by Jaroslav Kovář Sr. realised in cooperation with a Munich sculptor, Moritz Lau, the premises were adapted for housing, commercial and production (a distillery in the back section) purposes. The front wing was raised by one storey and covered with a high mansard roof; the front elevation was rebuilt in an original style combining Classicistic and Cubist features. The other elevations were executed by the master builder Franz Langer in a more sober style. After the adaptation of the interior in 1926, the Radio bar was opened (where Emil F. Burian performed as a jazzman a few years later) and the addition in the area of the former garden became the Central Cinema. Its interior was designed by the architect of 17

Olomouc, Denisova ulice, 30. léta 20. století Olomouc, Denisova Street, a picture from the 1930s

a arcibiskupskému semináři, které v letech 1787–1825 doplnila také tkalcovna vlny. Všechny stavby včetně gotického kostela byly v roce 1843 zbořeny a na jejich místě během pěti let vyrostl podle návrhu olomouckého stavebního správce Franze Brunnera pozdně klasicistní soubor budov soudu a trestnice („kriminální dům se žaláři pro vyšetřovance,“ jak ho charakterizoval Alois V. Šembera). Navázal na mohutné hmoty státních budov vyplňujících postupně severní pohledovou hranu Předhradí. Po vystěhování trestnice v roce 1902 byl objekt odprodán manželům Donathovým, kteří v letech 1915–1920 přistoupili k radikální přestavbě. Na základě projektu architekta Jaroslava Kováře st. uskutečněného ve spolupráci s mnichovským sochařem Moritzem Lau byl areál adaptován pro obytné, obchodní a výrobní (lihovar v zadním traktu) účely. Uliční křídlo bylo zvýšeno o patro a opatřeno vysokou mansardovou střechou; jeho průčelí bylo přestavěno v osobité klasicizující variaci s kubizujícími motivy. Ostatní fasády byly provádějícím stavitelem Franzem Langerem upraveny ve střízlivějším duchu. Roku 1926 tady byl po adaptaci části interiérů otevřen Radio bar (kde o pár let později jako jazzman účinkoval i Emil F. Burian) a přístavbou na místě zahrady vzniklo také kino Central. Jeho interiéry upravil v roce 1943 autor pražského památníku na Vítkově Jan Zázvorka. Roku 1968 bylo v prostorách někdejšího baru otevřeno Divadlo hudby. V roce 1989 získalo objekt dnešní muzeum umění. Čtyři fáze rekonstrukce pro muzejní potřeby z let 1992–2000 zpočátku probíhaly na základě vlastních návrhů, později podle projektů architekta Michala Sborwitze; základní idea úprav byla tehdy charakterizována jako kontinuita a kontext, tedy navazování na zdejšího genia loci a jeho rozvíjení. Poslední fázi zamýšlených úprav se již nepodařilo uskutečnit. Z původní pestré funkční náplně areálu dodnes kromě základní muzejní funkce přetrvaly Divadlo hudby a kavárna. Rozlehlá proluka v sousedství muzea vznikla v roce 1969 po zboření pěti historických měšťanských domů. K severu ji vymezuje pozdně středověký a renesanční parkánový hradební prostor, v severozápadní části k ní přiléhá novodobě vytvořená komunikační spojka ke Kačení uličce.

Kino Central, 1926 The Central Cinema, 1926 Divadlo hudby, 1968 The Theatre of Music, 1968

Vítkov Monument in Prague, Jan Zázvorka. In 1968, Divadlo hudby (the Theatre of Music) was opened in the former bar premises. The Museum of Art took possession of the building in 1989. The reconstruction reflecting the Museum’s needs in the period of 1992 –2000 was carried out in four stages, at first according to the Museum’s own projects, later on according to the designs by the architect Michal Sborwitz; the fundamental idea for the reconstruction being continuity and context, i.e. maintaining the local genius loci and its development. Unfortunately, the final stage was not realised. Apart from the Museum itself, only the Theatre of Music and a café have survived to the present day from the original wide range of planned services. Since 1969, when five historical burgher houses were demolished, there has been a large vacant lot in the neighbourhood of the Museum. It is delimited by a late medieval and Renaissance rampart area in the north and a newly created passage to Kačení Street in its north west part. 19

Staveniště SEFO, 2008 Forum building site, 2008

obsah | purpose

Novostavba SEFO – řez Forum new building – a sectional view

Muzeum umění Olomouc uchovává a zpřístupňuje doklady výtvarné kultury od nejstarších dob po současnost. Základní činnost je doprovázena i dalšími funkcemi – edukační a v nejširším slova smyslu kulturní – které směřují k ideálu soustředění mnoha základních žánrových aktivit (výtvarná kultura, hudba, komorní divadlo, náročnější filmová tvorba a doprovodné diskusní forum) pod jednou střechou. Jak bylo předznamenáno, jedním z cílů SEFO je proměna v kulturní instituci s mezinárodní působností. Představuje to první cílevědomý pokus v rámci podobně orientovaných veřejných institucí v českých zemích o překročení pověstného Rubikonu – uzavřenosti do národně, teritoriálně, případně ideologicky vymezeného ghetta. Orientace k středoevropskému prostoru je přitom chápána v několika rovinách – jak z hlediska minulosti, kdy měly jeho jednotlivé součásti spoustu společného, tak jako možný předstupeň pro (v další generaci s největší pravděpodobností již samozřejmé) vplynutí do zcela internacionalizovaného prostředí. Konkrétním cílem SEFO bude jednak podchycování různorodých projevů výtvarné kultury středoevropského regionu po 2. světové válce, budování jeho stálé expozice, akviziční činnost, pořádání krátkodobých výstav 22

The Olomouc Museum of Art administers and makes accessible artefacts from early history up to the present day. Apart from its major role it also performs other functions – educational and, broadly speaking, cultural ones – aimed at the ideal of concentrating a number of fundamental activities of different genres (fine art, music, drama, art film and an accompanying the Forum) under one roof. As has already been suggested, one of the Forum’s ambitions is to become a cultural institution with an international reputation. It represents the very first systematic attempt amongst the public institutions of its kind in the Czech Republic to cross the legendary Rubicon – to leave the nationally, territorially or ideologically delimited ghetto. The orientation towards Central European territory is seen on several levels – with respect to the history when the individual parts had much in common, and also as potential grounds for (especially as the future generation is concerned, quite natural) entry into a fully internationalised environment . The particular purpose of the Forum is to cover various art phenomena in Central Europe after World War II, create a permanent art exhibition, together with further acquisition activities, organise temporary exhibitions as well as medium-term events (e.g. biennials or triennials), the development of an information centre, library, multimedia archive, reconstruction of the Central Cinema, etc. Apart from the traditional artistic genres (painting, sculpture, drawing and graphic art), it will also continue in its focus on creative work on paper in the broadest sense of the term ( Art Brut, the author’s book, photography and the documentation of architecture) and design (the development of seating furniture since the early 19th century). 23

SEFO, pohled z Denisovy ulice Forum, a view from Denisova Street SEFO, Jan Šépka, výchozí idea novostavby Forum, Jan Šépka, the new building design

Novostavba SEFO, výstavní prostor Forum new building, exhibition hall Novostavba SEFO, dvorana Forum new building, lobby Novostavba SEFO, výstavní prostor Forum new building, exhibition hall

včetně větších střednědobých přehlídek (např. bienále či trienále), budování informačního centra, knihovny a multimediálního archivu, obnova prostoru kina Central atd. Kromě klasických výtvarných druhů (malířství, sochařství, kresba, grafika) bude například pokračovat v podchycování prací na papíře v širším slova smyslu (art brut, autorská kniha, fotografie, dokumentace architektury) a designu (vývoj sedacího nábytku od poloviny 19. století). Projekt SEFO vychází z několika předpokladů: střední Evropa tvoří historicky i v současné době region s řadou obdobných charakteristik. Výtvarná kultura jednotlivých zemí vykazuje mnohé podobné, ne–li společné rysy. Přesto se zatím nikdo systematicky nevěnoval snaze podchytit a zveřejnit ji vcelku. Navíc tok idejí ze Západu do střední Evropy a dál na Východ nebyl nikdy pouze jednosměrný. Nehledě na to, že mnohé z toho, co se po 2. světové válce odehrávalo na Západě, mělo relativně nezávislý ekvivalent také zde, ve středovýchodní Evropě. Do střední Evropy však patří také miliony vyhnanců a exulantů žijících po celém světě. Rovněž 24

The Forum project is based on several general premises: Central Europe has always been a region with a number of shared characteristics. Fine art in individual countries has many similar, if not the same, features. Nevertheless, no one has ever attempted to cover and present it systematically in its entirety. What is more, the import of ideas from the West to Central Europe, and further on to the East, has not always been merely unidirectional, not to mention the fact that much of what was happening in the West after World War II had a relatively independent equivalent also in the territory of Central and Eastern Europe. Central Europe is also represented by millions of refugees and exiles living all over the world. The Forum’s activities should be directed at them as well. ‘Forum’ is much wider term than, for instance, ‘museum’ or ‘gallery’ – apart from its essential activities, various discussions, lectures, symposiums, and other events will also be organised. Thus, the Forum project can contribute substantially to the process of maintaining historical memory, as the story of fine art in 1945–1989 was often related to the issues of losing, acquiring and defending personal freedom. The Forum will also aim at the confrontation of several artistic tendencies on both sides of the former Iron Curtain. On the other hand, it will also enable the confrontation of contemporary artists’ production. The city of Olomouc has the necessary potential to realise the original idea: the Forum can draw upon the city’s historical background with its rich tradition as the former Moravian metropolis and its position as one of the Central European cultural centres surrounded by the traditional artistic centres – Prague, Bratislava, Budapest, Vienna, Munich, Berlin, Krakow. Olomouc is the natural geographical centre of the Central European region; it is easily accessible, it has an old, large and relatively well-preserved historical centre and the second oldest Czech university, as the seat of the archbishopric it is also the traditional spiritual centre of Moravia, it is the seat of the Regional Authority of the Olomouc Region and the place of the former coexistence and encounter of cultures: Italian, German, Jewish, Czech, etc. The first of the two permanent exhibitions that will open the Forum will comprise works of art by selected artists from the Czech Republic, Slovakia, Poland and Hungary. Their counterparts from the other side of the former Iron Curtain will be artists from Austria and neighbouring German regions. The exhibition and all the related activities will present the artists, not only as the authors of individual works of art, but also as original individuals with unique life stories. Detailed profiles documenting an artist‘s personal life, their professional development, thinking, social status and world view will also constitute an integral part of the exhibition. In addition, a permanent exhibition of the art of the Olomouc region from the late 19th century up to today is being prepared. One polarity is Central European integrity and the other polarity is local, concrete detail. 25

Divadlo hudby 2009 The Theatre of Music, 2009 SEFO, Varianta víceúčelového sálu Forum, a design of multipurpose hall

k nim by měly být příští aktivity SEFO orientovány. Forum je širší pojem než například muzeum nebo galerie – vedle hlavní náplně zde budou organizována také různá diskusní setkání, přednášky, sympozia a další podobné akce. Projekt SEFO tak může napomoci v procesu uchování historické paměti, protože zde mj. osudy výtvarného umění let 1945 –1989 úzce souvisely s problematikou ztráty, nalézání a obrany svobody. Cílem SEFO bude také konfrontace některých výtvarných tendencí na obou stranách někdejší železné opony; půjde tedy o pokus srovnávat a nacházet nejen společné, ale i specifické kvality ve výtvarné kultuře středoevropské oblasti po 2. světové válce. Ale na druhé straně také umožňovat konfrontaci děl soudobých výtvarných umělců. Olomouc má pro uskutečnění této myšlenky řadu předpokladů: SEFO může navázat na historické postavení města s jeho starobylou tradicí někdejší metropole Moravy a také jednoho ze středoevropských kulturních středisek mezi tradičními uměleckými centry – Prahou, Bratislavou, Buda peští, Vídní, Mnichovem, Berlínem, Krakovem. Olomouc je přirozeným geografickým centrem středoevropského regionu, je snadno dostupná, má staré, rozlehlé, relativně dochované historické jádro, druhou nejstarší českou univerzitu, jako sídlo arcibiskupství je tradičním duchovním centrem Moravy, je sídlem Krajského úřadu Olomouckého kraje, místem někdejšího soužití a střetání kultur italské, německé, židovské, české atd. První ze dvou stálých expozic, jimiž by mělo být SEFO otevřeno, bude tvořena soubory děl vytipovaných uměleckých osobností z České a Slovenské republiky a z Polska a Maďarska. Protějšky z druhé strany někdejší železné opony by se měli stát umělci z Rakouska a přilehlých částí Německa. Expozice a veškerá další činnost představí tvůrce nejen jako autory jednotlivých děl, ale také jako pozoruhodné osobnosti s jedinečným lidským osudem a příběhem. Nedílnou součástí expozice by se tedy měly stát podrobně zpracované medailony dokumentující osobní život umělce, jeho profesní vývoj, myšlení, společenskou, sociální roli, světový názor. Vedle toho je připravována stálá expozice výtvarné kultury Olomoucka od konce 19. století do současnosti. Na jednom pólu středoevropský celek, na druhém jeho zdejší konkrétní detail. Vstupní část SEFO bude umístěna v novostavbě. Do Denisovy ulice bude otevřena piazzettou (ale stávající hlavní vstup ve staré budově bude zachován pro některé večerní programy a kavárnu). Nový objekt propojí se starým vestibulem rozlehlý interiér dvorany s pokladnou, informačním centrem, šatnou, toaletami, velínem, knihkupectvím a komorním občerstvením. Na dvoranu dále naváže základní podélná komunikační osa s dalšími, ať již klasickými, či bezbariérovými komunikacemi. Jednu z chodeb bude jako kolonádu také možné po celé délce otevřít do nádvoří, amfiteatrálně klesajícího k menší archeologické zóně (s pozůstatkem hradební zdi a věže oddělující kdysi Předhradí od města). U novostavby na to zase 26

The entrance to the Forum will be in the new building. It will open onto Denisova Street through a ‘piazzetta’ (however, the existing entrance in the old building will be retained for evening events and the café). The new building will be connected with the old building entrance hall by a lobby with a ticket office, information centre, cloak room, restrooms, control room, bookshop and bar. From the lobby will lead the central communication axis with both ordinary and barrier-free walkways. One of the halls, designed as a conservatory, may open onto the courtyard, descending in the form of an amphitheatre to a minor archaeological site (with the remains of a wall and a tower separating Předhradí from the city). Adjacent to the new building, there will be a set of courtyards at different levels with greenery, water, and possible sculptural installations. The central section of the new building will house The Otto F. Babler Library conceived as a hall with galleries on four storeys with books on shelves with spotlights. The library will also include a section with free access, as well as multimedia and documentation archives, a substantial part of which will be comprised of Jiří Hůla’s large collection of art documentation. 27

SEFO, vizualizace víceúčelového sálu (kino Central) Forum, visualization of multipurpose hall (the Central Cinema) SEFO, Varianta víceúčelového sálu Forum, a design of multipurpose hall

přímo naváže soustava dvorků v různých výškových úrovních, opět se zelení, vodou, možností sochařských instalací. V centrální části novostavby se počítá s Knihovnou Otto F. Bablera, koncipovanou jako převýšená hala se čtyřmi podlažími ochozů s regály plnými knih a s horním osvětlením. Součástí knihovny bude nejen oddělení volného výběru, ale rovněž multimediální a dokumentační archiv, jehož podstatnou část vytvoří obrovitá sbírka výtvarné dokumentace Jiřího Hůly. Nalevo od dvorany je navržena soustava čtyř výstavních sálů koncipovaných univerzálně, tedy jak pro krátkodobé či střednědobé výstavy, tak pro stálé expozice, a opět s horním osvětlením. Úplně na konci pak bude zvláštní prostor pro výstavy kabinetního charakteru (vesměs prací na papíře). Výstavní prostory budou doplněny několika odpočinkovými kouty s posezením a výhledem do exteriérů. Z dvorany může návštěvník zamířit známou cestou doprava, do prvního patra staré budovy k zvětšenému výstavnímu sálu Trojlodí. Téměř beze změn zůstanou výstavní sál Obrazárna o patro výš stejně jako Mansarda s vyhlídkovou věží ve třetím patře. Vraťme se ještě do přízemí. Ve středním křídle zůstává sál Divadla hudby jako víceúčelový prostor se zázemím využitelný pro vernisáže výstav, komorní představení, edukační činnost a současně jako auditorium – konferenční prostor. Další prostor pro edukační činnost bude upraven v sousedství pod terasou. Průběžná chodba však v těchto místech také otevírá nový vstup do kina Central, z něhož vznikne opět víceúčelové zařízení (mj. kino náročného diváka, komorní divadlo, prostory pro multimediální akce, edukační činnost, auditorium – konferenční sál). Tato součást SEFO zůstane zároveň přístupná z muzejní uličky. Čtvrtý prostor pro edukační a lektorskou činnost vznikne z nynějšího výstavního sálu Kabinet v prvním patře. Výrazně rekonstruovaná kavárna při východním nároží uličního křídla zůstane dvoupodlažní s terasou, ale bude rozšířena o nynější výstavní prostor Salon. Zadní křídlo staré budovy nad hradbami se samostatným služebním vstupem bude nadále sloužit administrativě (depozitáře, fotoateliér a restaurátorský ateliér se přestěhují do novostavby). K podzemním podlažím jen stručně: u novostavby budou částečně řešena jako mezonetová. Zahrnou služební vjezd z Kačení uličky, technologické zázemí budovy (rozvodny, strojovny, serverovny atd.), depozitáře (transportní i centrální), fotoateliér a restaurátorský ateliér. V podzemí uličního křídla stávajícího objektu pak budou šatny a sociální zařízení personálu. Etienne-Louis Boullèe, Královská knihovna, 1785 Etienne-Louis Boullèe, The Royal Library, 1785 John Soane, Síň královské rady, 1827–1831, Londýn John Soane, Privy Council Chamber, 1827–1831, London

Novostavba SEFO, knihovna Forum new building, library

Left of the lobby, four versatile exhibition halls are designed for shortterm, medium-term and permanent exhibitions, again with spotlights. Finally, there will be a special room for exhibitions in cabinets (mostly art on paper). The exhibition rooms will include rest corners with tables and chairs and a view of the exterior areas. A visitor leaving the lobby and turning right to the old building first floor will enter the enlarged Nave exhibition hall. The Picture Gallery exhibition hall on the floor above, as well as the Attic with the look-out tower on the third floor will remain practically unchanged. Let us return to the ground floor again. The central wing is occupied by the hall of The Theatre of Music, which is a multipurpose room with technical services to be used for exhibition openings, performances, educational events and as an auditorium – conference room. Further space for ed ucational activities will be arranged under the terrace. There is a through corridor opening up a new entrance to the Central Cinema, which will be transformed into a multipurpose facility (e.g. an art cinema, chamber theatre, multimedia events, educational activities and auditorium – conference room). This part of the Forum will remain accessible also from the museum lane. The fourth room for educational and lecturing activities is in the current exhibition hall on the first floor called the Cabinet. The café on the eastern corner of the street wing reconstructed to a large extent will remain two-storeyed with a terrace, but it will also comprise the current exhibition room, the Salon. The back wing of the old building above the city walls with a separate service entrance will be used for administrative purposes (the depositories, photographic studio and restoration studio will be moved to the new building). Finally, a few words about the basement: there will be partly a duplex basement in the new building. It will comprise a service entrance from Kačení Street, the technical services of the building (switch room, control room, server room, etc.), depositories (both transport and central), a photographic studio and a restoration studio. The employees’ changing rooms and sanitary facilities will be situated in the street wing basement.

SEFO, půdorys přízemí Forum, ground floor layout

forma | form

In bringing the Forum project to life, we have dealt with difficult circumstances. Many times these culminated in critical moments, when we had to reconsider, whether or not to withdraw from the project, whether the price we would pay (not only financially) was not too high. We had to purchase eight plots in the vacant lot and most of their owners (with the honourable exception of the City of Olomouc) many times nearly blocked the project with their speculative requirements. For that reason the preparations are behind schedule. We have only recently finally solved the question of property rights. The latest critical moment, so far, was related to the preparation of the architectural competition regarding the new building design and construction. We were preparing the competition in compliance with the Public Procurement Act (2006) for two years. When we addressed the Czech Chamber of Architects, to recommend or not to recommend its members’ participation in the competition based on the respective terms, quite surprisingly, we were rejected. The chamber representatives informed us, that they considered the competition irregular and would adopt disciplinary measures against its members who took part in the competition either as competitors or members of the jury. The chamber would recommend participation only if the chamber’s requirements concerning rewards were met, which would result in the infringement of the Public Procurement Act! Due to the fact that, after weeks of negotiations, we still had not reached an agreement, we reluctantly had to cancel the

SEFO, pohled od Univerzitní ulice Forum, a view from Univerzitní Street

Uskutečňování projektu SEFO provázejí od počátku složité okolnosti. Nejednou vyústily v krizové okamžiky, kdy nezbylo než uvažovat o tom, zda nebude vhodnější od projektu ustoupit a zdali vynakládaná cena (a nejen ta finanční) není příliš vysoká. Bylo např. nutné získat osm pozemků v proluce, u nichž většina majitelů (s čestnou výjimkou města Olomouce) svými spekulačními nároky několikrát projekt málem zablokovala. Přípravy tím mj. doznaly značný časový skluz. Teprve před nedávnem se majetkoprávní vztahy podařilo vyřešit doufejme definitivně. Zatím poslední kritický okamžik souvisel s přípravou architektonické soutěže na podobu novostavby a rekonstrukce. Soutěž o návrh podle zákona o veřejných zakázkách z roku 2006 jsme připravovali dva roky. Když jsme se však obrátili na Českou komoru architektů, aby na základě soutěžních podmínek buď doporučila nebo nedoporučila svým členům účast v soutěži, setkali jsme se s překvapivým odmítnutím. Představitelé 34

SEFO, vizualizace 1. patra Forum, first floor visualisation

Novostavba SEFO, dvorana Forum new building, lobby

komory nám sdělili, že považují soutěž za neregulérní a proti těm soutěžícím, případně porotcům, kteří jsou členy komory a soutěže se zúčastní, užijí kárné opatření. Účast v soutěži by mohli doporučit jen kdybychom vyhověli představě komory o odměnách, ovšem za cenu porušení zákona o veřejných zakázkách! Vzhledem k tomu, že jsme ani po několikatýdenním jednání nedospěli ke shodě, museli jsme s těžkým srdcem od soutěže ustoupit. To, že se nepodařilo připravit studii architektonického řešení na základě co nejširší konfrontace názorového spektra formou soutěže, je samozřejmě handicap – soutěžit se chystalo nejen velké množství domácích projektantů, ale nebyla ani vyloučena účast zahraničních architektů. V nouzi nezbylo než postupovat jiným způsobem – zadáním architektonické studie jako zakázky menšího rozsahu. To, co však vzniklo, není v žádném případě možné nazvat z nouze ctnost. Obrátili jsme se na dva z nejvýznamnějších českých architektů, s nimiž jsme navíc měli řadu zkušeností z minulosti jak z rekonstrukce Muzea moderního umění, tak arcidiecézního muzea. S Michalem Sborwitzem a Janem Šépkou jsme pak po dva letní měsíce spolupracovali na tom, co představuje tato výstava. 36

competition. The fact that the draft drawings could not be prepared on the basis of a public competition that would enable a broad confrontation of individual viewpoints is a handicap indeed – a number of Czech architects intended to participate and the participation of some foreign contestants was also very likely. Under these circumstances there was no other way but to order the architectural drawings in the form of a minor contract. What has been achieved can by no means be called only ‘making a virtue of necessity’. We turned to two of the most renowned Czech architects who we had already cooperated with in the reconstruction of both the Museum of Modern Art and the Archdiocesan Museum. We spent two summer months working with Michal Sborwitz and Jan Šépka on what is now being presented at this exhibition. We are more than satisfied with the result of our mutual cooperation and believe that it will give rise to an exceptional architectural work. The fundamental motif of their design is polarity applied and developed on different levels and in numerous variants. 37

Novostavba SEFO, výstavní prostor Forum new building, exhibition hall

Novostavba SEFO, dvorana Forum new building, lobby

S výsledkem jsme víc než spokojeni, domníváme se, že umožní vznik ojedinělého díla. Základním motivem jejich studie se stala polarita uplatněná a rozvinutá v mnoha polohách a variacích. Podařilo se navázat na polaritu dvou olomouckých světů, které se v tomto místě stýkají – monumentálních hmot Předhradí a drobného členění vlastního města. Na jedné straně zůstává jasná struktura a rytmizace osvícensky (klasicistně) koncipovaného starého muzejního paláce. Na druhé straně je do proluky na místě pěti zmizelých domů navrženo pět domů nových, které navíc (kromě jediného) nejenže respektují zvlněnou uliční čáru, ale různou hloubkou zástavby se stávají jakousi esencí gotického urbanismu. Nejde však jen o lokální souvislosti: klasické a středověké přece představují dvě základní polohy evropského ducha. Ta první vždy ztělesňovala antický ideál jasnosti, přehlednosti, racionálna, ta druhá bývala plná emocí. Ve skutečnosti je to i v našem případě složitější. V někdejším klasicistním paláci soudu a věznice se postupně nakupily další vrstvy (byty, lihovar, 38

They succeeded in drawing upon the polarity of the two different parts of the city meeting here – the monumental masses of Předhradí and the detailed structuring of the very city centre. There is the clear structure and rhythm of the old museum palace conceived in the spirit of the Enlightenment (Classicism) on one hand. But on the other hand, instead of the five demolished houses there are five new designed houses that also respect (with one exception), not only the uneven frontage line, but also the variable depth of the development, becoming in a way the essence of Gothic town planning. However, there are not only local circumstances: the Classical and the Medieval represent the two essential dimensions of European thinking. The first of them has always represented the classical ideal of clarity, lucidity, rationality, while the other was full of emotions. Nevertheless, things are not as simple as that. The former Classicist building originally housing the court and the prison later served other functions (as housing, a distillery, a cinema, the Radio bar – the Theatre of Music) introducing into this purposeful order the dis-order of everyday life. Our and, above all, Sborwitz’s reconstructions from the 1990s were also intended to evoke some of the more or less real or imaginary traces of history and the creative principles of some personalities passing through Olomouc: the Cabinet exhibition hall should remind us of the long-term asylum in the Graphic Art Cabinet (Kabinet grafiky), the Discussion Hall (Besední sál) refers to the 19 th century cultural atmosphere in Moravia (and also Josef Hoffmann), the Nave commemorates the vanished Chapel of the Holy Spirit, the Picture Gallery is to remind us of the typical museum salons and the Attic of the downward path of the past century (as well as Adolf Loos) with every step we take there. The reconstruction involved the effort to preserve as many details as possible. Just a few more words about the aspect of polarity: apart from the contrasts from the view of town planning, structural organisation and style characteristic for this location, the essence of the local gully, pass, bottleneck, eye of a needle with its dramatic material, functional and symbolic concentration was underlined. As for the interior, on both floors was applied the idea of a central communication axis (the famous Le Corbusier’s promenade de l’architecture), on which partial axes are suspended (the café, former cinema, former theatre, lobby, library, bookshop and exhibition rooms). Šépka’s new building or cluster of new buildings oscillates between a somewhat animalistic dimension, between the evocation of the characteristically mediaeval but also expressively Kafkaesque den and the echo of the dawn of modern architecture in the work of French revolutionary Classicists, who attempted to replace Christian metaphysics with a more universal interpretation of the Absolute. This polarity is also manifested in the elementary sculptural decorations: the lobby (entrance hall) in the old building will be dominated by 39

Novostavba SEFO, animační studio Forum new building, animation studio

Muzeum moderního umění Michal Sborwitz, rekonstrukce Obrazárny, 1994 Museum of Modern Art, Michal Sborwitz, Picture Gallery reconstruction, 1994 Michal Sborwitz, návrh na rekonstrukci Mansardy, 1993 Michal Sborwitz, design of Attic reconstruction, 1993

kino, Radio bar – Divadlo hudby), které do tohoto účelového řádu postupně vnášely ne-řád života. Naše a zejména Sborwitzovy rekonstrukce z devadesátých let byly navíc mj. neseny představou evokovat některé více či méně reálné nebo imaginární stopy minulosti a principy díla některých umělců, kteří prošli Olomoucí: Výstavní sál Kabinet měl být vzpomínkou na dlouholeté útočiště v Kabinetu grafiky, Besední sál zase památkou na moravské 19. století (a také na Josefa Hoffmanna), Trojlodí především vzpomínkou na zaniklý kostelík sv. Ducha, Obrazárna měla připomínat klasické muzejní salony a Mansarda neustále v chodidlech upomínala na šikmou plochu minulého století (ale rovněž na Adolfa Loose). Součástí rekonstrukce byla snaha po zachování maxima detailů. Ještě pár poznámek k oné polaritě: Vedle základního urbanistického, strukturálního a stylového kontrastu, příznačného pro toto místo, podařilo se umocnit také podstatu zdejší soutěsky, úžiny, hrdla, ucha jehly s dramatickou hmotovou, funkční a symbolickou koncentrací. Uvnitř se pak zdařilo uplatnit myšlenku základní komunikační osy v obou hlavních podlažích (oné slavné Le Corbusierovy promenade de l’architecture), na niž jsou zavěšovány osy dílčí (kavárna, někdejší kino, bývalé divadlo, dvorana, knihovna, knihkupectví, výstavní prostory). 40

the fountain A Child Watching an Ordinary Day (1912) by Anton Hanak, that was created for the villa Primavesi in Olomouc and personified the contemporary European idea of the forthcoming promising age of youth and progress in the years before the disastrous war. In the entrance ‘piazzetta’, a giant statue by Aleš Veselý Kaddish – A Prayer for the Dead (1967–1968) will be erected, which can be interpreted as a tragic postscript to what was to follow. Veselý’s statue will also dominate today’s University, formerly Jewish Street. Both statues will also point to what a visitor may find in the exhibition halls: the exhibition of Olomouc art (a survey of the cultural history of the Central European city with its rich history that experienced ethnic cleansing as well as the period of class struggle) and the exhibition of Central European art (a survey of the region that underwent racial cleansing and apart from the modern migration period experienced also the experiment of social engineering). This polarity is also reflected in the attempt to establish the local version of the ideal Gesamtkunstwerk – i.e. the attempt to collect in one location the fundamental cultural genres from fine art, architecture and applied art to a library with archives, chamber theatre, music and film and to create conditions for their merging and mutual confrontation. 41

Muzeum moderního umění, Michal Sborwitz, rekonstrukce Trojlodí, 1996 Museum of Modern Art, Michal Sborwitz, Nave reconstruction, 1996

SEFO, rekonstrukce – vstupní hala s kašnou Dítě nad všedním dnem od Antona Hanaka, 1912 Forum, reconstruction – entrance hall with the fountain A Child Watching an Ordinary Day by Anton Hanak, 1912 SEFO, rekonstrukce – atrium Forum, reconstruction – patio

Šépkova novostavba či drůza novostaveb lavíruje mezi něčím až živočišným, mezi evokací onoho tak charakteristicky středověkého, ale také expresívně kafkovského doupěte a ozvěnou počátků novověké architektury v dílech francouzských revolučních klasicistů, kteří hodlali nahradit křesťanskou metafyziku pokusem o ještě obecnější vyjádření absolutna. Polarita se projevuje i v základním sochařském dotvoření: části dvorany (vestibulu) ve staré budově má dominovat kašna Dítě nad všedním dnem (1912) od Antona Hanaka, která nejenže byla vytvořena pro olomouckou vilu Primavesi, ale především ztělesnila tehdy celoevropsky sdílenou představu o nadcházejícím nadějném věku mládí a pokroku posledních let před válečnou katastrofou. Na vstupní piazzettě má být zase vztyčena obří socha Aleše Veselého Kaddish – Modlitba za zemřelého (1967–1968), která může být také chápána jako tragický dovětek k tomu, co pak následovalo. Veselého socha navíc pohledově pointuje dnešní Univerzitní, někdejší Židovskou ulici. Obě plastiky však zároveň upozorní na to, co návštěvník nalezne ve výstavních sálech: na expozici výtvarné kultury Olomouce (sonda do kulturní historie menšího středoevropského města s hlubokou historií, které prodělalo jak etnické čistky, tak období třídního boje) a na expozici středoevropské výtvarné kultury (sonda do regionu, který byl rasově vyčištěn a kromě novodobého stěhování národů prodělal ještě experiment sociálního inženýrství). Polarita se promítá i do pokusu 42

Novostavba SEFO, vstupní piazzetta se sochou Aleše Veselého Kaddish – Modlitba za zemřelého, 1967–1968 Forum new building, ‘piazzeta’ entrance with the statue by Aleš Veselý Kaddish – A Prayer for the Dead, 1967–1968

SEFO, vizualizace zasazení areálu do městské struktury Forum, visualization of the building complex within the urban structure

o vytvoření zdejší varianty ideálního Gesamtkunstwerku – tedy pokusu shromáždit na jednom místě podstatné kulturní žánry od výtvarného umění, architektury, užitého umění, přes knihovnu s archivem, komorní divadlo, hudbu, film a umožnit jejich prolínání a vzájemnou konfrontaci. Práce s motivy genia loci by samy o sobě nestačily. Autoři studie se v nemalé míře soustředili také k otázce principu muzea – někdejšího chrámu múz – jako jednoho z příznačných témat novověké civilizace. K otázce smyslu koncentrace umění, které již neslouží ani kultu, ani v první řadě reprezentaci, jako tomu bývalo kdysi, ale pokusu o demokratizaci, zpřístupnění a interpretaci této elitní oblasti. Tzv. vysoké umění je ve své novodobé podobě značně komplikovanou záležitostí, a proto je nutné střídat prostory s jeho koncentrovanou instalací s prostorami, v nichž je možné vydechnout, osvěžit se, znovu se koncentrovat, případně se zúčastnit animačního programu. Nové výstavní sály Šépka situuje do tří z pěti přistavovaných domů se snahou o vytvoření kontinuálního výrazně magického prostoru, který vzdáleně přes staletí souzní se slavnými interiéry Piranesiho, Boulèeho či Johna Soana (byť s jejich vizionářskými interiéry, bohužel, Olomouc čest neměla). 44

The motifs of genius loci alone would not suffice. The authors of the architectural draft drawings have also focused on the very essence of the Museum – the former temple of the Muses – as one of the characteristic phenomena of modern civilisation. It is the question of the sense of art collecting, which does not serve a cult or representation in the first place, but which is rather an attempt at democratisation, making accessible and interpreting this elite phenomenon. So-called ‘high art’ in its modern form is a rather complicated matter, therefore the rooms with its concentrated installation should be complemented with rooms where one can take a deep breath, relax, concentrate, or take part in an animation programme. Šépka placed the new exhibition halls in three of the five new buildings in an attempt to create a considerably magical space resonating, over the centuries, with famous interiors by Piranesi, Boulèe or John Soane (although their visionary interiors cannot be found in Olomouc, unfortunately). The specific (genius loci) and the general (the subject of the museum as the concentration of modern spirituality) are joined here by the motif of light. This again is an element characteristic in a general sense for both ancient civilisations and modern times (the absolute, the sacral, or 45

SEFO, pohled od náměstí Republiky OCEF, view from Republiky Square

Ono konkrétní (genius loci) a obecné (námět muzea jako koncentrace novodobého duchovna) i zde propojuje téma světla. A opět téma elementu charakteristického v nejobecnějším slova smyslu jak pro staré civilizace, tak pro novověk (absolutno až sakrálno, případně osvícení ztělesněné světlem padajícím shora a oblévajícím interiéry, případně domy v domě, valné části areálu od věžičky klasicistního paláce až po štěrbiny ve střechách novostavby). A charakteristické také pro tento architektonický druh (nasvětlování jako jeden ze základních prvků muzea i divadla). Co má z hlediska uskutečnění projektu následovat? Na podzim bude vypsána soutěž na autora všech následujících projekčních fází; souběžně připravujeme podání žádosti o dotaci. Zahájen bude také archeologický průzkum staveniště. V případě, že v žádosti o dotaci uspějeme, bude příští rok věnován dokončení stavebního projektu, vyřizování stavebního povolení a soutěži na generálního dodavatele stavby. Novostavba a rekonstrukce (pravděpodobně ve třech etapách) by měly být zahájeny v roce 2012. Paralelně budou připravovány obě stálé expozice a další doprovodné akce včetně publikací, proběhne náročné stěhování sbírek a některých provozů (muzea i Divadla hudby). SEFO má být otevřeno na podzim 2014 – čtvrt století od roku 1989 a současně od osamostatnění muzea.

enlightenment in the form of light coming from above and circumfusing interiors (or houses within a house) of the major part of the premises from the Classicist palace lookout tower to the apertures in the new building roofs). This motif is also characteristic of architecture of this kind (lighting as one of the features typical for museums and theatres). What is to follow in connection with the realisation of the project? In the autumn, a competition for all the following project stages will be held; simultaneously an application for a subsidy will be prepared. Archaeological research at the site will be commenced as well. If we are granted the subsidy, the following year will be devoted to the completion of the structural design, obtaining the building permit and organising a competition for the general constructor. The construction and reconstruction work (probably in three stages) should be commenced in 2011. Both permanent exhibitions and other accompanying activities, including publications, will be prepared simultaneously, together with the demanding removal of collections and some workplaces (in the Museum and the Theatre of Music). The Forum should be opened in the autumn of 2014 – a quarter of a century after the revolution of 1989 and the start of the independent existence of the museum.

Novostavba SEFO, výstavní prostor Forum new building, exhibition hall SEFO, vizualizace zasazení areálu do městské struktury Forum, visualization of the building within the urban structure

STŘEDOEVROPSKÉ FORUM OLOMOUC architektonická studie OLOMOUC CENTRAL EUROPEAN FORUM architectural design Muzeum umění Olomouc – Muzeum moderního umění Olomouc Museum of Art – Museum of Modern Art Olomouc, Denisova 47 8. – 18. října 2009 | 8 th – 18 th October 2009 Výstava | Exhibition Koncepce | Conception: Jan Šépka, Pavel Zatloukal Kurátor | Curator: Michal Soukup Grafické řešení | Graphic Design: Václav Derner, Petr Šmalec Katalog | Catalogue Redakce | Editor: Michal Soukup Text | Text: Pavel Zatloukal Překlad | Translation: Martin Kolář Fotografie | Photography: Vlastivědné muzeum Olomouc, Eduard Bubeník, Lumír Čuřík, Ester Havlová, Ivo Přeček, Zdeněk Sodoma, Pavel Zatloukal, Petr Zatloukal Vizualizace | Visualisation: Design4function s. r. o. Obálka a grafická úprava | Cover and Graphic Layout: Petr Šmalec Tisk | Print: Epava Olomouc, a.s. Náklad | Copies: 500 © Muzeum umění Olomouc 2009 © Olomouc Museum of Art 2009 ISBN 978-80-87149-34-8 Přední strana obálky: SEFO, vizualizace zasazení areálu do městské struktury Front cover: Forum, visualization of the building complex within the urban structure Zadní strana obálky: plastika Aleše Veselého Kaddish – Modlitba za zemřelého, 1967–1968, detail Back cover: Aleš Veselý Kaddish – A Prayer for the Dead, 1967–1968, detail