Miloslav Stibor / Fotografie by Muzeum umění Olomouc

Miloslav Stibor fotografie

Miloslav Stibor fotograďŹ e

Olomouc 2007

Publikace k výstavě

Miloslav Stibor fotograﬁe Muzeum umění Olomouc Muzeum moderního umění 12. 7. – 30. 9. 2007

Výstava Autorka koncepce a kurátorka | Štěpánka Bieleszová Architektonické řešení a instalace | Výstavní oddělení MUO Graﬁka | Petr Šmalec

Katalog Editorka | Štěpánka Bieleszová Redakční příprava | Štěpánka Bieleszová Texty | Štěpánka Bieleszová, Vladimír Birgus, Ludvík Baran, Karel Dvořák, Michal Macků, Jiří Mašín, Tomáš Pospěch, Ján Šmok, Ladislav Rusek, Jindřich Štreit, Václav Zykmund Překlad | David Livingstone Fotograﬁe | archiv autora, Muzeum umění Olomouc Obálka, graﬁcká úprava a sazba | Petr Šmalec Předtisková příprava | Muzeum umění Olomouc Tisk | GRASPO CZ a. s. Náklad | 500

ISBN 978-80 -85227-92-5 © Muzeum umění Olomouc © Miloslav Stibor Obálka | Miloslav Stibor, Jiřa 7, 1967

Frontispis | © Vladislav Galgonek, Miloslav Stibor, 1989

Obsah

Napsali o Miloslavu Stiborovi Václav Zykmund, Jiří Mašín, Karel Dvořák, Ján Šmok

Úvodem Štěpánka Bieleszová

Fotograﬁe 1956 – 2006 Štěpánka Bieleszová

Stiborova fotograﬁe šedesátých let Vladimír Birgus

Miloslav Stibor – Obratník Raka Tomáš Pospěch

Tvůrce fotoobrazu Ladislav Rusek

Fotograf lidské radosti Ludvík Baran

Vzpomínka na pana doktora Michal Macků

Proč si vážím Miloslava Stibora Jindřich Štreit

Kámen Štěpánka Bieleszová

Pedagogická činnost Miloslava Stibora Štěpánka Bieleszová

Umělcův životopis Štěpánka Bieleszová, Miloslav Stibor

100

Život a dílo v datech

126

Soupis exponátů

128

Summary

Úvodem Štěpánka Bieleszová

Miloslav Stibor, umělecký fotograf, pedagog a letecký fanda v jedné osobě, se narodil v roce 1927. Zatímco se malý Stibor tetelil v matčině náručí, ve stejný čas, avšak několik tisíc kilometrů směrem na Západ přeletěl Charles Lindbergh bez mezipřistání Atlantický oceán. Smělý letec se později, s mnoha dalšími odvážlivci, stal vzorem pro Miloslava Stibora a podnítil jej k zájmu o letectví a létání samotné. Další, na první pohled méně závažné světové události toho roku jakoby pomyslně předznamenaly další Stiborův zájem. Jeden z redaktorů časopisu Die Dame s radostí hodnotil změny životního stylu slovy: „Děkuji své době, že mi dovoluje spatřit nohy. Ženské nohy… To je skutečně revoluce“. Kam tyto původně cudné změny dovedl Stibor ve své fotograﬁcké tvorbě v 60. letech 20. století je díky aktu s prostým názvem Miller 7 známo čtenářům fotograﬁckých magazínů prakticky po celém světě. A naposledy, spíše formální podobnost. V roce narození Miloslava Stibora návštěvníky pařížských šantánů stále ještě, rok před smrtí, okouzlovala tanečnice Lioe Fullerová svým „tancem bez pohybu“, kdy iluzi pohybu vyvolávalo jen vlnění dlouhých volných závojů, do nichž byla oblečena a jimiž pohybovala pomocí dlouhých tyčí. Že by sudička Stiborových tančících aktů? Nevybaví se vám jeho pozdější dynamické záběry křepčících Bakché a Chloé či větrem unášené Aiolé nebo Fryné, zlehka zahalené průsvitnou tkaninou?

Fotograﬁe 1956 – 2006 Štěpánka Bieleszová

Seznámení s fotografií Jméno Miloslava Stibora je pro laickou i odbornou veřejnost již téměř půl století synonymem pro fotografický akt. Vrcholným cyklům však předcházela dlouhá cesta poznávání a zkoumání fotografie z hlediska žánru i techniky. Vzpomínky na jeho první setkání se zhotovováním fotografií mají téměř iniciační charakter a jsou spojené s postavou jeho otce, důstojníka československé armády. 1 Ten v roce 1933 rozšířil inventář domácnosti o fotoaparát. Budoucí fotograf Stibor byl pravidelným svědkem domácího vyvolávání filmů v ložnici rodičů a při magickém světle červeným celofánem obalené noční lampičky čekal na okamžik, kdy se z chemické lázně vynoří nejprve negativní, a posléze i pozitivní obraz. Později se kameru naučil ovládat sám, stejně tak jako překonal úskalí technologického procesu. V průběhu 2. světové války, vlivem nepříznivých dobových okolností, jeho zájem o fotografii ustupuje poněkud do pozadí. Stibor je v rámci akcí tzv. totálního nasazení zařazený do výroby leteckých součástí u firmy Heikorn v Olomouci. Zde, po předchozím okouzlení fotografií, začíná vznikat nová náklonnost – obdiv k letadlům. Ten vyvrcholil nástupem na Vojenskou

V kavárně, 1957

leteckou akademii v Hradci Králové v roce 1946. Na důstojnické škole v té době ještě působili letci z bývalé RAF. Stibor s úctou

Palackého v Olomouci. V rozmezí let 1947 – 1952 se věnuje stu-

vzpomíná nejen na výuku praktických a technických předmě-

diu výtvarné výchovy a deskriptivní geometrie. Na ústavu v té

tů, ale především na silné osobnosti, od nichž se učil etiketě

době působila řada významných osobností, mimo jiné malíř

a gentlemanskému chování.

Jan Zrzavý, či sochař a designér Josef Vinecký. 2 Důležitou roli

Koncem 40. a začátkem 50. let 20. století, v době sílících tendencí socialistického realismu, kdy funkce umění byla z vel-

také později sehrává Václav Zykmund, který zahájí i recenzuje některé Stiborovy výstavy. 3

ké části redukovaná na výchovnou a ideologickou, se Stibor rozhoduje pro další studium. Inspirativní prostředí nachází v Ústavu výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity

Karel Stibor (1896 Dluhonice – 1994 Olomouc) Více viz Umělcův životopis.

Více o situaci na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Palac-

kého univerzity v Olomouci v katalogu „Oznámení o Ikarově letu“. Olomouc-

Raná tvorba Zhruba od poloviny 50. let se Stibor začíná důsledněji věnovat fotograﬁi. Zpočátku vznikají reportážní fotograﬁe a malé dokumentární cykly z lidových slavností ve Strážnici a ve Východné

ká šedesátá léta v zrcadle výtvarné kultury, Muzeum umění Olomouc, 1998,

na Slovensku. Původně reportážní přístup autor později rozší-

s. 124-128.

ří o nostalgicky pojatý dokument (Slzy Čičova, 1965). 4

Václav Zykmund působí v Olomouci od roku 1961, Stiborově tvorbě se

začíná věnovat až v druhé polovině 60. let. Václav Zykmund, O fotografických aktech Miloslava Stibora, in: Revue fotografie, 1966, č. 4, s. 36-39. – Václav Zykmund, Fotografie Miloslava Stibora. Výstava fotografií z let 1960 – 1967 (kat. výst.), Oblastní galerie Olomouc, 1967. – Václav Zykmund, Miloslav Stibor, in: Foto Canada (Toronto), 1967, č. 1, s. 46-50. – Taras Štefek, (pseudonym V. Z.), Nad

Souběžně začíná Stibor dokumentovat své zahraniční cesty. Netypicky pojatým cestopisným záznamem je i řada snímků z pozdějšího cyklu Marieanne z Greifu, který vznikl za autorova pobytu na univerzitě v Greifswaldu. V nevelkém souboru se autorovi podařilo zachytit imaginativní příběh staré lodi kot-

snímky Miloslava Stibora, in: Revue Fotograﬁe, 1974, č. 4, s. 20-27.

vící v blízkém mořském zálivu. Během svého pobytu nasnímal

řadu zajímavých detailů a struktur i polocelků, které po zvět-

K tomu více viz Vladimír Birgus, Miloslav Stibor – fotograﬁe 1960 – 1970 /

photographs 1960 – 1970 (kat. výst.), Dům umění Opava, 2006. Zde publikovány i některé rané dokumentární fotograﬁe. 5.

V roce 1956 také Stibor poprvé vystavuje. Se 12 fotograﬁemi plastik, motýlů

a architektonických objektů se zúčastnil Výstavy výtvarných prací posluchačů a absolventů Ústavu výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UP v Olomouci,

šení a autorské úpravě získaly neobyčejnou vizuální kvalitu. V roce 1956, přestože se stále považuje za amatéra na poli fotograﬁe, je pověřen, aby vedl přednášky a cvičení z fotograﬁcké tvorby na Ústavu výtvarné výchovy Pedagogické fakulty

pořádané v Domě umění. O rok později, 1958, vystavuje poprvé v zahraničí,

Univerzity Palackého v Olomouci. Externě zde vyučuje až do

v Bukurešti.

roku 1975. 5

Miloslav Stibor – Obratník Raka Tomáš Pospěch

Monografie Miloslava Stibora z nakladatelství Profil byla první knihou, kterou jsem si koupil, když mne, v šestnácti letech, začal lákat svět fotografie, a to nejen proto, že za výlohou našeho hranického knihkupectví byla tehdy jedinou fotografickou publikací. O rok později jsem četl Millerův Obratník Raka. Zasažení, které v mé náctileté mysli způsobila tato směs vizí, nihilismu a životní síly se dá srovnat jen s máločím, co jsem do té doby zažil. Přirozeně jsem netušil, že Miloslav Stibor bude o dva roky později mým pedagogem. A už vůbec bych se tehdy nenadál, že uplyne jen několik dalších let a stanou se z nás kolegové, přátelé a po mnoho let budeme při pravidelných konzultacích Institutu tvůrčí fotografie v prostředí Horní Bečvy dokonce sdílet společný pokoj. Tvorba Miloslava Stibora je pro mne spjata především s jeho ranými akty z šedesátých let. Zcela osové místo mezi nimi pak zaujímá 15 fotografií pro Henry Millera. 1 S odstupem let je zřejmé, že tento pozoruhodný cyklus aktů, dedikovaný americkofrancouzskému spisovateli Henry Millerovi, má výrazné místo v kontextu české fotografie. Jím Miloslav Stibor korunuje, uzavírá a současně také opouští jednu z cest, kterou byla dlouhá léta prošlapávána historie českého aktu. Oněch patnáct Stiborových fotografií stojí na konci dlouhé pouti. Českou fotografií se vine kontinuální ideová linie od ještě malířsky cítěných aktů Aloise Zycha přes fotografie Josefa Ehma, Václava Zykmunda, Miroslava Háka, Karla Ludwiga, Josefa Proška, až po snímky Josefa Sudka, Jána Šmoka k dílu Miloslava Stibora z druhé poloviny šedesátých let. Jejich práce spojuje vázanost na abstrahující a postkubistické sochařství i dobově oblíbenou estetiku „Gestaltu“, vycházejí z pojetí aktu jako „kontemplace nad věčnou krásou tvaru (…), neměnnou krásou ženství, (…)“ 2 Ženské tělo je v těchto dílech v souladu s dobovými názory na umění i etiku výrazně oderotizováno, redukováno na geometrické formy a čisté linie, jakoby bylo jen záminkou pro odhmotněný tvar, vhodnou překážkou nastave-

< Miller 11 Miller 1

nou pro rozehrání světla a stínu, příležitostí pro hledání kompozice nebo v tom lepším případě pro zjevování „skrytého řádu

ového buržoazního tématu“. Torza ženských těl a portréty, či

světa“. Snímky charakterizuje statická sošnost, monumentali-

spíše studie hlav v kontrastním ateliérovém světle fotografoval

zace, ale také výsledná chladnost. Také Miloslav Stibor plně

od roku 1965. Velký vliv na toto pojetí měl Stiborův kamarád,

přijal tento tvůrčí model, který dominoval fotograﬁi aktu šede-

olomoucký sochař Zdeněk Přikryl.

sátých let. Stejně jako mnozí další fotografové i on navazoval

Hledání elementárních hmotných tvarů, zdůrazňování tva-

na meziválečnou tradici, výrazně přerušenou v první polovině

ru i povrchu hmoty a přesné uspořádání obrazové plochy; jako

padesátých let politikou režimu a kritikou aktu jako „bezide-

bychom zde hovořili o jiných, chronologicky starších obrazech Miloslava Stibora, fotograﬁích antických plastik a přeneseně o jeho dlouhá léta vytvářeném a nikdy neukončeném souboru

Ostatně, tento soubor považuje za vrchol dosavadní Stiborovy tvorby už

Karel Dvořák ve svém textu Miloslav Stibor a jeho jednota v proměnlivosti (in: Československá fotograﬁe, 1977, č. 9, s. 404-411.) a v roce 2000 v knize Akt v české fotograﬁi jej hodnotí jako ústřední v kontextu fotografovy tvorby také Vladimír Birgus. 2.

Alena Nádvorníková, Fotograﬁcká tvorba Miloslava Stibora. in: Středisko

– Sborník VSM v Olomouci, Ostrava, Proﬁl, 1976, s. 140-146.

Kámen, kam tyto fotograﬁe řadí. Nabízí se přirozená provázanost mezi akcentováním struktur kamenů a světlem stylizovanými akty se zdůrazněnou strukturou kůže. Ostatně i Ján Šmok v roce 1997 v jednom ze svých posledních textů, polemizuje s tradičně zmiňovanou polaritou spatřovanou mnohými pisateli mezi Stiborovým souborem Kámen a jeho cykly aktů.

Miller 7 Miller 8 > Miller 9 >

Berousek, 1956 Na kolotoÄ?i, 1956 >

< Černé myšlenky 4, 1962 Černé myšlenky 5, 1962

Černé myšlenky 1, 1963

Černé myšlenky 3, 1963

Hračky 1, 1965 Hračky 2, 1965 >

Zdenka 3, 1965 Marcelka 3, 1967 JiĹ&#x2122;a 5, 1967 >

U jezera Sevan, Arménie, 1986 Hřbitov se stečky, Radimlja, Bosna-Hercegovina, 1971 >

Ze sochařského sympozia, Vyšné Ružbachy, Slovensko, 1974

Z dílny sochaře Rudolfa Chorého, Olomouc, 1989