výstava
Od košilky k rubáši 2020
Pohřbívání v Žatci
Židovský hřbitov Přítomnost židovské komunity v Žatci se datuje od 14. století, kdy se začali ve městě usazovat první židovští obyvatelé, kteří se věnovali obchodu. Tehdejší město nemělo přímo vymezené židovské ghetto, ale podle dochovaných zpráv lze usoudit, že se v průběhu let židovské osídlení ustálilo v určité lokalitě, v malé uličce kopírující městské hradby. V dnešní zástavbě ulička již neexistuje. Židovské domy se nacházely přibližně v místech dnešní malé uličky, která vede k bývalé posádkové věznici (z ulice Obránců míru).
Zobrazení Židů ve středověkých rukopisech.
Velikonoční pogrom v Praze roku 1389, obraz od Josefa Vojtěcha Hellicha.
Stejně jako v jiných městech, i místní komunitu postihovaly pogromy, během nichž museli Židé opustit město. Z historie jsou známy dva velké pogromy, v letech 1543 za Ferdinanda I. a další z roku 1650, kdy byl u vlády Ferdinand III. Od tohoto data až do poloviny 19. století byl Žatec tzv. judenfrei. Opětovné usazování Židů v Žatci je spojeno s liberálními reformami. Přestalo se na ně hledět jako na židy a začali být postupně vnímáni jako občané rakouského státu. Tato proměna však nepřišla hned.
Nově usazená židovská komunita postupně bohatla, za což mohla vděčit rozvinutému obchodu s chmelem. Její nejbohatší představitelé si začali ve městě stavět reprezentativní domy, které dodnes patří mezi architektonicky významné stavby. O jejich společenském vzestupu svědčila i reprezentativní synagoga postavená v letech 1870 až 1872. A též vybudování židovského hřbitova. Hřbitov pro žateckou židovskou komunitu byl vybudován v roce 1869. Do té doby byli zesnulí pochováváni na hřbitově v nedalekých Čeradicích. U hřbitova byla postavena obřadní síň a naproti ní domek pro pohřební bratrstvo, které podle zvyku připravilo zemřelé tělo k vlastnímu pohřbu. Po roce 1900 byla před bránou na hřbitov postavená hala z oceli a skla ve stylu art deco.
Židovský hřbitov v Čeradicích
Stavbu financoval místní významný podnikatel Leopold Bechert, který v Žatci založil podnik, později známý jako šroubárna. Sám zde byl v roce 1904 také pochován. Židovský hřbitov byl zničen nacisty během 2. světové. Odhaduje se, že před jejich příchodem zde bylo přibližně 800 hrobů.
Po konci války nedošlo k obnově původního stavu. Zdejší komunita byla ve válce z větší části vyvražděna a ten kdo přežil, neměl příliš chuť se vracet. Komunita, která před válkou čítala několik set lidí, představovala po válce jen hrstku osob. Po roce 1945 zde proto proběhlo jen 8 pohřbů. Navíc po roce 1948 u komunistického režimu padli Židé v nemilost také, proto došlo někdy po roce 1950 k uzavření hřbitova. V dnešní době se zde nachází několik náhrobků upomínajících na pohřby po roce 1945. Kromě těchto náhrobků jsou zde i starší kusy, nelze ovšem jistě potvrdit, že jsou původní. V minulosti totiž památková správa prováděla z okolních židovských hřbitovů tzv. svozy, a je tudíž možné, že se takto některé starší náhrobky dostaly i do Žatce. V současnosti je správcem hřbitova Židovská obec z Teplic, která po roce 2010 začala s opravou hřbitovních budov.
Hřbitovy v Žatci Stejně jako jinde se i v Žatci nejdříve pohřbívalo kolem kostelů. Ne každý kostel ovšem musel být používán jako hřbitovní. Významné osobnosti (donátoři, duchovní apod.) bývali pohřbíváni přímo v kostelech a kaplích. S narůstajícím počtem obyvatel se hřbitovy přesouvaly z hygienických i kapacitních důvodů na okraj měst. Dnešní městský hřbitov je novodobý, dokončen byl roku 1868.
Vybrané žatecké hřbitovní kostely a kaple Existující Děkanský kostel I Žatci se pohřbívalo uvnitř i kolem děkanského kostela. Konkrétně do roku 1726. Pod novou osmibokou barokní kaplí Jana Nepomuckého (1724 - 1728) byla pak ještě zřízena krypta, kde bylo do roku 1782 pohřbeno takřka 60 žateckých měšťanů.
Sv. Jakub Ze zaniklých hřbitovů je dnes bezpochyby nejznámější hřbitov u kostela sv. Jakuba Většího (Tyršova ulice). Hřbitov kolem něj se stal hlavním městským pohřebištěm po husitských válkách. Uvnitř kostela se zachovalo několik renesančních náhrobníků. Jeden z nich patří Kateřině, první manželce žateckého primátora Maxmiliána Hošťálka a jejich šesti dětem. Roku 1866 bylo rozhodnuto ukončit zde pohřbívání a založit nový větší hřbitov. Jedním z důvodů byla i epidemie cholery, kterou zavleklo do města pruské vojsko. U Jakuba byli pohřbeni i pruští vojáci, jejichž ostatky byly z iniciativy radních posléze přemístěny na nový hřbitov. Roku 1903 město zakoupilo část pozemku bývalého hřbitova u sv. Jakuba pro stavbu silnice a jako stavební parcely. Dosud byly pozemky v majetku děkanského kostela. Část bývalého hřbitova má dnes parkovou úpravu. Nachází se zde menší a starší z památníků malínským mučedníkům.
Sv. Václav Hřbitov u gotického kostela sv. Václava v Podměstí (Svatováclavská ulice), jehož plocha byla 720 m², sloužil k pohřbívání do roku 1850, kdy byla jeho kapacita po epidemii cholery naplněna. O jeho definitivním zrušení město rozhodlo roku 1899. Roku 1904 odkoupilo pozemek bývalého hřbitova. Byla zbořena zeď a plocha osázena trávníkem a křovinami. Úpravy byly dokončeny roku 1905.
Kaple sv. Kříže Roku 1858 si zřídili malou pohřební kapli zakladatelé staré nemocnice Ernst a Franciska Pauly. Budova nemocnice byla v budově dnešního Regionálního muzea K. A. Polánka v Husově ulici čp. 678. Nemocnice nesla název podle císařovny Alžběty, otevřena byla roku 1861. Kapli najdeme dodnes v muzejní zahradě.
Do série grafik od Jaroslava Zdeňka použitých pro výstavu patří také zobrazení kostela Korunování Panny Marie při kapucínském klášteru. Zde hřbitov doložen NENÍ. ->
Neexistující Sv. Vít Až do poloviny 13. století se pohřbívalo u starobylého kostela sv. Víta. Zprávy o tomto kostelu mizí po husitských válkách. Během 15. století byl rozebrán na stavební materiál. Jeho půdorys je vyznačen v dlažbě ve Dvořákově ulici.
Sv. Michal Hřbitov byl archeologicky doložen rovněž u kostela sv. Michala (Pražské Předměstí, v místech dvoru bývalého skladu čp. 1194 na Nerudově náměstí). Kostel zanikl krátce po požáru roku 1788. Zajímavostí bylo, že zde byla nalezena těla probodnutá kůlem, patrně z obavy z jejich návratu do světa živých.
Sv. Prokop a Sv. Prokop II. Na Dolním Předměstí se pohřbívalo u zaniklého kostela sv. Prokopa (severní předpolí mostu přes Ohři) , který je poprvé zmíněn roku 1359. Historik J. Havrlant uvádí, že se zde kromě pohřebiště nacházel i „barokní špitál čp. 538, už dost sešlý. Ten byl v roce 1826 zbourán, a aby mohl být postaven větší (pro dvanáct osob), byl o dva roky později stržen i kostel – zchátralý a zužující cestu k vjezdu na nový most (tehdy řetězový)“. Hřbitov nadále fungoval. Roku 1850 však město postihla epidemie cholery, která způsobila, že jeho kapacita byla vyčerpána, stejně jako kapacita nedalekého hřbitova u sv. Václava. Oba hřbitovy byly proto zrušeny. Nedaleko toho „prokopského“ vznikl nový, nazývaný pro orientaci Sv. Prokop II. Nacházel se na cestě k dnešnímu nádraží Žatec - západ (mezi ulicemi J. Herbena a R. Ungara). V městské kronice se uvádí, že v letech 1886 – 1896 bylo u sv. Prokopa pohřbeno 2065 zesnulých. Proto rada roku 1897 rozhodla, že zde smějí být pohřbeni pouze ti, kteří bydlí na levém břehu Ohře a náležejí do žatecké farnosti. O zrušení pohřbívání na hřbitově u sv. Prokopa II. bylo rozhodnuto roku 1907.
Část tohoto hřbitova je zakreslena ještě např. na mapách z let 1932 (viz obrázek) i 1947. Postupně zmizel pod novou zástavbou a komunikacemi.
Sv. Mikuláš Poslední pohřeb (dítěte) u kostela sv. Mikuláše se konal roku 1853. Když roku 1870 dobrovolní hasiči potřebovali nové cvičiště, bylo vybráno místo již nepoužívaného hřbitova. Kosti byly ledabyle posbírány z povrchu a nasypány do jámy na novém městském hřbitově. Důstojnějšímu zacházení se dostalo ostatkům děkana P. Libora Schirla (zemřel 1804), které byly uloženy v kostele před oltářem. Bývalý kostel používali hasiči jako skladiště. Později sloužil jako kůlna na zahradnické nářadí. Roku 1899 kostel nechal zbořit obchodník Franz Herzig. Na místě vznikl obytný dům se skladem čp. 1015 (respektive čp. 2444). Hřbitov zmizel částečně již roku 1891 z důvodu rozšiřující se okolní komunikace. Část se nacházela v místech dnešního trávníku vedle budovy bývalého Telekomu (křižovatka Komenského aleje a ulice Volyňských Čechů). Ostatky nebožtíků byly odkrývány při hloubkovým pracích ještě v nedávné době.
Kostel sv. Jana Křtitele Pohřbívalo se i u dnes rovněž neexistujícího kostela sv. Jana Křtitele v Mlynářích. A to ještě v 2. polovině 19. stol, kdy kostelík označovaný za jeden z nejstarších u nás, již nebyl používán. Ve středověku byl kostel uváděn jako sv. Jana Evangelisty. Roku 1902 vyhořel, následně byl někdy kolem roku 1904 zbořen. Na jeho místě dnes stojí dům čp. 3053 v ulici Adolfa Heyduka.
Loretánská kaple I Žatec měl svou Loretánskou kapli. Stávala na Žižkově náměstí před pivovarem. Vznikla v letech 1713 – 1715. Roku 1791 z ní byly přeneseny ostatky jejích zakladatelů do rodinné hrobky v děkanském kostele. Loreta pak až do svého zboření roku 1945 sloužila jako sýpka a později jako obytný dům.
Městský hřbitov Současný městský hřbitov byl dokončen roku 1868. První zde byla pohřbena ještě před jeho dokončením roku 1866 Barbara Maliková. Zádušní bohoslužby se nejdříve konaly u sv. Jakuba. Od roku 1872 v nově vybudovaném hřbitovním kostele sv. Antonína Paduánského.
Jeho stavbu financoval Anton Swoboda, který městu poskytl 8000 zlatých. Zemřel ještě před jeho dokončením v říjnu 1871. Byl pohřben v nové rodinné hrobce pod presbytářem. Swoboda si také přál, aby byl kostel zasvěcen jeho patronu. Kostel byl zpřístupněn veřejnosti 1. listopadu 1872. Starosta však odmítl dát na oltář obraz sv. Antonína a umístil zde pouze kříž. Proto se kostel někdy v literatuře označuje sv. Kříže, nebo se dokonce uvádí, že zůstal bez patrocinia. I oficiální seznamy litoměřické diecéze uvádějí kostel jako kostel sv. Antonína. Jeho stavitelem byl Anton Grimm, který je na hřbitově rovněž pohřben. Kromě kostela stavěl např. žatecké divadlo. Roku 1873 věnoval kostelu milovník hudby Josef Schőffl harmonium v hodnotě 100 zlatých.
Nový hřbitov musel být záhy rozšířen. Město pro tento účel za 39 000 zlatých vykoupilo a odvodnilo pozemky od Rosy Kreibichové a Ferdinanda Kraupnera (1889 – 1900). Jako první byla v této nové části hřbitova pohřbena 21. června 1900 desetiletá školačka Marie Fritschová. Městská rada dbala na estetickou úroveň hřbitova, a proto každý, kdo zde chtěl založit hrobku, musel návrh její podoby předložit ke schválení. Výstavné hrobky vlivných žateckých rodin bohužel postupně mizí, přesto zde dosud najdeme řadu připomínek slavných chmelařských rodin, hrobky či hroby místních podnikatelů (např. majitele kartonážky Lüdersdorfa), architektů (Petrovský, Salomon, Fuchs) či politiků (Hassmanovi, Schönfeldovi, Petrowitz). Pohřben je zde i nejznámější žatecký historik Adolf Seifert nebo majitel Křížovy vily Dr. Kříž.
Většina starších hrobů měla německé nápisy. V městské kronice se roku 1914 dočteme, že první český nápis na hřbitově, který nechal pro svou ženu v srpnu vytesat žatecký obchodník se železem pan Halik, vyvolal velké pobouření. Z novějších hrobů jsou zajímavé např. hroby Volyňských Čechů, četné hroby vojáků či nové romské hrobky. V rohu hřbitova najdeme novodobý dřevěný kříž, který připomíná oběti druhé světové války, především z řad místních Němců. Označen je letopočtem 1945. Na hřbitově je i památník věnovaný rudoarmějcům. Před ním najdeme velký památník věnovaný malínským mučedníkům. Nabízí tak opravdu pestrý pohled do historie města.