Božský bastard

BASTARDJOTACHRISTINALAURENOVÁ žsý THE NEW YORK TIMES A USA TODAY BESTSELLER ÚŽASNÝ EROTICKÝ ZÁŽITEK! 18+

Copyright © Lauren Billings Luhrs, Christina Hobbs Venstra, 2013

Translation © Naďa Funioková, 2013 © Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2022 ISBN 978-80-7689-063-3

Jedna Můj táta vždycky říkal, že když se chcete naučit práci, kterou byste rádi dělali, je nejlepší trávit každou vteřinu pozorováním toho, jak se jí věnuje někdo jiný. „Abys získala místo na vrcholu, musíš začít na dně,“ říkal mi. „Staň se člověkem, bez kterého se nadřízení neobejdou. Buď jejich pravou rukou. Nauč se znát jejich svět a oni po tobě chňapnou v okamžiku, kdy dostaneš diplom.“ A já se opravdu stala nenahraditelnou. A rozhodně jsem se stala Pravou rukou. Akorát že v tomhle případě se to vyvrbilo tak, že jsem byla pravou rukou, která měla většinu času sto chutí přistát dotyčnému v obličeji.Mému šéfovi, panu Bennettu Ryanovi. Božskému bastardovi. Při pomyšlení na něj se mi bolestně svíral žaludek: vysoký, krásný a neskutečně protivný. Byl to ten

7

nejpokrytečtější, nejnafoukanější šmejd, co jsem kdy potkala. Slýchala jsem, jak si ostatní holky v kanceláři špitají o jeho milostných aférkách, a přemítala, jestli je za tím jenom ten jeho hezký ksichtík. Jenže můj táta taky říkal: „Brzy ti dojde, že krása ulpívá jen na povrchu, zato ošklivost jde až na dřeň.“ Za posledních pár let jsem už potkala pěkných pár nepříjemných chlapů, s několika málo jsem i na střední škole a na vysoké randila. Ale tenhle byl něco extra. „No tak vás tu vítám, slečno Millsová!“ Pan Ryan stál ve dveřích mé kanceláře, která sloužila jako předpokoj té jeho. Hlas měl samý med, jenže to bylo celé nějak špatně… jako kdybyste nechali zmrznout med a rozbili ho na ledové kostky. Poté, co jsem málem utopila telefon, hodila náušnice do koše na odpadky, na mezistátní do mě někdo zezadu narazil, a ještě jsem musela čekat, až přijedou policajti a řeknou nám to, co jsme oba stejně věděli –že to byla chyba toho druhého chlapa – byl nevrlý pan Ryan tou poslední věcí, kterou jsem dneska ráno ještěMámpotřebovala.zkrátkapořádnou smůlu, že nedorazil v trochu lepší Popřálanáladě.jsemmu

jsem se pokusila proklouznout kolem něj, zavrčel: „Vážně? ‚Ráno‘, slečno Millsová? Kolik hodin vlastně máte v tom svém malém světě?“ Zarazila jsem se a pohlédla do jeho chladných očí. Byl o dobrých osm palců vyšší než já, a než jsem pro

Christina Laurenová 8

obvyklé „Dobré ráno, pane Ryane“, a doufala, že mi to oplatí obvyklým zdvořilým pokývnutím.Jenžekdyž

„Dneska mám za sebou přímo katastrofální ráno. Už se to víckrát nestane,“ řekla jsem a ulevilo se mi, že můj hlas zazněl pevně. Nikdy dřív jsem se neopozdila, ani jednou, ale to byl zkrátka celý on, že z toho udělal hned napoprvé hotovou aféru. Podařilo se mi kolem něj protáhnout, uložila jsem kabelku a kabát do skříně a rozjela počítač. Snažila jsem se chovat, jako kdyby nestál ve dveřích a nesledoval každý můj pohyb. „Katastrofální ráno je dost trefný popis toho, s čím jsem se tady potýkal během vaší nepřítomnosti. Musel jsem si osobně promluvit s Alexem Schafferem, abych nějak srovnal fakt, že nedostal podepsané smlouvy, jak měl slíbeno: v devět ráno východoamerického času. Musel jsem osobně zavolat Madeline Beaumontové, abych ji ujistil, že ve věci toho návrhu opravdu pokračujeme, jak bylo dojednáno. Jinými slovy, dělal jsem dneska ráno práci za vás i za sebe. Určitě byste to i při katastrofálním ránu mohla stihnout na osmou, ne? Někteří z nás vstávají a začínají pracovat ještě před brunchem.“ Když jsem k němu vzhlédla, tvářil se nepřátelsky, ve tváři zachmuřený výraz a ruce zkřížené na široké hrudi – a to všechno jen proto, že jsem dorazila

něj začala pracovat, nikdy jsem si nepřipadala takhle prťavá. Dělala jsem pro Ryan Media Group šest let. Ale od chvíle, kdy se před devíti měsíci vrátil do rodinného podniku, jsem začala nosit podpatky, které jsem do té doby považovala spíš za cirkusácké chůdy, jen abych se co nejvíc přiblížila úrovni jeho očí. I tak jsem musela zaklánět hlavu, pokud jsem se mu chtěla dívat do tváře, a on si to očividně užíval, oříškové oči mu jen blýskaly.

Božský BASTARD 9

Christina10Laurenováo hodinu později. Párkrát jsem zamrkala a velice usilovně se snažila nezírat, jak se mu tmavý, na míru šitý oblek napíná na ramenou. První měsíc, co jsme spolu pracovali, jsem se dopustila té chyby, že jsem během jedné konference navštívila hotelovou posilovnu, a když jsem tam vešla, našla jsem ho zpoceného a do půl těla nahého vedle běžeckého trenažéru. Měl obličej, pro který by kterýkoli mužný manekýn zabíjel, a ty nejúžasnější vlasy, co jsem kdy na chlapovi viděla. Čerstvě vyšukané vlasy. Tak tomu říkaly holky pod náma, a podle nich si tohle označení plně zasloužily. Obraz toho, jak si otírá hrudník do košile, se mi vpálil do mozku jednou provždy. Pochopitelně to ale musel pokazit tím, že otevřel pusu: „Rád vidím, že se konečně zajímáte o svoji fyzickou kondici, slečno Millsová.“

„OmlouvámDebil. se, pane Ryane,“ řekla jsem teď jen s mírným nádechem jízlivosti. „Chápu, jaké břemeno jsem na vás naložila tím, že jsem vás donutila obsluhovat fax a zvedat telefon. Jak už jsem se zmínila, víckrát se to nestane.“

„A jen aby vám tenhle incident náhodou nevypadl z paměti, rád bych viděl do pěti na stole kompletní

„To máte pravdu, nestane,“ odpověděl se samolibým úšklebkem ve tváři. Kdyby tak jenom dokázal držet hubu chvíli zavřenou, byl by přímo dokonalý. Takový kousek instalatérské pásky by dokázal divy. Měla jsem jednu ve stole a občas jsem ji vytáhla, mazlila se s ní a doufala, že jednoho dne pro ni najdu vhodné využití.

Božský bastard 11 tabulkové přehledy k projektu Schaffera, Coltona a Beaumontové. A pak si naděláte tu hodinu, o kte rou jste se dneska ráno připravila tím, že mi v kon ferenční místnosti předvedete cvičnou prezentaci Papadakisova účtu. Pokud se vám ta zpráva povede, dokážete mi, že víte, co sakra děláte.“ V očích mi blýskalo, když jsem sledovala, jak se obrátil a práskl za sebou dveřmi kanceláře. Sakra dobře věděl, že jsem s tím projektem, který mi měl současně posloužit jako diplomová práce pro MBA, hodně popředu. Na definitivní přípravu slidů mi ještě zbývalo několik měsíců, až budou smlouvy podepsa né… což se dosud nestalo – zatím nebyly kompletní ani návrhy. A on po mně teď, jako bych toho neměla na práci už tak dost, ještě chtěl, abych dala dohro mady cvičnou prezentaci, a to za… Koukla jsem se na hodinky. Báječné, sedm a půl hodiny, pokud vy nechám oběd. Otevřela jsem Papadakisovu složku a pustila se do toho.  Zatímco se ostatní jeden po druhém vytráceli na oběd, já zůstala trčet u stolu s kávou a pytlíkem oříškové smě si, který jsem si koupila v automatu. Normálně bych si přinesla jídlo z domu nebo bych šla něco zdlábnout s ostatními stážisty, jenže dneska jsem neměla čas na své straně. Zaslechla jsem, jak se vnější dveře kance láře otevřely, vzhlédla jsem a usmála se, protože dov nitř vstoupila Sara Dillonová. Sara byla u Ryan Media Group ve stejném praktikantském programu MBA jako já, ale pracovala v účetním oddělení.

„Chystáš se na oběd?“ zeptala se. „Budu ho muset vynechat. Tohle je naprosto příšerný den.“ Omluvně jsem se na ni podívala a její úsměv se proměnil v úšklebek. „Příšerný den nebo příšerný šéf?“ Posadila se na krajíček mého stolu. „Slyšela jsem, že dneska ráno běsnil jako Věnovalatajfun.“jsemjí významný pohled. Sara pro něj nepracovala, ale o Bennettu Ryanovi věděla všechno. Jako nejmladší syn zakladatele společnosti Elliotta Ryana a člověk, o kterém bylo notoricky známo, že má sakra krátkou roznětku, se stal v budově živoucí legendou. „I kdybych se snad rozdvojila, nestihla bych tohle dodělat včas.“ „Víš určitě, že nechceš, abych ti něco přinesla?“ Oči jí zajely směrem k jeho kanceláři. „Boxera? Trochu svěcené vody?“ Zasmála jsem se. „Jsem v pohodě.“ Sara se usmála a vyšla z kanceláře. Dopila jsem zbytek kafe a pak se shýbla, protože jsem si všimla, že mi na punčoše běží oko. „A navrch ještě tohle,“ spustila jsem, když jsem uslyšela, jak se Sara vrací, „ke všemu jsem si někde zatrhla punčochu. Teda, pokud půjdeš někam, kde mají čokoládu, přines mi jí tak padesát liber, ať si později můžu trochu spravit náladu.“ Když jsem ale zvedla hlavu, zjistila jsem, že ve dveřích nestojí Sara. Tváře mi zrudly a rychle jsem sukni zase„Omlouvámstáhla. se, pane Ryane, já –“ „Slečno Millsová, vzhledem k tomu, že máte vy i ostatní kancelářské síly evidentně spoustu času

Christina12Laurenová

Božský bastard 13 rozebírat problémy se spodním prádlem, tak kromě toho, že dáte dohromady tu Papadakisovu prezentaci, ještě potřebuju, abyste zaběhla do Willisovy kancelá ře a přinesla analýzy trhu a segmentace pro Beaumon tovou.“ S pohledem upřeným na svůj odraz v okně si narovnal vázanku. „Myslíte, že to zvládnete?“ Fakticky mě právě nazval „kancelářskou sílou“? Jasně, v rámci své praxe jsem pro něj často vyřizovala běžné povinnosti asistentky, ale sakra dobře věděl, že jsem pro tuhle společnost pracovala už roky předtím, než jsem dostala stipendium J. T. Millera na Severo západní univerzitě. A teď mi chyběly jenom čtyři mě síce, než získám titul MBA. Jakmile budu mít ten diplom v ruce, beru odsud kramle, pomyslela jsem si. Zvedla jsem hlavu a setkala se s jeho planoucím pohledem. „Velice ráda se zeptám Sama, jestli –“ „To nebyl návrh,“ přerušil mě stroze. „Chci, abyste je vyzvedla.“ Chvíli se na mě se zaťatou čelistí nasupe ně mračil, načež se obrátil na podpatku, odsupěl zpát ky do své kanceláře a drsně za sebou přirazil dveře. Co má krucinál za problém? To bylo to pubertální prásknutí dveřma fakt nutné? Popadla jsem sako pře hozené přes židli a vyrazila k naší satelitní kanceláři o pár budov dál. Když jsem se vrátila, zaklepala jsem na jeho dve ře, ale žádná odpověď nepřišla. Zkusila jsem kulovou kliku. Zamčeno. Nejspíš si dopřával pozdně odpoled ní rychlovku s nějakou princeznou se svěřeneckým fondem, zatímco já jako šílená pobíhala po Chicagu. Prohodila jsem manilovou složku štěrbinou na poštu

Christina14Laurenováa jen tiše doufala, že se papíry rozletí všude možně a on je bude muset osobně sesbírat a roztřídit. Dobře mu tak. Dost mě těšila představa, jak klečí na kolenou na podlaze a sbírá rozházené dokumenty. Jenže pak mi došlo, protože ho znám, že by si mě nejspíš zavolal do toho svého sterilního brlohu, abych to uklidila, zatímco on by jen spokojeně přihlížel. O čtyři hodiny později jsem měla aktualizované přehledy hotové, slidy z větší části uspořádané a málem dostávala záchvaty hysterického smíchu, jak je tenhle den úděsný. Přistihla jsem se, jak spřádám velice krvavou a hodně vleklou vraždu toho kluka v The Copy Stop. Jednoduchý úkon, nic víc jsem po něm nežádala. Pořídit několik kopií, svázat pár stránek. Měla to být přece hračka. Zaběhnout tam a zpátky. Ale ne. Zabralo mi to dvě hodiny. Rozběhla jsem se potemnělou chodbou teď už prázdné budovy, nazdařbůh poskládané materiály pro prezentaci pevně sevřené v náručí, a koukla se na hodinky. Šest dvacet. Pan Ryan mě pěkně sprdne. Měla jsem dvacet minut zpoždění. A jak už jsem dneska ráno zakusila na vlastní kůži, on zpoždění nesnáší. „Zpoždění“ bylo slovo, které se v  Debiloidním slovníku Bennetta Ryana nenacházelo. Podobně jako „srdce“, „laskavost“, „soucit“, „pauza na oběd“ a „děkuji“. Takže jsem utíkala prázdnými chodbami v těch cirkusáckých italských lodičkách a hnala se vstříc svému popravčímu. Zhluboka dýchej, Chloe. On dokáže vycítit strach. Když jsem se přiblížila ke konferenční místnosti, pokusila jsem se zklidnit dech a zvolnit do normální

Božský BASTARD 15 chůze. Zpod zavřených dveří prosvítalo tlumené světlo. Rozhodně byl uvnitř a čekal tam na mě. Pokusila jsem se co nejpečlivěji upravit vlasy i oblečení a taky si trochu srovnala svazek dokumentů v rukách. Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala na dveře.„Vstupte.“Vešlajsem

do teple osvětleného prostoru. Konferenční místnost byla obrovská a jednu zeď zabírala od podlahy až po strop okna, která skýtala překrásný výhled na panorama města od osmnáctého poschodí výš. Obloha venku potemněla soumrakem a mrakodrapy vroubily horizont flíčky osvětlených oken. Ve středu místnosti stál velký těžký dřevěný konferenční stůl a z jeho čela na mě hleděl pan Ryan.Seděl tam, sako od obleku přehozené přes židli za zády, vázanku povolenou, rukávy sněhobílé košile srolované k loktům a bradu podepřenou o věžičku z prstů. Zavrtal se do mě očima, ale neříkal nic. „Omlouvám se, pane Ryane,“ spustila jsem hlasem, který se ještě chvěl zadýcháním. „Ta záležitost s tiskem trvala –“ Zarazila jsem se. Omluvy by mi v mé situaci nepomohly. A kromě toho jsem mu nehodlala dovolit, aby mi něco dával za vinu. Tohle jsem nemohla nijak ovlivnit. Ať mi klidně políbí prdel. Vyzbrojená nově nalezenou odvahou jsem zvedla bradu a došla k místu, kde seděl. Aniž bych mu pohlédla do očí, urovnala jsem svoje papíry a kopii prezentace položila na stůl před nás. „Připravený, můžu začít?“

AMBICIÓZNÍ STÁŽISTKA. PERFEKCIONISTICKÝ ŠÉF. TO ZAVÁNÍ PO Ř ÁDNOU ŠIKANOU. A SEXEM. Chloe Millsová, zatraceně chytrá a pracovitá studentka obchodní administrativy, má jediný problém: svého šéfa Bennetta Ryana. Je náročný, neomalený, bezohledný – a  naprosto neodolatelný. Božský bastard. Bennett se vrátil z Francie do Chicaga, aby zaujal významný post v obrovském rodinném mediálním podniku. Vůbec nečekal, že ta asistentka, která mu v zahraničí na dálku pomáhala, je nádherné, nevinně provokativní – totálně nesnesitelné –stvoření, se kterým se teď bude muset vídat každý den. Navzdory drbům nikdy nebyl příznivec románků na pracovišti. Jenže Chloe pro něj představuje takové pokušení, že je ochotný pravidla porušit – nebo je rovnou poslat k čertu – pokud to znamená, že bude jeho. Kdykoli a kdekoli. V kanceláři, na schodišti, ve výtahu. Když ovšem jejich vzájemná touha dosáhne na služební cestě vrcholu, budou se muset Bennett a Chloe rozhodnout, co všechno jsou ochotni obě-tovat.„Dámy, musím vám říct, že to byla opravdu jízda! Charakter postavy Bennetta Ryana mě dostával do kolen, byl to nemilosrdný a arogantní obchodník, který přesně věděl, co chce, a dokázal si za tím jít stůj co stůj, a to se mi na něm líbilo. Žádné sladké řečičky, ale pěkně rovnou na věc.“ Jana Vavrečková, Chrudimka.cz „Knížka, u které se zasmějete, začervenáte a báječně si odpočinete. Můžete očekávat romantiku, ale v první řadě hodně erotiky a spoustu roztržených kalhotek...“ Aires, Databáze knih P R O Z ˇ E N Y 9788076890633 WWW.JOTA.CZ