Božský cizinec

Copyright © Lauren Billings, Christina Hobbs, 2013 Translation © Květa Kaláčková, 2013 © Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2014 ISBN 978-80-7462-515-2

Jedna „Jestli si nevezmeš ty stříbrný šaty, tak tě normálně zapíchnu,“ zařvala na mě Julia z kuchyňského koutku. Prostor na vaření v mém novém bytě rozhodně nebyl dost velký na to, abych ho mohla považovat za plnohodnotnou kuchyň.

V Chicagu jsem bydlela ve splácaném předměstí v domě, co byl postavený za viktoriánů, a sem do New Yorku jsem se přestěhovala do úžasného apartmánu v East Village na Manhattanu. Ten byt byl sotva tak velký jako můj starý obývák. A zdál se ještě menší, když jsem vybalila všechny věci, dala je na místo a pozvala své dvě nejlepší kamarádky. Tenhle obýváko-jídelno-kuchyňák rámovaly obrovský arkýřový okna, ale luxusnímu vzhledu to moc nepomohlo — spíš naopak, vypadalo to tu jako v akváriu. Julia mě přijela navštívit jen na víkend, aby s námi mohla jít slavit, ale i tak se mě už nejmíň desetkrát zeptala, proč jsem si vybrala tak maličký byt.

Pravda byla prostá — chtěla jsem zažít něco, co jsem ještě nikdy nezažila. A další důvod — když se 9

Christina Laurenová

přestěhujete do New Yorku a nezajistíte si bydlení předem, nic lepšího prostě neseženete.

Stála jsem v ložnici před zrcadlem a zírala na své oslnivě bílé stehna koukající zpod miniaturních šatiček pošitých flitrama, které jsem na sebe pracně narvala. Tak takhle jsem se dnes chystala předvést.

Naštvalo mě, že moje první instinktivní myšlenka byla, jestli by Andymu přišlo, že se moc odhaluju. Ale v další vteřině mě napadlo, že já jsem ze svého outfitu nadšená. Je čas zbavit se všech starých stereotypů týkajících se Andyho. Okamžitě. „Řekni mi jediný pádný důvod, proč bych neměla jít v tomhle.“ „Na žádný nepřijdu,“ odpověděla Chloe sotva vešla do ložnice. Měla na sobě cosi úžasného, tmavě modrého, co se vlnilo kolem ní jako aura. Jako vždycky vypadala naprosto neuvěřitelně. „Chystáme se pít a tancovat, je potřeba ukázat o něco víc než obvykle.“ „Nejsem si úplně jistá, kolik toho chci ukazovat.

Jako čerstvě nezadaná žena jsem docela spokojená.“ „Hele, některý ženský ukazujou skoro holej zadek, takže vyčnívat rozhodně nebudeš, jestli ti jde o tohle.

A navíc,“ prohlásila a ukazováčkem mířila na ulici, „už není čas na převlíkání. Limuzína je tu.“ „To ty bys měla ukazovat svůj zadek. Vždyť ses posledních pár tejdnů opalovala nahatá ve Francii a celý den si udržovala hladinku.“ Chloe se potutelně zaculila a zatahala mě za ruku. „Tak jdem, krásko. Já zas pár tejdnů strávila se svým božským bastardem, takže jsem na dámskou jízdu dokonale připravená.“ 10

Božský cizinec Sotva jsme nastoupily do čekajícího auta, Julia práskla šampaňské. Stačil mi jediný štiplavý lok a celý svět se rozplynul. Zůstaly jsme jen my tři — mladé přítelkyně v limuzíně řítící se ulicí — připravené oslavit nový život.

A nejen změnu mého bydliště na New York: Chloe Millsová se bude vdávat, Julia je na návštěvě a svobodná Sára začne konečně pořádně žít.  Tmavý klub dunící ohlušující muzikou a přecpaný vlnícími se těly: na tanečním parketu, u vchodu, u baru.

Dýdžejka stála na nízkém pódiu, které bylo z přední strany polepené plakáty slibujícími nejstylovějšího a nejzajímavějšího profíka, kterého můžete v Chelsea najít.

Julia s Chloe byly ve svém živlu. Přepadl mě pocit, že jsem většinu svého dosavadního života strávila jen na tichých, upjatých akcích: na tomhle místě jsem přecházela ze stránek svého klidného chicagského příběhu do zhmotněné newyorské pohádky.

Perfektní.

Prodírala jsem se k baru — tváře mi hořely, vlasy jsem měla úplně mokré a nohy mě bolely, jako bych je několik let nepoužívala. „Haló?!“ zavolala jsem, abych upoutala barmanovu pozornost. Už jsem si předtím objednala koktejly Hladké bradavky, Růžovku a Šedesátdevítku, aniž bych měla ponětí, co se pod těmi názvy skrývá.

V tom­hle nacpaném klubu s hudbou tak hlasitou, 11

Christina Laurenová

že se mi třásly vnitřnosti, jsem neměla skoro žádnou šanci, že by si mě vůbec všiml. I když byla pravda, že nevypadal dvakrát zaměstnaně a skoro mě začalo otravovat, jak málo obyčejných drinků stíhal připravit. Měla jsem na parketu opilou, čerstvě zasnoubenou kamarádku, která chtěla další drink. „Hej!“ zaječela jsem a bouchla pěstí do pultu. „Úplně tě ignoruje, co?“ Zamrkala jsem a podívala jsem se vzhůru — na muže, který se ke mně těsně tiskl u přecpaného baru.

Svou postavou připomínal sekvoj. Pokýval směrem k barmanovi, aby zdůraznil, co řekl. „Nemůžeš na barmana takhle ječet, Poupátko. A už vůbec ne, když si chceš objednat něco takovýho. Pete nesnáší přípravu drinků pro holčičky.“ No jistě. Potkat nádherného chlapa jen pár dní po tom, co jsem si přísahala, že už tohle pohlaví nikdy nechci vidět, to se může stát jenom mně. Navíc chlapa s britským přízvukem. Osud je zákeřná děvka. „Jak víš, co se chystám objednat?“ usmála jsem se na něj s nadějí, že mi úsměv oplatí. Musela jsem vypadat ještě opilejší, než jsem doopravdy byla. Nicméně jsem byla celkem vděčná, že už mám trochu popito, protože střízlivá Sára by jen přikývla, maximálně jednoslabičně odsekla, a tím by rozhovor skončil. „Třeba si chci dát půl litru guinnessu. To nemůžeš vědět.“ „Pochybuju. Celý večer si objednáváš ty slaďoučký blivajzy.“ Znamená to, že už mě nějakou dobu pozoruje?

Nejsem si jistá, jestli je to zjištění naprosto úžasné, nebo spíš trochu zvrhlé.

12

Božský cizinec Přešlápla jsem z nohy na nohu, on taky. Měl ostře řezané rysy, výraznou bradu, pod lícními kostmi mírně propadlé tváře, zářivé oči, husté, tmavé obočí a kdykoliv se usmál, v levém líčku se mu udělal ďolíček. Musel měřit dost přes sto osmdesát a jeho trup bych mohla prozkoumávat několik měsíců.

Těší mě, pane Velký jablko.

Když se k nám barman obrátil, pohlédl na muže vedle mě. Můj božský cizinec sotva zvýšil hlas, mluvil tak hluboce, že ho bylo i přes hudbu slyšet bez jakéhokoliv úsilí. „Dej mi skotskou, na tři prsty, Pete.

A cokoliv bude chtít tady slečna. Stojí tu už celou věčnost, hm?“ Otočil se na mě s úsměvem, ze kterého mě doslova polilo horko po celým těle a hlavně v podbřišku. „Kolik prstů bys chtěla ty?“ Jeho slova mi explodovala v hlavě a vlila do žil adrenalin. „Cos to říkal?“ Tvářil se jako nevinnost sama. I když vypadal docela přesvědčivě, přimhouřené oči dávaly jasně najevo, že v jeho těle není nevinná ani jediná buňka. „Vážně jsi mi zrovna nabídl tři prsty?“ Zasmál se. Položil dlaň na bar mezi nás a roztáhl prsty. Byla to ta největší ruka, jakou jsem kdy viděla, jeho prsty by bez námahy objaly basketbalový míč. „Radši začni jen se dvěma, Poupátko.“ Prohlédla jsem si ho ještě jednou, tentokrát důkladněji. Tvářil se přátelsky, nestál u mě příliš blízko, ale dost blízko na to, aby bylo jasné, že přišel k baru jenom proto, aby se mohl dát se mnou do řeči. „Pěkný dvojsmysl.“ Barman poklepal netrpělivě na desku baru a zeptal se, co si dám. Odkašlala jsem si, abych si dodala 13

Christina Laurenová

kuráž. „Třikrát Kluzkýho macka.“ Barmanovo otrávené odfrknutí jsem ignorovala a otočila se zpátky ke svému cizinci. „Nezníš jako Newyorčanka,“ řekl a jeho oči se na mě smály. „Ty taky ne.“ „Zásah. Narodil jsem se v Leedsu v Yorkshiru, pracoval v Londýně a sem jsem se přestěhoval před šesti lety.“ „Já před pěti dny. Z Chicaga. Společnost, pro kterou pracuju, si tu otevřela novou pobočku a dostala jsem místo finanční ředitelky.“ Bezva, Sáro. To je informací. Ideální pro případný psychopaty.

Hrozně dlouho jsem se na žádného chlapa ani nepodívala. Andy byl v tomhle oboru mistr, ale já už jsem vůbec neuměla flirtovat. Otočila jsem se na chvilku směrem, kde jsem čekala, že uvidím Julii s Chloe, ale ve změti těl na parketu jsem je nemohla najít. Všechny flirtovací taktiky jsem úplně zapomněla, takže jsem se cítila zase jako panna. „Finance? Tak to jsme z oboru,“ prohlásil. Počkal si, až se k němu otočím, a zase nasadil zářivý úsměv. „Je pěkný vidět, že to dělají i ženy. Zrovna ve financích se pohybuje až moc nabručených chlapíků v drahých oblecích, co chodí na všechna jednání, jenom aby se mohli poslouchat, jak mluví o stejných věcech pořád dokola.“ Usmála jsem se: „Taky někdy bývám nabručená.

A taky někdy nosím drahý kostýmky.“ „Vsadím se, že to musíš občas použít i řemen.“ 14

Božský cizinec „To má být nějaký další dvojsmysl?“ Začal se smát a mě při tom zvuku zaplavilo horko.

Pomalu se ke mně přiblížil a tiše mi zašeptal přímo do ucha: „Hmm, a nebo jsem natvrdlej.“ Cítila jsem, jak uvnitř taju, a zatímco jsem na něj nevěřícně zírala, on naklonil hlavu a prohlédl si mě. „Jsi taková způsobná. Nevypadáš jako holka, co chodí do takovýchto podniků často.“ To je to na mně tak vidět? „Nejsem si jistá, jak to mám brát.“ „Ber to jako poklonu. Jsi tu nejlákavější.“ Odkašlal si a zadíval se na Peteho, který mi zrovna nesl drinky. „Proč vůbec neseš všechny tyhle slaďoučké dobrůtky na taneční parket?“ „Moje kamarádka se zrovna zasnoubila. Máme tu dámskou jízdu.“ „Tak to asi nemám žádnou šanci, že bys dnes odešla se mnou.“ Zamrkala jsem a potom ještě jednou, pořádně.

Tenhle nezastíraný návrh byl už naprosto za hranicí všech flirtů, ve kterých se vyznám. Hodně za hranicí. „No… Cože? Ne.“ „Škoda.“ „To myslíš vážně? Vždyť jsme se sotva seznámili.“ „A už teď mám neovladatelnou chuť tě zhltnout.“ Mluvil pomalu, skoro šeptal, ale jeho slova mi duněla v hlavě jako údery do bicích. Očividně si byl v tomhle způsobu komunikace jistý — nebylo to poprvé, co někomu navrhl nezávazný sex. Přestože pro mě to bylo něco úplně nového, stačil mi jeho jediný pohled a věděla jsem, že bych za ním šla kamkoliv.

15