Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla by Nakladatelství JOTA

Deke se ale usmál a řekl: „No, třeba na to ještě dojde. Kdo ví?“ Trval na tom, že účet zatáhne sám. Když jsme se vrátili ke mně, přišlo mi to trochu rozpačité. Provedla jsem ho po domě a pak mě požádal, abych mu ukázala fotku své mladší dcery. Vylovila jsem jednu z peněženky, on si nasadil ty svoje stylové brýle a chvíli ji studoval. „Casta Spallová, to zní moc hezky, Kym.“ „Casta se jmenovala moje babička, která umřela, ještě než jsem se vůbec narodila. V latině to znamená čistá, zbožná nebo skromná. Tudíž pro moji dceru jméno naprosto nevhodné.“ „Každopádně je to moc hezká holka,“ poznamenal, když mi fotku vracel. „Hezká, ale ďáblice.“ On u sebe žádnou Jamieho fotku z poslední doby na ukázku neměl. Další chvíle rozpaků nastala, když odcházel. Ještě jednou mě letmo objal a už byl ze dveří venku. Dívala jsem se za jeho vozem, když zvolna ujížděl ulicí v poryvech na tohle roční období zcela nepatřičné sněhové chumelenice. Zapnula jsem topení, uvařila si čaj a vytáhla předposlední román Glorie Anne Lenoreové. U té si aspoň můžu být jistá, že nikde v textu nenarazím na slovo „prostata“.

22. března

Dostala jsem od Deka e-mail, ve kterém mi děkoval za včerejší oběd. Připojil k němu středoškolskou fotku své sestry Sarah z roku 1970. Podobala se Castě dost na to, aby se mohla vydávat za její dvojče.

23. března

Mám za sebou bezesnou noc. Nikdy jsem Dekovi neřekla, že jsem těhotná, ale počítám, že Kyle to nejspíš Jamiemu vyžvanil. Pokud si vzpomínám, byl v té době děsně nadšený, že dostane malou sestřičku. Pořád si musím připomínat, že jedna fotka ještě neznamená žádný důkaz otcovství. Snažila jsem se vzpomenout, jak moc opatrní jsme byli s těma zatracenýma kondomama, a mám takový nedobrý pocit, že jsme to občas možná trochu okašlali, protože jsem myslela, že už jsem na početí moc stará. Je to teda dost o nervy. Přitom jsem si celé ty roky pořád říkala, jak moc se Casta vyvedla po Harknessovi. Mám takové podezření, že kdyby na to Harkness přišel, nevzal by to zrovna nejlíp. Co bych si počala, kdyby mě vykopl z domu? Rozhodně mám ještě mizernější šanci sehnat nějaký zaměstnání než Monika. Napadlo mě něco znepokojivého: kdykoli může nastat situace, že bude Casta potřebovat nějaký lékařský test, a všecko to vyjde na světlo. Takže pěknej průser na obzoru. A jediný, čeho se mi za moje potíže dostalo, byly dvě formální objetí. Další paranoidní myšlenka: Byl Deke opravdu nemocný, nebo si tu historku s rakovinou prostaty vymyslel, protože se mu hnusila představa, že by se mohl se mnou vyspat? Že by ten mejkap na obličeji hlasitě signalizoval míru mýho zoufalství? Takže takhle se dneska chlapi jeho věku bezproblémově zbavujou nežádoucích nápadnic?

24. března

Po jaru pořád ani stopy. Sjela jsem do Pepper Pike, abych opětovně vztyčila na stožár vlajku vzorné

manželky a hospodyně. Uklohnila jsem Harknessovi k večeři nádhernej steak a utopila ho v jeho oblíbený vinný omáčce s houbami. Pak jsem zhasla a prakticky ho znásilnila. Jako obvykle jsem přitom fantazírovala, že jsem Andie MacDowellová, která se právě vrátila s Hughem Grantem z další svatby. (Bože, jak já ten film miluju.) Člověk se potřebuje nějak rozptýlit, když to dělá s Harknessem. „Hrozně jsi mi chyběl, miláčku,“ zalhala jsem, když bylo po všem. „Ty mně taky,“ popotáhl nosem, obrátil se na bok a okamžitě upadl do bezvědomí. Vždycky si připadám trochu hloupě, když se dodělávám rukou, ale Harkness se stejně nikdy nevzbudí. Skoro to vypadá, že mu prostata jednoduše vyřadí mozek z provozu dvě vteřiny potom, co vykoná svoje.

25. března

Už jsem přišla na to, proč mě vždycky v neděli po ránu bolí hlava. Za to můžou ty blbý lívance, co jím spolu s Harknessem. Monika a Roland právě odvezli v nové dodávce zbytek jejích věcí. Moje dcera vylítla z hnízda, možná už nadobro. Stará megera, co ji porodila, podle všeho nestála žádnýmu z nich ani za slovo. Ta dodávka sice není zbrusu nová, ale rozhodně jde o model z nedávný doby, který určitě stál přinejmenším deset táců. „Babička“ byla očividně štědrá. Nové řvavé nápisy na dvířkách hlásaly: Pacalac Productions. Když vám ten hubenej slimák při svým příchodu na svět trhá vnitřnosti na cucky, ani náhodou vás nenapadne, že jednoho dne odejde z domu s vyžraným kasařem jménem Roland Pacalac.

26. března

Co bychom si počali bez internetu? Na Abebooks.com jsem našla čtyři neznámé romány Glorie Anne Lenoreové. Tři za rozumnou cenu, zato jeden hamižnej lump chtěl za všivej paperback celejch osmatřicet babek. Hlasitě jsem ho proklínala, když jsem knihu přidávala do nákupního košíku. Stejně si ale vlastně sám naběhl, protože bych mu bez mrknutí oka vysolila klidně i stovku, kdyby si o ni řekl. Když jsem prohledávala krabice u Maddy ve sklepě, ucítila jsem, jak se mi něco otřelo o holý kotník. Obrátím se a koukám přímo na tu největší krysu na světě. Zaječela jsem, odhodila krabici, vyběhla po schodech nahoru a zabouchla za sebou dveře. Do hodiny sem dorazil deratizátor, hned se pustil ve sklepě do díla a pak mi přišel podat hlášení. „Nastražil jsem šest pastí. Možná je ale moc chytrá, aby do nich vlezla, tak jsem tam pro jistotu taky natáhnul lepivý papír. Pokud uslyšíte nějaké šmejdění, zavolejte mi. Máte tam dole v podlaze odpadní kanál bez mřížky. Tím se ta krysa nejspíš dostala dovnitř. Našel jsem bowlingovou kouli, tak jsem ho s ní zatarasil, doufám, že to nevadí?“ „Nevadí. Není to moje bowlingová koule.“ „Fajn. Nedělala jste náhodou dřív roztleskávačku?“ Velice překvapivý dotaz. „Dělala. Před takovým tisícem let.“ „Myslel jsem si to. Vy jste Helena Mandersová.“ „Bývala jsem. My se známe?“ Byl zhruba mého věku, měl docela slušnou postavu a pořád ještě všechny vlasy. Fešácká modrá uniforma hezky podtrhovala jeho oči. „Nejspíš ne. Chodil jsem o třídu níž. Jmenuju se Joe Ducowski.“ Dlouho dřímající synapse v mozku bleskově zostražitěly.

„Bože, Joe Ducowski. Vzpomínám si na tebe. Ty jsi Joe Paleček.“ „Jo.“ „Tys tehdy zvoral ten výkop.“ „Jo, to jsem já. Nabral jsem to dost hnusně holení.“ „Napral jsi to přímo do Mary Ann Morgansternové, hlavní mažoretky.“ „No jo.“ „A vyrazil jí šest předních zubů.“ „No, technicky za to mohl ten fotbalový míč. Já stál patnáct metrů od ní.“ „Bože, nikdy v životě jsem neviděla tolik krve, a to jsem třikrát rodila.“ „Jo, bylo to dost ošklivý. Páni, tak Helena Mandersová je teď moje klientka. Na škole jsi stávala na vrcholu božského Pantheonu.“ „To těžko, Joe.“ „Nebylas náhodou královna abiturientskýho srazu?“ „Možná.“ „A taky hlavní roztleskávačka a redaktorka školních novin. Dělala jsi se mnou po tom fotbalovým zápase rozhovor.“ „Vážně? Nevzpomínám si.“ „Chovala ses ke mně hrozně hezky. Pro mě to bylo tehdy moc důležitý. Ježíš, Helena Mandersová – přímo tady v Euclidu a s krysou ve sklepě. Svět je malý.“ „Velice malý, Joe.“

27. března

Další sněhová chumelenice. To nemůžou Erijský jezero odčerpat a poslat všecku tu přebytečnou vodu, která sněžení způsobuje, do vyprahlý Arizony?

Volal mi Deke, chtěl vědět, jestli jsem neobjevila něco z těch ztracených miliónů Glorie Anne Lenoreové. Pověděla jsem mu o svém střetu s tou děsivou krysou. Politoval mě a pak vyjádřil přání setkat se s mojí mladší dcerou. Namítla jsem, že na to bychom napřed potřebovali vykoumat nějakou nenápadnou záminku. „Trochu jsem nad tím přemýšlel, Kym. Mohla bys ji vylákat do toho svého domu a představit mě jako souseda, který ti pomáhá strhávat tapety.“ „Tohle nezabere, Deku. Moje dcera uvažuje jako sovětský agent. Okamžitě by zavětřila, že mezi náma něco bylo.“ „No, třeba by to nebyla až taková tragédie.“ „Pro tebe asi ne.“ „Rád bych ji aspoň jednou viděl, než zaklepu bačkorama, Kym.“ „Ještě ti není ani šedesát, Deku.“ „Naše záruční listy už dávno vypršely, Kym. Spousta z nás se sedmdesátky nedožije.“ „Tak dobře. Nechám si to projít hlavou. Možná to nějak půjde.“ „Vážně bych to ocenil, Kym.“ „Nejspíš změníš názor, až se s ní seznámíš.“

28. března

Povolala jsem Joea zpátky, aby udělal pořádek s těmi smrtelnými skřeky, co se ozývají z mýho sklepa. Trvalo mu deset minut, než se s tím vypořádal a krysí ostatky odnesl do svý dodávky. O hodinu později už jsme se rozvalovali ve velké ořechové posteli tety Maddy a vyhřívali se v paprscích postkoitální slasti. „Bože, já se fakticky vyspal s Helenou Mandersovou,“ povzdychl si. „Teď už můžu klidně umřít.“

„Svedla nás dohromady krysa, Joe. Je na tom snad něco romantickýho?“ Udržovala jsem pokud možno horizontální polohu, abych minimalizovala viditelné projevy ochablosti svalstva (a jeho odporných souputníků špeků sádelnatých). Pobídla jsem Joea, aby mi vyprávěl o sobě. Povídal, že celý jeho život v podstatě předurčil ten jediný kop. „Jako dítě jsem fotbalu věnoval všechno, Heleno. Roky jsem obětoval tréninku. Chystal jsem se, že se s tou svojí zlatou nohou prokopu až do NFL a Síně slávy v Cantonu. Už na nižší střední se o mě zajímala spousta náborářů z univerzit.“ „No tak jsi zvoral jeden kop, Joe. Copak to byla taková tragédie?“ „Pro mě jo. Zlomilo to moji sebedůvěru. Fotbal je z jednapadesáti procent o psychice. Takže namísto abych nastoupil se sportovním stípkem na vysokou, odjel jsem do Vietnamu.“ „Jaký to tam bylo, Joe?“ „Asi stejný jako u těch kluků v Iráku a Afghánistánu. Poslali nás do džungle, kde jsme viděli umírat svoje kamarády. Oni jdou do pouště nebo do hor. My tam měli držet linii proti komančům. A minulej měsíc jsem si koupil DVD přehrávač. Hádej, kde ho vyrobili?“ „Hm, ve Vietnamu?“ „Přesně tak, Heleno.“ „Tyhle sračky se dějou pořád, Joe. Takže jsi ženatý?“ „Jo, letos v červnu to bude jednatřicet let. A co ty?“ „V podstatě ta samá historie.“ „Gary Matuski tehdy tvrdil, že u tebe zabodoval. Je na tom něco pravdy?“ „Ani náhodou, Joe. Vyšla jsem si s tím blbcem jenom jednou. Byl to ten největší smraďoch na týhle planetě. A jeho osobnost tělesnýmu pachu dokonale odpovídala.“

„Nemáš náhodou zájem rozestavit znova obranu? Můj útok se podle všeho přeskupuje.“ „Proč ne, Joe? Jsem pro každou špatnost, hlavně abych nemusela strhávat ty tapety.“ Překvapilo mě, že chlap jeho věku dokáže obnovit síly takhle rychle. Harkness k tomu obvykle potřebuje minimálně tři týdny. Když jsem později líbala Joea na rozloučenou, řekla jsem, že mu rozhodně nechci rozbíjet manželství. Byl s tím nadmíru srozuměn, protože, jak se vyjádřil, ani on nechce „posrat“ to moje.

29. března

Venku se sluneční paprsky zoufale pokoušejí proniknout všudypřítomnou vrstvou mraků. Pokud vůbec existuje taková věc jako svobodná vůle, tak proč sakra žiju v severovýchodním Ohiu? Proč nedokážu přinutit svoji ruku, aby se chopila toho malýho perforovacího válečku a začala strhávat ty tetiny odpudivý tapety? Proč jsem uvízla v tomhle dekoratérským pekle? Se sousedkou Grace jsme podnikly dlouhou procházku podél břehu jezera. Hned uhodla, že jsem se ocitla ve spárech nějakého vnitřního konfliktu, který mě úplně zablokoval. „Proč se tak bráníš tomu, abys ten dům připravila k prodeji, Heleno?“ „Ale nebráním. Hrozně mě štve, že jsem se takhle blbě zasekala na mrtvém bodě.“ „Části tvého já se to nejspíš líbí tak, jak to je.“ „No, vlastně si docela užívám, že můžu být sama. Líbí se mi trávit odpoledne čtením namísto vařením rodinné večeře. Ráda se procházím po Euclidu. Ráda se s vámi jen tak poflakuju. Líbí se mi jezero, když je hezky.“

„Samé dobré důvody, Heleno, proč nechat ty tapety tak, jak jsou.“ „Jenže takhle přece nemůžu pokračovat donekonečna.“ „Proč ne?“ „Mám taky jisté povinnosti, Grace. Cítím se provinile, že kašlu na svoji rodinu. Manžel se každý večer cpe jídlem z mikrovlnky. Je to právník. Ti očekávají lepší servis než tohle.“ „To je ten chlap v otlučeném mustangovi?“ A tak jsem jí vyklopila pravdu o Dekovi. A když už jsem byla v ráži, přiznala jsem i ten nedávný úlet s Joem. Grace mě s obvyklým zájmem vyslechla a pak k tomu jen poznamenala: „No, to jsem ráda, že to byla krysa a ne termiti. Trochu mě vyděsilo, když jsem viděla tu dodávku. I když sousedy samozřejmě nešpehuju.“ Grace se velkoryse nabídla, že mi půjčí, abych si mohla najmout profesionály, kteří ty tapety strhají a zdi znova vymalují. Říkala, že jí to můžu vrátit, až dům prodám. Odvětila jsem, že by mě ani ve snu nenapadlo vzít si od ní peníze, ale ona namítla, že jí stejně akorát leží v bance a vydělávají sotva 0,09 procenta. Dodala, že pokud chci, mohla bych jí tu půjčku splatit s menším úrokem. Slíbila jsem, že si to promyslím. Protože jsme byly poblíž a nastal zrovna čas oběda, zastavily jsme se v centru pro seniory na sekanou za pětaosmdesát centů. Byla docela slušná, ale obě jsme se shodly, že samy děláme lepší. Grace do té svojí přidává trochu pikantní klobásy. Moje tajemství spočívá v tom, že do ní namísto chlebových drobků dávám nadrolený pita chleba.