Everest 1922 by Nakladatelství JOTA

Everest 1922

Translation © Jakub Futera, 2022 © Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2022 ISBN 978-80-7689-004-6

13 Úvod V roce 2018 vyšel ve Finacial Times článek s titulkem „Everest pro zaneprázdněného manažera“. Začínal příběhem německého byznysmena, který právě utratil 110 tisíc dolarů za „bleskovou“, osmadvacetidenní komerční expedici, díky které se dostal na vrchol Everestu, a to dokonce s pětidenní rezervou. Článek dále zmiňoval několik společností, nabízejících „prémiové“ výpravy na nejvyšší horu světa. Nejluxusnější služby nabízela nepálská agentura Seven Summit Treks, která za 130 tisíc dolarů prodávala „VVIP“ balíček zahrnující lety vrtulníkem z Káthmándú až do vzdálenosti pouhých tří dnů pochodu k hoře a uprostřed expedice přestávku v pětihvězdičkovém hotelu na „dobití energie“. Součástí VVIP balíčku byl jeden průvodce na každého klienta, k tomu služby tří Šerpů, osobní kuchař a fotograf. Podle popisu na stránkách agentury byl balíček navržen speciálně pro ty, „kdo chtějí zažít pocit z nejvyššího místa planety a mají dostatečnou

bude tahle věta znít zvláštně, ale není nejmenších pochyb o tom, že reputace Everestu doznala za posledních třicet let pořádných změn. Dlouhé fronty horolezců ve stěně Lhotse, děsivé příběhy o zmrzlých mrtvolách a hromadách odpadků, dokonce i hora samotná jako by se začala bránit, když se v roce 2017 zbortil Hillaryho výšvih, jedna z nejznámějších překážek na Everestu. Nejvyšší vrchol světa se stal mnoha horolezcům symbolem excesů i chamtivosti, hřištěm pro bohaté a někdy i dost pošetilé turisty, největší trofejí namísto nejvyšší výzvy. Nebylo tomu tak vždycky. Když geografové v polovině 19. století poprvé zamě řili vrchol Everestu, předpokládalo se, že v takové nadmořské výšce nemůže nikdo přežít. Uznávaný horolezec Sir Martin Conway dokonce ještě v roce 1920, poté, co padl první návrh na uspořádání průzkumné výpravy,

ekonomickou sílu, jíž mohou kompenzovat vyšší věk, špatnou fyzickou kondici nebo strach z nebezpečí.“ Asi si říkáte, co by si o balíčku Seven Summits po mysleli Hillary s Tändzinem, první dva muži na vrcholu Mount Everest. Nebo, půjdeme-li ještě dál proti prou du času, co by na něj řekl George Mallory, „Galahad“ Everestu? V roce 1923 se snažil reportér z New York Times vytáhnout z Malloryho odpověď na otázku, proč by měl kdokoli riskovat svůj život při výstupu na nejvyš ší horu světa. Horolezec mu tajuplně odpověděl: „Pro tože tam Nezníje.“dnes náhodou legitimní odpověď protože si to můžu dovolit, případně protože mám v květnu dva týdny volna mezi obchodní konferencí a nepřátelským převzetím ﬁrmy Možná?

14 EVEREST 1922

označil v Daily Chronicle lezeckou obtížnost hory za natolik extrémní, že nepovažoval za pravděpodobné, aby byl Everest kdy dobyt. „Jeho povaha je neznámá,“ prohlásil. „Není zmapovaný. Vlastně o něm vůbec nic nevíme.“Deset měsíců po tomto prohlášení byl dokončen základní průzkum a horolezci, kteří se vrátili, působili o něco sebevědoměji. Při přednášce v londýnské Queen’s Hall vyprávěl George Mallory zaplněnému sálu o tom, jak se těsně před odjezdem z Tibetu zeptal svého parťá ka Guye Bullocka, co si myslí o šanci vylézt na vrchol. Bullock se prý dlouze zamyslel a pak odpověděl: „Tak padesát na padesát!“ Tato knížka se věnuje tomu, co bylo dál. Vypráví příběh prvního oficiálního pokusu o výstup na Mount Everest v roce 1922 a objasňuje šokující události na je ho konci. Rok 1922 doslova odstartoval dějiny dobývání Everestu, přesto se na něj v posledních letech zapomíná a většina historiků i literátů se soustředí na druhou britskou výpravu v roce 1924 a její dodnes kontroverzní vyvrcholení. Expedice z roku 1922 je ale nejspíš významnější. Definovala styl velkých výprav „obléhacího“ horolezectví s velkými týmy a množstvím táborů, přetrvávající celá následující desetiletí; odstartovala kyslíkové války, které kalily himálajské expedice až do 70. let; vytvořila pojítko mezi Šerpy a Everestem, jež změnilo jejich jméno v globální značku; a z George Malloryho udělala mezinárodní hvězdu, jejíž činy a zápisky se staly neoddělitelnou součástí mytologie Everestu. Jako hlavní zdroj informací mi posloužily tisíce dosud nezveřejněných dokumentů v archivech Výboru pro Mount Everest při Královské geografické společnosti

ÚVOD 15

16 EVEREST 1922 (KGS) v Londýně, zápisky z menších sbírek (jmenovitě Alpského spolku a Britské knihovny v Londýně), ale i poznámky z dopisů George Malloryho pro Magdalene College v Cambridgi a z deníku George Finche ve Skotské národní knihovně v Edinburghu. Horolezci a organizátoři výprav ve 20. letech 20. století patřili k nadšeným příznivcům psaného slova a zanechali nám tisíce stran dopisů, deníků, hlášení i zápisů ze schůzí Výboru pro Mount Everest, což nám dává podrobný vhled do fungování Výboru od ﬁnancování až po týmovou spolupráci. Bohužel nemáme žádné záznamy ze strany Šerpů. Jen málokterý Nepálec či Tibeťan uměl tehdy číst a psát; teprve v 50. letech se objevily (neautorizované) životopisy Anga arkeje a Tändzina Norkeje a ohledně cest na Everest jsme se tak dozvěděli více i z pohledu Šerpů. Dnes je Mount Everest považován za mezinárodní horu, do roku 2019 stanuli na jeho vrcholu lidé z více než 120 různých zemí, přitom až do roku 1921 se k ho ře žádný cizinec ani nepřiblížil. Everest tehdy ležel na hranici Nepálu a Tibetu, tedy dvou zemí, jejichž panovníci ani v nejmenším nesouhlasili s jakýmikoliv nájezdy cizinců. Během 19. a na začátku 20. století byly z obou území docela neceremoniálně vypovídány celé zástupy evropských a amerických objevitelů a misionářů. Když byl Everest v 50. letech 19. století poprvé za měřen pracovníky britské agentury Survey of India, bylo to z trigonometrických stanovišť v horách Biháru a Západního Bengálska, vzdálených stovky kilometrů. V duchu tradice kulturního přivlastňování se rozhodli pojmenovat Everest po Siru Georgi Everestovi, bývalém generálním inspektorovi. Siru Georgovi, skvělému

ÚVOD 17 geografovi a průzkumníkovi, se takový nápad vůbec nezamlouval a snažil se kartografy přesvědčit, aby použili některé z místních označení. Název hory se nicméně chytil.Everest se sice nacházel mimo politický dosah Británie, jenže od okamžiku, kdy byl označen jako nejvyšší hora světa, začali britští horolezci tlačit na vládu, aby vyjednala s Nepálem nebo Tibetem povolení k expedici. Británie tehdy vládla globální říši a s Indií coby nejvýznamnějším a nejcennějším územím platila za regionální supervelmoc jihovýchodní Asie. Pokud mohla nějaká země přesvědčit Tibet či Nepál k povolení vstupu na svá území a do svých hor, byla to jedině Británie. Horolezci ze Švýcarska, Německa, Itálie či Spojených států si mohli o Everestu nechat jen zdát, protože věděli, že se za ně britští úředníci nikdy nepostaví, ani jim nezařídí cestu přes Indii. Alternativa, tedy cesta přes Čínu, byla dokonce ještě méně proveditelná kvůli chaotické politické situaci a začínajícímu konﬂiktu mezi Čínou a Tibetem. Ne že by to britští horolezci měli nějak zvlášť jednoduché. Přestože toužili uspořádat první pokus o zdolání Everestu, britští diplomaté jejich vášeň pokaždé nesdíleli. Himálaj patřil v té době k vůbec nejméně stabilním oblastem na světe. Kromě množství místních konﬂiktů mezi himálajskými královstvími Tibetem, Nepálem, Sikkimem a Bhútánem se Britové celé roky obávali toho, že císařské Rusko vyšle armádu na jih přes hroutící se čínskou říši do Tibetu a Nepálu a pak dál přímo na Britskou Indii. Ve druhé polovině 19. a na začátku 20. století sehrávali Rusové s Brity takzvanou Velkou hru: vysílali své špehy do Himálaje na nelegální mise

18 EVEREST 1922 a sbírali podklady pro budoucí bitvy. Vinou této horečnaté diplomatické atmosféry nebývaly žádosti britských horolezců vyslyšeny. Když se v roce 1907 pokoušel londýnský Alpský spolek získat povolení k výpravě u příležitosti padesátého výročí založení, jeho žádost se k nepálskému a tibetskému soudu vůbec nedostala. Vetovali a zamítli ji sami britští diplomaté – podle Sira Johna Morleye, tajemníka Indického státu, to bylo z důvodů „nejvyšších zájmů britského impéria“. Odmítaví úředníci nicméně britské horolezce neod radili nadobro. O šest let později, v roce 1913, si požádal armádní průzkumník major Cecil Godfrey Rawling znovu, tentokrát ne o jednu, ale rovnou o dvě expedice. Ty měly být završené prvovýstupem na Mount Everest. Rawlingovy plány znovu podpořil Alpský spolek i Královská geograﬁcká společnost, jenže situaci tentokrát zmařila ještě daleko závažnější politická hra: první světováMeziválka.lety 1914 a 1918, zatímco se svět zmítal v největším ozbrojeném konﬂiktu, jaký lidstvo do té doby zažilo, byly veškeré horolezecké plány odstaveny na vedlejší kolej. Přední členové Alpského spolku byli v bojích buď zabiti, nebo zmrzačeni, stejně jako stovky lezců z celého světa a miliony dalších lidí. C. G. Rawling se k Everestu nikdy nepodíval; přežil sice strašlivé bitvy u Yper i na Sommě, ale pak ho zabila zbloudilá střepina během rozhovoru před brigádním velitelstvím poblíž belgického Passchendaele.

Sen o Everestu ovšem s Rawlingem nezemřel. Sotva měsíc po utichnutí zbraní na Západní frontě, v prosinci 1918, napsal Sir omas Holdich, prezident Královské geograﬁcké společnosti, znovu indické vládě. Předložil

jí žádost k přípravám na průzkum a pozdější výstup na Mount Everest „jakmile to okolnosti dovolí“. Příběh prvního výstupu tak začíná jen o pár měsíců později, za jedné studené jarní noci v březnu 1919.

ÚVOD 19

„Conefrey vypráví tento přehlížený příběh s vervou a přesností a ukazuje, jak výprava z roku 1922 předjímala mnohé z toho, čím se zabývá moderní horolezectví… Kniha je vybroušenou a velmi čtivou kronikou prvního pokusu o zdolání vrcholu před 100 lety.“ The Wall Street Journal „Everest 1922 je příjemná exkurze průkopnickými dny himálajského horolezectví a poutavý obraz téměř zapomenuté expedice.“ Asian Review of Books „Expedice v roce 1922 byla možná vůbec nejvíce vzrušující ze všech výprav na Everestu. Mick Conefrey na základě své obvyklé mimořádně důkladné analýzy představuje jedno z největších horských dobrodružství všech dob v novém Stephensvětle.“Venables, autor knihy Výstupynanejslavnějšíhorysvěta 9788076890046 O P R A V D OVÉ P R ˇ Í B E ˇ HY WWW.JOTA.CZ