Katt versus Dogg Toto vydání bylo sjednáno s Kaplan/DeFiore Rights skrz Graal Literary Agency. Copyright © James Patterson, 2019 Illustration copyright © Anuki López, 2019 Translation © Jakub Futera, 2020 © Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2021 ISBN 978-80-7565-858-6
Kapitola 1
Oskar vystrčil hlavu z okna tátova pickupu a nechal jazyk povlávat ve větru. To měl ze všeho nejradši! Oskar pozoroval, jak vítr ohýbá pramínek jeho slin do strany. To měl ze všeho nejradši! Dodávka pádila sto dvacet, možná sto třicet kilometrů za hodinu a kličkovala mezi ostatními auty a motorkami. Oskar sledoval, jak se úplně všude točí nablýskané poklice kol! Všechny by je chtěl pochytat. Protože nahánění věcí měl ze všeho nejradši! Oskar věděl, že tenhle rodinný výlet do parku Na západní hranici bude úžasný, protože už jízda tam byla úžasná. Tenhle výlet měl ze všech nejradši! 7
Dneska ráno jsem se nasnídal. To mám ze všeho nejradši. Viděl jsem veverku! To mám ze všeho nejradši. Jejda. Prdnul jsem si. To mám ze všeho nejradši.
8
Najednou uslyšel, jak cosi mokrého udělalo plesk! Jeho táta za volantem zavrčel. „Áááá, u zapařenýho sejra! Jedna z těch pitomých koček v tom pitomým SUV právě vystrčila tu svou pitomou hlavu z okýnka a vydávila chuchvalec chlupů. Rozmázl se mi po celým čelním skle!“ „Barone?“ ozvala se Oskarova máma. „Nezapomněl sis ráno píchnout injekci na nevrlost?“ „Ne, Lolo…“ „Protože tohle měly být zábavné rodinné prázdniny a…“ Plesk! Čelní sklo trefil další chuchvalec oslizlých chlupů v nechutném obalu. „Áááá, u bejčí šlachy!“ láteřil Oskarův táta. „To si nemůžou odkrknout jednou?“ Dupnul tlapou na plyn. Dodávka vystřelila po cestě ještě rychleji. „Ale to nééé… vždycky musí vyzvracet dva chuchvalce.“ Nasadil legrační, nóbl kočičí hlas. „Óóó. Podívejte se na mě. Jak jsem výjimečná! Jsem kočanda. Kdykoli si ublinknu, ublinknu si hned dvakrát…“ 9
„A taky si neodpustí to hloupé škubání rameny nahoru a dolů,“ dodala Fifi, Oskarova náctiletá sestra. „A pak dělají ‚gak-gak-gak‘. Jako by potřebovaly každému ohlásit, že budou blinkat, nebo co. Kočky jsou tak hnusné a nechutné.“ „Tak jim něco ukážeme, aby měly fakt proč zvracet!“ zaláteřil táta. Sešlápl plyn ještě silněji. Řvoucí a rachotící dodávka se řítila po silnici. „Barone?“ zalapala po dechu Oskarova máma a ve snaze zachránit si holý život se chytila držadla nad hlavou. „Ty mě děsíš!“ „Tak máš sedět doma na kočkolitu, Lolo. Protože správnej pes musí udělat to, co je potřeba. Já tu kočku chytím!“ Oskar souhlasně a od srdce zavyl! „Ha-ůůůůůůůůůů!“ Zaprášený pickup přelétával po dálnici z pruhu do pruhu, dokud se nezařadil po bok elegantního černého SUV. „Haló, pane Fousku?“ zakřičel táta směrem k přední sedačce a kočce za volantem. „Dávej bacha, kam zvracíš!“ 10
Oskarovi bušilo srdce nadšeným očekáváním. Tohle bude táááák super. Poslouchat tátu, jak řve na kočky, měl ze všech oblíbených věcí úplně nejradši!
11
Kapitola 2
Molly Prskavcová seděla na zadním sedadle rodinného SUV a předstírala, že se jí vážná hudba, kterou poslouchal její táta v rádiu, líbí. Molly byla výtečná herečka. Předstírání jí šlo přenáramně. Zbrusu nové, plně vybavené SUV (za zadní sedačkou mělo dokonce vlastní krabici s pískem) si spokojeně vrnělo po dálnici a jeho motor jemně předl. „Není ten Mňaózart báječný?“ prohlásil s potěšením Mollyin táta a dirigoval symfonickou hudbu rytmickým šleháním ocasem. Mollyina matka se choulila na vysluněném předním sedadle a blaženě klimbala. Mollyin bratr Sekáč – který se už po krátkém návalu nevolnosti 12
Kdo ukousl té myši hlavu a položil mi její bezhlavé tělo na držák na pití?
To jsem byl já, tati!
13 3
Dobrá práce, synku. DOBRÁ PRÁCE!
z jízdy, při němž vyprodukoval několik chuchvalců chlupů, cítil mnohem lépe – si pohrával s kapesní hrou, na které honil červenou tečku. Kočky mířily do parku Na západní hranici, do domova vzácných, exotických a strašidelně divokých stvoření. Molly se nemohla dočkat. Těšila se na naprosto výjimečné, napínavé prázdniny. Z ničeho nic přirazil ke straně jejich kočičího sportovně užitkového vozu starý rozhrkaný pickup plný uslintaných psů (fujky). Kudrnatý smeták na místě spolujezdce si zakrýval oči packami a vrčící pes za volantem přitom cosi zlostně poštěkával. Molly pochopitelně nemohla slyšet, co štěká. Jejich SUV totiž disponovalo vynikající zvukotěsností. Ze zadního okénka kabiny visela hlava mladého psa, kluka asi tak Mollyina věku. Kluk si slintal po celém obličeji. Nechutné. Od okénka řidiče SUV se odrazil chlupatý tenisový míček. Molly zakoulela očima. Proč musí psi neustále házet tenisovými míčky! Mollyin otec s povzdechem spustil zatmavené okénko. Molly pohlédla na tachometr. 14
Řítili se rychlostí sto třicet kilometrů za hodinu! Molly zaryla drápky do sedačky, aby ji to neodfouklo. „Ano?“ ušklíbl se na psy potutelně její otec. „Můžu vám nějak pomoci? Nejste ti psi, co hledají další a další místo na očůrávání?“ „Hned zastav!“ vyštěkl pes za volantem. „A jéje,“ odpověděl Mollyin otec sarkastickým způsobem, který Molly vždy rozhihňal. „Poslouchejte, jak ten pes vyslovuje ta slova, co zná. Obě dvě.“ „Já znám víc slov než tyhle dvě!“ zařval pes. „Ach, skutečně? Pak hovořte, pane. Vyslovte se! Jsem jedno velké ucho. Ne, počkat, to váš syn je jedno ucho. Tedy kromě míst, kde má jazyk, samozřejmě!“ „Chceš si čuchnout?“ křikl pes za volantem a hrozil Mollyinu otci zaťatou tlapou. „Čuchnout čeho?“ odpověděl kocour. „Psího dechu? Račte si lupnout Tic Tac, než se příště zapojíte do veřejné konverzace, pane. To sušené hovězí z vašeho dechu zamořilo celou dálnici!“ „Já zamořím tebe, kočičáku!“ 15