Milovat a psát by Nakladatelství JOTA

WRITERS & LOVERS

ISBN 978-80-7565-964-4

zav ela jsem se sebou dohodu. Nebudu po ránu p emýšlet o pen zích. Jako když se teenager snaží nemyslet na sex. Ale já se taky snažím nemyslet na sex. Nebo na Lukea. Nebo na smrt. Což znamená nemyslet na mámu, protože máma v zim na dovolené um ela. Je toho hrozn moc, o em po ránu nesmím p emýšlet, abych byla schopná za ít psát. M j bytný Adam sleduje, jak ven ím jeho psa. Vracím se p íjezdovkou zpátky k domu a on se v obleku a v nablýskaných polobotkách opírá o sv j podobn nablýskaný Mercedes. Pot ebuje po ránu uznání, povzbuzení. To asi kdekdo, ekla bych. Vychutnává si kontrast mezi svým a mým vzhledem – jsem venku ve starých šortkách a s neu esanými vlasy. „To jsi dneska vstala brzo,“ podotkl, když jsem p išla blíž. Vždycky vstávám brzy. „Ty taky.“ „To víš, mám sch zku na soudu se znalcem p esn v sedm.“ Žasni. Obdivuj m . Obdivuj ty pojmy: soud, znalec, p esn v sedm. „No jo, n kdo to d lat musí.“ Nerada se s Adamem bavím. A myslím, že on se mnou taky. Procházím kolem n j a pes mi škube vodítkem, protože kousek p ed ním se zrovna mihla veverka a zmizela mezi la kami plotu lemujícího jeho vilu. „Tak,“ pronese Adam rozšafn , abych mu jen tak neutekla. „Jak jsi na tom s tím svým románem?“ Vyslovil to, jako bych 7

LILY KINGOVÁ

si výraz román sama vymyslela. Po ád se opírá zadkem o auto a ke mn oto il jen hlavu, asi je mu v té póze tak pohodln , že se jí nechce vzdát. „V pohod .“ V elí roj se mi v hrudi zahemžil a pár v eli ek se vydalo ramenem a rukou k mé dlani. N kolik slov necht né konverzace a celé ráno budu mít zkažené. „Jdu se na to zase vrhnout. as letí. Mám dvojitou šichtu.“ Dotáhla jsem Adamova psa k zadním dve ím, odepnula mu vodítko, poš ouchla ho dovnit a rychle seb hla po sch dkách zpátky dol . „Kolik už máš stránek?“ „Tak stovku, dv , spíš.“ Nezastavila jsem se. Jsem už vp li cesty do kamrlíku vedle jeho garáže. „Víš,“ odlepil se Adam kone n od auta a odml el se, aby si vynutil mou pozornost, „mn to po ád fascinuje, že si myslíš, že máš co íct.“ Sedím u stolu a civím na ty v ty, co jsem napsala, než jsem šla ven it psa. Nepamatuju si je. Nepamatuju se, že jsem je napsala. Jsem tak unavená. O i mi sjely k zeleným íslicím na displeji rádia s budíkem. Ani ne t i hodiny a budu se muset za ít chystat na odpolední sm nu. Adam chodil na školu s mým starším bráchou Calebem – vlastn mám pocit, že byl Caleb do n j tehdy i trochu zamilovaný – a on mi za to nechává tohle bydlení za slušnou cenu. A ješt mi slevil, protože mu ráno ven ím psa. Tenhle p ístavek byl p vodn jen taková zahradnická bouda na ná adí a na p esazování, dodnes to tu zavání hlínou a tlejícím listím. V tšinu míst zabírá m j široký futon, a jinak se mi sem vešel už jen psací st l se židlí a pár polic. A v koupeln mám ješt jednoplotýnkový va i a topinkova . 8

MILOVAT A PSÁT

Postavila jsem znovu na aj. Na erný aj. Nepíšu proto, že si myslím, že mám co íct. Píšu, protože kdybych nepsala, bylo by mi ješt h . O p l desáté se zvedám od psacího stolu. Musím si p eprat rukáv bílé halenky s plisováním; mám na n m ze v erejška flí ky od rošt nky a ostružin. Tak, ješt p ežehlit, aby to rychle uschlo, hodit na ramínko a ramínko pov sit do o ka naho e na batohu. Natáhnu si erné pracovní kalhoty a tri ko, vlasy s ešu do culíku a popadnu batoh. S kolem musím z garáže vycouvat. Je to div, že se v bec vejde mezi všechno to harampádí, co tam Adam skladuje: starý hluboký ko ár, golfá , vysokou židli ku, d tskou seda ku do auta, matrace, dv kancelá ské sk í ky, lyže, skateboardy, plážová lehátka, zahradní lou e, stolní fotbal… Zbytek prostoru v garáži zabírá ervený minivan jeho bývalé ženy. Nechala ho tu loni stejn jako všechno ostatní, jen u d tí ud lala výjimku, když se st hovala na Havaj. „Takový fajnový auto, a on ho tu nechá takhle stát ladem,“ povzdechla si onehdy uklíze ka Oli, když hledala hadici. Oli je z Trinidadu a je schopná schovat i plastovou odm rku od pracího prost edku a poslat ji dom rodin . Z t ch v cí v garáži se m že zbláznit. Jedu po Carlton Street, na k ižovatce Beacon kašlu na ervenou a mí ím na Commonwealth Avenue. Kolem hu í proudy aut. Sklouznu ze sedla a ekám s rozr stajícím se houfem student na zelenou. Pár se jich uznale k ení, že si tak troufám. Je to staré d tské kolo, kterému se tu podle protáhlého sedla íká banán. Našla jsem ho v kv tnu na jedné hromad šrotu ve Rhode Islandu. Dali jsme ho s Lukem dokupy, poídili jsme na n j nový promazaný et z, poštelovali brzdy 9

LILY KINGOVÁ

a zarezlou sedlovou ty í jsme kroutili, dokud jsme ji nedostali na mou výšku. Lanka k p ehazova ce jsou vedená vnit kem kostry, a tak se banán zdá být výkonn jší, než ve skute nosti je, jako kdyby v n m byl zabudovaný n jaký tajný motor. Mn se v bec líbí, jak to kolo celkov p ipomíná chopper, tím jak má vysoká ídítka a to podlouhlé polstrované sedlo s op rkou vzadu, kterou si užiju vždycky, když se vezu z kopce. Sama jsem banán jako malá nem la, jen oby ejné, ale moje nejlepší kamarádka ano a asto jsme si je spolu klidn i na n kolik dn vym nily. Tady ti školáci jsou moc mladí, ti už ježd ní na banánu nezažili. Je to zvláštní, nepat it už mezi ty nejmladší dosp lé lidi. Je mi jednat icet a moje máma je už po smrti. Semafor p epnul, sedám na banán, p ekonávám všech šest jízdních pruh na Comm Ave. Pak musím trochu zabrat nahoru na nájezd na Most Bostonské univerzity a po n m p ejedu na druhý b eh Charles River, do Cambridge. N kdy nedojedu ani na most, než se složím. Jindy m to dožene nad ekou. Ale dnes jsem docela v pohod . Dnes to mám slušn pod kontrolou. Sjela jsem dol na chodník na náb ežní stran rušné Memorial Drive. Vrcholí léto a i ta eka se valí jaksi unaven . U b eh se v rákosí pohupují chuchvalce bílé p ny. Podobá se té, co mívala Pacova matka v koutcích úst ke konci celého dne nep etržitého žehrání v kuchyni. Ješt že už aspo tam nebydlím. I ten Adam v zahradnický kamrlík je lepší, než byl ten byt v m ste ku nedaleko Barcelony. P ejedu na druhou stranu na River Street a Western Ave a odbo ím z betonového povrchu na zpevn nou p šinu, která se táhne t sn kolem í ního b ehu. Jsem v pohod . Až do chvíle, než uvidím divoké husy. Jsou na svém obvyklém míst , nedaleko paty lávky pro p ší, je jich tak dvacet, možná i t icet, popocházejí po b ehu, 10

MILOVAT A PSÁT

otá ejí krky na všechny strany a strkají zobáky do svého vlastního i cizího pe í, nebo jimi spásají poslední chomá e trávy na holé zemi. Jak se k nim blížím, ozývají se ím dál hlasit ji, gagotají, brblají a rozho en kejhají. Jsou ale na vyrušování na téhle cest zvyklé a uhnou vždycky jen minimáln , n které p itom ješt nazna í výpad zobákem k mým nohám, jak mezi nimi šlapu do pedál . V tšina se jich nepohne, ani když jim ocasní pera brnknou o špice kola. Ale je mezi nimi i pár hysterických osobností, které se p i mém pr jezdu naopak s pod šeným k ikem vrhají jako o život na vodu. Zbož uju ty ope ence. Hru se mi dme, div nepukne, když je vidím; dodávají mi víru, že všechno zas jednou bude fajn, že tohle období zvládnu, stejn jako jsem zvládla jiné situace, že to nedozírné a hrozivé prázdno p ede mnou je jen p elud, že život je barevn jší a veselejší, než na kolik jej hodnotím. Jenomže hned v patách tomuhle pocitu, tomu tušení, že ješt není všechno ztraceno, se táhne nutkavá pot eba íct o tom mám , dát jí v d t, že jsem dnes v pohod , že za ínám cítit cosi, co se snad podobá spokojenosti, že možná ješt po ád p ece jen dokážu být spokojená. Cht la by o tom v d t. Ale já jí to íct nem žu, nemám jak. To je ta ze , do které vždycky narazím, když se mi den da í jako dnes. Moje máma si o m d lá starosti, a já jí nem žu íct, že jsem v pohod . Husám je fuk, že zase bre ím, jsou na to už zvyklé. Št betají a kejhají, a zvuky, co vydávám já, se mezi jejich hlasy docela ztratí. V protism ru se vyno ila n jaká b žkyn a hned uhýbá z p šiny, asi poznala, že ji moc nevnímám. U velkého hausbótu už hejna hus ídnou. U mostu Larze Andersona odbo ím doprava na JFK a zamí ím na Harvard Square. Ta jízda na kole je jakýsi m j zp sob o išt ní, a to mi pak oby ejn vydrží aspo pár hodin. 11

LILY KINGOVÁ

*** Restaurace Iris se nachází ve t etím pat e velké cihlové budovy, která pat í Harvardskému spole enskému klubu. Za ali ten prostor pronajímat asi p ed deseti lety, aby mohli splatit skoro sto tisíc dolar dluh na daních. V lét tu moc student nebývá a v tšinou chodí do budovy vstupem na opa né stran , ale ob as je tu slyšet hudba a hlasy, když zkoušejí. Mají tu vlastní divadelní sál a v jejich p edstaveních se to hemží muži v ženských kostýmech, a taky tu p sobí vokální skupina, jejíž lenové chodí ve smokingu snad i spát. Zamkla jsem kolo u sloupku zna ky parkovišt a zamí ila po žulovém schodišti do velkých dve í. Tony, jeden z vrchních íšník , je už skoro v prvním pat e; uniformu z istírny si nese p ehozenou p es loket. Tony dostává ty nejlepší sm ny, takže si m že profesionální istírnu dovolit. To schodišt je veliké, rozlehlé, potažené umašt ným a flekatým kobercem, který z ejm kdysi býval temn rudý a hu atý. Po kala jsem, až Tony dojde do patra a p ejde k další ásti schodišt , a teprve pak jsem se hnula. Cestou nahoru míjím portréty prezident , kte í byli leny tohoto klubu: Adamse, Adamse, Roosevelta, Roosevelta a Kennedyho. O patro výš je schodišt užší. Tony se loudá, je sotva v polovin , tak zpomaluju i já, a ješt víc. Sv tlo shora zastínil Gory na cest dol . „Zdar Tony, kámo, jak to jde?“ „Ále jo, jde to, i když by to po ád stálo…“ Gory se zachechtal. Blíží se ke mn a schodišt se chv je. „Deš pozd , holka.“ Nejdu, on to íká všem ženským místo pozdravu. Beztak ani neví, jak se jmenuju. Cítím, jak se schod, na kterém stojím, prohnul, když na n j došlápl i on. Míjíme se a on ješt p es 12

MILOVAT A PSÁT

rameno podotkne: „Dneska ve ír bude rušno. Skoro dv stovky rezerva ek.“ To si myslí, že už je odpoledne? „A ten kluk, co má pohotovost, volal, že je nemocnej.“ Ten kluk, co má pohotovost, je Harry, m j jediný spojenec v Iris. A není nemocnej, jede s naším novým pikolíkem do Provincetownu. „Dneska si nachystej dlouhý železo,“ radí mi ješt Gory po ouchle. „Bez toho nedám ani ránu,“ ujiš uju ho. Dlouhý železo, golfová h l. Když jsem tu byla na pohovoru, n jak se mu povedlo vytáhnout ze m i to o mé golfové minulosti. A vyšlo najevo, že on hraje kroket. A ne jen tak pro zábavu u n koho na zahrad , ale profesionáln , závodn . Prý je to dokonce jeden z nejlepších hrá kroketu v téhle zemi. Iris si otev el po jednom velkém vít zství. O kus níž pode mnou ješt párkrát hlasit popotáhl, zachrchlal, polkl, vzdychl a potom už s pytlíkem s velikým nápisem Cambridgeská spo itelna, naditým hotovostní tržbou za v erejšek, vyšel ven do ulice. Ješt jsem si stihla všimnout, že mu na záda n kdo p ilípl poznámkový lístek se slovy P EPADNI M , PROSÍM. „Ale kur a, Kejsi-Kdejsi,“ ozvala se Dana, sotva jsem došla nahoru, „tebe ješt nikdo nevyrazil?“ Naklání se nad pultíkem naší hostesky Fabiany a d lá rozpis stol . Hrabe skoro ne iteln a zaru en to nerozd lí férov . Jdu sálem dozadu na toaletu, p evléknu se do pracovní bílé halenky, stáhnu vlasy do vyžadovaného pevného drdolu, ze kterého m zase rozbolí hlava, a vrátím se do sálu. Dana s Tonym p esouvají do své ásti stoly pro v tší skupiny host , 13

LILY KINGOVÁ

a taky soustolí a rezervace pro štamgasty a samoz ejm sponzory podniku, kterým se nic neú tuje, ale oni zato nechávají astronomické dýško. Nevím vlastn , jestli jsou Dana a Tony kámoši i mimo práci, ale na každé sm n jedou jako dvojka sehraných posedlých skej ák , co jeden druhého v n hecují do další šílenosti, a pak se m žou po place jen tak courat, když si to tak šikovn zorganizovali, a odsejpá jim to jako po másle. Zaru en spolu nespí. Dana nesnáší, když se jí n kdo dotýká – když se jednou p ed pikolíkem zmínila, že ji bolí záda a on jí cht l promasírovat šíji, málem mu p erazila ruku. A Tony zase po ád dokola mele o své p ítelkyni, a p itom na sm nách osahává ostatní íšníky. Mají ale spolu n co na Goryho a na našeho šéfa Marcuse, bu n jaké kompro, anebo s nimi v n em p ímo jedou. Myslíme si s Harrym, že jde o drogy od Tonyho bratra, který je co chvíli v base a o kterém se Tony zmíní, jenom když je úpln na namol, a ješt se pokaždé dožaduje, abychom mu odp isáhli, že budeme ml et jako hrob, jako kdybychom to od n j ješt v život neslyšeli. Máme pro Danu s Tonym spole nou p ezdívku Twisted Sister podlé té heavymetalové kapely a snažíme se nek ížit jim p íliš cestu. „Vy jste mi zase ukradli dva stoly z mojí sekce,“ všimla si zrovna Yasmin. „My máme dv osmi ky,“ odbyl ji Tony. „Tak si tam sakra ho te svoje stoly. Tyhle pat í mn , vy hovada.“ Yasmin se narodila v Eritreji a vyrostla v Delaware, ale má p e tenou spoustu v cí od Martina Amise a Roddyho Doylea. Na Twisted Sister ovšem bohužel nesta í. Nadechla jsem se, že se jí zastanu, ale Dana je rychlejší. „Padej pro kytky, Kejsi-A užtunejsi,“ mí í na m ukazovákem. Dana i Tony jsou vrchní. A t m se neodmlouvá. 14

MILOVAT A PSÁT

*** Ob d je nádeni ina pro amatéry. Práce pro nov najatou pracovní sílu a pro mazáky, co d lají dvojité šichty, co vezmou každou další hodinu práce, kterou jim vedení dop eje. Já pracuju jako servírka už od osmnácti, takže tady jsem se vypracovala z nová ka na mazáka za šest ned l. Prachy v poledne jsou v porovnání s ve erem almužna, jedin že má lov k kliku na skupinku advokát nebo t ch p itroublých biov dátor , co p išli zalít n jaký objev rundou martini, která jim p ece jen povytáhne pár babek ze šrajtoflí. Jídelna je zalitá sluncem, a to sv tlo tu p sobí nep irozen , m ní všechny barvy. Mám tady radši soumrak, když za okny pomalu houstne tma a m kké oranžové sv tlo ze zlatavých nást nných svítidel zamaskuje mastné fleky na ubrusech a ne tak naprosto dokonale vylešt né sklenky na víno. P es den tu mžouráme do denního jasu. Zákazníci si objednávají kafe, sotva sednou ke stolu. A dokonce je slyšet i muziku, co pouští barmanka Mia. V tšinou teda Davea Matthewse. Je z n j úpln hotová. Gory je v poledne asto st ízlivý a Marcus bývá taky pom rn neškodný, v tichosti si pracuje v kancelá i a nás nechává na pokoji. P es den se nic moc ned je. Ale stejn to letí. Než hodiny na Harvardském nám stí odbily poledne, už jsem m la na krku t i dvojky a jednu p tku. Ani p emýšlet pak není as. Všechno to musí b žet docela automaticky. lov k je jak tenisák: to lítáš z jedné strany placu na druhou, kolem dokola, bez ustání, dokud hosté od „tvých“ stol neodejdou, a pak už jen sedíš s kalkula kou a s ítáš dýško ze všech plateb kartou a vysolíš z toho i barmance a pikolík m. Dve e se zase zamknou, Mia pustí na plný pecky svou nejmilejší „Crash Into Me“ a libuje si, jak v ní Dave 15

LILY KINGOVÁ

opakovan škemrá, aby se do n j zbláznila, a když jsou kone n všechny stoly v cajku, sklo se blyští a p íbory si hoví zabalený do ubrousk , zbejvá ti hodinka, kdy m žeš vystr it nos ven na nám stí, než ti nasko í ve erní šichta. Zašla jsem do banky u Coopu. Už je tu fronta a jen jeden pokladník. Na bronzové tabulce má jméno LINCOLN LUGG. P ipomn lo mi to, jak mí nevlastní bráchové íkali, že jdou házet Lincoln logs, Lincolnovy klády, když šli na velkou. Ten mladší m vždycky tahal do koupelny, aby mi p edvedl, jak dlouhá se mu povedla. N kdy jsme se šli mrknout všichni. Jestli jednou vyhledám psychologa, abych s ním mohla probrat svoje d tství, a on se m zeptá na n jaké š astné chvíle s tátou a Ann, tak mu budu vypráv t, jak jsme se ob as shlukli kolem záchodové mísy a žasli nad n kterou Charlieho abnormáln dlouhou Lincolnovou kládou. Kone n jsem p išla na adu a Lincoln Lugg za p epážkou není z mého pobaveného výrazu v bec nadšený. N kdo už prost takový je, že trpí pocitem, že ostatní se zaru en baví na jeho ú et. Položila jsem p ed n j na pultík svaze ek bankovek. Ani z toho ten chlap nemá radost. lov k by ekl, že se takový pokladník aspo usm je, že to klientovi (a ostatn i svému zam stnavateli) p eje, že se kone n vyšvihl v karié e až k ve erním šichtám a dvojnásobnému úvazku, a tak si te m že uložit na ú et celých 661 dolá . „Hotovost si m žete uložit i v bankomatu, víte to?“ Bere sotva špi kami prst moje peníze z pultu. To se jako nerad dotýká pen z? Jaký typ lov ka se nerad dotýká pen z? „Já vím, ale je to hotovost a já bych –“ „Nikdo vám ty peníze neukradne, když se jednou ocitnou v bankomatu.“ 16

MILOVAT A PSÁT

„Já si prost chci být jistá, že se dostanou na m j ú et a ne t eba na n jaký cizí.“ „Disponujeme p ísn regulovaným systemizovaným protokolem. Navíc se po izuje videozáznam z transakce. To, co iníte tady a te , je mnohem mén bezpe né.“ „Jenže já si ukládání pen z tímto zp sobem zkrátka víc užívám. Tak mi to prosím nekazte. Ona se tam tahle suma stejn sotva jen oh eje, než mi ji vycucnou federální exekutoi, tak mi dovolte aspo tohle pot šení, ano?“ Lincoln Lugg p epo ítává moje bankovky a pohybuje p itom nepatrn rty. Ml ky. Jsem zadlužená. Jsem tak zadlužená, že i kdyby mi Marcus dal všechny sm ny, polední i ve erní, které má, stejn bych se z toho nem la šanci vyhrabat. Moje p j ky na st ední a na vysokou se všechny sesypaly, zatímco jsem byla ve Špan lsku, a když jsem se vrátila, zjistila jsem, že penále, poplatky a upomínky mou p vodní dlužnou sumi ku tém zdvojnásobily. Te to m žu tak akorát udržovat, splácet minimální ástky, až dokud – a to je ta otázka: dokud co? Dokdy? Odpov na ni neexistuje. Je to sou ást mých no ních m r. Po setkání s Lincolnem Luggem jsem se venku na lavi ce p ed Unitá ským kostelem rozplakala. Jen tiše, jen pro sebe, aby si nikdo nevšiml, prost už nedokážu zadržet slzy, když m tahle nálada p epadne. Po chvíli se zvednu a vyrazím na Mount Auburn Street k Salvatorovi, do knihkupectví se zahrani ní literaturou. Pracovala jsem tam v jednadevadesátém, to je už šest let. To byla ta doba po mém návratu z Pa íže a p ed tím, než jsem se p esunula do Pensylvánie a do Albuquerque a pak do Oregonu a do Špan lska a nakonec na Rhode Island. Doba p ed Lukem. P edtím, než máma odjela se ty mi p áteli do Chile a jako jediná z nich se už nevrátila. 17

„Na romanci Casey nesejde. Láska je jen omáčka, masem jsou slova. Hlavní jsou na talíři života slova. Vybudovat si život kolem milované

The New York Times Book Review „Úžasné, duchaplné, promyšlené… Kingová maže veškerá dělítka

zatímco se prodírá obdobím zármutku.“ Booklist

„Autorka zkoumá, jak to má už ne tak úplně mladá generace duše spisovatelů, a své vtipné a skvěle odpozorované glosy koření sžíravým sarkasmem, který se nevyhýbá autorům bestsellerů ani snobským čtenářům.“ People „Byla jsem tou knihou nadšená nejen od první kapitoly, ale hned od prvního odstavce… Casey je hrdinka hluboce lidská, tvůrčí, upřímná, prostě fascinující. Nepochybně prožitý příběh.“ London Evening Standard BELETRIE

9 788075 659644 MOC 398 Kč WWW.JOTA.CZ