© C. D. Payne, 2011 Translation © Naďa Funioková, 2012 Cover Illustration © Jiří Mičkal, 2012 © Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2012 ISBN 978–80–7462–138–3
PONDĚLÍ, 5. ČERVENCE Dneska žádná hokna. Proplácej tady svátky i ubohejm poskokům? Radši by měli, jinak nastupuje ke slovu telefon. Pokud jde o to holení celýho těla, tak dneska ráno sem to v koupelně vyzkoušel naostro. Člověk musí bejt děsně opatrnej (speciálně v choulostivý oblasti šourku) a výslednej efekt působí dost infantilně. Budí to v člověku touhu vlastnit nějakýho toho obřího klacka, aby holky vůbec poznaly, že už dosáh puberty. Fotřík chtěl pracovat, ale strejda Jake ho odtáhl na partičku golfu s Tylerem a Marcusem v Tylerově venkovským klubu. Fotřík možná dokáže žonglovat s víc golfovejma míčkama, než kterejkoli jinej chlap na hřišti, ale když přijde na dovopravdickou hru, obvykle skončí na posledním místě. Zee se ukázala až s dvouhodinovým zpožděním a odůvodnila to zdržení tím, že prej na ni dolehl tlak sváteční otupělosti. Navzdory pokrokům v oblasti našeho milostnýho vzplanutí se u mě znova začala projevovat obvyklá nervozita a ostýchavost. V záři denního světla jednoduše vypadala Zcela mimo moji ligu. Po obědě sem trochu roztál. Ládovali sme si cejchy venku na terase. Máma a Zee vesele žvanily, zatímco já se usiloval držet svý emoce pod kontrolou. Proč musí tydle vztahy s holkama vždycky člověku tak drásat nervy? Videokameru sem postavil do herny v druhým Tylerově domě pro hosty. Francouzský okna obrácený na jih nám poskytovaly spoustu lichotivýho slunečního světla, prostěradlo zavěšený na zdi sloužilo jako pozadí. Zatímco sem se potýkal s kamerou, Zee se namalovala a upravila si účes. „Jak vypadám?“ zeptala se. „Skvěle. Já bych ti tu roli rozhodně dal.“ „Já vím naprosto přesně, jakou roli bys mi ty rád přidělil.“ Umí Zee číst myšlenky nebo jí — stejně jako mně — furt straší na mozku sex? „Teď se musíme soustředit na práci, Zee. Chceš si to nazkoušet?“ „Procvičovala jsem si text, až jsem z toho modrala v obličeji. Prostě to sjedem rovnou naostro.“ V tý scéně šlo vo to, že se Zee ptá Nicka, jestli by mohla vyrazit přes
98
noc kempovat se svým klukem a jeho rodinou. Četl sem fotříkovy repliky mimo kameru. V docela vtipným dialogu se Zee snaží Nicka napřed přesvědčit podlízáním, pak mu pohrozí, že ho „z toho úplně vyšachuje“, a nakonec dostane svolení od Françoise, fotříkova benevolentnějšího druhýho já. Celou scénu sme natočili a pak si ji znova přehráli na monitoru videokamery. Přímo úžasnej výkon. Zee působila uvolněně a naprosto přirozeně. „Mohli bychom to zkusit ještě jinak,“ nadhodila Zee. „Abych předvedla, že se dokážu řídit režisérskejma pokynama.“ „A to jako jak?“ „No, režisér mě to nechal zahrát ještě jednou, jako bych se s tím klukem zrovna rozešla.“ „To je přece hovadina, Zee. Logika dostává těžce na prdel.“ „Povídej mi o tom. Proč bych prosila o povolení jít kempovat s borcem, se kterým už nechodím? Totálně mě to zblblo a zpanikařila sem.“ Další doklad toho, že Redge je překofeinovanej imbecil. Při druhý zkoušce sem parodoval režisérský pokyny: „Slečno Prestonová, tentokrát pojměte tuto scénu tak, jako byste ve skutečnosti o toho chlapce zájem neměla a doufala, že váš otec řekne ne.“ Šlo v podstatě jenom o drobnej posun výrazu, ale Zee to zvládla mistrovsky hned na první pokus. Ta holka je herečka vod boha. „Nechceš to jen tak ze srandy udělat ještě jinak?“ zeptala se potom. Napotřetí to vystřihla tak, jako by strávila celou noc na děsně divokým večírku: byla celá rozklepaná a nesoustředěná. Pak předvedla zdeprimovanou verzi, jako by právě rozmašírovala autem vlastní kočku. Zee byla připravená vyzkoušet to ještě na jiný způsoby, ale měl sem pocit, že čtyři pokusy sou akorát. Dobrej herec pozná, kdy to zabalit a odejít z jeviště. Krom toho, tou dobou už sem cítil silnou potřebu pokračovat tam, kde sme včera večer skončili. Sotva sme si stačili rozehřát rety, když si to dovnitř přihasila jedna z Tylerovejch přehnaně horlivejch hospodyň s tácem plným nápojů a zákusků. Měl sem hlad jak vlk, to jo, ale ne na tohle. Zee se mi vysmekla, mrkla na svůj mobil a oznámila, že má bejt za čtyři minuty v Pasadeně. Poděkovala mi za mé „odborné vedení“, řekla, že sem jí
99
„zachránil život“, když sem jí vrátil víru v její herecké schopnosti, a vystřelila ze dveří. 17.18 — Fotřík si při návratu dom pohvizdoval, protože vyhrál při golfu na vedlejších sázkách dva stováky. Golfaři mezi sebou uzavíraj tyhle bokovky, aby trochu zmírnili děsnou votravnost celý tý hry. Takže byl pro změnu v dobrým rozmaru a ani moc nevyváděl, když zjistil, že sem si bez povolení pučil jeho videokameru. Máma ho donutila slíbit, že si Zeeino video pustí hned po večeři. Našel sice na objektivu velkej rozmazanej otisk palce, vsadil sem se s ním ale o pajcku, že ho tam právě nechal sám. Moji sázku přijal s nevšední ochotou. Teď už nám zbejvá jen najít agenta FBI s patřičným vybavením, aby proved test. Mám takovej dojem, že se fotřík chvilku zdržel s kámošema na devatenáctý jamce. Doufám, že vystřízliví, než mu ten Zeein novej konkurz přehraju. 17.23 — Zee právě volala. Její tatík chce to její zkušební video vidět co nejdřív. Stáh sem mu ho do svýho počítače, pak ho přesunul na datovej server a e-mailem jí poslal heslo. Přeformátovanou verzi sem si taky uložil do mobilu a odmailoval ten soubor Zackovi a Lucienovi. 20.26 — Na fotříka, kterej není zas tak úplnej idiot, udělala ta Zeeina nahrávka adekvátní dojem. Povídal, že je zpátky ve hře. Okamžitě sem brnknul Zee, která z toho byla děsně nadšená. Nemohla ale mluvit dlouho, protože se chystala ven na oslavu s „kámošema“. Kéž bych tak jenom měl řidičák, hned bych si to přifičel za nima. Když je vám teprv patnáct, vyžíráte si z celýho života do slova a do písmene ty úplně největší sračky.
100