Moudrost koní

Grant Golliher

MOUDROST KONÍ

Think Like a Horse

Všechna práva vyhrazena včetně práva na šíření celku nebo po částech v jakékoli podobě. Toto vydání vychází ve spolupráci s G. P. Putnam‘s Sons, imprintem Penguin Publishing Group, divizí Penguin Random House LLC.

Copyright © Unbridled Horses, LLC, 2021 Translation © Helena Hartlová, 2022 © Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2022 ISBN 978-80-7689-039-8

OBSAH

ÚVOD

Všechno, coopravdu potřebuju znát, jsem se naučil odkoně/13

KAPITOLA PRVNÍ Koni nemůžete lhát/25

KAPITOLA DRUHÁ

Cítění nelze vyučovat, aledásenaučit/43

KAPITOLA TŘETÍ

Dejte mu jméno pro budoucnost/59

KAPITOLA ČTVRTÁ

Jasné hranice dělají koně šťastným/77

KAPITOLA PÁTÁ

Správné řešení dělejte snadným ato nesprávné obtížným/101

KAPITOLA ŠESTÁ

Pomalu brát arychle dávat/117

KAPITOLA SEDMÁ

Nejde odnešek, jdeocelý zbytek jejich života/139

KAPITOLA OSMÁ

Pokud sevypořádáte spostojem, nemusíte řešit chování/157

KAPITOLA DEVÁTÁ

Je možné zahořknout, nebo se vzpamatovat/175

KAPITOLA DESÁTÁ

Nebojte se pohnout zmísta/191

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

Každý kůň potřebuje účel/211

KAPITOLA DVANÁCTÁ

Ukázat odvrácenou tvář/231

DOSLOV/ Kůň není nikdy hotový/251

PODĚKOVÁNÍ/259

AUTOŘI FOTOGRAFIÍ/261

Všechno, coopravdu potřebuju znát, jsem se naučil od koně ā

„Prý pomáháte lidem, co mají problémy skoňmi.“

„Ne, paní, to nedělám… Je to tak trochu naopak.

Pomáhám koňům, co mají problémy slidmi.“

– NICHOLAS EVANS, Zaříkávač koní

Když jsem vyrůstal, moji nejlepší přátelé měli čtyři nohy a velké uši. Na naší broskvové farmě vPalisade, malém městečku vzápadním Coloradu, kde Skalisté hory pře cházejí do pouště sousedního Utahu, choval táta muly.

V jedenácti letech jsem dostal za úkol „krotit“ hříbata mul, což je starý kovbojský výraz – jde oto, naučit koně přijmout sedlo, uzdu ajezdce. Jak už sám výraz napovídá, obvykle se neprovádí příliš šetrně. Cílem je přemoct vůli mnohem většího a silnějšího zvířete, aby se podvolilo pokynům jezdce. Nebo jak říkával táta: „Ukázat mu, kdo je tady pánem.“

Když táta hříbata pevně držel za ohlávku, cítil jsem, jaký mají strach. Vyškrábal jsem se jim na hřbet adržel se jich jako o život, když vpanice vyrazili mezi broskvoně. Žádný div, že se báli. Di vokému koni může na hřbetě přistát leda tak puma. Ijá se bál, a měl jsem proč. Brzy jsem byl samý šrám amodřina. Nejednou

mě větve stáhly pod strom nebo mě zvíře shodilo na tvrdou zem ajá lapal po dechu.

Rychle jsem si omulách zapamatoval jednu důležitou věc. Pokud usoudí, že přijdou kúrazu, nikdo je nedokáže k čemukoli přimět. A už vůbec ne hubený kluk vážící sotva třicet kilo. Takže jsem musel zjistit, jak s nimi spolupracovat. Navíc se mi příčilo, že se tátovy metody spoléhají na bolest astrach.

„Chceš, aby tě začal vnímat? Kopni ho do břicha,“ říkával.

To mi nesedělo. Atak jsem se smulami pokoušel raději spřá telit, dostat se jim do hlavy avykoumat, jak by se daly přesvědčit ke spolupráci. Jeden zprvních triků jsem použil usvého oblíbe ného hříběte Skeetera. Podrbal jsem ho za velkýma žlutýma uši ma, on sklonil hlavu, protože chtěl ještě, a já mu vklidu přeho dil nohu přes krk. Když potom hlavu znovu zvedl, sklouzl jsem dozadu aseděl mu na hřbetě. Jel jsem na něm bez sedla a uzdy, a když jsem chtěl, aby zastavil, prostě jsem se předklonil avzal ho kolem krku.

Dnes na své koně nasedám tradičnějším způsobem. Ale hlav ní zásady, které jsem kdysi uplatňoval na tátovy muly, tedy důvě ra, trpělivost, pevnost, laskavost aúcta, zůstávají základem mé celoživotní práce. Aplatí to nejen pro mé čtyřnohé přátele, ale stejně tak pro ty dvounohé.

Ukazuje se, že když člověk uvažuje jako kůň, hodně mu to pomůže zjistit, jak být člověkem.

Všechno, coopravdu potřebuju znát, jsem se naučil odkoně

Koňův učeň

Pokud by mi tehdy někdo řekl, že budu nakonec pracovat nejen s koňmi, ale i s lidmi, rozhodně bych mu nevěřil. Auž vůbec bych si neuměl představit, že budu nakonec psát knihy apředávat zá sady vedení manažerům, koučům, rodičům, politikům, soud cům adalším. Mým klukovským snem bylo stát se horalem, po vzoru legendárních postav zmých oblíbených knížek. Žil bych sám vdivočině jen se svými mulami – lovil, rybařil akladl pasti. Odjakživa jsem byl radši se zvířaty než slidmi.

Což dává smysl, když si vybavím své zážitky zdětství. Moje matka se potýkala se sebevražednými depresemi aútěchu hle dala vBohu. Otec byl tehdy drsný muž, který neměl ponětí, jak projevovat nebo přijímat náklonnost. Nikdy se na mně ani na žádném zmých tří sourozenců nedopouštěl fyzického násilí, byl ale velmi kritický ana své děti neměl čas ani trpělivost. Vyrůstal jsem bez dozoru do míry, oníž dnes soudím, že hraničila se za nedbáváním. Nebylo nikoho, kdo by mi bránil, abych si šel za plavat vprudkém proudu zavlažovacího kanálu, jezdil po zrád ných stezkách mezi vysokými skalami atábořil vdivočině jen ve společnosti mul. Vdevatenácti jsem si jednu zmul jménem Kate osedlal, na jinou jménem Jack naložil zavazadla azamířil podél pevninského rozvodí na sever do Kanady.

Dojel jsem jen do Wyomingu, kde mě zaměstnali na jednom ranči ajá se začal živit jako kovboj. Tam jsem poznal svou první ženu Locke, nadanou koňařku ahudebnici. Společně jsme žili a pracovali vmezinárodních klubech póla ana rančích od Texa su přes Kalifornii aKansas až po Idaho anakonec se vrátili do

Wyomingu. Moje láska ke koním nikdy neochabla abyl jsem po važován za dobrého trenéra, většinou jsem ale dělal věci postaru a spoléhal na sílu, strach, zastrašování aopakování. Nebyl jsem záměrně krutý – to lidé, kteří skoňmi takto pracují, vzásadě ne jsou – už jsem ale nebyl ten kluk, co se kamarádí smulami. Přišel jsem osvou někdejší přirozenou citlivost. Koně byli mým živo bytím ajá dělal všechno, co jsem považoval za nezbytné, abych připravil dobře vycvičené, poslušné koně pro ranč, pólo nebo na přehlídky.

Všechno se změnilo, když jsem poznal trenéra koní Raye Hunta. Ray mi připomněl, co mě kdysi naučila mula jménem Skeeter: pokud chci koně seznámit se sedlem ajezdcem, ne znamená to, že musím zlomit jeho vůli. Ve skutečnosti se to dá udělat přesně opačným způsobem, nechat koně uplatnit vlastní svobodnou vůli avytvořit situaci, vníž se kůň rozhodne se svým jezdcem spolupracovat.

Někdy se tomuto přístupu vedenému koněm říká „přirozené koňáctví“. Jindy je označován jako „zaříkávání koní“. Ve skuteč nosti to není tak tajemné, jak to zní. Jde jen oto, pochopit, jak fun guje koňská mysl, ana základě tohoto poznání rozvíjet dobrovol né partnerství založené na vzájemné důvěře arespektu, férovosti a jasně stanovených hranicích. Jinými slovy: uvažovat jako kůň. Jde oformu jemné komunikace, jež se odehrává prostřednictvím řeči těla aobratného užití tlaku auvolnění. Tento přístup je tak účinný, že může budit dojem magie, ve skutečnosti ale spočívá vdůsledném uplatňování několika jednoduchých zásad.

S využitím filozofie, kterou jsem se naučil od Raye a později od jeho mentora Toma Dorrance adalšího skvělého koňáka Tinka Elordiho, jsem se znovu stal učněm koní. Po rozchodu

o sobě říct, že bych byl manažerský poradce, auž vůbec ne tera peut. Jsem trenér koní. Často jsem si kladl otázku, co mě– kovboje s jen taktak dokončeným středoškolským vzděláním – opravňuje k tomu, abych všechny ty špičkové lídry něčemu učil. Pravda je ta ková, že výuku obstarávají koně – já se jen pokouším tlumočit. Když jsem jednou uvažoval oté nečekané cestě, kterou se můj život vydal, otevřel jsem Bibli apřečetl si větu „Synu člo věčí, pověz analogii.“* Okamžitě mě to oslovilo. Věřím, že koně skutečně jistou analogii nabízejí. Lidé, kteří mě sledují při práci s koněm nebo čtou příběhy okoních, jež jsem cvičil, si sami do kážou interpretovat, čeho jsou svědky, aodkrýt skutečnosti vý znamné pro svůj život. Reflektují své vlastní nedostatky a chy by, uvědomují si svůj potenciál zlepšování, amožná si dokonce přiznají svůj strach avnitřní zranění, jež do té doby skrývali. Po naučení, která si odnášejí, jim pomohou stát se efektivnějšími manažery na pracovišti alepšími rodiči svých dětí. Některým pomohou překonat trauma či závislost, odpustit svým blízkým, s nimiž se odcizili, čelit strachu, posílit sebedůvěru nebo najít zápal pro život.

Během desítek let, kdy tuto práci dělám, pozoruju stále zno vu, jak se lidé mění – apokaždé klepšímu. Byl jsem svědkem toho, jak se ztvrdých anecitlivých lidí stali lidé jemnější a empatičtější. Ze zakřiknutých abojácných lidé pevnější a sebejistější. Z pyšných aarogantních lidé pokornější azranitelnější. K žádné z vyjmenovaných změn nedošlo proto, že bych těm lidem řekl, co je snimi vnepořádku. Jen zkrátka uviděli svůj obraz v koň ském zrcadle azačali na něm pracovat.

*Ezechiel, 17:2

Všechno, coopravdu potřebuju znát, jsem se naučil odkoně

Z každé lekce, kterou lidem přijíždějícím na ranč předávám, si něco odnáším ijá sám. Bylo mi ctí pracovat sněkterými z nejvýznamnějších osobností světa obchodu apolitiky a z našich roz hovorů, korespondence i z pouhého pozorování, jak komuniku jí se svými týmy na ranči, jsem načerpal mnoho zrnek moudrosti. Stále znovu mne udivuje podobnost mezi postupy, jež uplatňují ve vedení svých společností, azásadami, které jsem si osvojil při výcviku koní. Zásady, jež uvádím na stránkách této knihy, vychá zejí zpříkladů všech velkých lídrů, které znám, ať už dvouno hých nebo čtyřnohých. Kázání pro oči

Pokud si kladete otázku, nakolik je rozumné aplikovat metody výcviku koní na lidi, dovolte mi, abych se vyjádřil jasně: lidé ne jsou stejní jako koně ato, co platí na koně, nemusí vždy platit na lidi. Krom toho nejde ometodu, ale ofilozofii. Osoubor hlavních zásad utváření zdravějších vztahů – s koňmi, s lidmi, isami se sebou. Každý kůň je jiný, stejně jako každý člověk, atak co platí na jednoho jedince vjednom okamžiku, nemusí platit na jiného v jinou chvíli. Pokud „moudrost koní“ omezíte na metodu, čehož se mnoho lidí dopouští, rychle se stane nepružnou aomezující. Po kud ale pochopíte filozofii skrytou vjejím jádru abudete se k ní vracet, povede vás ke správným řešením bez ohledu na situaci.

Než se do toho pustíme, chci se svámi podělit ojednu bá seň. Miluju tradici kovbojské poezie. Na konci ukázky své prá ce se často postavím vedle koně na obrácené vědro aopřu se mu

Žádný filozof nám nerozumí tak důkladně jako pes nebo kůň.

Prokouknou nás na první pohled.“

Herman Melville

„Golliher podává krásný obraz vnitřního klidu, jenž se utváří v důsledku dobrého a laskavého chování, popisuje důležitost zřetelně nastavených hranic ve vztazích a ukazuje, jak velkou individuální sílu mohou uvolnit vztahy založené na důvěře.“

Library Journal

„Golliher do své nové knihy vtělil veškerou moudrost, kterou nasbíral během bezmála padesátileté práce s koňmi.“

New York Post

koňmi nic neskryjete, mají vůči nám takovou úroveň citlivosti, jakou nemáme ani jeden pro druhého.“

Golliher