Mrchy by Nakladatelství JOTA

ROMÁN

MELANIE BLAKEOVÁ

MRCHY Když to dokáže ONA, tak JÁ taky! „ TOT O JE KNIHA ROKU 2021.“ DAILY MIRROR

THE SUNDAY TIMES BES TSELLER JOTA

Ruthless Women Copyright © Melanie Blake, 2020 Tento překlad knihy Ruthless Women vychází se svolením Melanie Blakeové. Translation © Dana Konvičková, 2022 Copyright © Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2022 ISBN 978-80-7565-963-7

asedačka číslo šest byla díky obrovským oknům vedoucím od podlahy až po strop za slunných dní tak zaplavená světlem, že vám během dlouhého jednání vybledly poznámky, které jste si dělali na papír. Když bylo oblačno, zrcadlil se před vámi dokonalý pohled na protilehlý záliv. Pestrobarevné domky vestavěné do skalnatého pobřeží byly rozeseté kolem zálivu, kam až oko dohlédlo, a někde za tím úplně posledním se ukrývala malá pláž. Pokud jste věděli, jak se na ni dostat, mohli jste tam nikým nerušeni naslouchat tříštění mořských vln a představovat si, že jste kdekoli – jen ne, co by kamenem dohodil od bouřlivého světa ﬁlmařů a herců a na jedné z nejslavnějších natáčecích lokalit na světě. Zátoka byla naprostým základem celé zasedačky. Nebýt jí, žádná zasedačka by tu nevznikla. Tohle totiž bylo místo setkávání produkce mezinárodně uznávané a světově proslulé telenovely Falcon Bay. A právě v zasedačce číslo šest se každodenně scházel tým producentů, scenáristů a výkonných pracovníků a vytvářel situace a příběhy, které měly udržet miliony fanoušků v napětí. Dalším důvodem pro tolik prosklené plochy bylo ukázat týmům venku, že kreativní skupina Falcon Bay je neustále v plném pracovním nasazení a také má vždy dobrý přehled.

Místnosti vévodil obrovský oválný stůl bílé barvy obklopený jasně růžovými křesílky, která nebyla ani moc tvrdá, ale ani příliš pohodlná k sezení. Byla na nich rozesetá různorodá skupinka lidí a prostor byl zaplněn šuměním mnoha tichých konverzací, ťukáním poznámek do laptopů nebo telefonů, případně pípáním příchozích zpráv. Stěny obkružující výhled na záliv byly bílé. Jedné dominovaly poličky přeplněné cenami nejrůznějších tvarů a velikostí, od klasických zlatých Emmy přes zdobné broušené koule až po typické pozlacené obličeje ocenění Bafta. Protilehlou stěnu plnily fotograﬁe současného obsazení seriálu Falcon Bay. Každá byla nalepená na velkoformátovém plakátu natáčecí lokace a ověšená samolepicími papírky s poznámkami, které se jemně chvěly prouděním vzduchu z klimatizace. Místnost byla jen úsporně osvětlena, neboť většinu času bylo přirozené světlo naprosto dostačující. Když se rozehnala mračna a vysvitlo slunce, zhasla se světla v místnosti tak nenápadně, že nikdo z přítomných si nevšiml změny. Zasedačka číslo šest byla bez debat místem, kde se děly kouzla a zázraky. Rozrazily se dveře a pohledy všech přítomných se upřely na Jakea Monroea, který si to nakráčel do místnosti. Zcela ignoroval zaplněný stůl a zamířil si to rovnou ke storyboardu na stěně vedle vchodu. Zaraženě tam stál a hleděl na několik málo slov, co tam byla napsána. Svalnaté nohy měl nacpané v těsných džínách a široká ramena mu obepínala černá kožená bunda. Vypadal mnohem mladší než na svých šedesát let. Jakeova přítomnost byla vždycky svým způsobem velkolepá. Nedávno byl ale novými majiteli, které dosud nikdo z lidí v místnosti nepotkal, povýšen do funkce dohlížitele nad dramatickou tvorbou. To mu samozřejmě dodalo aureolu ještě větší nedotknutelnosti a povýšené arogance. Ocitl se na samotném vrcholu potravního řetězce a dával si záležet na tom, aby to všem bylo naprosto jasné.

Asi po dvou minutách, které se zdály spíše jako dlouhé hodiny, se k nim konečně neznatelně natočil. „Tak tohle je ono?“ ukazoval na tabuli a pohledem přejel všechny přítomné, kterým při zahřmění jeho hlasu rezonujícího hrobovým tichem zasedačky běhal mráz po zádech. Poslední obličej, na němž spočinul, patřil nevýrazné ženě: vlasy stažené do drdolu, silné brýle a postava, kterou by netaktní lidé nazvali rozkydlou. Seděla přímo pod výdechem klimatizace a na krku cítila šimrání proudícího vzduchu. Anebo to byl ledový strach, který ji zaplavil v přítomnosti velkého šéfa. Ať už byl důvod jakýkoli, přetáhla si přes ramena béžový pléd. Pohled na nevzhledné střapce, které z plédu visely, Jakea naprosto rozběsnil. „Co to s tebou je?“ zaburácel. Žena zbledla a zavrtala se hlouběji do křesla, čímž vyvolala ještě zuřivější pohyb vlněných střapců. „Byla… prostě mi bylo chladno, tak jsem…“ Než stačila dokoktat, cokoli se mu snažila sdělit, přerušil ji a postavil se výhružně vedle ní. „No samozřejmě,“ vyštěkl a přejel pohledem zbytek osazenstva. „A nejsi sama.“ Dříve toho dne poslal Jake mail nadepsaný „Ihned všeho nechte – naléhavý meeting“, jímž svolal všechny producenty, scenáristy a pracovníky castingu na mimořádné setkání v zasedačce číslo šest. Do hlavičky ještě vepsal oblíbené slovíčko „pronto“. O tři hodiny později stál před těmi nejkreativnějšími mozky celého státu a čekal, co mu předvedou. Věnovali mu ale jen prázdné vyděšené pohledy, a teď ještě ta chvějící se nevýrazná puťka v kašmíru. Pohlédl ven z okna na rozbouřené moře. Vlny se tříštily o skály na pobřeží. Blížila se silná bouřka s přívalovým deštěm – tam ve skutečném světě, ale i tady v tom tvůrčím za sklem. A někdo dneska půjde přes palubu. Falcon Bay se blížilo svému čtyřicátému výročí. Z oblíbence, který svého času dosáhl snad na každou cenu pod

sluncem, se postupně stal seriál, co za poslední roky přišel o dobrou polovinu diváků. Nejenže ztratili podporu na domácí půdě, kde se obvykle očekává nejsilnější základna příznivců, ale začínal je cupovat už i zahraniční tisk. A jak se jednou dostanete do hledáčku médií, je to většinou začátek konce. Televizní společnost, která měla na kontě několik levně spíchnutých reality show a jen jednu úspěšnou telenovelu, a to Falcon Bay, byla prodána silné americké investiční skupině. Noví majitelé Jakea povýšili a dali mu jediný úkol: dostat Falcon Bay zpátky na vrchol žebříčku sledovanosti. Byla to věc, kterou byl odhodlaný dotáhnout do konce, a nezajímalo ho, jestli kvůli tomu, aby dosáhl úspěchu, bude muset vyhodit plnou zasedačku lidí. Jelikož se ale v byznysu pohyboval už dlouho, dobře věděl, že vyštípat jednoho bude dostatečnou motivací k aktivizaci ostatních. Toho dne to mohlo padnout opravdu na každého. V rozhodující chvíli ale bohužel upoutala jeho pozornost ona šedá myš. „Všem je vám chladno, kurva!“ zaburácel. Místnost se doslova zachvěla. Moře vyhodilo divokou vlnu a sprška pěny vystříkla vysoko k nebi. Nikdo se neodvážil podívat z okna, ale ani přímo na Jakea. Dobře věděli, co přijde. A věděli také, jak spolehlivě přežít. Hlavně se nesetkat pohledem, nesmí mu dovolit, aby je vyšachoval ze hry. Zamyšleně pokýval hlavou. „Vidíte ten storyboard – není tam ani jedna věc, co by za něco stála. Ani jedna jediná! Jste fakt banda naprostých budižkničemů.“ Tichá myší dívka, která byla v týmu nová a zatím jí nikdo neřekl, že nejlepší obranou proti Jakeovu hněvu je naprostá netečnost, a na kterou bohužel padlo v tom inkriminujícím okamžiku jeho běsnění, se celá třásla. Teď, když na ni křičel, ji zaplavil ještě větší chlad. Chvějícíma se rukama se obalovala plédem jako měkkou dečkou. To opět upoutalo Jakeovu

pozornost a úplně se rozlítil. Jeho pohledný obličej byl už úplně rudý vzteky. „Tohle že má být ‚kreativní zóna‘?“ řval a prsty ve vzduchu naznačoval uvozovky. „Ale žádný z vás líných sráčů nevytváří ani hovno. Vlastně ne, to bych kecal. Vytváříte celou horu hoven – sračku, na kterou už se ani nikdo nedívá.“ Myš si vecpávala pod stehno poslední kus kašmírového plédu a Jake už to prostě nevydržel. Luskl prsty a ukázal přímo na ni: „Ty – ven! Máš padáka!“ Všichni v zasedačce zalapali po dechu. Jake jednou rukou stále mířil na šedou myš a druhou rozrazil dveře. Stál bez hnutí. Věděl dobře, že tahle nikoho vyhodit nemůže. Personální ho školilo a připomínalo nutnost písemných varování a podobných zbytečností. Věděl, že si s tou holkou bude muset později sednout a probrat to s ní: byla nová, už ji tu ale nikdo nechce ani vidět, takže buď si v klidu užije svoje hezké malé odstupné, které jí nabídne, anebo může strávit měsíce tím, že bude o místo bojovat. „Ale, pane Monroe…,“ začala tichým pisklavým hlasem. „Ušetřete mě toho a vypadněte odsud.“ Jake už se na ni ani nedíval. Pohledem přejížděl po zbytku místnosti, aby se ujistil, že všem došlo, o co tady jde. Stala se obětí, která měla stmelit jejich tým a vybičovat tvůrčí síly. Buď to, anebo ji kdokoli z nich může následovat. Když si v naprosté tichosti sbírala věci, skanula jí po tváři jediná slza. Nikdo se jí nezastal, nikdo se na ni ani nepodíval. Od dveří se ještě otočila, aby se podívala, jestli ji přece jen nebudou bránit. Nikdo ale ani nehlesl. A když za ní Jake zabouchl dveře, skutálela se jí po tváři další slza. A pak byla pryč. Vlnobití za okny se mírně zklidnilo – moře sice pořád pěnilo a hučelo, ale už ne tak divoce jako předtím. Temné mraky se rozestupovaly a k pláži skrze ně pronikal paprsek slunečního světla, který ozářil i zasedačku.

Jake zabouchl dveře tak rázně, že dvě fotografie štábu spadly ze stěny. A zatímco kreativci vstřebávali, co se to zrovna stalo, přešel místnost, aby obrázky sebral. Kožené hnědé polobotky mu při každém kroku zlověstně zavrzaly. Na jedné fotografii byl Jude Roscoe. V seriálu celkem nováček, okamžitě si ale získal ženskou část publika. Hraje řemeslníka, který, jak se zdálo, skončil každou práci do půl těla nahý. Druhým zobrazeným byla Catherine Belleová. Catherine byla bez debat hlavní hvězdou show a ve Falcon Bay hrála už od první epizody z roku 1980. Její ztvárnění Lucy Deanové, majitelky proslulého plážového baru v zálivu, který byl důležitým místem setkávání, získalo telenovele za ty roky mnoho tolik vytoužených cen pro nejlepší herečku, čímž také rozproudila stojaté vody mezinárodních filmařských soutěží. Nějak se stalo, že její silný britský přízvuk skvěle fungoval na diváky od Malibu po Bombaj. Díky tomu jí společnost dokonce udělila výsadní poctu – právě kvůli její postavě se seriál nedaboval, jak bylo pro tento formát zvykem, ale vysílal se v zahraničí vždy s titulky. Jake zíral na Catherininu fotku, která byla dobrých dvacet let stará, pocházela z doby, již bychom mohli nazvat posledním vrcholem její kariéry. Obličej mu zjihl, když si vzpomněl, jaké to bylo účastnit se všech těch udílení cen a večírků, tvůrci a herci donekonečna připíjející šampaňským a už dopředu oslavující, že Falcon Bay tentokrát zase vyhraje, a tak pořád dokola. Proslovy, nakloněnost a zájem médií, velké fotografie a pochvalné články v kulturních přílohách, poplácávání po ramenou a tučné finanční odměny od společnosti. Jakeův jemný úsměv zmizel ve chvíli, kdy si uvědomil, že tyhle časy jsou už opravdu dávno pryč. Staré a dobré – stejně jako tahle vyretušovaná fotka Catherine Belleové. Všechna ta popularita mu chyběla. Vzpomínal na moc, kterou seriál společnosti přinesl, a chtěl ji zpátky.

Ty časy pamatovala i Helen Goldová, atraktivní šedesátnice s červenými brýlemi, v citronově žlutém kostýmku od Escady a rudými vlasy ostříhanými na kraťoučké, skoro chlapecké mikádo. Mezi ostatními celkem běžně oděnými lidmi kolem stolu svým stylem vyčnívala. Byla vedoucí castingu a zodpovídala za obsazení těch nejlepších hereček a herců ve Falcon Bay. Našla je všechny – od zákeřňáka po ženu-vamp. Všechny včetně Catherine Belleové. Mohlo to být jejím věkem, nebo možná všemi těmi zkušenostmi, ale na Helen si Jake nikdy vylítnout nedovolil. Ani maličko. Pamatovala ještě doby, kdy byl pouhým asistentem produkčního a roznášel jim ranní kávu. A nikdy si správně nespočítal, kolik káv má udělat, takže se musel několikrát vracet. Nenáviděl ji za její paměť. „A víš, že nás za to může žalovat, že?“ poznamenala Helen na účet šedé myši a opřela se v křesílku, které při tom pohybu zavrzalo. Rozhodně ne proto, že by byla tak těžká, ale židle v zasedačce stárly a už dávno nebyly tak nové a zářivé jako dřív. Podobně se někdy cítila i Helen, ale snažila se si to nepřipouštět. Jake si s ní vyměnil dlouhý pohled a zaváhal. Jak rád by ji poslal ke všem čertům, stejně jako tu holku. Ale to by už zašel opravdu příliš daleko. Odmlčel se, možná na delší dobu, než by mu bylo příjemné, a jediným zvukem v místnosti tak bylo tiché hvízdání klimatizace. Pak konečně promluvil: „Děkuji ti, Helen,“ odvětil sarkasticky. „Po tvůrčí stránce na tebe sice spoleh není, ale jak dojde na právní popotahování, to už je něco jiného.“ Helen se to samozřejmě dotklo, ale nedala na sobě nic znát. Považovala se za značně kreativní, ale měla pocit, že jen zřídka jí někdo přiznal jakékoli zásluhy. Ve ﬁrmě řízené převážně muži panovalo přesvědčení, že její práce spočívá v podstatě jen v tom, že ukáže na nějakou pěknou herečku, která „to prostě zvládne“.

„Takže,“ pokračoval Jake, „chystám se to tady vysvětlit ještě jednou, protože vám očividně vůbec nedochází, v jakém průseru seriál je. Naše současná čísla jsou absolutně nejhorší v celé devětatřicetileté historii Falcon Bay. Minulý týden nás přeskočily úplně všechny teleno…“ „Televizní dramata,“ skočila mu do toho Helen. Nebyla si tak úplně jistá, kdy se ze slova „telenovela“ stalo ve ﬁlmovém průmyslu hanlivé označení, ale dobře věděla, že seriály, které kdysi vyhrávaly ocenění „Soap Awards“, si už nějakou dobu říkají televizní drama na pokračování. Jako by se tím staly lepšími. Sama ten termín nijak v lásce neměla, ale opravování Jakea si vždycky užila. Jakákoli možnost nachytat ho při chybě za to vždycky stála, už pro tu zábavu. Protočil panenky, ale nijak na to nereagoval. „No, prdel nám ale nenakopaly jen všechny ostatní konkurenční seriály, porazilo nás dokonce i pokračování Paniček z Beverly Hills – a to už to bylo opakování.“ Nechal na ně dopadnout celou tíhu toho sdělení a sledoval, jak se ošívají trapností oné chvíle. Nato zvolil o něco mírnější tón. Opřel se pěstěnou rukou o stůl a nahnul se blíž, aby jim dokázal, jak je stále mrštný. „Majitelé zvažují osekat seriál, možná o epizodu dvě. Zmenší se náklady, zmírní se taky tíha vašeho utrpení.“ Konečně si získal jejich pozornost. Pokud by k tomu došlo, přišli by o příjmy z reklam, všem by se drasticky snížil plat, a pokud by najednou omezili počet epizod, média by to okamžitě rozmázla a vyšší sledovanosti by už nikdy nedosáhli. A nakonec: zrušení celé show. Tohle jim říkat nemusel. Byla to nevyslovená hrozba celkem jasně následující výše zmíněné škrty v produkci. Setrvával v pozici s jednou rukou opřenou o stůl a druhou založenou za zády. Ta ho samozřejmě příšerně bolela, ale věděl, jak mocně teď musí působit. Měl to načteno

z mnoha svých příruček o managementu a řeči těla: jak stát, jak využívat gesta a pózy pro neverbální komunikaci. Jejich pozornost si bezesporu získal. Nedbale si rukou pročísl vlasy a znovu promluvil. „Ale ujišťuju vás, že k ničemu z toho nemusí dojít. Řekl jsem jim: ,Mám ty nejlepší scenáristy, nejlepší producenty, prostě ty nejlepší lidi, co kdy v tele…,‘“ – opravil se dřív, než to stihla Helen, – „,pokračujícím televizním dramatu kdo měl. Falcon Bay se vrátí na první příčku žebříčku sledovanosti.‘ Dal jsem jim svůj slib.“ Znovu se setkal s jejich pohledem a rozpřáhl ruce v přátelském gestu, které ovšem také vzešlo z jedné jeho manažerské příručky a dávalo jasně najevo, že „je to na vás“. Reakcí bylo ticho. Pozoroval je a čekal. Nakonec se narovnala jedna scenáristka, nováček, za uchem měla dokonce zapíchnutou tužku, a vypadalo to, že se chystá k řeči. Než ale stihla promluvit, zastavil ji Jakeův zdvižený prst. „A nechci slyšet nic o rakovině, těhotenství ani Alzheimerovi.“ Žena celá zrudla a zhroutila se zpátky do křesla. Mlčela, neměla už nic, co by chtěla říct. Místnost zaplavovalo nepříjemné ticho. Nakonec se přece jen osmělil někdo další: „A co třeba nějaká jiná dlouhodobá choroba?“ Jake opět obrátil oči v sloup a přemítal nad řečníkovou překvapivě dlouhou blond bradkou, roztrhanými džínsy a formálním sakem. Je tenhle šašek scenárista, nebo spíš Viking? „To už jsme tu měli před pěti lety,“ odfrknul. „Další!“ „Smrt při porodu?“ vykřikl někdo tak nahlas, jako by to byl tak skvělý nápad, že je jasné, od koho pochází. Její obličej ale zvadl v momentě, kdy jí došlo, že tenhle vklad nikomu nestojí ani za pohled.

„NOVÁ KRÁLOVNA SEXSELLERU.“ The Times

 ITELNÉ.“ „ŠOKUJÍCÍ, SEXY A NAPROSTO NEODLOZ Daily Express

AMBIC E MO HO U BY T SMRT ICI. „Ženy, které jsou nádherné, vypočítavé a odhodlané, a příběh o pomstě, zradě a chtíči… šíleně dobré čtení.“ The Sun

„Pomsta, zrada, vražda. A jedny z nejlechtivějších scén, na které jste kdy v knize narazili. Všechny postavy jsou dokonale propracované a na konci vás navíc čeká zvrat, ze kterého se jen tak neotřepete.“ Sunday Express

„Připoutejte se, čeká vás divoká jízda… Tato kniha je návyková a nebudete ji moct odložit. Připravte se na opravdovou horskou dráhu…“ Sunday Mirror

„Tak šokující zápletka, že o ní budete mluvit ještě hodně dlouho. Bezpochyby kniha roku 2021.“ Daily Mirror

PRO ŽENY

9 788075 659637 MOC 398 Kÿ