Rovnice lásky

CHRISTINA LAURENOVÁ

ROVNICE

LÁSKY

The Soulmate Equation

TO, ŽE POUZE DVACET ŠEST PROCENT ŽEN věří v pravou lásku, považovala Jessica Davisová za skutečnou tragédii. Nutno ale říct, že to bylo už před bezmála deseti lety, v době, kdy si nedokázala představit, že by mohla mít se svým budoucím bývalým přítelem jiný než posedle vášnivý vztah. Zato dnes, po svém třetím prvním rande za posledních sedm let, se z hloubi duše diví, že skutečně může jít o tak vysoké číslo.

„Dvacet šest procent,“ zamumlala a naklonila se k zrcadlu na dámských toaletách, aby si rty přejela rtěnkou. „Dvacet šest žen ze sta věří v pravou lásku.“ Jess zaklapla uzávěr rtěnky a s pousmáním se zadívala na zoufale působící tvář v zrcadle, která jí úsměv vracela. Tahle noc ale bohužel ještě ani zdaleka nekončila. Stále ještě před sebou měla hlavní chod, protože předkrm zabral snad čtyři roky. Především kvůli Travisovu zvyku mluvit s plnou pusou a potřebě dělit se o spoustu detailů z večera, kdy našel manželku v posteli se svým obchodním partnerem, a z následného hodně dramatického rozvodu. I tak to ale

Christina Laurenová

nebylo ani zdaleka nejhorší rande. Rozhodně bylo lepší než schůzka z minulého týdne, na kterou její partner dorazil do restaurace v tak podroušeném stavu, že odpadl, než si stačili objednat.

„No tak, Jess,“ řekla sama k sobě a vrátila rtěnku do kabelky. „Nikdo tě nenutil vařit a nemusíš nikoho obsluhovat ani umývat nádobí. Navíc jídlo není špatné a za další zahořklý příběh rozpadlého manželství určitě stojí.“

Na toaletě cvakly dveře, Jess sebou překvapeně trhla a v následujícím okamžiku uviděla štíhlou blondýnu, která ji pozorovala s neskrývaně soucitným pohledem.

„Já vím,“ zaúpěla tiše. „Vím, že si povídám sama se sebou. Takže vám nemusím vykládat, jak moc si tenhle večer užívám.“

Ani náznak smíchu. Dokonce ani zdvořilostního úsměvu, třeba jen ze ženské solidarity.

Nic takového. Žena se posunula co nejdál od Jess, až k poslednímu z řady umývadel, a bez jediného slova pustila vodu.

No nic.

Jess se vrátila ke své kabelce, ale po očku ženu na druhém konci místnosti stále sledovala. Dobře věděla, že zírat je neslušné, ale současně si nemohla nevšimnout jejího dokonalého líčení a pečlivě pěstěných nehtů s čerstvou manikúrou. Jak to proboha ty ženské dokážou?

Sama považovala za úspěch, když se jí podařilo odejít z domu se zapnutým poklopcem na džínsech. Jednou absolvovala prezentaci dat za poslední fiskální rok v saku, na kterém se stále vyjímaly čtyři Junini perleťoví motýlci. Tahle úchvatná cizinka se určitě nemusí převlékat, aby se zbavila třpytek, které půl hodiny sbírala z kočky a svého

sedmiletého potomka. Nikdy se nemusí omlouvat, že jde pozdě. A nejspíš se ani nemusí holit — protože je úplně všude od přírody nádherně hladká.

„Jste v pořádku?“

Jess udiveně zamrkala. Došlo jí, že neznámá žena mluví s ní. Předstírat, že jí před chvílí nezírala přímo do výstřihu, nemělo smysl. Ze všech sil odolala nutkání zakrýt své podstatně skromnější přednosti a rozpačitě ženu pozdravila drobným mávnutím. „Moc se omlouvám. Jenom jsem si říkala, že vaše kočka se ve třpytkách nejspíš neválí.“

„Moje co?“

Koukej se co nejrychleji sebrat, Jessico Marie Davisová. Jess se obrátila zpátky k zrcadlu a bez ohledu na svoji neznámou společnici mu nahlas sdělila, co by jí nejspíš řekla babička Jo: „Nemáš kam spěchat, takže se pěkně vrať ke stolu, dej si trochu guacamole a pak mazej domů. A nedělej si hlavu. Pořád máš ještě spoustu času.“

„

JENOM ŘÍKÁM , že čas prostě nezastavíš,“ prohlásila Fizzy a mávla rukou směrem k Jessinu pozadí. „Tohle lákadlo ti nebude držet navždy.“

„Možná nebude,“ přikývla Jess, „ale na Tinderu nejspíš nenajdu toho pravého, kvůli kterému bych ho chtěla udržovat.“

Fizzy bojovně vystrčila bradu. „Já Tinderu vděčím za pár nejlepších nocí svého života. Podle mě to příliš snadno vzdáváš. Žijeme v moderní době, a když jde o potěšení, nemusíme se stydět ani počítat pokusy. Travis je možná pořád ještě posedlý svou bejvalkou, ale taky jsem viděla jeho fotku, a musím říct, že nevypadá vůbec špatně.

Rovnice lásky

Christina Laurenová

Klidně sis s ním mohla po pár churros užít na hodinku na dvě pořádnou jízdu, ale jaké by to bylo, už samozřejmě nezjistíš, protože jsi nepočkala na dezert.“

Jess se na okamžik zamyslela. Možná… „Proboha, Fizzy.“

Její nejlepší přítelkyně ji počastovala samolibým úsměvem a spokojeně se opřela. Kdyby se Felicity Chenová někdy rozhodla prodávat akcie Amway, Jess by jí prostě jen odevzdala peněženku. Fizzy ji odjakživa ohromovala až nadpřirozeným charismatem a špatným úsudkem. Její okouzlující osobnost z ní dělala skvělou spisovatelku, ale za nedostatek soudnosti Jess už párkrát zaplatila — vytetovaným textem písně s pravopisnými chybami na vnitřní straně zápěstí, hroznou ofinou, která jí v roce 2014 zkazila celých šest měsíců, a Audrey Hepburnovou ani omylem nepřipomínala, a taky maškarním večírkem v Los Angeles, ze kterého se vyklubala BDSM party ve sklepním vězení.

Na Jessinu pohoršenou otázku „Vážně jsi mě vzala na sexuální orgie do vězení?“ Fizzy ani nemrkla. „Jasně, v L. A. má soukromé vězení skoro každý!“

Fizzy si zasunula pramen lesklých černých vlasů za ucho. „Co kdybychom ti raději naplánovaly další rande?“

„Ani náhodou.“ Jess otevřela notebook a přihlásila se na svůj e-mailový účet. Snažila se nevěnovat Fizzy pozornost, ale její zakaboněný výraz jí uniknout nemohl.

„S dítětem je to vážně těžké, Fizz.“

„To je tvoje standardní výmluva.“

„Protože to tak je.“

„Jenže máš taky prarodiče, kteří bydlí hned vedle a rádi ti dceru pohlídají, a zapomínat bys neměla ani na svou

Rovnice lásky

nejlepší přítelkyni, která se při hlídání baví víc než s tebou. Všichni bychom chtěli, abys byla šťastná.“

Jenže o tom Jess vůbec nepochybuje. Právě proto souhlasila s výpravou do nebezpečných vod Tinderu. „Tak dobře, ať je po tvém,“ přikývla rezignovaně.

„Řekněme, že potkám nějakého úžasného chlapa. Můžeš mi prozradit, kam spolu půjdeme? Juno už není dvouleté dítě. Žiju se sedmiletým zvědavcem s dokonalým sluchem, a když jsem se naposledy nechala zlákat do cizího bytu, ten chlap měl doma tak hrozný nepořádek, že jsem v koupelně objevila, že mám na zádech přilepené jeho trenýrky.“

„Fuj.“

„Jo, fakt fuj.“

„Jenže…“ Fizzy se zamyšleně poškrábala prstem pod dolním rtem. „Nejsi jediný single rodič na světě a ostatní to zvládají, Jess. Vezmi si třeba Bradyovy.“

„Lepší příklad než z padesát let starého sitcomu tě nenapadl?“ Čím víc se ji snažila Fizzy přesvědčit, tím méně se jí chtělo do dalšího dobrodružství. „V roce 1969 bylo single rodičů jen třináct procent. Carol Bradyová svým způsobem předběhla dobu, což se o mně říct nedá.“

„Vanilkové latte!“ zakřičel barista Daniel, aby ho bylo v kavárenském ruchu slyšet.

Fizzy ukázala na Jess prstem, jako že s ní ještě neskončila, a pak se zvedla a zamířila k barovému pultu.

Jess sedá v kavárně Twiggs každý pracovní den už od doby, kdy odešla na volnou nohu. Její život se pohybuje v prostoru vymezeném v podstatě čtyřmi bloky a probíhá prakticky stále stejně. Ráno odvede Juno do školy, která je jen kousek od jejího bytového komplexu, a Fizzy

Christina Laurenová

mezitím obsadí nejlepší stůl — v zadní stinné části kavárny, co nejdál od okna, a současně poblíž poslední zásuvky, která pořád ještě pevně drží ve zdi. Jess se pustí do svých čísel a Fizzy do další kapitoly románu, a aby nepůsobily jako dvě vyžírky, každých devadesát minut si objednají kávu, s jejíž pomocí usilovněji pracují a méně klábosí.

Aspoň obvykle. Tentokrát Jess viděla, že kamarádka se jen tak odbýt nenechá.

„Takže…“ Fizzy se vrátila se šálkem kávy a obřím borůvkovým muffinem a chvíli zůstala zamyšleně sedět. „Kde jsme to byly?“

Jess se usilovně soustředila na obrazovku s e-maily a předstírala, že je pročítá. „Podle mě jsi chtěla říct, že je to jen můj život a že mám dělat, co považuju za nejlepší.“

„Obě víme, že něco takového bych nikdy z pusy nevypustila.“

„Proč se s tebou vůbec kamarádím?“

„Protože jsem tě zvěčnila v postavě zkažené prostopášnice v Nachové krajce a čtenáři si tě tak oblíbili, že bych tě nikdy nemohla zabít.“

„Někdy nevím, jestli mi vážně odpovídáš,“ zamručela Jess, „nebo jenom pokračuješ v myšlenkách, které ti běží hlavou.“

Fizzy začala vysvobozovat muffin z papírového košíčku. „Chtěla jsem říct, že nemůžeš házet ručník do ringu kvůli jedné nepovedené schůzce.“

„Nejde jen o jedno mizerné rande,“ opáčila Jess. „Ale o neskutečně vyčerpávající snahu líbit se chlapům. Pracuju jako analytička na volné noze a mým nejsvůdnějším outfitem jsou otřepené kraťasy a stará blůza s  Buffy,

Rovnice lásky

přemožitelkou upírů. Do postele chodím nejraději v tátově starém nátělníku a těhotenských legínách na jógu.“

„To ne,“ zakňourala Fizzy, jako by ji Jessina slova bolela.

„Ale ano,“ rozhodně přikývla Jess. „A zatímco ostatní na večírcích lžou, jak moc jim chutná Jägermeister, já se starám o dítě. Takže tvářit se na internetu jako dobrá partie je vážně docela fuška.“

Fizzy se pobaveně zasmála.

„Hrozně nerada Juno okrádám o čas kvůli chlápkovi, s kterým se už nejspíš nikdy neuvidím.“

Fizzy její slova chvíli vstřebávala a nevěřícně na ni třeštila své tmavé oči. „Takže chceš říct, že jsi… skončila? Máš za sebou teprve tři schůzky s hodně sexy, i když pravda nudnými muži.“

„Skončila. Aspoň do doby, než bude Juno starší.“

Fizzy se na Jess tázavě zadívala. „O kolik?“

„To netuším.“ Jess zvedla šálek s kávou a současně ji vyrušil příchod tmavovlasého chlápka s dlouhýma nohama, kterému spolu s Fizzy říkali „Amerikán“. Dorazil přesně na čas, jako vždy v osm dvacet čtyři, a stejně jako pokaždé se mračil a usilovně se vyhýbal sebemenšímu očnímu kontaktu. „Nejspíš až půjde na vysokou.“

Jess se odvrátila od Amerikána a všimla si zděšeného výrazu ve Fizzyiných očích. „Až půjde na vysokou? Takže až jí bude osmnáct?“ Všichni hosté kavárny k nim otočili hlavu a Fizzy rychle ztlumila hlas. „Chceš říct, že pokud bych chtěla sepsat příběh tvého milostného života, psala bych o hrdince, kterou další muž uvidí nahou až za jedenáct let? To přece nemůžeš myslet vážně, zlato. To by nezvládla ani tvá dokonale zachovalá vagína.“

Laurenová

„Ježíši, Felicity.“

„Do té doby budeš jako egyptská královna. Dokonale mumifikovaná,“ zamumlala Fizzy při dalším loku kávy. Amerikán mezitím zaplatil za pití, ustoupil trochu stranou a zcela pohroužen do sebe začal ťukat do klávesnice mobilu. „Co to může být za chlápka?“ zeptala se Jess šeptem.

„Řekla bych, že je to chlápek, co se ti vážně líbí. Uvědomuješ si, jak na něj pokaždé, když se objeví, zíráš?“

„Asi mě zaujalo jeho chování.“

Fizzy sklopila oči k mužově zadku, který se skrýval pod kabátem. „Takže odteď tomu budeme říkat ‚chování‘?“ poznamenala a zapsala si něco do zápisníku, který ležel vedle notebooku.

„Pokaždé, když se objeví, tváří se, jako by nejraději všechny, kdo ho osloví, na místě zabil,“ poznamenala Jess.

„Třeba je to profesionální zabiják.“

Jess ho stejně jako Fizzy přejela od nohou k hlavě pohledem. „Spíš vypadá na společensky neobratného profesora zaměřeného na středověké umění,“ řekla a snažila si vybavit, kdy se v kavárně objevil poprvé. Možná tak před dvěma roky? Chodí den co den, vždycky ve stejnou dobu, a pokaždé se tváří stejně mrzutě.

Jess žije v rázovité části města a kavárna Twiggs je její přirozené centrum, kde se místní hodně pestrá společnost schází na kus řeči u kávy, takže Amerikán nevyniká výstředností, ale svým odtažitým chováním v hlučné skupině okouzlujících podivínů. „Moc pěkný ohoz na takového morouse,“ zamumlala Jess.

„Možná mu chybí trocha sexu, podobně jako jedné z mých nejbližších známých.“

„Nech toho, Fizz. Sex jsem od porodu měla,“ ohradila se Jess se zoufalým výrazem.

„Jenom nemám prostor a sílu na vážné vztahy a ani na nudné a někdy vážně příšerné schůzky, navíc jen kvůli dalšímu orgasmu. Zejména když stačí sáhnout do šuplíku a nezapomenout koupit baterie.“

„Já ale nemluvím jenom o sexu. Snažím se říct, že bys na sebe neměla zapomínat.“ Fizzy se odmlčela a mávla na Daniela, který opodál utíral stůl. „Předpokládám, že jsi všechno slyšel.“

Daniel se narovnal a věnoval Fizzy jeden z úsměvů, který ji přiměl, aby ho proměnila v hrdinu románu Osudový zloduch a přinutila ho na stránkách knihy dělat spoustu obscénností, na které by si s ním ve skutečném životě nikdy netroufla.

A už netroufne. Daniel a Fizzy spolu minulý rok krátce chodili, ale jejich románek rychle skončil, když na sebe narazili na společném rodinném setkání. „Jako by tě někdy nebylo slyšet“ poznamenal Daniel.

„V pořádku, tak prosím tě řekni, že mám pravdu.“

„Chceš, abych rozhodl, jestli má Jess chodit na Tinder, jen aby si trochu užila?“

„To by vážně stačilo,“ hlasitě vzdychla Jess. „Teď už vím, jak vypadá úplné dno.“

„Nemusí jít jenom o Tinder. Mluvím o všech seznamkách!“ pokračovala Fizzy hlasitě, aniž by věnovala Jess pozornost.

„Mluvíme tu o mladé přitažlivé ženě, která by neměla marnit zbývající sexy léta v matčiných džínsech a vytahaných mikinách.“

Rovnice lásky

Christina Laurenová

Jess sklonila pohled ke svému oblečení, aby se ohradila, ale slova se jí zadrhla v krku.

„Asi ne,“ přikývl Daniel, „ale jestli je spokojená, proč řešit, jak vkusně se obléká?“

Jess obdařila Fizzy vítězoslavným pohledem. „Vidíš? Daniel je na mé straně.“

„Možná by tě mohlo zajímat, že Amerikán je taky pěkný romantik,“ řekl Daniel se spokojeným úsměvem znalce místních hostů a současně zmuchlal hadr na stoly.

„Tipla bych,“ opáčila Jess s úšklebkem, „že nejspíš pořádá barbarské sexuální orgie ve sklepním vězení.“

Fizzy se zasmála, ale Daniel jen rozpačitě pokrčil rameny. „Co vím, tak právě rozbíhá nějakou moderní seznamku.“

Obě ženy chvíli vyjeveně mlčely. Cože?

„Seznamku? Mluvíme o tom stejném Amerikánovi, který se, co vím, ještě nikdy na nikoho neusmál, i když sem chodí už roky?“ zeptala se Jess a ukázala palcem za sebe ke dveřím, kterými Amerikán sotva před minutou vyšel z kavárny. „O tomhle chlápkovi? O sexy neznámém, pečlivě ukrytém za fasádou melancholického asociála?“

„Přesně o něm,“ přikývl Daniel. „Možná máš pravdu, že mu chybí trocha sexu, ale jinak je myslím v pohodě.“

ASPOŇ MALOU VÝHODOU BYLO , že tohle nepříjemné utkání s Fizzy připadlo na pondělí — kdy Juno vyzvedává ze školy dědeček a poté ji bere do knihovny. Jess využila volného času k dokončení návrhu smlouvy pro firmu Genentech a navíc stihla na příští týden naplánovat setkání se zástupcem Whole Foods a projít pár tabulek, než přišla

chvíle na návrat domů a přípravu večeře, kterou vždycky brala jako malý souboj s kuchyní.

Své auto, desetiletý vůz s necelými padesáti tisíci kilometry na tachometru, používala tak zřídka, že si ani nedokázala vybavit, kdy naposledy tankovala. Všechno, co potřebuje, přemýšlela během cesty domů, se nachází příhodně v pěším dosahu. University Heights je moc pěkná čtvrť s činžovními domy, různorodými rodinnými domky a malými restauracemi a obchůdky, takže jedinou výhodou poslední neúspěšné schůzky bylo to, že Travis souhlasil se setkáním v El Zarape, jen kousek od Jessina domu; jedinou, ještě horší věcí než historicky nejnudnější hovor u večeře, by bylo jeho spojení s cestou do čtvrtě Gaslamp.

Do západu slunce zbývala zhruba hodina a postupně temnící modrošedá obloha s obřími mraky hrozila prudkým deštěm, který dokáže proměnit všechny jihokalifornské silnice ve smrtelnou past. Na venkovní zahrádce před novozélandským minipivovarem vládla typicky pondělní poklidná atmosféra, jako vždy dlouhá fronta před thajskou restaurací Bahn Thai se s přicházejícím podvečerem povážlivě prodlužovala a na zápraží sousedního domu posedávali tři lidé ignorující zákaz směřující k zákazníkům přilehlé restaurace. Babiččin a dědečkův nájemce pan Brooks nechal u dveří instalovat kameru a skoro každé ráno Jess podrobně informoval, kolik studentů během čekání na volný stůl u vstupu kouřilo trávu.

Juno jejich bytový komplex ve čtyřech letech poctila přezdívkou „Doupě andělů“, a i když si ji tak úplně nezasloužil, celkově na něj seděla. Doupě andělů na první pohled zaujalo ostře zeleným průčelím, kterým kontrastovalo

Rovnice lásky

Christina Laurenová

s okolními šedivými štukovými fasádami, a kromě růžovofialového horizontálního mozaikového pásu také zářivě růžovými okenními truhlíky, ze kterých po většinu roku bujně přetékaly pestrobarevné mandevily. Jessini prarodiče Ronald a Joanne Davisovi nemovitost koupili v roce, kdy děda odešel od námořnictva, což byl shodou okolností tentýž rok, kdy se Jessin dlouholetý přítel rozhodl, že není připraven na roli otce a že by nerad přišel o možnost souložit i s dalšími ženami. Takže Jess dokončila školu a spolu s tehdy dvouměsíční Juno se přestěhovala do přízemního třípokojového bytu naproti domku obývaného babičkou a dědečkem, v zadní části komplexu. Vzhledem k tomu, že sama vyrůstala jen o kousek dál ve čtvrti Mission Hills, nebyla to pro ni skoro žádná změna. A navíc se mohla spolehnout na řadu lidí, kteří jí pomáhali s dítětem.

Postranní branka se skřípavě otevřela a hned se za ní sama zavřela. Jess prošla úzkou pěšinou na dvůr, který odděloval její byt od babiččiny a dědovy části a který působil jako bujná zahrada někde na Bali nebo v Indonésii. K příjemně poklidné atmosféře přispívalo několik kamenných tiše bublajících kašen a zdi i ploty byly ověšené fuchsiovými a křiklavě nachovými bugenvilejemi.

Po pár krocích ji zastavila malá holčička s pečlivě spleteným copem.

„Přinesla jsem si, mami, z knihovny knížku o hadech. Vědělas, že hadi nemají na očích víčka?“

„To jsem—“

„A taky, že nekoušou jídlo a že uši mají uvnitř hlavy. Víš, kde na hady vůbec nenarazíš?“ zeptala se Juno a upřela na Jess tázavý pohled. „Jestli ne, tak hádej.“

Rovnice lásky

„V Kanadě!“

„Kdepak! V Antarktidě!“

Jess vyrazila před Juno ke dveřím a přes rameno na ni zavolala: „To ani náhodou!“

„Náhodou jo. A vzpomínáš si na tu kobru z  Černého hřebce? Tak kobry jsou jediní hadi, kteří si staví hnízda a můžou se dožít až dvaceti let.“

Tahle informace Jessicu vážně překvapila. „Jako vážně?“ zeptala se, načež hodila kabelku na pohovku za dveřmi a vydala se ke spíži, aby se podívala po něčem k večeři. „To bych nikdy nevěřila.“

„Ale je to tak.“

Juno za jejími zády zvláštně ztichla a Jess se v temné předtuše sevřela hruď. Otočila se k dceři a spatřila její doširoka otevřené oči, které se chystaly podpořit nadcházející prosbu. „To nejde, Juno, vážně ne.“

„Mami, prosím?“

„Opravdu to nejde.“

„Děda navrhoval užovku červenou. Podle knížky jsou tyhle užovky moc hodné. Nebo třeba krajtu královskou?“

„Krajtu?“ Jess postavila na sporák hrnec s vodou. „Copak ses zbláznila, Juno?“ vzdychla a ukázala na kocoura jménem Holoubek, který se ve spánku vyhříval v posledních paprscích zapadajícího slunce proudících do pokoje oknem.

„Krajta by to nebohé zvíře sežrala.“

„Mluvíme o krajtě královské a já bych jí to nedovolila.“

„Jestli ti děda povolí, aby sis pořídila hada, můžeš ho mít u něj doma.“

„Babička Jo mu to zakázala.“

„To se nedivím.“

a Jess

skvěle bavit, takže

oblíbených.“