Copyright © Saskia Burešová, Vítek Chadima, 2013 Fotografie na obálce © Marie Votavová, 2013 Všechny fotografie této knihy jsou z osobního archivu Saskie Burešové. © Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-428-5
Dopisy od diváků „Nejkrásnější na dopisech je ten nepřekonatelný pocit rozechvění při jejich otvírání.“ Voltaire
V bytě na Vinohradech
Přiznám se, že dopisy dostávám velice ráda. Nesmějí mít ovšem na obálce modrý či jinak barevný pruh – to pak nevěstí nic dobrého. Horší to ale bylo vždycky s odepisováním. S výčitkami svědomí jsem kdysi v televizi otvírala slohu se svojí televizní poštou, kde byly dopisy od diváků. Mrzí mě, že dnes už prakticky vymizely ručně psané dopisy. Kolik skrývaly touhy a nedočkavosti, než je člověk otevřel. Dnes je vše nahrazeno e-maily, které mi připadají dosti neosobní. A tak dopisy od diváků střežím jako vzácný
· 163 ·
Akční foto z Vinohrad
drahokam a jsem na ně i po těch letech pyšná. Ty nejhezčí a nejkurióznější si schovávám. Několik let mi jeden divák ze Šumavy osobně vozil kýbl vlastnoručně nasbíraných borůvek, který nechával v našem salonu. Byl patrně velmi plachý, a tak jsem se s ním osobně nikdy nesetkala. I řekla jsem si: Slušnost ti, děvče, velí, abys panu V. osobně poděkovala a navrátila sbírku kyblíků, které pokaždé k této příležitosti zakoupil, a eventuálně ho pozvala na borůvkový koláč. Nedal se! Napsal mi ale krásný dopis: Na ten koláč mě, prosím, nezvěte. Nejsem žádný krásný chlap a asi bych před Vámi ztratil řeč. Ostatně umíte si to představit? Váš načančaný byt, Vy s rodinou, prudce elegantní, a vtom přicházím já. Ve vypůjčených botách, jako z obrazu Keltové dobývají Řím. Váš manžel by se jistě zhrozil, jaký to barbar se snaží vetřít do Vaší příz ně. Ale stejně Vám děkuji za pozvání. Udělalo mi radost. Dokonce větší, než když od nás prchla má zlá žena. Jindy mi zase napsal: „Darwin neměl pravdu, paní Burešová. Když se na Vás dívám, člověk nemůže přece pocházet z opice 164 · Saskia
jako většina našich spoluobčanů.“ Můj věrný divák tak projevil kromě dobrého srdce i smysl pro humor. Pak se mi ale ze života nějak vytratil a já mám dodnes pro něj ty jeho kyblíky od borůvek. Ne vždy ale byli ctitelé tak pozorní a hodní. Z jednoho jsem měla veliký strach. Byl tak trochu šílený. Psal mi, že si mě Bůh zvolil za jeho ženu a že se vezmeme. Volal i do televize a bohužel si zjistil někde moji adresu. Jednou jsem přišla domů a měla jsem dveře ověšené kytkami. Pochopila jsem, že mě navštívil. A to jsem se opravdu začala bát. Třeba mi napsal, že ho nic od sňatku se mnou neodradí a že buďto budu jeho, nebo nikoho. Nikdy nevíte, co vám takový člověk může udělat. To bylo nebezpečné. Tento dopis mám na nejčestnějším místě. Moc mě tenkrát svou bezprostředností a upřímností potěšil: Moje milá Saskio, já jsem ten Míša, co ti dal lízátko, když jsi byla v Poděbradech na dožínkách. Slíbila jsi mi svou fotografii. Moc tě prosím, pošli mi ji, protože já se na ni moc těším. Maminka říkala, že už jsi paní, ale já bych si přál, abys byla holka. Napíšeš mi to? A taky, jestli máš doma malou holčičku nebo chlapečka. Já mám bráchu Honzu a malou sestřičku Ditu. Až přijedeš do Poděbrad, můžeš u nás bydlet. A ne boj, maminka už o tom ví. Příběh s malým Míšou měl zajímavou dohru. Citovala jsem tento dopis v jednom z rozhovorů a Míša, už dospělý, se mi znovu ozval. Psal z vězení, kam se dostal za to, že způsobil autonehodu. Mimo jiné mi napsal: Jsem ten Míša, který stále doma schovává Vaši pohlednici s ma lým pejskem, kde máte nádherně rozpuštěné vlasy a smějete se. Je to pro mě výjev na celý život, jste pro mě symbol. Dávná představa, jak má vypadat pravá princezna pro menší, pravá Angelika pro před stavy těch chápavých, dospělých… Dopisy od diváků · 165
Chtěl bych Vás požádat o mnoho let do budoucna, kdy budete svým obdivovatelům na televizní obrazovce rozdávat pocit důvěry, jistoty a ten nezaměnitelný úsměv, který je jen a jen Váš a jímž dává te na vědomí upřímnou úctu k divákově duši… Trochu jiný byl druh dopisů od rozlícených divaček. Bylo jich sice málo, ale přesto byly. Byly to hlavně výhrůžné dopisy od manželek. Hrozně mi spílaly: „Nevím, co na tobě, ty potvoro, ten můj taťka vidí.“ Nikdo mi nenadával osobně, jako ty stará ježibabo, ale vždycky to bylo právě v souvislosti s tím, že jsem se líbila nějakému tchánovi, nedejbože manželovi: Di se předvádět mezi ty svý umělce a další flákače a nesváděj přes obrazovku mýho manžela. On na tebe kouká jako vejr a chodí před televizorem v trenýrkách. Posílám stížnost na závodní výbor! Mnohé dopisy mě svojí upřímností až dojaly: Jsem stará osamělá, už mnoho let vdova a jediné moje potěšení je televize. Jsem moc ráda, když Vás vidím na obrazovce, neboť ke mně přicházíte jako jediný přítel. Vy ani nevíte, že si s Vámi povídám, viďte? Vždycky se Vám svěřím se svými starostmi, a hned je mi lépe. Přiznám se Vám, že mám mnohdy daleko větší radost z Vás než z pořadů, které dáváte. V poslední době Vás ale vídám nějak málo. Proč? Vážená paní Burešová, snad po celou dobu, co Vás vídám v televizi, myslím na to, že Vám napíši. Prosím, neberte to jako vyznání lásky. Je to něco, co cítíme k člověku, který je nám milý a na kterého se vždy těšíme. Jsem starý člověk, po celou dobu okupace jsem sloužil jako letec v Anglii, dost jsem zažil a věřte mi, že Vám píši v naprosté důvěře. Mám totiž je diné přání: až budete na televizní obrazovce, kdybyste se trochu více usmála. Věděl bych, že můj dopis došel. Mnohé dopisy od pánů byly i s vyznáním: 166 · Saskia
Vážená paní Burešová. Promiňte, že Vám píši, ale Vy jste moje nejmilejší televizní hlasa telka. Jste velice krásná, máte příjemný něžný hlas a skvělé vystupo vání. Televizní večer, kterým diváka provázíte, dokážete proměnit ve večer kouzelný. Vaše vystupování na obrazovce se dá přirovnat k básni. Ale ne k básni, kterou pro Vás někdo napsal, ale k básni, kterou Vy sama vytváříte před očima diváka. A já se jen dívám a po slouchám. A když pak je konec a Vy se loučíte, je mi smutno. Ale sta čí Váš úsměv, záblesk v očích a vše se hned změní. Kdyby Vás znal slavný mistr Leonardo, určitě by namaloval Váš portrét.
Dopisy od diváků · 167
Některé dopisy byly opravdu hodně zajímavé: Saskio, tak jsem rád, že ti mohu sdělit, že se nám letos urodilo hodně rybízu a angreštu. Byla by škoda, kdybychom to museli vy hodit. Přijeď si ho k nám natrhat. Budeš toho mít i půl metráku. Vlak ti jede z Hlavního nádraží v sobotu v 6.20 a u nás ve Zlíně budeš ve 13.35. Na nádraží tě budu čekat s Maruš, protože Tonda má odpo lední, a tak nemůže. Nazpátek ti to jede v 16.05, ale neboj, to stihneš.
168 · Saskia
Vážená paní Saskie, dovolte, abych se Vám představil. Jmenuji se Petr a je mi 34 let a jsem Váš tajný ctitel. Nevynechám žádný Váš pořad, hlavně Ka lendárium. Dělám na dráze, a když mám jít v neděli do práce, mám chuť udělat na kolejích uzel, abych se mohl jít domů na Váš pořad dívat. Hrozně se mi líbíte, ale hlavně, proč Vám píšu. Moc bych byl šťasten, kdybych mohl mít Vaši fotku. Myslím samozřejmě fotku ne úplně – i když to taky. Přeji Vám hodně moc úspěchů do dalších let a doufám, že Vás jednou v televizi uvidím jako její ředitelku. Já se o Vás doma pořád bavím a moje družka mi říká: „Prosím tě, ta by si o tebe neopřela ani kolo.“ Tak mi, prosím, pošlete tu fotku, abych ji umlčel. Petr Vážená a milá paní Saskio, dovolte, abych Vám napsal příhodu, která se mi s Vámi stala. Moji dva synové zjistili, že se mně líbíte. V létě jsem Vás asi měsíc neviděl na obrazovce, asi proto, že jste měla dovolenou. Dával jsem svou nelibost, že Vás nevidím, najevo tím, že jsem nadával, že odhlá sím televizi a tak podobně. Moji kluci si toho všimli a vymysleli lest. Když jsem se koupal a byl jsem namydlený, přiběhl můj mladší syn s křikem – tati, je tam, a jak jí to sluší. Neztrácel jsem ani vteřinu. Vymrštil jsem se z vany, v chodbě jsem sebou praštil na dlaždicích, v kuchyni na linoleu a v obýváku se dívám na Alexandra Hemalu. Byl jsem tak zklama ný, že jsem je ani nezmlátil. Vážená paní Burešová, jsme studenti SPŠ E. Beneše v Břeclavi třídy M4A a chtěli by chom Vás požádat o zaslání Vaší fotografie s věnováním našemu nejmilejšímu profesorovi M. G., který Vás už léta obdivuje. Učí mj. i dějepis a je v této oblasti velice znalý. Pravidelně sleduje Váš pořad Kalendárium. Ve třídě máme Váš plakát, který mu vždy spraví náladu, a díky Vám dostáváme lepší známky než jindy. Maturita už se blíží a to Dopisy od diváků · 169
nás velice tíží, proto Vás prosíme, jestli byste se o nás v dopise nezmí nila, jak ho máme rádi. Byli bychom Vám velice vděční. Předem děkují a mnoho úspěchů přejí studenti M4A Vážená paní Burešová, v pořadu Neváhej a toč – speciál jste mě, díky dialektické diskuzi s p. Hrubešem (o tom, jací muži by Vám imponovali), nepřímo ini ciovala k sestavení mé nezávislé, empirické studie, kterou si dovoluji Vám zaslat. Logicky, jako každá žena, bez ohledu na vzdělání, rasu, národ nost, náboženské nebo politické přesvědčení, vznášíte přání, aby muž, o kterého je projeven zájem, byl: a) vysoký b) štíhlý c) inteligentní d) pozorný S dodatkem, že takoví muži de facto neexistují. Předmětem této studie není dokladování existence ani lokaliza ce ženami vysněných exemplářů, nýbrž konstatování a rozbor ne úprosných faktů, která lze shrnout do následujících pouček. 1) Úměrně s výší finanční hotovosti muže (dále jen FHM) klesají nároky žen na výše uvedené mužské vlastnosti. 2) Dosáhne-li FHM určité výše, není na závadu, je-li muž: a) malý b) blbý c) tlustý d) plešatý Přičemž může: sedět v křesle v trenýrkách a tričku, sledovat fotbal, u kterého může i řvát, mít nohy v lavoru, pojídat párek a zapíjet jej pivem, případně i mírně zatouchat. Pro dámu je však tato imaginární osoba stále „kocourkem, medvídkem atd.“, neboť milostivá díky vizím o neustálém doplňování šatníku zjevně ztrácí zrakové schopnosti i nároky na kladné vlastnosti partnera. 3) Požadavky na FHM nelze generalizovat – u každé ženy jsou individuální. Váš věrný divák Petr 170 · Saskia
Některé dopisy měly přiložené i verše. Jistý pan Robert si například zaveršoval: Viděl jsem Vaše krásné oči… Byla v nich bouře, stíny noci, bylo v nich ticho bez oken a jasné byly jako den. A jindy zas jak horské tůně, pod brvami se tměly u mě. Já jsem je viděl, když se smály, a pak když se pod řasami ukrývaly… Já je viděl, i jak se zasní, a jak se sklánějí nad tou básní a únavou se slabě chvějí. Takový jas a klid z nich čiší jak z poklidných mých očí. Ale Vaše oči mě stále mučí… Mám také jeden krásný dopis, který mě tehdy moc dojal a vzpomínám na něj dosud: Milá paní Sašo, moc se mi líbíte a chtěla bych vypadat jako Vy, ale to asi nebude možné, protože já nikdy nebudu tak hezká. Mám už 13 let a moc bych si přála mít Vaši fotku s podpisem. Posílám Vám tuto květinu, i když ji asi zahodíte. Jindřiška Květinku, která přišla vylisovaná mezi stránkami, mám schovanou dodnes.
Dopisy od diváků · 171